Sebastian Verlac

Tenhle večer by mohl být úplně dokonalý. Jít večer do klubu a bavit se. Kolika mladým se to může poštěstit?
Přesně takový program čekal jeho. Až na to, že se tam nejde bavit. Jde tam služebně, protože patří mezi lovce stínů a jedním z jeho úkolů je chránit lidi před démony. Těch se po světě pohybuje až přehnaně mnoho. Má tak každý den o povinnosti postaráno.
Dnes se tedy chystá na nějakou lidskou party. Přesně takovou, na které se rádi pohybují démoni. Oblékne se na to pohodlně, ale zároveň aby mezi lidi zapadl. Černá barva je proto podle něj naprosto ideální. Kalhoty jsou z kůže, tričko obyčejné černé a tenká bunda je rovněž dělaná z jemné kůže, aby byla zároveň i pohodlná. Vezme si své zbraně, dlouhý meč s andělským ostřím a dýku. Vše si to připevní na opasek. Zkontroluje pak, jestli je vše, jak má. Po té si vezme stélu a použije runu, která před světem smrtelníků skryje nejenom jeho zbraně, ale zároveň také runy, kterými je porůznu pokrytá jeho kůže.
Teprve po té vyrazí z institutu. Vyjde do uliček večerní Paříže a zamíří, co nejkratší cestou do klubu. Má příhodný název. Podsvětí. Jenže jak už si stačili v institutu ověřit, je to, jen název, který je náhodný a majitelé se světem stínů nemají nic společného. Přesto tenhle klub je magnet na démony jako mucholapka na mouchy. V jeho okolí zmizelo již mnoho civilů, které později našli mrtvé. Ještě stále, ale nebyli schopni odhalit, proč se démonům v Podsvětí tak líbí. Stal se tak, ale místem, kde téměř nepřetržitě hlídali.
Dnes vyšla řada na něj a tak se co nejrychleji dostal na místo. Jelikož zná Paříž dobře, zná i všechny užitečné zkratky a díky nim se dokáže přemísťovat velmi rychle, kam je třeba.
Vyjde z jedné postranní uličky a má hned naproti přes cestu na očích vstup do klubu. Nad vchodem svítí červenočerný název, kolem kterého jsou plameny. Před vchodem je řada těch, kteří chtějí dovnitř. Převrátí nad tím pro sebe oči, ale nic mu nezbývá, než si v ní taky chvíli postát, aby mohl dovnitř. Počká až je cesta volná a přeběhne přes ní na druhou stranu ke klubu. Po té zamíří na konec řady a postaví se na její konec. Pár vteřin si pohrává s myšlenkou, že se dovnitř dostane pomocí run, ale nakonec to zamítne. Nechce na sebe poutat příliš pozornosti. Postává tedy v řadě a pomalu se posouvá ke svému cíli. Využívá toho k tomu, že se rozhlíží kolem sebe a snaží se pátrat po démonech.

bol to jeden z tých dní, kedy stiles nadšene pozeral na svoju stenu na ktorej sa nachádzalo niekoľko farebných nitiek. zvláštne, možno v momente, ak by sa na to pozrel normálny človek a následne sa pozrel na chlapca, ktorý zjavne sa cíti vo vnútri ako pavúči muž, ktorý má za úlohu niekoho zachrániť. nebolo by to po prvýkrát, kedy by sa o niečo podobné stiles v skutočnosti pokúšal. ved v momente, kedy sa nachádzal v beacon hills. chýbali mu tie momenty, kedy sa stretával so svojimi priateľmi. no teraz pre neho mala začať nová kapitola života, kedy by riešil skutočné prípady. no a jeden z takýchto bol práve ten dnešný.
,, všetky stopy vedú na jedno jediné miesto. zvláštne, ten názov neznie nejako presvedčivo.." niekedy sa stávalo, že sa stiles neubránil a svoje myšlienky, ktoré sa nachádzali len v jeho hlave mal nutkanie aj vysloviť. no a v takých momentoch vonkoncom nezáležalo na tom, či človek sa nachádza v jeho prítomnosti alebo nie. stiles sa pozrel na mapu na ktorú smerovalo niekoľko farebných nitiek pričom vedel, že tento večer rozhodne bude musieť to miesto navštíviť.

