Madison Montgomery

Madison měla poněkud těžké období. Zemřela rukou své Nejvyšší a někdo jí opět dovedl k životu. Ze začátku vůbec nic necítila, ale po pár pokusech a vypití všech těch čarovných lektvarů se tohle spravilo. Jejich plán na zabití Nejvyšší pak úplně nevyšel, ale jí to bylo celkem jedno. Byla si celkem dost jistá, že až ta stará bába umře, místo bude její. Tenhle problém se vyřeší sám, spíše jí trápil vztah Kylea a Zoe. Její kamarádka jí zradila a zamilovala se do kluka, kterého společně oživily a měly se o něj dělit. Ztratila tím jediného člověka, který si také prošel peklem a trošku jí rozuměl. Aspoň někdo však bude žít šťastně až do smrti, že ano?

Rozhodla se tedy začít opět s věcí, která jí kdysi trošku naplňovala a to bylo herectví. Prošla pár konkurzy a na chvíli tak zapomněla na všechno, co se děje okolo ní. Nedělala si však starosti s tím, že by nová Nejvyšší nebyla ona, ale spíše... Kdo se jí pokusí zlikvidovat, protože je velká konkurence? Pojem 'sestry' nebyl asi úplně nejvhodnější, když si i před nimi kryje záda. Možná však byla jenom moc paranoidní a kdo by na jejím místě nebyl?

Její kroky pak ze studia míří do města, ale má takový divný pocit, že jí někdo sleduje. Ztěžka polkne, ale nedává na sobě nic znát. Jde si po svém, přičemž si však dává větší pozor na lidi kolem sebe. Její krk pořád zdobila řezná rána od nože. Nebavilo jí to furt skrývat, ať se lidí podívají, ne?  Už se však pomalu hojila. Nakonec skončí v bistru, kde si objedná však pouze pití. Mezitím, co dělá, že zkoumá menu, jí pohled zamíří právě na cizince, který se na ní dívá. A ona hned ví, že už ho někde viděla. To musel být ten, který jí sledoval.

Vezme si své pití a pomalým krokem dojde až k němu a usadí se naproti. "Pokud chceš číslo, stačilo říct. Nemusíš mě stalkovat," protočí očima a napije se, než skleničku odloží. Lhala by, kdyby řekla, že se jí nelíbí. Kdyby se jí také nelíbil, vůbec by si k němu nepřisedla a přidala ho na seznam úchyláků, kteří na ní čuměli. Být slavná a pěkná... má své výhody i nevýhody. "Nevypadáš, že by jsi patřil mezi ty stydlivé," na tváři se jí rozlije hravý úsměv.

Bolo to už niekoľko dlhých dní, ktoré sa mohli zdať ako večnosť. Ale to by nebol on aby sa niekedy nedostal do nejakých sračiek, ktoré by mu mohli časom skomplikovať nejako život. No teraz to už bolo iné, pretože sa dostal do tých najväčších sračiek v živote. Hovorí sa, že človek si nemá začínať s pomätenými ženami, no a ešte horšie je si začať ako upír s nejakou čarodejnicou, ktorá ti môže zobrať to najcennejšie, čo v živote máš. A nie, nie je to žiaden prepychový dom, šperky, najnovšie auto alebo nebodaj mobil. Ale potravu, ktorou sa celé tie storočia živil. Po tom ako zistil, že kvapka, každá jedna! Ľudskej krvi mu spôsobuje pálenie v ústach, pochopil, že tie slová, ktoré jej vyšli z úst boli pravdivými.

Ale čo si mohol aj myslieť. Slová typu: „ budeš pykať za to, čo si mi spôsobil.“ Sa nehovoria iba tak. Možno niekde áno ale teraz to bolo skutočne o niečom inom. A z toho dôvodu Herman, práve upír, ktorý sa nemohol živiť ničím iným ako ľudskou krvou, pretože tá zvieracia mu prišla odporná, musel vyhľadať pomoc. Možno sa po pôsobení alkoholu hovorí, že klin sa klinom vybíja, no chcel zistiť, či by to nešlo rovnako aj v tomto prípade. Herman už niekoľko dní, možno to boli dokonca tri! Čo aj tak bolo pre neho veľa, niekoho sledoval. Mladé dievča, ktoré bolo od neho mladšie. Tak ako takmer každý jeden človek, samozrejme. No nemyslel to tak. No v momente, kedy si ho všimla, nemohol nejako zahmlievať.

