...
 
PříjemPříjem  CalendarCalendar  FAQFAQ  HledatHledat  Seznam uživatelůSeznam uživatelů  Uživatelské skupinyUživatelské skupiny  RegistraceRegistrace  PřihlášeníPřihlášení  

Share | 
 

 Rousseau's bar

Goto down 
Jdi na stránku : Previous  1, 2
AutorZpráva
Theo Raeken

avatar

Posts : 29
Join date : 29. 10. 18

PříspěvekPředmět: Re: Rousseau's bar   Tue Oct 30, 2018 9:25 pm

,, ah takže je to napokon pravda." Theo si jemne povzdychol a dokonca si zahryzol do spodnej pery pretože sa musel ubrániť menšiemu úsmevu ba dokonca malému smiechu. No nezasmial sa, to rozhodne nie, len to sebe zadržal a následne sa musel opäť posnažiť aby ju nabádal na to správne miesto.
,, myslel som si, že si ako tvoja rodina. Počkaj ako len že som to počul od tých upírov?." snažil sa zalapať v pamäti pri rozhovore s dvoma upírmi, ktorý zomierali postupne, jeden po druhom pomerne bolestivou smrťou, ktorú dokázal rafinovane zatajiť.
,, takže. Počul som, že toto mesto je pod nadvládou hrozného Mikaelsona. To je ten najmladší? Klaus nemýlim sa? myslím si, že som mal ísť rovno za ním s informáciami, ktoré mám alebo nie nie, s ním by som sa možno nedokázal ani len pozhovárať. pretože som počul, že je pomerne.. počkajme si na to správne slovo. áno! Paranoidný." no to bol možno aj Theo aj napriek tomu, že on mal vopred daných niekoľko krokov, ktorých sa chcel držať a nikto mu v tom nemohol zabrániť.
,, potom je tu Elijah, ten ktorý sa snaží ochrániť svoju rodinu. Ten lojálny, nemýlim sa? myslím si, že práve ten by mi mohol vedieť pomôcť. No počkať nie pomôcť ale určite by sa zaujímal o niekoľko informácií ohľadom Beacon Hills.." bolo to po prvýkrát, kedy povedal to mesto. Práve to mesto z ktorého aj on sám unikol hoci medzi poslednými ale predsa.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Rebekah Mikaelson

avatar

Posts : 5
Join date : 17. 10. 18

PříspěvekPředmět: Re: Rousseau's bar   Tue Oct 30, 2018 10:09 pm

Sleduje ho a zatím opravdu neví co si o něm má myslet. Přimhouří oči a znovu upije ze sklenice, kterou následně položí na pult. "Ano nejspíš budu jako má rodina..." nechápavě zakroutí hlavou a dál ho poslouchá.
Když si poslechne vyprávění o jejím prvním bratrovi jen pozvedne obočí. "Máš docela zajímavé informace, nejspíš se o nás roznášejí různé věci." Sleduje ho, je docela zvláštní kolik informací si zjistil. Stále ale neví o co mu jde a začíná jí to být lehce nepříjemné. Ten jeho pohled a všechno. Tenhle člověk se jí nelíbí.
Jakmile se dozví další informace i o Elijahovi jen protočí očima. "Takže, právě jsem si poslechla přednášku o svých bratrech. To je sice zajímavé, ale stále jsem se nedozvěděla co se děje a proč jsi mě vyhledal. Ano mohl jsi vyhledat Elijaha, jak jsi mi právě řekl, ale sedím tady já a ne on. Takže Theo? Co mi tajíš o tom tvém městečku?" název jeho města nikdy v životě neslyšela, takže neví proš by se o něj měla nějak více zajímat.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Theo Raeken