netrvalo to dlho. našiel si hned prvé oblečenie, ktoré mal poskladané v skrini a následne za sebou zatvoril dvere. v rukách stále zvieral adresu, nasadol do vopred privolaného taxíka a následne staršiemu mužovi povedal presne to, čo chcel počuť. bolo to len niekoľko minút a v momente, kedy sa objavili pred daným miestom, stiles si nemohol nevšimnúť niekoľko ľudí, ktorí postávali pred vstupom. to mohol predsa len čakať. toto mesto nebolo rozhodne rozlohou ako beacon hills, tam by určite človek nemusel čakať v rade na ten moment, kedy by sa dostal na radu. v momente kedy mu to prišlo dokonca dlho, aj napriek tomu, že tam stál len tri minúty pozeral sa podozrievavo okolo seba.
,, aká je šanca, že ma chytia pri zadnom vchode?" povedal s menším úsmevom sám pre seba pričom si ani len neuvedomil, že človek stojací najbližšie k nemu ho môže samozrejme počuť.

Zatímco pomalu, ale jistě postupuje řadou čekajících kupředu, krátí si čas sledováním okolí. Nejlepší výhled má na protější stranu ulice, která se díky vysokému domu ukrývá v jeho stínu. Osvětlují ji pouliční lampy a světla z oken. Vše vypadá docela klidně a mírumilovně. Nikoho by nenapadlo, co se může ve stínech schovávat. Jelikož je zde inkognito a má runy i vše, co by jej mohlo od ostatních mladých odlišit, nemůže nyní použít runu, pro vidění ve tmě a tak se musí spoléhat na svůj zrak. Vidí tak pouze odstíny šedé a černou, střídavě s osvětlenými místy. Má za to, že nebezpečí se ukrývá na jiných místech, které nejsou tolik na očích. Ulice je docela klidná, provoz zde není nijak velký. Občas po cestě projede auto. Jedním z nich je taxi, které nedaleko nich zastaví a po té, co propustí ze svých útrob zákazníka, zase se pohne a odjede. *Další návštěvník.* Zkonstatuje ve své mysli, zatímco si mladíka pozorně, leč nenápadně prohlíží. Nevypadá nijak podezřele, jen jako převážná většina ostatních kolem něj. Když zamíří na konec řady, jen tím potvrdí jeho hypotézu o zákazníkovi. Přestane si jej všímat a postoupí zase o kousek kupředu. Ke svému potěšení zjistí, že už bude brzy u vstupu a tak začne ohmatávat dlaněmi své kapsy, aby si připravil peníze na vstupné. Netrvá mu to nijak dlouho. Zabere mu to přesně tolik času, kolik potřebuje na vstup skupinka mladých před ním. Jakmile zmizí uvnitř klubu, postoupí kupředu a chystá se vytáhnout peníze.
"To nebude třeba. Dneska máte vstup zdarma. Jste stý host. Gratuluji." Osloví ho muž u vchodu. Obdaří ho jakýmsi pokusem o úsměv a vytáhne z kapsy bílý náramek, na kterém je napsáno červenočernými číslicemi sto. Natáhne se po jeho levé ruce a připne mu náramek kolem zápěstí. "A jako bonus máte další měsíc rovněž vstup zadarmo. Přeji příjemnou zábavu." Dodá ještě a přistoupí ke dveřím, které otevře.
Ještě trochu překvapený, ale docela příjemně, že ušetří, tak vejde dovnitř. Sotva se dveře pootevřou vzduch naplní hudba, která jej vzápětí obklopí, jakmile projde dovnitř. Basy a bubny zní tak hlasitě, až mu z toho vibrují vnitřnosti. *Prima, to bychom měli.* Doufá, že to nejhorší má za sebou. Letmo se rozhlédne a aby nezacláněl u vchodu, zamíří, proplétaje se davem k baru. Vzhledem ke své obratnosti se kolem ostatních protáhne docela bez problémů. Když je uvnitř, napadne jej opět použít své runy a zmizet lidem z očí, ale prozatím neregistruje žádné démony a tak to zatím odloží. Dojde k baru a posadí se do rohu na volnou židli, aby měl na očích, co největší prostor klubu, včetně vstupu. Nechce, aby mu cokoliv důležitého uniklo. Když si jej všimne obsluha, objedná si colu. Po té, co před něj postaví plnou pěkně orosenou sklenici s nápojem, zahlédne jeho náramek na levém zápěstí a oznámí mu, že první pití je díky tomu na účet podniku.
"To je skvělé. Díky." Upřímně ho to opět potěší. S chutí se po té napije. Jakmile se osvěží, zaměří se na více na návštěvníky klubu a sleduje, kdo se zde nachází.