,, zdalo sa mi, že som dostatočne nenápadný, no mám pocit, že to asi tak nebolo, však?“ jemne nadvihol obočie a zasmial sa. Držal v ruke svoju kávu, ktorá chutila ako odporné hnilobné ani nevedel ako to prirovnať k niečomu a zadíval sa jej do tváre. „ som skôr staršia škola, mám radšej osobné stretnutie. Myslím si, že skôr by postačilo pozvať ťa na niečo. Čo tak dať si niečo sladké?..“ videl pred malou chvíľkou, že v ponuke majú aj domáce koláče, čo by možno nemuselo byť až také zlé. Nechcel byť nejako dotieravý no aj tak vedel, že skôr alebo neskôr príde na neho. Že dosiahne presne to, čo chce.

S tím stejným úsměvem ho pořád sleduje. "Tajný agent by jsi být asi nemohl," pokrčí rameny. Nebyl tak špatný ve sledování, ale Madison byla všímavá ohledně lidí v jejím okolí. Znala je a také znala jejich úmysly. Když jí tedy pozve na něco sladkého, jen se uchechtne. Wow, v jakém jsou století a kolik kluků tohle ještě dělá?

"Fajn," kývne nakonec. "Překvap mě," ušklíbne se. Normálně by odmítla, ale tak... Koukněte se na tu jeho hezkou tvářičku. Kdo by mohl odmítnout? Skousne si spodní ret a zahledí se mu do očí, přičemž se snaží přijít na to, o co mu skutečně jde.

"Řekni mi, co od tohohle očekáváš?" nakrčí obočí. Chtěl něco? Chtěl se s Madison pouze seznámit, či s ní chtěl mít i něco více? Chtěl se pouze proslavit na jejím jméně nebo tak něco?

,, myslím si, že by som bol naozaj dobrým tajným agentom ak by som chcel." zamyslel sa a potom sa pozrel na stoličku pri stole. Ved sa na to ani len nepýtal, či sa môže posadiť alebo nie, pretože z jej odpovede vedel veľmi dobre vyčítať, že ak by ho chcela odmietnuť určite by to povedala priamo nejakým zváštnym alebo dokonca krutým spôsobom. Možno by to nejakému človeku zlomilo aj srdce, no on tým človekom rozhodne nikdy nebude. Pretože je to tak prosté, on nemá žiadne srdce.

,, takže mám ťa prekvapiť. Dobre.." pozrel sa na ponuku, ktorá bola na stole a milým úsmevom sa pozrel na obsluhu s tým, že by si rád niečo objednal. ,, takže nevyzeráš ako niekto, kto by si dal len tak niečo. Takže." prelistoval niekoľko strán a následne narazil na niečo, čo by sa mohlo hodiť. ,, poprosím vás dva krát sacher tortu. Budem len dúfať, že to bude pravá." povedal pričom jej venoval zasa pohľad. čo by očakával? ,, no vážne očakávam, že tá torta bude pravá. Nemám rád tie napodobeniny, ktoré niekto vydáva za originál..a čo očakávaš ty?"

"Jasně. To si myslí každý druhý," řekne pobaveně a je jí totálně jedno, zda se urazí, či se pouze taky nad tím zasměje. Ona to myslela vážně, ale tak co no. Váhavě ho pak sleduje a čeká, co z něj nakonec vypadne. Je velice pobavená nad jeho chováním a komentářem, že by si nedala jen tak něco. To měl vážně pravdu. Člověk si musel užívat i jídla, ne? Nad jeho výběrem tedy jen kývne hlavou a nedává na sobě najevo, co si o tom myslí.

"Tak jsi blbej?" nadzvedne obočí, ale je jí jasné, že věděl, jak to myslí. Dělal ze sebe jen hlupáka a ona to moc dobře věděla. "Víš, že to není to, o čem jsem mluvila. Asi ti to moc nemyslí, co? Ne každý může být chytrej a hezkej... Očividně ani ty ne," podá si ho s nevinným úsměvem. Nevadilo jí, když někdo byl hloupý, ale vadilo jí, když si někdo myslel, že jí takhle obehraje. "Takže to můžeme zkusit ještě jednou. Co od tohoto očekáváš? Že si dáme něco sladkého a půjdeme domů?" neuhýbá pohledem, pouze se napije.

,, nemyslím si, že to bol správny úsudok. Mohli by sme sa pozrieť aj na to, že bola zle položená otázka, nemyslíš si? " na jej ostatné reči neodpovedal. Nemal k tomu takmer žiaden dôvod sa nejako vyjadrovať na miesto toho jej venoval jeden pohľad, pričom si ju preskúmal a potom si odpil zo svojej kávy. Káva, nechutilo mu to no musel sa tváriť ako normálny človek.