avatar

Posts : 29
Join date : 29. 10. 18

PříspěvekPředmět: Re: Rousseau's bar   Wed Oct 31, 2018 11:33 am

,, práve o to ide kráska.." povedal mierne zaujato no následne sa zahryzol do spodnej pery a otočil sa na barmanku, ktorej venoval malý úsmev a naznačil jej, že si určite ešte jednu rundu vezme. Potreboval to, pretože mal pocit, že tento rozhovor bud nebude viesť nikam alebo naopak, on sa nedozvie niečo, čo by potreboval. No aspoň vec ohľadom lovcov pošle dalej a čoskoro si ľudia budú všímať fakty okolo seba. Toto mesto bude čoskoro miestom, kde sa bude nachádzať všetok nadprirodzenum. A to mu doslova vyhovuje. prečo? pretože bude tak mnoho mnoho možností ako si získať tie najlepšie kúsky do svojej smečky. Bol ako zberateľom, ktorý sa neuspokojil len s jedným vzácnym kúskom, potreboval ich mať niekoľko a tá vášeň stále rástla a rástla.

,, teraz je to aj vaša starosť ak sa nemýlim. Do vášho mesta prichádzajú ľudia z okolia. Všetko sa bude meniť pretože New Orleans sa stáva stredom nadprirodzena. Prosím nehovor mi, že si sa nedopočula o tom, čo sa stalo v Beacon Hills. Alebo sa vážne so svojimi súrodencami vôbec nerozprávaš? " mierne nadvihol kútik pier, ani si len neuvedomovala, že takto od nej získaval informácie. Jedna odpoved za druhou a on si sám potvrdil niekoľko vecí. Bol nevypočítateľným človekom o tom nebolo najmenších pochýb.

,, takže dobre. kedže si sa v tomto okamihu zatiaľ od svojej rodiny nedozvedela nič. Hm.." Theo premýšľal, tak úpenlivo premýšľal. ,, aspoň by si mi mohla dať menšiu radu nemyslíš? ako to je s vlkodlakmi, ktorý sa nachádzajú v zátoke? " zaujímalo ho to, to rozhodne áno. Theo vedel, že čoskoro sa bude musieť stretnúť s niekým, kto to tam vedie a možno ho naviesť k tomu aby urobil jeden krok vpred.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Rebekah Mikaelson

avatar

Posts : 5
Join date : 17. 10. 18

PříspěvekPředmět: Re: Rousseau's bar   Wed Oct 31, 2018 1:34 pm

Pozvedne docela nechápavě obočí a pohlédne na něj. Tenhle kluk se jí ani za mák nelíbil a neměla z něj dobrý pocit. Sledovala jeho pohyby a to jak se tvářil a nic mu nevěřila, ani ten jeho hezký nos mezi očima.
Jakmile začne mluvit, jen si oddychne a poslouchá ho. Raději se napije, protože je jí jasné, že na tohle bude potřebovat alkohol. "Ne?" pokrčí rameny a objedná si další drink. "Absolutně nevím co je to za zapadákov to tvoje Beacon Hills." protočí trošku rozhozeně očima, nemá ráda tohle dlouhé vybavování. On ji sem z nějakého důvodu pozval a stále se od něj nedozvěděla nic, absolutně nic. "Do mě a mých sourozenců ti nemá co být. Stále jsem se ale nedozvěděla, co po mě chceš." poví vážně a zvýší trošku hlas.
"Zdá se mi, že mou rodinu znáš nějak více. Zvláštní...Nikdy se o tobě nezmínili. Nikdo, ani jeden z nich." ušklíbne se a objedná si další drink. Po jeho poslední otázce jen pozvedne obočí a podívá se na něj jak na idiota. "To nemůžeš myslet vážně." řekne ironicky. "Neznám tě a budu ti podávat nějaké informace? Ty jsi se naprosto zbláznil." Má chuť odejít, hned jak dopije drink tak to tady udělá, protože tady to nikam nevede.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Theo Raeken

avatar

Posts : 29
Join date : 29. 10. 18

PříspěvekPředmět: Re: Rousseau's bar   Wed Oct 31, 2018 5:07 pm

Theo v jednom momente možno pochopil, že vážne je jedna z tých, kto nemá ani len to najmenšie tušenie o tom, prečo sa toľko ľudí rozhodlo práve pre ich mesto. Možno si to ešte neuvedomila, že jeden človek za druhým, ktorý páchol nadprirodzením sa rozhool zavítať do ich mestečka.
,, možno by ma to aj urazilo ak by som v tom meste býval niekoľko rokov. Ale teraz? Určite nie. Myslím si, že sme začali zle. Moje meno je Theo..“ povedal Theo pričom sa zadíval do očí blondíny, ktorá sa nachádzala pred ním. Vedel, že urobil jeden krok zlým smerom a uvedomil si to. Musel to predsa len napraviť.