Stiles nikdy nebol tým typom, ktorého by ľudia vyhľadávali. V momente, kedy sa jeho myseľ upokojila bolo pre neho dokonca jednoduché splynúť s davom a následne sa takmer nepozorovane dostať dnu na miesto, ktoré mu malo priniesť niekoľko odpovedí. Aké pochabé myslieť si, že niekto ako on, človek ktorý v skutočnosti človekom nie je no on sám o tom nerád hovorí, dokáže vyriešiť niekoľko zaujímavých prípadov. No ale Stiles dúfal, že takto to bude v tejto chvíli, kedy príde na niekoľko odpovedí na otázky, ktoré sa nachádzali v jeho hlave a dokonca aj v mnohých papieroch pohadzujúcich sa po jeho pracovnom stole.
Miesto vo vnútri bolo normálne. Ako každý jeden druhý bar pre mladých ľudí, ktorí sa chcú večer uvoľniť a vypiť si niečo pri bare, spoznať možno nových ľudí. Stiles si vyhliadol zaujímavé miesto pri pulte pričom mohol sledovať ako jeden človek za druhým si pri ňom berie alkoholické nápoje. On sám si vypýtal len colu a uvedomil si, že človek pri ňom má to isté.

„ zvláštne v tomto bare si zobrať niečo nealkoholické..“ povedal takým štýlom, kedy to mohol daný človek možno pochopiť zle. Predsa len to bolo miesto pre démonov dokonca aj pre upírov, ktorý si na pulte vypytovali rôzne nápoje v ktorých mali mnoho pridanej krvi rôznej skupiny a rôzneho druhu. Stiles si ale tieto veci nevšímal. Stretol sa už s upírom, to rozhodne áno no netušil, že by nejakého mohol nájsť práve v tomto bare. Nehovoriac o iných nadprirodzených bytostiach. Hoci muž, ktorý sa nachádzal niekoľko desiatok krokov od neho mal pomerne chlpaté ruky pri ktorých by si mohol myslieť, že sa jedná o nadprirodzeného tvora no v skutočnosti to bol len človek. Stiles sa posadil na stoličku, mierne sa musel oprieť, pretože stačilo by len málo a by sa rozflákol na podlahe. Stiles nikdy nemal problém s niekým nadviazať kontakt, či sa jednalo o muža alebo ženu. Hoci v tom druhom prípade dokázal urobiť zo seba nemožného človeka. Stiles dokonca ani len nevedel, že niečo ako taký lovec ako bol práve on existuje. Dokázal ich vidieť aj cez runu neviditeľnosti, predsa len sa v ňom nachádzalo nadprirodzeno, ktoré si nechcel ani on sám priznať.

Nesedí u baru příliš dlouho a ani si dosud nevšiml nikoho podezřelého, za kým by tušil návštěvníka z Podsvětí. Z toho skutečného. Jelikož má na očích i vstup sem do klubu neujde mu tak žádný nový příchozí. Když do něj vstoupí onen mladík, kterého sem před klub dopravilo taxi, prohlédne si jej stejně zběžně, jako všechny ostatní. Rozhodne se napít a osvěžit se studeným nápojem a než se osvěží dostatečně a začne se opět věnovat svému okolí, zjistí, že se mladík usadil nedaleko něj. *Náhoda? Sleduje mě?* Zapřemítá a prohlédne si jej o něco pozorněji a snaží se přijít na něco, co mu uniká. *Určitě náhoda.* Shrne a uzavře to, protože si opravdu nemyslí, že by se zrovna v něm ukrýval démon. Rozhodne se zkontrolovat zprávy a jestli mu náhodou nedošla nějaká nová důležitá informace a tak sáhne rukou dozadu a vytáhne ze zadní kapsy kalhot svůj mobilní telefon. Zapne ho a začne prohlížet zprávy, které mu přišly. Nenajde v nich, ale nic zásadního. Kdy je zítra schůzka všech lovců v Institutu. Pár zpráv je od Aline a jeho tety. Aline a tetě stručně odpoví a když je s tím hotový, zase jej schová zpátky do kapsy kalhot.
Po té se chce znovu napít, ale než natáhne ruku ke své sklenici, mladík jej obdaří svou rádoby chytrou poznámkou. Docela jej tím překvapí, takže nechá svou ruku ustrnout uprostřed pohybu, napůl nataženou pro sklenici a tázavě, z části i pobaveně se na mladíky podívá. Přijde mu to od něj jako pokus o vtip, jelikož moc dobře ví, že on má před sebou rovněž nealko pití. Během svých úvah se uvolní a nechá ruku klesnout dolů a položí ji na barovou desku.
"Že to říkáš zrovna ty..." Poznamená a při tom se na něj zadívá svýma modrýma očima, ve kterých to pobaveně jiskří, ale zároveň se tváří naprosto nevinně. "Vím, že sis objednal to, co já." Dodá ještě, aby mladíka ujistil o tom, že má přehled, i když si ho nijak přehnaně nevšímal.
Pak konečně sáhne po své sklence napije se z ní.