,, povedzme si pravdu. Viem, kým si. A nie, herečkou nie si.." povedal pomerne tichým hlasom. Nemal ád ak niekto na seba nejako pútal pozornosť. Ved nemohol len tak prejsť k veci a povedať, že je čarodejnica. Ved kto vie ako by sa k nej ľudia zachovali. ,, nechcem žiadnu lacnú službu, takže domov rozhodne nikto z nás nepôjde. Takže.." počkal si na ten moment, kedy mu priniesli objednávku a následne sledoval ako jej porcia sa objavila pred ňou. Mohol sa spýtať na to, či vôbec niekedy je, bol to možno trend nejakých dám no nechcel to prehnať. ,, neurobíš to ty, pôjdem za inou. počul som, že vo vašom dome sa nachádza pomerne dosť vplyvných osôb s rovnakými záujmami nie?.. čo ak by sme prešli priamo k veci." dokázal svoju tvár ovládať natoľko, že žilky, ktoré sa objavujú upírom pod očami ukázal len na niekoľko sekúnd.

Na jeho první větu nakonec nereaguje, ale za to ho pořádně skenuje pohledem. Bylo na něm něco zvláštního, ale neměla sebemenší tušení co. Nakloní hlavu na stranu, když začne tichým hlasem. Chtěla ihned něco namítnout, ale místo toho jen přivře oči a povzdechne si. "Stejně bych s tebou nikam nešla," možná šla, ale tak to je jedno, ne? Nemusí to vědět. Ta pravá otázka teď byla... on o ní věděl, co je doopravdy zač? Věděl, že je čarodějka? Jak to mohl vlastně vědět? Chtěl jí snad vzít zpátky do pekla?

Pohled jí klesne na jídlo, ale ještě se do něj nepouští. Značně znervózní, když uvidí žilky pod jeho očima. Upír. O těch teda dlouho neslyšela. "Ah, to bych nezkoušela. Myslím si, že nemají lidi jako tebe zrovna v oblibě. Nemáš jim co nabídnout," pokrčí nezáživně rameny. To ona tu měla tu nadvládu, to on po ní něco chtěl. I přesto to však vypadalo, že si myslí, že jí má v hrsti. Že jí jde o to něco dokázat. "Ale tak ráda si tě vyslechnu. Přinejhorším jen uvidím, jak budeš utíkat před dřevěným kůlem," lokty se opře o stůl a sleduje ho s menším úsměvem. Čeká, co z něj vypadne. Proč si vybral zrovna jí a co vlastně chtěl? Vybral si jí na pomoc, protože si myslel, že je z nich ta nejvíce ovlivnitelná? Tak to se šeredně mýlil.

Po chvilce se však pustí do dortu."Máš čas než dojím. Máš štěstí, že je celkem dobrý."

,, myslím si, že to nie je také zlé. chceš ma vidieť utekať pred kolom? to rozhodne by som neurobil. nikdy neutekám bez boja." na tvári sa mu rozprestieral malý úsmev a následne sa usadil do stoličky o čosi pohodlnejšie. Nechal svoju porciu na stole, nemal chuť sa na nu ani len pozrieť, objednal to len tak. Peniaze pre neho taktiež neboli problémom, nikdy.

,, myslím si, že by nebolo ťažké oklamať čarodejnicu. Určite niekto z nich túži po nesmrteľnosti, alebo nie? bolo by vážne komické daj jej presne to, čo očakáva a následne sledovať ako prichádza o svoju moc. No ale teraz vážne.." nadvihol jemne obočie a následne sa musel aj zasmiať. Byť čarodejnicou neznamenalo byť tou, ktorá by musela mať navrch.

,, to by som mohol povedať aj o tebe, nemyslíš si? stačilo by použiť rýchlosť, silu, presvedčovanie. Vsugerovať ti niečo do hlavy a sledovať ako to plníš. Takže byť hokus pokus neznamená zabiť ľahko upíra." Ved jeho posledné obete mohli o čom hovoriť, ak by samozrejme boli medzi živými a schopné niečo aj povedať.
,, ale čo by som mohol ponúknuť? ako som povedal, upír dokáže taktiež veľa ľudí. či už rýchlosť, sila. Alebo pomoc niečo dokázať, nemyslíš? mnoho ľudí si myslí, že má ten dar presviedčania. No upír ho má určite." jemne prevrátil očami a pozrel sa na tortu pred nou.

Zaujatě ho poslouchá, když se zmíní, že by bez boje jen tak neutíkal. "To by tě mohlo jednoduše stát život," pokrčí rameny. Ona sama nebyla nijak zbabělá, ale věděla, že je někdy lepší ve svém vlastním zájmu utéct či se ukrýt. Někdy byl boj zbytečný, ale on byl upír a kdo ví, jak by starý. Což jí přivádělo k otázce... "A kolik ti je? Je ti přes tisíc let?" doopravdy jí to nějak extra nezajímalo, byla to otázka jen tak pro zajímavost. Raději nechtěla vědět, že mluví s nějakým dědečkem.

