Nepreskúmané miesta

katherine pierce. aj samotný diabol, ktorému ukradla miesto v pekle kvôli svojej povahe a vypočítavosti a manipulácií by mohol dať ruku do ohňa, že práve niekto ako ona príde na miesto, kde sa to všetko začalo. mohol to byť začiatok krásnej rozprávky, kde bolo tam bolo za siedmimi horami a siedmimi dolami kde sa piesok lial a voda sa sypala uzrelo sveta miesto, ktoré bolo... no to by bola tak krásna rozprávka.
no v tejto chvíli to bolo úplne o niečom inom. katherine nemala problém prísť na číslo, ktoré patrilo práve obávanému mikaelsonovi, ktorý si ako jediný dokázal podmaniť jedno miesto a túžiť ešte po niečom viac. mnoho ľudí by to nevidelo no spájalo ich viac ako si jeden alebo druhý mohol vôbec predstaviť. no teraz k veci. práve o to tu ide. nebolo pre ňu ťažké niekoho presvedčiť aby presvedčil presvedčiť presvedčeného o tom, aby jej zohnal číslo práve na obávaného Klausa. bolo to dokonca vtipné no práve pod prezývkou big bad wolf sa v jej mobile nachádzal práve tento kontakt.


mobil si zasa elegantne dala do bundy, ktorú mala na sebe. elegantne upravená, kedy jej kučeravé vlásky gaštanovej farby padali na plecia sa nachádzala na mieste, ktoré mohlo byť miestom medzi new orleans a mystic falls alebo dokonca aj beacon hills. dokonca by sa to mohol považovať aj ako bermutský trojuholník týchto troch miest, ktoré spoločne súviseli viac ako by si niekto mohol čo i len myslieť. s rukami založenými na prsiach a s úsmevom na perách, ktorý bol pre ňu viac ako len charakteristický stála na tom mieste a čakala na jeho príchod. vedela, že príde. och ako to len vedela a cítila v žilách. to napätie, ktoré sa medzi nimi nachádzalo už celé stáročia. kedy on ju lovil a ona bola lovená no v tejto chvíli to bolo iné. smrť? prešla si s ňou tak často, že ako jediný človek by si mohla zaslúžiť priamu pernamentku do pekla no aj tak toto bolo niečo iné, úplne niečo iné. boli to malé odpovede na tie otázky, ktoré každého trápili.

Po jeho setkání s Caroline, při kterém potkali vlkodlaka, který jí při úplňku napadl se vydal z domu na plantáže pryč někam do města, zkusit zjistit více. Z počátku si sice myslel, že ten vlkodlak jen lže, ale čím víc mluvil, tím víc si začínal přeci jen myslet, že v tom bylo něco víc. Jenom fakt, že ho nemohl ovlivnit, i když v sobě ani u sebe žádný sporýš neměl byl dost divný a nelíbilo se mu to ani trochu. Proto se i rozhodl ho zabít. Možná měl zkusit nejprve zjistit víc, ale ať by udělal cokoliv, stejně by pravděpodobně pořád tvrdil, že si nic nepamatuje. Tohle bylo snazší a zároveň tím zajistil, že nikoho už neohrozí. Hayley se to možná líbit nebude, až to zjistí, ale to ho zas tak moc nezajímá. Ona se s tím smíří. Zabil jen jednoho, ne celou smečku, alespoň teda zatím. V případě, že by to pokračovalo, byl by nucen zasáhnout znovu a znovu, což by se Hayley možná už nelíbilo o to víc, ale v jeho zájmu je eliminovat hrozbu. Ne jí držet naživu, rozhodně ne, když mu není schopná poskytnout nic, co by ho mohlo zajímat.
Pokračoval v cestě, když v tom ho náhle vyrušili vibrace telefonu. Vytáhl tedy telefon, aby se mohl podívat, kdo mu vůbec píše. Čekal by spoustu lidí. Od někoho z rodiny, přes Marcela až třeba po Caroline a to i přestože spolu ještě před chvílí byli. No, byl ovšem hodně vedle se svými typy, protože mu nepsal nikdo jiný, než samotná Katherine Pierce. Zamračí se lehce nad touhle zprávou. Typická Katherine. Ber nebo nech být. Nic mezi tím není a bylo by úplně jedno, když by v tuhle chvíli měl na práci klidně něco důležitějšího. S nějakým odepisováním se jí ani neobtěžoval. Místo toho si do mobilu zadal souřadnice, aby zjistil, jak daleko to vůbec je a ve chvíli, kdy zjistil, že to není ve městě, zamířil k rezidenci pro auto.
Nasedl tedy do svého auta, do GPS si ještě zadal znovu ty souřadnice, aby zbytečně nebloudil a následně za jejího vedení vyjel. Cesta chvíli zabrala, ale nakonec ho přeci jen zavedla nejspíše k tomu místu. Zastavil s autem, někde u kraje, tak aby jeho auto případně nikomu nepřekáželo, i když provoz tu zrovna nebyl nijak velký. Poté z auta již vystoupil a díky svému upířímu sluchu se zaposlouchal. No nakonec přeci jen Katherine nebylo těžké příliš najít. "Radím ti jít rovnou k věci, protože jestli jsem tu zbytečně, zabiju tě." Pronese ve chvíli, kdy jí uvidí a nakonec se zastaví jen kousek od ní. Jistěže se nemohla od něj dočkat lepšího přivítání. Nebyl by to jinak ani on a ona zkrátka od něj zrovna přívětivost moc čekat nemůže. Mělo by jí stačit, že se jí nerozhodl zabít před lety v Mystic Falls, i když měl ne jednu možnost. "Takže, co máš?" Zeptá se jí, při čemž se jí podívá do očí, jakoby snad chtěl už teď hledat, jestli za tím vším nejsou jen její lži a umění manipulovat s ostatními. Bylo by jí to přeci jen podobné.