,, nechcel som aby to tak vyznelo. V meste sa nachádzam len niekoľko dní, no od slov rasy ktorú som doposiaľ nepoznal, áno myslím tým upírov.. neuvedomil som si, ako to napokon z mojich úst bude znieť. Stále to pre mňa je pri upírovi niečo nové..“ povedal pričom jej venoval jeden pohľad. Nebol to strach, ktorý sa v ňom nachádzal to rozhodne nie len menšie pochybnosti o tom ako to v tomto meste vôbec chodí. ,, myslím si, že som sa mal vyjadriť na začiatku. Prišiel som do tohto mesta len z toho dôvodu aby som tu našiel miesto, kde by som bol v bezpečí. Naše mesto, ktoré je pre teba zapadákovom, bolo doslova napadnuté lovcami, ktorí mali v pláne z mesta vyštvať každého jedného, kto sa nadprirodzena nejakým spôsobom čo i len dotkol..“ v tejto chvíli sa mohlo zdať, že Theo je človekom, ktorý je sklamaným alebo dokonca zraneným, zlomeným. ,, mám mnoho informácií o tom, kto by sa tu mohol nachádzať. Mnoho informácií o tom, čo sa nachádzalo v meste o aké rasy v podstate išlo. Mohol by som byť k pomoci za pár informácií..“ zobral si pohárik opäť k sebe.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Henrik Mikaelson

avatar

Posts : 6
Join date : 26. 11. 18

PříspěvekPředmět: Re: Rousseau's bar   Tue Nov 27, 2018 4:46 pm

New orleans. Miesto, kde sa mnoho vecí deje a mnoho vecí sa ešte len bude diať. Henrik si uvedomoval, že s príchodom do mesta mu hrozí stretnutie s rodinou pôvodných no konečne bol na to pripravený. Po celé tie roky, kedy ich pozoroval len z tieňa rodičov pochopil, že je ten správny čas na to, aby sa ukázal. Uvedomoval si, že mu nebudú dôverovať no spomienky nachádzajúce sa v jeho hlave nemohli klamať. A taktiež ani to, že momentálne nebol žiaden spôsob ako ho môže niekto zabiť.
Henrik vedel, prečo sa má nachádzať v bare. To, že sa niekto nachádza na jeho zozname niečo znamená. A on v tejto chvíli potreboval jej prítomnosť. Už niekoľko dní ju sledoval, jasne jej dával najavo, že stále je v jej šľapajách. Objavoval sa ako prízrak, ktorý zmizol oveľa rýchlejšie ako by si to mohla uvedomiť. Možno v nej vzbudil menšiu paranoju no o to mu v ten daný moment išlo. Chcel aby sa ho obávala aj toho, že ich stretnutie prichádza. No a v ten pravý deň jej zanechal odkaz, kde ho môže nájsť.

Henrik sedel na drevenej stoličke opretý o pult a objednal si jedného panáka. Sedel a pozeral sa na barmanku, nepotreboval sledovať každý jeden pohyb nejakého človeka. On sám vedel, že príde. Rovnako ako to bolo po minulé roky. Henrik sa nemusel ani priveľmi snažiť, pretože tie rysy rodiny Mikaelsonových sa v ňom nachádzali. No on nikdy nepovedal to priezvisko nahlas, nechcel aby sa tie fámy o tom, že existuje ďalší nejako rozšírili. Aj napriek tomu, že niekto pozorný by to mohol pripisovať k správaniu pôvodnej rodiny.
Henrik bol na vonok mladým chlapom. Neskúseným životom no v skutočnosti to tak rozhodne nebolo. Bol podporovaný otcom, ktorý ho naučil každý jeden detail ako loviť upírov. Ako predvídať ich pohyby a ako sa stať rýchlejším ako oni. Bolo to namáhavé, pretože otec mal vysoké nároky. No po tom ako sa otec pominul a on si zapamätal od neho posledné slová, nechcel robiť presne to, čo mu kážu. V jednom momente sa mu zdalo, že rodičia ho pripravovali len na to, aby zničil súrodencov a potom zomrel spoločne s nimi. No jemu život upíra náramne vyhovoval. Možno vážne bol len Finn tým oddaným chlapom.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Daria Nikolova