určite by nebolo dobré, ak by si na tomto mieste stiles objednal niečo alkoholické. bol tu predsa z toho dôvodu, že ho tu doviedli určité stopy, ktoré mal vyvesené vo svojom malom bytíku takmer na každom jednom mieste len z toho dôvodu aby na nich dostatočne dobre videl. stiles a jeho stopovacie metody. to bola doslova kapitola sama o sebe. predsa len to v určitých momentoch vyzeralo, ako keby bol zo starej školy. kedy na miesto toho, aby mával stopy pekne zoradené v elektronickej forme, tak to mal všetko vy-vešané takým štýlom, kedy na to chcel čo najlepšie vidieť. určite by v tomto momente bol na neho otec hrdým ale len v ten moment, kedy by ho na začiatku poriadne vykarhal. stiles sa pozrel na mladíka, ktorý bol v jeho blízkosti. alebo stiles bol v tej jeho? no na tom v tejto chvíli nezáležalo.
,, mám určitú prácu, ktorú musím ešte dokončiť. napiť sa alkoholu by veľmi nebol dobrý nápad." nevedel o tom ako to má napríklad démon s alkoholom. možno na nich nevplýval rovnako ako na človeka. no na tom v tejto chvíli nezáležalo. nevenoval mladíkovi až takú pozornosť, ved ako by to napokon vyzeralo, kedy by to tak vlastne robil. na miesto toho si z jedného zadného vrecka nohavíc vybral papier na ktorom bolo nakreslených ručne niekoľko rún, ktoré mal možnosť vidieť pred barom a celkovo na pomerne zaujímavých miestach. už len tým pádom, že to mal možnosť vidieť bolo viac ako len jasné, že stiles nebude žiadnym civilom. no taktiež ani vlkodlakom alebo dokonca upírom. ale démonom? nemohol byť démonom. možno mal v sebe nejaké tie pozostatky voida bez ktorých už nedokázal žiť, pretože sa zakorenili v jeho hlave tak hlboko, ako to len šlo no on nikdy nebol žiadným démonom. bol človekom a to ak by sa na to dalo urobiť nejaké krvné testy, tak by to rozhodne bolo potvrdené.
,, takže zjavne taktiež tu je niekto všímavým." povedal stiles s malým úsmevom na perách a do ruky si zobral pohár so svojim drinkom z ktorého si musel už aj v tom momente trocha odpiť.

Když muži se svým klidem oznámí, že má dobrý přehled o tom, co pije, čeká, jak na to bude reagovat. Může začít zatloukat nebo naopak dá mu za pravdu. Zkouší to, jen tak pro zábavu odhadnout tím, že si svého skoro souseda u baru zkoumavě měří. Koneckonců nemůže to být nápadné, neboť se spolu dali do řeči a tak je normální, že na něho kouká. V tu chvíli zapomněl i na svou rozpitou kolu, ale nijak mu to nevadilo. Tohle bylo zajímavější. Prozatím. Mladý muž si u něj ihned vysloužil malé nepatrné plus, když se rozhodl pro upřímnost a otevřenost. Mohl ho klidně poslat do háje a nic by s tím nezmohl. Tohle se mu, ale líbilo.
Poslechl si ho s rozjasněnou tváří a chápavým i pobaveným pousmáním. Na konci jeho odpovědi pak kývl chápavě hlavou.
"Jsi tady pracovně? Já taky." Na oplátku mu odpověděl v podobném stylu. Neměl strach, že by něco důležitého prozradil. V danou chvíli mladíka považoval za obyčejného civila, se kterým si krátil pár docela příjemných chvil. "Co děláš?" Zeptá se jej se zájmem. Znovu se to pokouší odhadnout, jen tak z toho, co vidí.
Během čekací přestávky na odpověď se znovu napil ze své koly, na kterou si opět vzpomněl, že ji tady má. Při tom sledoval mladíka. Neušlo mu, že si vytáhl z kapsy nějaké poznámky a i když mu nechtěl nahlížet přes rameno nemohl si nevšimnout toho, co si prohlíží. To je přiměje zpozornět. Přeměří si nejprve mladíka a pak to, co si prohlíží.
"Co je to?" Zajímá se opět. Aby se nemusel tolik naklánět, tak sesedne ze své židle a přesedne si hned vedle té, na které sedí zajímavý mladík. Je si jistý, že jeho tvář mezi místními lovci neviděl, ale kdo ví. Nemusí být ani místní. Všechny je nezná.
Jakmile se pak mladík ozve se svou poznámkou, věnuje mu nepatrné na oko nevinné pousmání, jako by připouštěl, že jej právě nachytal při činu. I tak nyní moc nezakrývá svůj zájem o runy, které si jeho nový známý prohlíží.

