Derek Hale - skladiská

.

Od toho dňa ako odišla do NO na ples sa do BH nevrátila. Nemala prečo a ani ju nikto nezháňal. Nemala nejaké nutkanie oznámiť svojej rodine kde sa nachádza a ak jej už aj niekto volal jednoducho im poslala správu, že je v pohode ale nevie kedy sa vráti.
Teraz sa však niečo zmenilo. Náhle dostala potrebu vrátiť sa. Myslel si, že jej bude dobre keď bude preč od domova no nebolo to úplne tak. Hlavne nechala za sebou svojho otca ktorého poznala malú chvíľu a to ju trápilo najviac. Behom pár minút si zbalila svoj kufor a vydala sa na cestu domov.
Cesta jej nezabrala dlhú dobu a už ju jej kroky doviedli pred dom. Dom jej otca ktorého dlho nevidela. Nervózne zovrela svoju peru medzi zubami a zaklopala na mohutné dvere od jeho domu. Teraz jej nezostalo nič iné len čakať.

Nějaký čas ještě strávil v New Orleans, ale bylo to tam stále divnější. I z toho důvodu se rozhodl, že odjede. Nechtěl riskovat, že nějaká podivnost postihne i jeho. Od té doby, co zjistil, že má dceru, se jeho pohled na život o dost změnil. Stala se nejdůležitější osobou na světě a on věděl, že tady musí být pro ni, stůj co stůj. To šlo ruku v ruce se skutečnosti, že nemohl už tolik pokoušet svůj osud a riskovat svůj život. Ono i v Beacon Hills to nebylo o moc bezpečnější. Hemžilo se to tam lovci a on si tak na každém kroku musel dávat velký pozor, aby někomu nevlezl do rány.
V Beacon Hills se vrátil zpět do svého bytu, který zde měl neustále k dispozici.
Seděl na pohovce, na stole otevřené pivo a klouzal očima po místnosti. Přemýšlel o rekonstrukci, protože by to chtělo vylepšit, obzvláště pokud se tady občas objeví Stella. Samozřejmě měl za to, že bude dál bydlet u Chrise, jak si přála její matka, ale nemůže jim zabránit se stýkat, když už se o ní dozvěděl a ona o něm.
Z jeho úvah o tom, jak to zde udělat obyvatelnějším a útulnějším jej vyruší skutečnost, že zaslechne něčí tiché kroky blížit se k jeho dveřím. Vzápětí jeho nosu oznámí známá vůně, kdo se jej to rozhodl navštívit.
Vstal ze svého místa a zamířil ke dveřím o několik vteřin dříve, než se ozvalo klepání. Došel k nim a pootevřel je.
"Ahoj, El." Pozdraví ji dříve, než ona stihne cokoliv říct. Jakmile se mu naskytne pohled na ni, sjede ji pronikavým pohledem, při kterém se ujišťuje, že je v celku, nechybí jí žádná důležitá část těla ani nic podobného. Neujde mu tak kufr, který nyní stojí vedle ní. Překvapení zakryje za pousmání, které jí věnuje.
"Pojď dovnitř." Pobídne ji a s těmi slovy se nakloní na chodbu, vezme její zavazadlo a dá ho dovnitř.
"Stěhuješ se?" Pozvedne tázavě obočí, z části svá slova pronese pobaveně. Kufr postaví vedle dveří, počká až Stella vejde a pak za ní zavře. Na sobě má světle modré džíny a černé tričko s krátkým rukávem. Na hlavě vlasy v jeho typickém účesu a na tváři několikadenní strniště.

Čakala na neho len chvíľu. Bola celkom rada, že ho zastihla keď tu bol a nemusela na neho dlho čakať. Prezrela si ho a do očí jej hneď padlo jeho strnisko nad ktorým sa pousmiala.
"Mal by si sa oholiť" bola prvá vec ktorú nakoniec aj povedala. S úsmevom ktorý neopúšťal jej tvár vošla do jeho bytu a porozhliadla sa po jeho interiéry. Hneď si všimla, že by to tu potrebovalo nejaké zmeny. Možno mu aj neskôr navrhne pomoc pri zariadení keďže to tu vyzeralo také prázdne.
"nie nie. Vlastne som sa práve vrátila z výletu ak sa to tak dá nazvať." vrátila svoju pozornosť na neho a prešla ku svojmu kufru. Otvorila ho a vybrala z neho malého medvedíka ktorého mu následne podala.
"mala som ho už ako malá....chcem aby si ho mal ty. Viem, že si môj otec a skôr by sa niečo takého malo robiť naopak ale keďže si somnou nebol v detstve chcela som ti dať kúsok môjho detstva aspoň takto....nech máš pocit, že si bol jeho súčasťou." jemne sa pousmiala a zapravila si vlasy za ucho. Prešla ku gauči ktorý tu bol a posadila sa na neho.
"ako dlho tu bývaš ? Vyzerá to tu také neobývané....ako keby si tu bol krátko." naozaj ju to zaujímalo. Toto miesto malo potenciál ktorý sa musel nejako využiť.

Přimhouří po její poznámce na moment oči, krátce se zamyslí a pak to vypadá, jako by byl ochotný přijat její výzvu, ale tváří se při tom poťouchle, takže to jistě není, jenom tak.
"Oholím se, když se ostříháš. ... na ježka." Odpoví jí pak a sleduje jí docela pobaveně, protože nevěří, že by ona na něco takového přistoupila. Tím to proto považuje za uzavřené.
Když Stella vejde dovnitř, zavře dveře, vezme její kufr a zamíří dolů po schodech. Cestou se po bytě rozhlíží a ještě silněji má potřebu to tady začít upravovat, aby to zde vypadalo trochu více obyvatelněji. Odnese její kufr k pohovce, na které seděl, než sem přišla a postaví ho na zem.
"Dáš si něco?" Otočí se na ni po té. Zůstane stát kousek od kufru a sleduje. "Z výletu?" Zpozorní. "Kde si byla?" Zajímá se a podívá se na ni zkoumavě. Všimne si, co dělá a když vytáhne plyšáka se slovy, že chce, aby si ho vzal, tak ho tím trochu zaskočí. Vypadá pár vteřin bezradně, protože v tu chvíli neví, jak zareagovat. Sváří se v ten moment v jeho nitru rozporuplné pocity. Její slova mu připomenou, o co všechno přišel a to ho neustále někde uvnitř užírá, ale snaží se to příliš nepřipouštět. No díky jejím slovům se to dostane tam, kam nechce.
"Mrzí mě, že jsem u toho nebyl, Stello." Odvětí vážně a pohlédne jí smutně i omluvně do očí. Plyšáka si od ní vezme a krátce si ho prohlédne. Rozhodne si jej nechat, ale má v plánu jí tohle oplatit už velice brzy. Položí jej na pohovku a snaží se potlačit své pohnutí a zbavit se výčitek svědomí a skepse z toho, o co přišel.
Stella změnou tématu nevědomky trochu pomůže. Zase se narovná, koukne na ni a pak přelétne pohledem místnost za ní a nad ní.
"Byl jsem pryč a vrátil jsem se sem teprve před několika málo dny." Odpoví jí. "Chvíli to tady bylo opuštěné." Chvíli samozřejmě znamená, od doby, co odešel s Beacon Hills.
"Chce to rekonstrukci." Odvětí hned na to a dá si ruce v bok, když se dívá kolem sebe.