avatar

Posts : 46
Join date : 03. 11. 18

PříspěvekPředmět: Re: Rousseau's bar   Tue Nov 27, 2018 8:39 pm

Měla pravdu. Po nalezení stopy, kde by se s Ním mohla setkat, byla rozhodnuta tak i udělat. Trvalo to několik dní, co na sobě cítila o jeden pohled navíc než obvykle. Jeden pohled, který jí způsoboval husí kůži, ač to na poprvé nebylo poznat a člověk by to po několikaleté známosti její osoby možná do ní ani neřekl. Několikrát propadla bezesným nocím, při kterých prázdně hleděla z okna apartmánu ven do tmy, kterou na jejím začátku i konci doplňovaly barvy ohně a především červená. Nebylo to poprvé, co nabyla tohoto pocitu pronásledování, stát se to tak ale muselo snad každému z těch, kteří přežívali rovnou několik století a částečně se podíleli na onom rozvoji celého světa, jak čas šel, no a ti ostatní se jen s dalšími vezli ve společnosti prachsprostých smrtelníků. Sama byla za své „nekonečné“ žití svým způsobem vděčná, brala to jako dar, o který přece jen prvně stála a dost možná by tu svou minulost nijak nehodlala měnit. Byla spokojenou osobou s tím, jaký způsob života si vybrala. Rozhodla se tedy zřejmě správně. Správnost ale ne vždy byla záležitostí, kterou se zabývala, a to bylo možná také důvodem k tomu, proč by ji někdo nechal sledovat. Upřímně se tomu nedivila ani jednou – špatné volby totiž s velkým rozdílem převyšovaly ty správné a dobré.
Dlouhou dobu sebe samou ubíjela tím, že s jejím počtem let už jen začínala být paranoidní, když jí napoprvé přišlo, že se stala obětí stalkingu. O nějakou dobu však přišla na to, že její mysl neovládly bludy, nebyla chorou a měla pravdu. Nacházela se na něčím seznamu osob, které zřejmě stálo za to pozorovat. Ono vidět, pozorovat ji (nejen) bez šatů bylo sice pohledem určeným pro Bohy, pochybovala však, že to bylo důvodem k tomu činu, jenž se opakoval spoustu dní za sebou v takové míře, že v jedné nebo dvou chvílích pocítila zas strach, se kterým se již před dávnou dobou rozloučila jako se starou známou, které bylo potřeba. Ne však z její strany.
Klapot podpatků oznamoval její přítomnost, kamkoliv se hnula, nebyla-li zrovna bosa. S tou samou rázností došla i do baru, kde se zastavila jen kousek ode dveří a vyhledala zdroj toho, který jí, jak už zmíněno, nejednou nahnal nepříjemný pocit. Nijak však nezaváhala a do pár vteřin se objevila na barové židli po jeho levém boku. „Gin s tonikem.“ Objednala si s pohledem zabodnutým do zdi před sebou, načež si počkala, až k ní natočí svou tvář jako první a teprve poté se na něho podívala i ona sama. Netvářila se nijak nadšeně, ve tváři si držela především vážnost, kterou jí navazovala ta situace a po pár vteřinách mlčení s otázkou pozvedla levé obočí. „Proč nepřejdete rovnou k věci?“ Zeptala se jej přidrzle, nenechala mu ani to právo promluvit jako první, dál už však mlčela a vyčkávala reakci. Dávala mu snad až dost okatě najevo to, že z jejich setkání nadšena není. Doufala však, že mu nebude trvat odpovědět tak dlouho, až by se konečky jejích vyžehlených vlasů proměnily v lokny.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Henrik Mikaelson