stiles stilinski bol človekom možno na prvý pohľad jednoduchým no aká bola skutočnosť? jeho povaha mu nedovolila sa nachádzať na jednom mieste bez toho, aby niečo neskúmal. aby sa v jeho hlave neobjavilo mnoho a mnoho otázok či už o nadprirodzenom svete alebo nie. stiles v tejto chvíli skúmal svoje papiere na ktorých mal podrobný opis človeka, ktorého tu hľadá. pozrel sa na mladíka, ktorý mu položil niekoľko otázok. teda presnejšie práve tri otázky na ktoré mal zo slušnosti nutkanie odpovedať.
,, som študentom. ale vo svojej brandzi sa nachádzam pomerne dlho. vysvetliť, čo je moja práca by bolo pomerne komplikované no a možno o čosi komplikovanejšie by bolo pochopiť to. z toho dôvodu by som sa o to nemal ani len pokúšať. aj napriek tomu, že možno to pokušenie sa vo mne naozaj skrýva. ale môžme hovoriť, že mám za úlohu skúmať rôzne.. typy.. ľudi." povedal to opatrným hlasom. aj napriek tomu, že v dnešnej dobe bolo pomerne málo ľudí, ktorí by boli obyčajnými ľudmi. no prísť za niekým, pozrieť sa na neho a následne povedať, že kým je by bolo naozaj pomerne trápne a smiešne. no v jeho hlave sa nachádzala pomerne rovnaká otázka. ktorá mohla odpovedať na mnoho vecí.
,, tie tvoje tetovania na pokožke. vyzerajú vážne zaujímavo." podotkol stiles po tom,ako mu venoval jeden malý, nevinný pohľad. už týmto pádom muselo byť pre neho viac ako len jasné, že stiles nie je obyčajným človekom. alebo sa sebastian nachádzal na tomto mieste bez toho, aby bol uchránený pred zrakmi obyčajných ľudí. mnoho vecí mohlo naznačovať to, že stiles je niekým iným. no taktiež mnoho vecí nasvedčovalo to, že stiles je len obyčajným človekom a tým pádom aj smrteľníkom.
,, dalo by sa hovoriť, že som človek, ktorý miluje rozprávky alebo staré povesti alebo niečo podobné. možno sa na mňa budeš pozerať ako na blázna v okamihu, kedy ti poviem, čo je v tých papieroch. no je to ústrižok z beštiára." mohol ho považovať za človeka, ktorý je len fanatik do podobných záležitostí. no stiles to v tejto chvíli nemienil skrývať. ba naopak, prechádzal si jednu vec po druhej pričom dúfal, že nájde toho človeka, ktorý robil v meste neporiadok už niekoľko dní. pretože on mal možnosť nahliadnúť do spisov mrtvých ľudí a už len niekoľko vecí mu nedávalo zmysel. vedel rozoznať, kedy išlo o napadnutie upírom alebo kedy išlo o napadnutie vlkodlakom alebo iným zvieraťom, ktoré rozhodne nebol ozvieraťom. no stiles stilinski mal doposiaľ pomerne mizerné skúsenosti s démonmi. no možno to bolo na jednej strane dobre, predsa len mohol aspoň spokojne dýchať tento vzduch a patriť k živým ľudom.