katherine v momente, kedy ho videla sa na jej tvári objavil pobavený úsmev. nebolo to z toho dôvodu, že ho videla ale práve kvôli tomu, že jeho slová už neboli rovnakými ako pred niekoľkými rokmi.
,, zabiješ ma a ja si podmaním celé peklo. potom uvidíme kto bude väčšia hrozba.." povedala pričom v tejto chvíli to opäť bola tá katherine, ktorá pred niekoľkými mesiacmi. v hlave sa jej nachádzalo mnoho, mnoho plánov, ktoré mala v pláne naplniť. katherine nemala problém improvizácie, vedela že ona sama by mohla klausovi ublížiť ak by chcela no nevidela v tom najmenšie potešenie. predsa len bol uzlíčkom nervov a čakať na ten moment, kedy vychutne to by ju vôbec nebavilo. pretože by to mohlo trvať len niekoľko sekúnd a ona chcela niečo, čo by musela dobívať dlhodobejšie.

,, no podme preč od tých výhražných vecí ohľadom smrti. je to už ako pohladenie po pokožke. aj tak sám vieš, že prídem na spôsob ako sa vrátiť. no a toto je niečo podobné.." katherine sa pozrela na tmavý kruh, ktorý bol na jednom mieste zjavne porušením. katherine v pekle v ktorom pretrvala nejaký ten čas mohla počuť mnoho vecí, mnoho nárekov a mnoho príbehov duší rovnakých ako bola ona sama. a toto? toto sa na niečo z toho rozhodne podobalo.
,, možno máš šťastie pretože viem, čo sa nachádza alebo naopak čo sa blíži k tvojmu mestu. a ver mi, dokázalo by ťa to zabiť ľavou zadnou.." zabiť démona nikdy nie je až také jednoduché. hlavne ak by na neho šiel niekto ako Klaus. so svojimi zúbkami by k ničomu aj tak nedošiel.

,, počul si už o niečom podobnom? o démonovi. vieš vôbec čo to znamená? "na jej tvári sa objavil malý úsmev. aká je pravdepodobnosť, že by o tom niekto ako on vôbec vedel? v tejto chvíli to bola práve ona, kto mal na viac. práve ona, kto mal možnosť niečo žiadať. no v podstate vedela, že on a ani jeho rodina už jej nemôžu nič ponúknuť. ,, pomôžem ti. no určite to nebudem robiť pre teba Nik, ale práve pre tvojho brata, ktorému to dlžím.." povedala pričom si jazýčkom prešla po spodnej pere a následne sa pozrela na tmavý kruh, ktorý by si normálny človek možno ani len nevšimol.

"Podmaníš celé peklo?" Zasměje se. "To tu ještě nebylo." Vážně, slyšel od Katherine ledacos, ale podmanit peklo? No, nějaká taková výhružka podobného rázu směrem k němu je tu poprvé. Nutno podotknou, že její slova neměla ovšem žádný efekt. Katherine nebyla zrovna někdo, koho by se jakýmkoliv způsobem obával. Neřekl by, že by mu Katherine dokázala nějak efektivně ublížit. Rozčílit ho, to ano, ale ublížit by řekl je moc silné slovo. Možná ví, co by měla říct, ví o jeho citlivých místech, ale výsledek toho by byl stejně převážně jen vztek a ne malého rázu. A je si jistý, že to není něco, co by bylo v jejím zájmu pokoušet, protože když je vzteklý, odnášejí to často i nevinní, natož ti, co jsou vinní. Minimálně by to nepatřilo mezi její zrovna nejchytřejší tahy.
"Všiml jsem si, ale ty víš, že bych si našel nějaký originální způsob, jak tě poslat zpátky." Usměje se, ale nakonec přeci jen zvážní. "Ale to je teď jedno, pojďme rovnou k věci." Podíval se stejným směrem, kterým se dívala Katherine a i on si všiml tmavého kruhu. Nejspíše by ho byl i schopný přehlídnout, jelikož nebyl už nijak moc výrazný, ale stále vidět byl. "Co to je?" Zeptá se jí a od toho kruhu tedy nakonec zase zvedne pohled k ní, při čemž poslouchá její další slova, kterými si nakonec získala jeho plnou pozornost. Ví o co ve městě jde? Možná ovšem zatím ona sama stojí. Nebylo by jí to podobné? Hrát na obě strany, dávat rady nebo poskytnout menší pomoc, ale ve finále by byla nastraně právě toho, co se blíží k New Orleans? "Co by mě dokázalo zabít bez bílého dubu?" To mu znělo absurdně. Jediný bílý dub mu dokáže vzít život ne? Nic jiného by to být nemělo, takže o co tu jde?
No její další slova celé téhle situaci na absurditě ještě předali. "Démon?" Zasměje. "Dobře, Katherine, s čím přijdeš příště? Že existuje dokonce samotný Satan?" Zavrtí nad tím hlavou. "Nemyslíš si, že kdyby něco jako démon existoval, už bych se s ním za těch tisíc let alespoň jednou setkal?" Vážně neví, co tu na něj zkouší. Na druhou stranu, když se zamyslí, nesetkal se ani s kojotodlakem. Je nějaká pravděpodobnost tedy, že démoni existují. Chvíli jí jen mlčky sledoval a nakonec si přeci jen připustil, že to možné je. "Fajn, dejme tomu, že je to opravdu nějaký démon. Jak se ho zbavit?" Zeptá se jí. Věděl, že Katherine má pro jeho bratra určitou slabost, jako on pro ní a s největší pravděpodobností by Elijaha jen tak neohrozila.