avatar

Posts : 6
Join date : 26. 11. 18

PříspěvekPředmět: Re: Rousseau's bar   Sun Dec 02, 2018 4:45 pm

Henrik sedel na mieste. Vedel, že príde ten okamih, kedy sa s ňou zasa stretne. On sám jej dal ten sľub, že sa ho nezbaví aj keby veľmi chcela. Mohla požiadať o pomoc Niklausa alebo Elijaha, určite by bolo pomerne komické vidieť ich tvár po tom, ako by zistili, že ich najmladší brat je stále na žive. No ten okamih mal prísť už čoskoro a sám vedel, že so sebou do mesta doniesol aj mnoho problémov. Po tom ako videl ako sa posadila, objednala si gin s tonicom sa natočil na jednu stranu. Jedným prstom stále prechádzal po poháriku, ktorý mal pred sebou.  Sledovať ju, jej správanie pre neho bolo vždy určitým zadosťučinením. Mal za sebou množstvo upírov, ktorých prenasledoval do toho bodu, kedy sa sami pokúsili skončiť so životom. No v jej prípade to bolo iné, úplne iné. Sám Henrik z nej mohol cítiť ten fakt, že nechce zomrieť. No mohlo mu to stačiť k tomu, aby prešiel na niekoho iného? Henrik jeden kútik svojich pier nadvihol. Nebol to úsmev, bolo to len zvláštne gesto. Následne sa jeho pery vrátili do pôvodného stavu, roviny. „ vedela si, že to bude doslova nemožné sa predo mnou skryť. Koľko to je od posledného okamihu, kedy sme sa nevideli? Možno krásnych desať rokov.“ Zobral si pohárik k sebe pričom sa napil. Nebola to tá lahodná chuť ako keby pil upírsku krv no aj tak to stálo za to. Boli to tie lahodné okamihy v jeho živote, ktoré si vedel dokonalo vychutnávať.
„ ale chceš aby som prešiel k veci, láska? Dobre.“ Natočil sa tak, aby jej videl priamo do očí pričom si prehodil pohár do druhej ruky. „ čo keby si mi povedala niečo nové o rodine Mikaelsonových.“ Mal mnoho ľudí na mnohých miestach. Upíry si ho nevedeli zaradiť do žiadneho klanu ani rodiny. Kto by si len pomyslel, že niekto ako on je súčasť rodiny Mikaelsonových. Hlavne to, že sa živil upírskou krvou muselo priniesť strach niekoľkým upírom, a to sa mu náramne páčilo. Keby len vedel, že to má podobne ako jeho brat. Tiež túži po tom aby sa na neho pozeralo okolie ako na niekoho. „ zvláštne, že si si vybrala práve toto miesto. Je pomerne obyčajným. No mám pocit, že tu nebudeš sama, nemám pravdu?“ už nejaký ten čas nevidel jej stvoriteľa, toho o ktorom vedel, že je prvým stvoreným upírom z línie Kola. Neodpustil si menšiu poznámku, ktorá bola mierená práve na neho. „ alebo sa mýlim, odpustiť mi. Úplne som zabudol na ten fakt, že tvoj milovaný priateľ zomrel pred troma mesiacmi.“ Chcel v nej vzbudiť určité emocie.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Daria Nikolova