Čekal jestli se o mladém muži něco dalšího dozví. Netrvalo dlouho a začal mu prozrazovat své poslání zde v klubu. Ačkoliv to zpočátku znělo dosti jednoduše, po několika dalších větách zjistí, že se v tom úplně ztrácí. Dal si tu práci s tím, aby se na mladíkova slova lépe soustředil, což se mu velmi brzy podařilo. Zjistil ovšem, že je to pěkně zamotané a dohromady to o něm nic moc neprozrazuje.
Ve výrazu se mu tak objeví z části pobavení, z části uznání, že ho docela hezky tahá za nos a vůbec nic z něj vlastně nedostal. Mladíkova odpověď je podle něj velmi všeobecná.
"No hned jsem o něco chytřejší." Odvětí s pobaveným úšklebkem a ukáže mu vztyčený palec. Upustí od dalšího zpovídání a občerství se svým vychlazeným pitím. Pokud mladík nebude chtít, nic z něj nedostane. Stále nemá tušení, co je zač.
Překvapí jej a neví jestli příjemně nebo ne, když se jej mladý muž zeptá na jeho runy, protože byl dosud přesvědčený, že je nemůže vidět, jestliže je překryl runou neviditelnosti pro oči běžného člověka. Okamžitě zpozorní, i když si dává pozor, aby si toho muž nevšiml. S rukou na sklenici, kterou má postavenou před sebou na barové desce k němu otočí hlavu.
"No díky." Odvětí mu na to s letmým pousmáním, protože jej v danou chvíli nic lepšího nenapadne. Podle toho, že jeho runy nazval tetování, ho napadne, že jsou jeho očím viditelné, ale nejspíše neví, co jsou zač. *Nebo to, jenom předstírá.* Tak nějak mu přestává věřit.
"Pomáhají mi v mé práci." Odpoví po té, co trochu zpracuje tohle nečekané překvapení. "Ty už si se s nimi někdy setkal?" Zajímá se opět, ačkoliv netuší, jestli mu jeho odpověď k něčemu bude.
Možná že mladíkovi trochu křivdil, neboť se zanedlouho dozví, že ten list, který studuje je ústřižek z bestiáře. Pozvedne v překvapení mírně obočí.
"Ty jsi lovec?" Zeptá se ho vzápětí. Žádné runy na jeho těle nevidí, ale to neznamená, že je má na viditelných místech. Nezná ho, ale opět nezná všechny lovce a podle jeho přízvuku jej typuje na Američana.
"Kdo je to?" Zajímá se a nakloní se více k němu ve snaze zahlédnout něco, co je na ústřižku zobrazeno.

stiles mozno o sebe prezradil viac ako by mal. ale to bola jedna z jeho možno tých horších vlastností, ktoré sa v nom skrývali. no taktiež sa prejavila aj jeho vlasttná schopnost vykecat sa z každého jedného problému a tým pádom toho druhého človeka zmiasř natolko, že si nie je určite velmi istý tým, čo vlastne stiles hovorí. bolo niekolko okamihov v jeho živote, kedy daný človek nevedel, či sa jedná len o nejaký druh vtipnu, no ved si dajme ruku na srdce a povedzme si, či je mnho okamihov v jeho živote, kedy by sa na neho niekto pozrel a povedal, že hovorí len a len pravdu. rozhodne by to tak nebolo. s pohěadom upreným stále na jeho tetovania, ktoré ho určite fascinovali no nie natolko, aby sa na ne vypytoval ako nejaký blázon sa len pousmial a opatovne sa musel napit zo svojho nápoja. možno to v daný moment pripadalo tak, ako keby sa stiles tým nápojom dusil no v skutočnosti sa napil len natolko, že mu tekutina vošla aj do nosa. bol to skutočne pomerne nepríjemný pocit, ktorý nechcel, aby sa niekedy opakoval.
" o runách neviem vela vecí, myslel som si, že som sa v živote stretol s každou jednou formou nadprirodzena." povedal to dostatočne tichým hlasom, aby to mohol počut len on sám. bolo by naozaj nemiestne, aby hovoril tak nahlas, že by sa na neho uputali pohlady iných ludí a tým pádom na seba nejakým sposobom upozornil. musel si zachovat určitý odstup, chladnú hlavu. no bolo mu viac ako len jasné, že v momente, kedy to chlapík nejakým sposobom potvrdil, tak rozhodne nepatril k tým ludom, ktorí by nič o nadprirodzenom svete nevedeli. dokonca mal velmi velké podozrenie, že on je jedným z nich.
" je mnoho kníh, ktoré sa nedostanú do rúk len kadejakému človeku. beštiár je tá kniha, ktorá by pre obyčajného človeka pripadala len ako kniha plná rozprávok a výmyslov pričom ty aj ja určite vieme, že to tak rozhodne nie je." povedal stiles, pričom sa na neho pozrel a dokonca jemne nadvihol aj obočie, čo mohlo v tomto prípade pripadat pomerne komicky. " či sme sa nieked stretli? o tom vážne pochybujem, pretože mám pomerne velku pamat na tváre, na mená už až tak velkú samozrejme nie.." ked videl alebo aj počul, že sa zaujíma o to, kto je na tom obrázku musel ho prekryt svojou rukou.
" čo keby si mi prv povedal, kto si ty.."

Když se z nenápadného oťukávání krátce po jejich setkání dostanou trochu dále, začne to pro něj být zajímavější. I mladý muž vypadá na to, že je v něm něco mnohem více, než se na první pohled zdá. Možná tady objeví něco nového, o čem se ještě neví. Nejspíše mladík moc dobře ví o nadpřirozenu a umí se v něm pohybovat, protože vůbec nevypadá překvapeně a jeví se spíše, že si to docela užívá. Všechno to kolem. *Zajímalo by mě, co tu dělá. Co nebo koho tady hledá.* Rozhodně v něm vzbudí zájem a jeho zvědavost a má v úmyslu na to přijít. Kam jej pak zařadit a jestli o něm říct v Institutu, aby si na něj začali dávat pozor. Z části totiž tak trochu vypadá jako nějaký ten nadšenec. Když si je prohlíží a přemýšlí i něm, má z něj dosti smíšené pocity, protože netuší, kam jej zařadit a to ani z části. Snaží se jej dále zpovídat a přijít tomu na kloub.
Když mu poví, že o runách toho moc neví, tak si trochu oddechne, že jeho totožnost ještě nemohl odhalit. Je tomu krapet možná i škodolibě rád, neboť si jsou v tomhle kvit. Přesto ale musí zjistit kolik toho mladík o Lovcích zná.
"S čím jsi se už setkal?" Zeptá se. Zkusí jestli mu poví něco dalšího. Aniž by musel on toho o sobě před tím prozradit více.
"To máš pravdu." Pokrčí letmo rameny, když přijde řeč na bestiář. "Ale je to tak lepší. Lidé dovedou napáchat hodně zla, když se objeví něco, čemu nerozumí a považují to za hrozbu." Pokračuje dále ve svých názorech, aby taky něco řekl.
Trošku se odtáhne a pozvedne nepatrně v údivu obočí, když se jej mladík začne vyptávat jestli se už nesetkali. *O tom silně pochybuji. Tebe bych si pamatoval.* Pomyslí si, zatímco jej poslouchá.
"Určitě ne." Odpoví mu pak, když se dostane ke slovu.
Přestane jej pak tolik zpovídat, když to vypadá, že se mu nelíbí, jak nahlíží do jeho poznámek.
"Promiň, trochu jsem se nechal unést." Pousměje se omluvně a zvedne ruce v obranném gestu, aby dal najevo, že to nemyslel zle.
"Já jsem Sebastian Verlac." Představí se mu po té, když se jej začne vyptávat. Krátce pak zaváhá, jestli mu říct, co dělá, ale nakonec se rozhodne to risknout. Věří, že má před sebe někoho, před kým to tajit nemusí. "Lovec stínů." Dodá proto, ale trochu při tom ztlumí hlas, aby ten dovětek slyšel, jenom jeho nový známý. "A ty?" Zeptá se jej pak, protože teď je na řadě on.

Stiles nevedel kto pri ňom sedel a dokonca nevedel ani len to do akej miery môže s ním rozprávať. Bolo viac ako len pochopiteľné, že bol svojim spôsobom zvedavý ale on sám sa chcel prv uistiť, akým človekom to vôbec je. Človek, to bolo v tejto chvíli veľmi chabé slovo. Pretože možno sa v tomto bare nachádza asi len jeden jediný človek, ktorý v skutočnosti v sebe má stále nejakú časť vozidla, ktorý sa stal jeho súčasťou. Stiles sa pozrel na mladého muža a po tom ako sa mu predstavil a povedal aj to, kým je tak sa mu naskytol pohľad na dalšiu z vecí, ktorú nemal možnosť doposiaľ až do takej miery preskúmať.
„ moje meno je Stiles Stilinski a zjavne som jediným človekom všade naokolo.“ Na jeho tvári sa objavil úsmev, ktorý naznačoval, že to vážne myslí vážne. Bol človekom no nie takým, ktorý by nemal prehľad o rôznych veciach. Ale kedže v tejto chvíli mal možnosť spoznať sa s niekým, kto pochádza z rovnakého kúska sveta ako on sám tak sa cítil o trocha pokojnejšie a dokonca sa rozhodol aj prehovoriť na tú otázku, ktorá mu bola položená pred malým okamihom.
„ stretol som sa už s mnohými vecami. No neviem, či by som ťa s nimi naozaj okúzlil. No predsa len to môžm skúsiť, alebo nie? Takže taký vlkodlak, to určite nie je nič neobvyklé. Upír? S tými som sa stretol taktiež, čarodejnice to je niečo, čo rozhodne niekoho nadchne no pochybujem, že by to bolo pre niekoho ako si ty. Lovec, znamená to, že si jeden z tých, kto loví vlkodlakov alebo sa delíte na rôzne, ako to povedať..“ stiles sa musel zamyslieť, ako by vôbec mohol povedať bez toho, aby to vyznelo možno nevhodne alebo dokonca smiešne, pretože to v tejto chvíli nechcel. Stiles si veľmi dobre uvedomoval, že jemu to vtipkovanie nešlo veľmi dobre.
„ banshee. To je možno to pravé, naozaj ma to zaujalo, ked som to videl po prvýkrát. Druid. Smeška vlkodlakov, ktorí boli tvorení alfami. Kedy sa dvojičky dokázali spojiť a vytvoriť jednotné telo.“ Povedal to so záujmom, pretože to bolo skutočne niečo, čo ho zaujímalo. Pozrel sa následne na neho a chcel vedieť taktiež viac o jeho svete. „ a čo ty? S čím si sa stretol už ty?..“

Když mu jeho nový známý prozradí jméno, tak se opře překříženými předloktími o okraje barové desky a nakloní se trochu ke Stilesovi, aby mu neuniklo nic důležitého a pokud možno, aby jeho slova neslyšel nikdo, kdo by neměl. Jeho jméno zní podivně podobně a tak si není jistý, jestli právě slyší od Stilese jeho skutečné jméno, ale nemá si to jak ověřit. Jeho teorii o tom, že je v klubu jediný člověk mu s pousmáním a nesouhlasným zavrtěním hlavy vyvrátí.
"Nejsi, tohle je civilní klub..." Na moment se zarazí, vzhledem k tomu, že je Stiles znalý nadpřirozena, trochu zapomene, že neví a nezná zcela terminologii lovců a tak se opraví. "Myslím lidský klub." Na chvilku se odmlčí, ale pak ještě pokračuje. "Někdo z Podsvěťanů se tady sem tam zatoulá, ale nebývá to příliš často..." *Jenže se tady poslední dobou potulují démoni, a proto jsem tady, abych zjistil, proč...* Pomyslí si, protože o tom Stilesovi říkat nechce. Neměl by mu prozradit, že existují démoni, pokud od něj nějakým způsobem nezjistí, že ví i o nich.
Stiles mu začne prozrazovat s kým z nadpřirozena se už stačil setkat. Zaměří na něj svou pozornost a poslouchá. Při tom to, co mu jmenuje mezi prvními třemi ho opravdu nijak nepřekvapí. Nad každým jmenovaný tvorem, lehce kývne hlavou, že se s nimi už setkal a ví o nich. Celou dobu Stilese pozoruje, aby mu neuniklo nic podstatného z jeho výrazů a hlavně nějaký náznak toho, že slyšel nebo se setkal s nějakým démonem.
Krátce po té se jej začne vyptávat Stiles. Koukne na něj trochu překvapeně, když se ho ptá na to jestli loví vlkodlaky nebo se dělí... To už Stiles neupřesní, ale má takový dojem, že chápe, jak to Stiles myslí.
Zavrtí proto odmítavě hlavou, že se v tom Stiles plete.
"Nelovím vlkodlaky ani upíry, Stilesi." Upřesní. "Možná tedy občas, pokud udělají něco, čím poruší zákon." Pak se odmlčí, protože neví, jak mu to vysvětlit, aby se nemusel zmiňovat o démonech.
Stiles si jeho mlčení nejspíše vyloží po svém a pokračuje v tom, s čím se setkal on. *Banshee?* Ví, co to slovo znamená, ale s žádnou se nejspíše ještě nesetkal nebo o tom neví. Tehdy poprvé proto, jen poslouchá a nepřikývne, že je zná. Stiles pokračuje dál a věci, které jmenuje jsou pro něj neznámé a nezvyklé i na vlkodlaky, ale svět je rozlehlý a složitý. Nic z toho proto nevylučuje.
Po té přijde znovu řada na něho.
"Setkávám se s vílami." Prozradí Stilesovi, protože si všiml, že ty on sám nejmenoval. Po té se na to rozhodne jít oklikou.
"Slyšel si někdy o nephilim, Stilesi?" Zeptá se jej a počká si na odpověď, než bude pokračovat dál.