Když zmíní to o nesmrtelnosti, tak se upřímně zasměje a s nápojem v ruce se opře o židli. Věděla přesně o kom mluvil - o Fioně. Ta by pro svou nesmrtelnost udělala cokoliv a to doslova. Upije si a nedává na sobě najevo, že by jí to nějak vyvedlo z míry. Pomalu si uvědomovala, že by téhle nabídky přeci jenom měla využít, dokud má příležitost. Byla to možnost, jak získat něco navíc.

"Takže já mám štěstí, že se snažíš jít po dobrém?" opět zazní její smích. "Já si myslím, že moc dobře víš, že jsi chtěl začít po dobrém. Se mnou si nikdo totiž nehraje a žádná tvoje rychlost a možnost sugesce to nezmění," pokrčí rameny a s mírným zamračením mu způsobí tu nesnesitelnou bolest hlavy s pocitem, jakoby se mu vařila krev v žilách.Hned kouzlo zruší, protože mu to jen chtěla dokázat. Pousměje se a dojí svůj zákusek. "Myslím si, že se můžeme dohodnout."

Pozorně ho sleduje, přičemž už se jí hlavou motají různé nápady, jak by se dal on jako upír využít. "Jaký je vlastně tvůj problém? Začínají se ti dělat vrásky?" přemýšlivě po něm hodí pohledem a sleduje každou známku toho, co by nemuselo být v pořádku.

" nie nie je mi cez tisíc rokov toho sa nemusíš báť hoci. Mám pocit že ak by si sa stretla s niekým kto by mal taký vek s tým tvojim ostrým jazykom by si nepovedala už ani len jedno jediné slovo." Nevedel si predstaviť to, ako by niekto iný mohol vydržať tú hrabú aroganciu no aj napriek tomu to bol pekný, veľmi pekný sen predstaviť si ako jej niekto ten jazýček vyrezava.

" Pozri sa, nevyzeras ako niekto, kto by mal všetko po čom by niekedy túžil.." zamyslel sa a následne sa na ňu ešte o čosi viac preskumaval pohľadom každý jeden centimeter jej tváre. " No stále mám pocit ako keby si si myslela že táto dohoda ktorá by náhodou mohla byť vykonaná by znamenala niečo, že ja potrebujem len a len teba.." Herman sa musel zasmiať, už len z toho dôvodu že to sa nikdy nestane.

" Možno som si ťa vybral z toho dôvodu že si vyvrheľ vo vašom dome. Áno, mal som možnosť si urobiť prehľad o človeku, ktorého som sa rozhodol kontaktovať. Myslím si, že ak by som sa pokúsil zabiť ťa určite by to pre teba nebol neznámy pocit mám pravdu? " Ten úsmev na tvári, ten úsmev ktorý sa tam nachádzal takmer stále hovoril o Tom že sa karta v tejto chvíli opäť otočila.

"Tak to mám asi šťastný den, nemyslíš?" poví s bloudilým úsměvem. Nenechává se vůbec ničím zastrašovat, povídá si s ním, jakoby si jenom hráli. Kdo ví, zda má Madison opravdový záměr s tím mu pomoci, či si chce jenom hrát z nudy. Do sesterstva se jí zrovna teď moc dvakrát nechtělo a tak proč tu chvilku nestrávit s pohledným upírem?

Poněkud se však zarazí, když zmíní, že nevypadá, jakoby měla všechno, po čem touží. Samozřejmě měl pravdu, ale to ona neuznala. Pouze semkne rty k sobě a jeho další věty nijak nekomentuje. Nenechává na své tváři znát žádnou další emoci. Pootevře pouze pusu, ale nic neřekne, pouze se nakonec napije a odkašle si.

"Takže tohle je tvoje velká karta, jo? City?" nakrčí obočí, přičemž si na svou smrt vzpomene. Čarodějky po sobě nemohly navzájem jít, aspoň ne tedy... beztrestně. Trest za zabití jiné čarodějky byl upálení. Když vám to však prošlo, bylo to nic. Možná tak po smrti návštěva pekla."Chce to něco lepšího, hlupáčku," a taky se nad tím Madison sama zdlouhavě zamyslí a nějakou dobu jí trvá, než to z ní vypadne.

"Chci ochranu. Jistotu, že mě už nikdo zase nezabije," řekne jednoduše, ale vůbec jednoduché by to nebylo. "A pokud ne... Tak si běž třeba opět do lesa chytat králíčky," pokrčí rameny a ušklíbne se. Dává na svém jednání dost znát, že to buď bude takto, nebo se nedohodnou.