avatar

Posts : 46
Join date : 03. 11. 18

PříspěvekPředmět: Re: Rousseau's bar   Sun Dec 02, 2018 5:22 pm

„Jedenáct let, 3 měsíce a 7 dní.“ Upřesnila ten interval, kterým si nebyl jist sám, ale ona věděla. Dávala si na to pozor, přestože právě on nepatřil do těch myšlenek, které pro ni byly stěžejní. Poděkovala barmanovi pouhým pohledem, jakmile před ni postavil skleničku, jež si objednala a tu si následně přihrála k sobě ještě blíž. Hrábla poté také rukou do mističky s arašídy a začala si jimi nacpávat pusu, zatímco byla nucena jej poslouchat a při tom se tvářila, že jí to bylo všechno naprosto ukradené. Zaměstnala se tedy aspoň těmi oříšky, když bylo na řadě její mlčení. Se zmínkou o rodině Původních se však tiše pro sebe uchechtla a tehdy se na něho podívala o něco déle. Sama se k němu natočila celým tělem a prohlédla si ho od hlavy až k patám, načež další arašíd poputoval do její pusy. „K tvé neskonalé smůle jsem se s nimi ještě stále nesetkala. Zkus to o dalších několik let později.“ Poradila mu poté se zavřením jednoho oka v podobě mrknutí a vlídně se na něho usmála. Takovým způsobem, jako by s ním snad vycházela a ještě k tomu ráda.
Misku po pár minutách odsunula stranou a do úst vložila poslední ořech, co měla ve dlani, načež si ještě olízla, nasála špičku prstu a zase se na něho podívala. Po chvíli přišel jeden dotaz za druhým, oba s jejím přítelem jako tématem v čele, až se nad tím sama pozastavila. Ani jednou jí však necuklo ve tváři, ruce či srdci, které neovládala už dávno jako každý jiný rádoby nesmrtelný. Mohla snad nejen jemu, ale lidem v tom baru připadat i tak, jako by se pro ni zastavil čas nebo byla pouhou figurínou. Nebylo to tak. Jen se za ty roky naučila ovládat to, co Killianovi před všemi těmi léty záviděla – a to zrovna um nedat na sobě nic znát, i kdyby jí proudila neskutečná bolest, které každou vteřinou jen přibývalo. Trvalo jí chvíli, než opět nasála vzduch nosem a mlaskla nespokojeně jazykem o patro. Dokázal být otravným a o to bylo pro ni otravnější to, jak se musela držet zpátky, aby byla schopna zajistit své přežití. Vskutku se jí příčila myšlenka taková, že by měla zemřít. Na určitou chvíli si to vlastně už z části vyzkoušela, i přesto, že už měla po proměně. Tehdy, kdy chvíli za chvílí, rok za rokem usychala v kobce Mystic Falls a snad dobrou polovinu jednoho století tam zůstala. Nepoznala do té doby větší muka a ani netoužila po tom, se s nimi osobně setkat. Nejraději by okamžitě utekla.
„Mám to tady ráda.“ Odpověděla mu pak prostě, při čemž rozhodila rukou do strany, aby tomu důvodu přikladla ještě na důraz a ke svému stvořiteli se již nevyjadřovala. Škubalo to v ní, určitá nejistota, ale navenek se držela. Stejně do jejího nitra neviděl. Na židli se zase otočila čelem k baru a vzala konečně mezi prsty skleničku toho, co si poručila. Poté do sebe trochu nalila, postupně polknula a položila s tím pitím ruku zase dolů. Jak byla ráda za to, že jí už staletí netlouklo srdce… Jeho směrem poté natočila opět svou tvář a hlavu naklonila krapet ke straně. „Kde je Mikael?“ Zeptala se jej namísto toho, přestože pochybovala, že by jí konečně dal po té spoustě let odpověď. Nikdy se jí té správné reakce, kterou chtěla, nedostalo. Bohužel pro ni. Třeba potom za tu informaci mohla dostat právě od jeho sourozenců něco cenného výměnou.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Henrik Mikaelson

avatar

Posts : 6
Join date : 26. 11. 18

PříspěvekPředmět: Re: Rousseau's bar   Sat Jan 05, 2019 9:21 pm

Bolo pre neho viac ako len pozoruhodné, že to vedela povedať takmer okamžite. On to tak povedať nevedel. Čím dlhšie bol nažive tým ten čas pre neho znamenal menej a menej. Sú ľudia, ktorí prestávajú vnímať dni no u neho sa niekedy stáva, že prestáva vnímať kolobeh celých mesiacov. No nikdy mu to neprekážalo v práci. ,, chýbalo mi to. A určite to chýbalo aj tebe. Bolo by klamstvo, ak by si povedala, že nie. Kedy cítiš môj pohľad na svojej pokožke no nemôžeš ma vidieť. Očakávaš môj príchod no nevieš z akej strany udriem. Je to vždy o tom istom.“ Henrik povedal a potom sa pozrel na pohárik. Preklopil ho do seba pričom cítil ako sa mu tekutina pomaly rozlievala po stenách hrdla.
,, vždy som vedel, kde môžem udrieť. Na nejaké slabé miesto. Vedela si, že niekedy ten čas príde, alebo nie?“ povedal henrik a pozrel sa do jej tváre. Chcel vedieť, či to je medzi nimi rovnaké ako to bolo pred rokmi. On už niekoľko krát sľuboval, že ako prvého zabije práve Killiana len aby mohol neskôr sledovať ako padá na dno. Bol by to priam krásny pohľad, možno by v ten moment prosila aj o vlastnú smrť. ,, možno prišiel ten okamih aby si sa opäť vrátila k pôvodnej rodine alebo nie?“ Henrik sa jej nemusel pozerať do očí pretože vedel, že sa o nič nepokúsi. Bola by to hlúposť myslieť si, že by niekto ako ona ho dokázal poraziť. Mal to v sebe aj keď si to možno nechcel priznať. Rovnaké vlastnosti ako jeho rodina, rodina Mikaelson.
,, myslím si, že o Mikaelovi nejakú dobu nebudeme počuť.“ Henrik pochopil už dávno, že bez jeho existencie dokáže taktiež žiť. Nepotreboval k životu nikoho, no vedel že príde ten čas kedy sa všetci dozvedia kto v skutočnosti je. Možno by mal začať práve ňou aby sa to dostalo do uší pôvodnej rodiny, určite by to bolo o čosi viac zaujímavejšie ak by si ho našli oni sami ako keby si hľadal on ich. ,, vždy ma ale zaujímala jedna jediná vec,.“ Povedal pričom jej venoval menší pohľad cez plece. ,, čo si myslíš, ako som spätý práve s Mikaelom."
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Daria Nikolova

avatar

Posts : 46
Join date : 03. 11. 18

PříspěvekPředmět: Re: Rousseau's bar   Sat Jan 05, 2019 11:27 pm

Jeho osoba rozhodně nebyla něčím příjemným, co zčistajasna přišlo do jejího dlouhého života. Vnímala jej spíše jako odporný hmyz, kterého však nebyla schopna se zbavit, a co víc; dost možná jí i krapet naháněl strach, ačkoliv se to neodvažovala přiznat. Rozhodně ten fakt tajila i před svou maličkostí, jež to brala jako něco potupného. Mnohem více preferovala to, když byla nad někým ona sama. A to se aplikovalo v mnoha různých ohledech. "Říkáš to tak, jako bych se s každým tvým pohledem měla chvět vzrušením... Ovšem jestli sis nevšiml, rozhodně to tak není." Potkala se očima s těmi jeho na delší chvíli, načež vzala mezi prsty sklenku a přisunula si ji blíže. Přímo do ruky ji však ale nebrala a konečky prstů to sklo začala ohmatávat, především vrch. "Chybělo mi rozhodně jen to pití, které se sejde s tím, když se rozhodneš ukázat." Ukazováčkem pokývla k tomu, co měla objednáno a opět se na něho podívala. Tehdy pevně zatnula čelist, po čemž o trochu více vystouply její lícní kosti a dala mu tak najevo, že zase tak jistá sama sebou vlastně nebyla. Přece jen o něm nevěděla zase tak moc, ale když se jí o něm naskytly nějaké informace, bylo lepším od něj utéct, než jej třebas pozvat k sobě domů. Možná se postojem a výrazem ve tváři jevila jako někdo, koho šlo zlomit jen těžko, doopravdy k tomu měla daleko. Jako snad každý nejen v jejich světe měla tu svou slabinu a on na ni prostě přišel. Už jen tím měl nad ní rozhodně navrch, jelikož ona o něm nevěděla téměř nic. Nepatřil zrovna mezi nějaké celebrity. "Čas na to jednou přijde, to jistě." Přiznala, odsouhlasila tím část jeho slov a krátce nato si olízla rty, než pokračovala. "Pouze ale a jen mou rukou." Zadívala se mu v tu chvíli do očí a bez mrknutí tak na něho hleděla třeba i dobrou minutu či dvě, načež opět o sebe cvakla zuby a otočila se na židli přímo naproti baru.
Nikdy pro ni nebylo těžké se zbavit někoho, kdo se ji pokoušel dostat na úplné dno a sesadit z pomyslného trůnu, který si vybudovala sama. S touto kreaturou to bylo ovšem složitější. Zdál se být, byl mnohem rafinovanějším než ti jiní a dokonce se zdálo, že měl es plné rukávy, které jako by mu tam rostly a přitom nijak neubývaly. "Nepotřebuji je." Pověděla to tak, jako by s nimi ani nechtěla mít nic společného, přestože patřili mezi její opravdové přátele. Spíše tím ale chtěla dát najevo to, že se nijak nechystala k nim více připlést jako tehdy před stoletími a zároveň tím odmítla případnou nabídku špionáže. Už předtím mu pár informací o jeho rodině předala velice neochotně, a proto z části také nepravdivě. Její odpověď ovšem nikdy nebyla úplnou lží, která by byla hodna trestu, až se zdálo, jako by mu to podávala v hádankách, doufajíc, že sám někde udělá chybu a zmizí. Informaci o Mikaelovi si přebrala po svém a na nějakou chvíli úplně zmlkla. Dokonce si ani její ruka nepohrávala se sklenkou a tupě zírala do místa před sebou. Přemýšlela, jak to tedy mohlo být a jak s tím naložit. Jí samotné to vlastně mohlo být v podstatě jedno, poněvadž po ní onen muž nikdy nešel. Zajímala se, zda o tom oni už vlastně věděli. Sama se s nimi dlouhá léta neviděla, i když by se jakéhokoliv styku s nimi určitě nebránila. Přeci jen spolu dobře vycházeli.
Nad jeho otázkou nakrčila obočí. Zaprvé ji přerušil z tichého rozjímání a zadruhé se zeptal na něco, co už dávno nechala upadnout v zapomnění. Otočila hlavu opět k němu a krátce mu pohlédla do očí. "Nepamatuji si, že bych s vámi dvěma sdílela lože. Co vím já..." Pronesla to vcelku sarkasticky, až se lehce ušklíbla a poté její tvář výrazem celkově zvolnila. Tvářila se zase tak, jako by ji vůbec nic netížilo, stejně tak ani nezajímalo a prostě tam musela jen tak sedět včetně naslouchání jeho nekonečných keců. "Něco jsem ale za ta léta zaslechla." Přiznala však na konec a jednou jí cuklo v koutku oka. Nejspíše šlo o tik. "O vaší společné stravě. Až mi přišlo, že bys mohl být někým, koho se rozhodl ujat. Viděl v tobě něco, co tam rozhodně nikde není. Víc jsem se však o ani jednoho z vás nezajímala." Nakonec se nejspíše sama pro sebe uchechtla, když si nakonec vybavila, jak se právě Henrika po jejich prvním setkání snažila nějakým způsobem vyhledat v historii. Pátrání po jeho osobě dopadlo neúspěšně. Vzala do ruky svůj gin s tonikem, čehož se pak napila a skleničkou lehce bouchla o pult, jakmile ji postavila zpátky. "Když se ale někdo od narození chová jako spratek, těžko s tím něco udělá třikrát tak větší svině..."
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Rousseau's bar   

Návrat nahoru Goto down
 
Rousseau's bar
Návrat nahoru 
Strana 2 z 2Jdi na stránku : Previous  1, 2

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Underworld :: New Orleans-
Přejdi na: