...
 
PříjemPříjem  CalendarCalendar  FAQFAQ  HledatHledat  Seznam uživatelůSeznam uživatelů  Uživatelské skupinyUživatelské skupiny  RegistraceRegistrace  PřihlášeníPřihlášení  

Share | 
 

 Elijah Mikaelson

Goto down 
AutorZpráva
Admin
Admin
avatar

Posts : 152
Join date : 01. 09. 18

PříspěvekPředmět: Elijah Mikaelson    Fri Oct 26, 2018 7:24 pm

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi http://underworld-rpg.forumotion.me
Daria Nikolova

avatar

Posts : 46
Join date : 03. 11. 18

PříspěvekPředmět: Re: Elijah Mikaelson    Thu Dec 20, 2018 3:54 pm

Celý zámek i zahrady Versailles byly v obklopení zejména šlechty, ačkoliv by se jistě našlo i několik výjimek, které se dovnitř dostaly rádoby náhodou. S králem Slunce bylo ve Francii a především jeho obydlí obzvlášť veselo, ten člověk musel být téměř posedlý tím, aby ani na pár vteřin nenastala nuda. Takové mínění o té osobě měla ona. Zmíněných radovánek se však účastnila, když už se do jejích vlastních rukou dostala pozvánka. Sice se v těchto akcích nijak zvlášť nevyžívala; to ostatně ani během spousty let poté, dokázala si tam však pokaždé najít zábavu, díky které těch návštěv docela ani nelitovala. Zkrátka měla vkus a dobrý odhad, jenž byl tajemstvím její štěstěny posledních století. Jakmile se vymotala z víru tance, včetně úšklebku málem doslova utekla jednomu z maršálů, který se jen za těch pár chvil zdál být posedlý její přítomností jako král veselím. Tmavě modré šaty na určitých úsecích poseté krajkou o odstín světlejší barvy a brokáty tedy postupně zmizely v dáli. Lhala by však, tvrdit, že ji to nijak nelichotilo – to právě naopak. Začínal však být otravným a to jí nedělalo ani trochu dobře.
Zřejmě z toho důvodu se rozhodla (nejen) jeho opustit, až zmizela o pár místností dál, kde se hrály hazardní hry. Nejdříve se však zastavila ještě u stolu s občerstvením, kde postupně spolykala dva zelené hrozny a ty poté zapila šampaňským. Hudba se nesla celým sídlem stejnou hlasitostí jako zahradami, co byly tam venku. Pokud se ovšem člověk nevzdálil až moc. Tehdy by šla hudba slyšet tak nahlas a zřetelně jen stěží, neprocházela-li se tam osoba jejího druhu nebo dalších, jichž sluch sloužil mnohem lépe než ten lidský. Pohár dopila, prázdný dala stát na stůl a přešla pak do toho pokoje, kde byl velký stůl a u něj posedávalo několik mužů. Ženy buďto stály v ústraní nebo za jejich zády, když se jednalo o jejich manžely. Žádná z nich se jí při tom nezdála být taková, že by je skutečně zajímalo, jaká byla pravidla hry a jakou sumu se již hrálo. Ona však k nim nepatřila.
Pomalým krokem přešla k jednomu z hráčů, kterému ani neviděla do tváře a lehce se nahnula dopředu, aby zkontrolovala jeho karty. Pohledem poté přejela po hromádce liber, jež se nacházela uprostřed stolu a pravou ruku opřela o kraj jeho židle z levé strany. „Va banque.“ Poradila mu tiše sladkým hlasem dost riskantní tah, kterým mohl během pár sekund přijít o vše, pokud by se mu nepoštěstilo – jinak by to všechno bylo jeho. Druhou rukou za svými zády mávla vějířem a ten poté umístila do určité blízkosti jejího obličeje, nejen aby vynikly její oči, ale také aby nebyla hned odhalenou. Ty oči ji sice prozradit mohly i tak, byla však vyučena dobře v tom, schovat jakoukoliv emoci. Možná mu ten tah předhodila právě proto, aby se za jeho případného neúspěchu vcelku královsky pobavila. V ten ale zrovna v tu chvíli nevěřila; měla totiž jisté tušení, které jí to negativum vyvracelo. „Což sobě ani mně nedůvěřujete?“ Zeptala se jej ještě bezchybně po francouzsku, ačkoliv byl nějaký ten přízvuk znát a usmála se na něho očima.
Na jeho odpověď nijak dlouho nevyčkávala. Zahleděla se na jeho ruce, jestliže teda rozhodl po jejím. Přišlo jí ale, že mu to trvalo. Rozhodla se tedy to vzít do vlastních rukou. O trochu posunula ruku s vějířem dál od svého obličeje a pohlédla na bankéře. „Banque.“ Pověděla rozhodně a sáhla po kartě, kterou si nejprve sama prohlédla. Při tom se samolibě pousmála a položila ji zpět na stůl, aby ji tak vydala na odiv ostatním. A že bylo, čím se chlubit. Vstoupila do hry ve správnou chvíli a získala vše, oč tam pánové už nějakou tu chvíli hráli. Bankéř tedy automaticky přesunul hromádku peněz jejím směrem, tu však ona potom s klidem v rukou přesunula k muži po její pravici a tehdy teprve také odhalila svou tvář. „Prosím, hrajte za mě dál.“ Věnovala mu jeden z vítězných, ale přesto nevinných úsměvů a už se k nim otočila zády. Z místnosti vyšla ven a odtamtud se vydala zase k občerstvení, kde pro změnu mezi prsty vzala jahodu a prvně kousla jen do její špičky, než v její puse skončila nakonec celá, načež se vzápětí natáhla i pro další sklenku šampaňského.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Elijah Mikaelson

avatar

Posts : 15
Join date : 14. 10. 18

PříspěvekPředmět: Re: Elijah Mikaelson    Sun Dec 30, 2018 7:19 pm

Prochází se již chvíli komnatami vyzdobenými k velké slavnosti, která na zámku probíhala. Jeho rodina byla již pár týdnů hosty krále Ludvíka. Nemuseli ani používat nějaké ovlivňování. Stačily k tomu Niklausovy obrazy, které ihned zaujaly Ludvíka a nárokoval si tak trochu jejich malíře pro sebe. Niklausovi to ani trochu nevadilo a dovedl vytěžit z minima maximum. Nejlepší z pokojů, jídlo, nápoje i oblečení bez toho, aniž by do toho museli investovat byť jedinou minci. Ne, že by to pro ně byl nějaký problém. Jediné o co se museli starat sami je jejich skutečný zdroj obživy. Za jeho účelem dnes vyrazil mezi zdejší hosty na lov. Měl žízeň a krev už potřebuje. I proto se mimo jiné prochází mezi hosty a vybírá si mezi zdejšími krasavicemi tu, která mu poskytne svou krev. Na sobě má oděv v tmavě modré barvě, v kombinaci s bílou, černou a tmavě hnědou. Hlavu mu místo jeho vlasů zdobí tmavě hnědá paruka s loknami dosahujícími mu po ramena. Na svém vzhledu si dává záležet a to vždy a za všech okolností. Je to pro něj jedna z velmi důležitých věcí.
Pokračuje chodbami dále. Jelikož patří k vzácným hostům, většina přítomných jej uctivě zdraví, a on zvyklý na jisté způsoby náležitě reaguje, aby zachoval dekorum. Nese se a dává si pozor, aby každý jeho pohyb byl plynulý a elegantní, jako ten předchozí. Svým způsobem má tenhle zvyk už natolik zažitý, že se o to stará jeho podvědomí, aniž by se o to nějak snažil. Místnostmi se nese hudba, po které se vydá až dojde do tanečního sálu, kde zní hudba naplno a parket je zaplněný tanečními páry. Projde dovnitř, ale zastaví se u jednoho ze sloupů a zadívá se kolem sebe. Pátrá očima po té pravé, které mu pomůže uhasit jeho žízeň. Dlouho zde nezůstane. Vydá se do víru dění. Zapřede hovor s ostatními v sále. S každým prohodí několik slov. Pár zdejších dam požádá o tanec. Vzhledem ke svému postavení i vzhledu je docela žádaný. Vcelku se i dobře baví, ale jeho potřeba si stále vyžaduje část jeho pozornosti. Když dohraje další skladba, rozloučí se s dámou, kterou tančil a vydá se zase dále. Zamíří do sálu s občerstvením. Hlad ani tolik nemá, jako žízeň. Chce si právě tady vybrat to své. Dojde ke jednou ze stolů. Chvilku si prohlíží zdejší nabídku. Po té zvedne pohled a na druhé straně stolu si všimne jedné z dam v tmavě modrých šatech s jahodou v ruce. Nepatrně se pousměje, když si na ni náležitě pochutnává. On sám sáhne po jedné ze skleniček se šampaňským. Zvedne ji k ústům a trochu upije. Po té zvedne pohled od pití a přelétne pohledem okolí. Ruku s pitím spustí níže. Do jeho zorného pole se opět dostane dám v modrých šatech, která se rovněž chystá napít šampaňského. Vyhledá na chvíli hnědýma očima ty její. V těch jeho se pobaveně zajiskří. Pozvedne v ruce mírně skleničku s bublinkami v němém pozdravu i přípitku v jednom. Pokývne při tom jemně hlavou. Na rtech mu pohrává příjemný úsměv.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Daria Nikolova

avatar

Posts : 46
Join date : 03. 11. 18

PříspěvekPředmět: Re: Elijah Mikaelson    Sat Jan 05, 2019 2:08 pm

Ač na sobě cítila něčí pohled, jakmile si začala pochutnávat na jahodě, nijak se ani nepokusila tím směrem zadívat. Vzala si ještě jednu a spolu s tou a skleničkou šampaňského přešla ke vchodu do místnosti, kde stačila jen za několik málo vteřin po zapojení se do hry vyhrát vše, co bylo v sázce. Zkrátka měla ve hrách štěstí a dobrou intuici. Nevkročila však vně, jen se tam dívala. Bokem byla lehce opřená o zeď a sledovala, jak její vydělané peníze opět začaly po stole kolovat. Poušklíbla se nad tím. Čekala by, že ten, který měl za ní hrát, nebude takový hlupák a zmizí s jejími penězi, dokud může. Tu šanci mu ze všech lidí v onom pokoji přeci jen dala už jen tím, že je na něj převedla. Smočila poté své rty ve skleničce s obsahem sektu a s lehce pobaveným úšklebkem se vrátila k jednomu konci stolu. Nic si z něj už však nebrala a ruku s šampaňským povolila níže, až byla v úrovni její bránice. Zahleděla se při tom z okna ven a mlčky pozorovala to všechno, co se tam odehrávalo a byla sotva chvíli zpátky nejen očividným, ale také fyzickým svědkem.
Opět vycítila, jak ji kdosi z povzdáli pozoroval a mezitím i někdo přišel do její blízkosti. Neotočila se a hleděla ven stejně, jako by se nikdo nevyžadoval její pozornosti. „Má odpověď je ne, sire. Děkuji.“ Řekla prostě, aniž by se mu do očí nebo tváře podívala alespoň přes ten odraz. Chvilku u ní ještě stál, přestože mlčel, jako by se tak snažil o to, že by díky jeho vytrvalosti nakonec svolila, oč se jí doprošoval. Čekala, dokud neodešel a poté se teprve otočila. Mimoděk zachytila pohled někoho, kdo se zdá, že na ni hleděl stejně jako předtím a byl oblečen do velice podobných barev jako ona sama. Pozvedla trochu bradu, jako by tím vyzdvihovala svou pýchu a trpkost, nicméně poté vydechla a opět se normálně narovnala. Koutek rtů se jí na vteřinu nebo dvě vyzdvihl do úsměvu, když ji s číší šampaňského pozdravil a sama provedla to samé gesto včetně následného upití.
Ruku poté opět trochu svěsila a pořádně si toho muže prohlédla od hlavy až k patám. Při druhém prohlédnutí se pak ale očima zastavila na jeho hrudi. Chvíli hleděla tak, jako by očekávala, že se něco stane, načež zvedla pohled zase k právě těm jeho očím a ty své na pár vteřin lehce přimhouřila. Slyšela bít řadu srdcí, která se tam u dvora momentálně nacházela, ale to jeho ne. Nakonec se koutek jejích rtů zkroutil do malého úšklebku, který během okamžiku vystřídal úsměv téměř stejného typu a kroky se podél stolu vydala až na onen druhý konec, kde stál on. Šla vzpřímeně, vznešeně s tváří kamennou jako socha toho nejcennějšího té doby a zastavila se v jeho blízkosti teprve, co jej odděloval metr nebo dva. „Nacházíte se zde už dlouho, pane…?“ Započala konverzaci otázkou, která přímo žádala i o vyplnění jeho jména a v očích se jí zalesklo; nejspíše světlem. Přece jen se blížil večer a šera začalo postupně přibývat. „Pochybuji o tom, že jsem vás stačila už někde vidět. A zapomenout by byla jistě velká škoda.“ Postupně se po jejích rtech opět rozvinul úsměv, který tam protentokrát i na nějakou dobu nechala. Přehodila poté skleničku z pravé ruky do levé a tu první poté pozvedla vstříc jemu. „Jmenuji se Daria.“
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Elijah Mikaelson

avatar

Posts : 15
Join date : 14. 10. 18

PříspěvekPředmět: Re: Elijah Mikaelson    Sun Jan 13, 2019 3:29 pm

Večírek i noc plynou pomalu, ale jistě dál. Lidé okolo něj se baví, bezstarostně, bez obav z nebezpečí, které se prochází mezi nimi. Sladká nevědomost. Přeje jim to a je za ně rád. Nelibuje si ve zbytečném násilí. Lidského života si váží a snaží se podle toho pokaždé jednat, když přijde na řadu jeho žízeň a krmení.
Dnes se mezi lidi vydal i kvůli tomu, aby si jednoho vyhlédl a napil se. Za těch několik století už by se mohlo zdát, že je to pro něj rutina, ale zdání, jak se říká, občas klame. Nikomu to, ale neříká, nevnucuje své názory, pohled na problém. Nechává si to pro sebe, jako většinu toho, co jej zatěžuje, či trápí. Jako nejstarší ze sourozenců, protože Finna nepočítá, si vzal na sebe starost o rodinu. Dává na ně pozor, chrání je a snaží se tady pro ně být, kdykoliv potřebují. Své sourozence staví na první místo a sebe tím tak krapet odsouvá do pozadí. Nevadí mu to, dělá to rád. Ani za ta staletí, co spolu tráví svůj nesmrtelný život ho to neomrzelo. Vzal si na starost to, co by mělo být úkole jejich rodičů. Bohužel opak je v jejich případě pravdou. Matka je mrtvá a otec je pronásleduje, aby je mohl zabít. Paradox. Jejich rodina je zkrátka extra třída. Výjimka mezi výjimkami.
Zatímco postává v nádherném, bohatě zdobeném sále se skleničkou šampaňského v ruce a zdánlivě netečně sleduje lidi kolem sebe. Myšlenkami se toulá ve své minulosti. Té vzdálenější i té nedávné.
Pomalu upíjí bublinky a svou pozornost nejvíce za měří jednu z dam, která jej zaujme, ani neví čím přesně. Ačkoliv zpočátku ani netuší, jestli chce upoutat její pozornost, případně zapříst hovor nebo ne. Nejprve je to několik krátkých pohledů. Když se pak dáma od stolu vzdálí, tak se na ni zaměří tak trochu ze zvědavosti, kam má namířeno a jestli se mu za chvíli ztratí z očí, protože to vypadá, že má namířeno do herny. Nesleduje ji pořád, jen jejím směrem párkrát zalétne pohledem. Při tom dopije šampaňské a prázdnou skleničku odloží na stůl. Vydá se podél stolu a chvíli se dívá na nabídku občerstvení. Sem a tam si nějakou jednohubku vezme a ochutná. Když se dostane na konec stolu, vezme si opět sklenici se šampaňským a jídlo zapije.
Dámu, která se znovu ocitne v jeho blízkosti teď již gestem, kdy pozvedne svou sklenici s bublinkami v přípitku, pozdraví. Zatímco se napije, sleduje při tom reakci dotyčné. Zůstane v klidu, když ruku se sklenicí spustí dolů, o něco níže, než prvně, neboť se v nejbližší chvíli opět napít nechystá. Na jeho tváři se objeví jemný příjemný úsměv, když se dáma k němu vydá. Kouká, jak obchází stůl a na její grimasy ve tváři.
Když se zastaví kousek od něj, prohlédne si ji od shora dolů a zpět a pohlédne jí do očí. V těch jeho se mírně jiskří. Podtrhuje to jeho auru nevyzpytatelnosti, která jej obklopuje.
"Záleží na tom, co pro Vás znamená dlouho, madam...." Odpoví jí otázkou, při které mírně pozvedne obočí. Poslechne si, co má ještě na srdci. Jeho úsměv se při tom o něco rozšíří. Bere její slova jako poklonu.
"Jsem Elijah." Představí se jí po té, co se dostane ke slovu. Skleničku si přechytne z pravé ruky do levé a pravou natáhne jejím směrem. "Je mi potěšením Vás poznat, madam." Pronese galantně s příjemným úsměvem na rtech. Pravou ruku k ní nechá nataženou a dívá se jí do očí. I když se jeví jako příjemný a galantní společník něco v jeho chování či instinkt by ji měl varovat, že je nebezpečný. Jako šelma, která se ukrývá pod povrchem beránčího roucha.
"Jsem si jistý, že jsme se ještě nesetkali." Poznamená po té.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Daria Nikolova

avatar

Posts : 46
Join date : 03. 11. 18

PříspěvekPředmět: Re: Elijah Mikaelson    Sun Jan 13, 2019 4:35 pm

„Mohla bych se Vás vlastně zeptat na totéž.“ Zareagovala pohotově, zatímco se očima na vteřinu zabodla do jeho hrudi. Na místo, kde by jeho srdce mělo bít, ale namísto toho tam jen bylo. Vzhlédla poté zase nazpět k jeho tváři a stejně mile se usmála. „Mě také.“ Jemně ho bez sebemenšího zaváhání vzala za ruku, kterou tak spojila s tou její a s přivřením očí si počkala na to, až se rty dotkne pokožky hřbetu právě té ruky. Neměla strach z toho, že by na ní kdo měl kohosi poslat. Tolik nepřátel si přece jen za svůj život ještě nestačila udělat. Anebo ano? „Jak dojemné. Dávno bychom se už nemuseli zdržovat seznamovacími formalitami, být to naopak…“ Ze rtů se vydral krátký smích, který však byl docela chytlavým. Ač se zdálo, že byla z jeho přítomnosti vcelku nadšená, pohledem přešla po pár osobách, které se mihnuly kolem, a každou z nich si prohlédla odshora dolů. Jako by už i ona sama vybírala, kterým z těch lidí hodlala zakončit svou noc jakožto rudou tečkou (nebo dvěma). Který z těch všech lidí se jí nezdál být hoden života natolik, aby se jej nakonec rozhodla propustit – samozřejmě po tom, co by mu vymazala vzpomínky posledních událostí, které by ji mohly ohrozit. „Není to první noc, co tady trávím, a přesto Vás potkávám až teď. Zvláštní.“ Utrousila poznámku a skleničku s šampaňským opět přitiskla ke svým rtům, až do sebe nalila všechen zbývající obsah. Proč se tím vlastně zdržovat? Stejně to na ni nemělo kdovíjaký účinek.
Levou dlaní si přešla po pasu, zatímco se zahleděla na jakousi kolemjdoucí a pohlédla opět na Elijaha. „Jste tady sám?“ Položila mu tu otázku čistě ze zvědavosti a prázdnou sklenku přehodila zase z jedné ruky do druhé a nazpět. „Nebo je vás tady víc?“ Ujasnila, na co se jej vlastně ptala, aby si nemyslel, že ji zajímá především to, zda tam někde s sebou měl i doprovod a postupně se přesunula zase ke stolu, kde sklo položila ke sklu a vzala další, které však bylo naplněno. Taktéž mezi prsty vzala další jahodu a vzhlédla zase k němu. „Jestliže se chcete skutečně pobavit a rozumíte hazardním hrám, měl byste se zastavit tam, kde se pořádají. Je to s nimi marné…“ Zprvu pouze vydechla, než se rozesmála a podívala se tím směrem. „Na druhou stranu, jejich škoda peněz. Těch mám na rozhazování rozhodně více, jistě dokonce více i než náš – krásný večer!“ Popřála v rychlosti s úsměvem kolemjdoucímu, který byl vcelku blízko jim dvěma a nerada by se tak rychle dostala do potíží. Snažila se dávat pozor, co se ocitla na francouzském dvoře, ovšem ne vždy šlo vše tak výborně, jako si to představovala ve svých plánech, které nebyly psané a nacházely se pouze v její paměti. „…a přesto můj instinkt není tak chabým jako ten jejich.“ Dokončila nakonec svou myšlenku s úsměvem, a jakmile muž odešel, pohlédla do očí zase jemu. Poté jahodu přiblížila ke svým rtům a nechala ji vevnitř zmizet.
Prohlédla si onoho Původního opět od hlavy až k patám, při čemž si konečně všimla i toho, že odstín modré jejich oděvů se zase tolik nelišily. Proto se sama pro sebe tiše uchechtla a znovu se napila, ačkoliv by mnohem radši nasávala něčeho jiného. Na to ale bylo času ještě dost. Večer rozhodně neskončil a její hlad nebyl natolik velký, aby jej potřebovala okamžitě uhasit. Navíc čím déle držela půst, tím více si později dokázala užít onu narudlou tekutinu, která se nacházela v žilách všech. Dokonce mrtvých nemrtvých jako byla ona sama. A nejen to, zbožňovala také hraní si s jejím jídlem, kdy je dohnala k takovému strachu, že nejednou zažila to, jak vlasy těch osob na některém místě zbělaly. Vždy to považovala za jakýsi osobní úspěch, ale nevyžadovala to. Sama by se jinak tím musela zbláznit. „Pocházíte odtud?“
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Elijah Mikaelson

avatar

Posts : 15
Join date : 14. 10. 18

PříspěvekPředmět: Re: Elijah Mikaelson    Mon Jan 14, 2019 9:42 pm

Pousměje se, když se dáma chytne jeho otázky. Přesto jí zatím odpovědět nehodlá.
"Já se ptal první." Odvětí jí odlehčeným tónem a na rtech mu zůstává tajemný úsměv. "Odpovím hned po vás." Dodá hned, dříve, než na to ona může zareagovat. Neujde mu, jak si ho prohlíží, musel by být slepý. Ne, že by se mu to zrovna zamlouvalo, ale nedá to navenek nijak najevo. Už kvůli tomu má chvilku podezření, že žena, která ho zaujala nejspíše nebude obyčejný člověk. Ne vždy dává na první dojem. Zatím ji zná sotva pár minut, takže nedělá žádné závěry. Když mu při představování podá svou ručku, vezme ji jemně do své natažené pravice a zvedne k obličeji, aby ji lehce políbil na její hřbet. Hned při prvním doteku si potvrdí podezření, že je to upírka. Stejně jako on. I když to pozná, nehne brvou a nijak nedá najevo, že to ví. Po té její ruku zase spustí dolů a pustí ji. Jakmile se narovná, letmo se porozhlédne okolo a svou pozornost nakonec zaměří na Dariu. Dívá se jí do očí. V těch jeho se lehce jiskří, ale patrně to je z toho důvodu, že je všude kolem nich spousta umělých světel.
Pozvedne malinko obočí a vyslechne si ji. Její poznámce se pousměje, viditelně pobavený, přesto se chová decentně a pamatuje na společnost, která se nachází kolem nich.
"Budeme si seznamovací formality moci odpustit při příštím setkání." Poznamená s nevinným výrazem, jako by to byla nějaká samozřejmost, ačkoliv něco takového nemůže nyní tušit. Když si Dariu prohlíží, v hlavě probudí myšlenku, kdo ji proměnil. Ke komu z jeho sourozenců vedou její kořeny. Možná se k tomu někdy později dostanou a on získá odpověď na svou otázku a nebo taky ne. Teď se jí na to ptát nehodlá.
Z jeho úvah jej proberou její slova, kdy na ni znovu zaostří svůj pohled a vyslechne si ji. Pobaveně se pousměje a v očích se mu zajiskří, protože jí hodlá odpovědět v podobném stylu.
"Já bych mohl říci totéž." Odpoví, ale má v úmyslu ještě pokračovat, protože to není vše, co chce říct. "Nejspíše jsme na sebe, jen neměli štěstí." Pokrčí lehce rameny a nahne hlavu malinko na stranu, když ji sleduje. Po té se rozhodne osvěžit své hrdlo a tak upije ze své sklenice ze šampaňským. Po očku Dariu pozoruje.
Když jej začne zpovídat, je na něho trochu rychlá, protože než se nadechne k odpovědi na první otázku, ona pokračuje a on trochu zpozorní, neboť ta druhá mu zní trochu zvláštně.
"Začínám si tady připadat jako u výslechu." Poznamená pobaveně a zvedne při tom volnou ruku a položí si ukazováček přes rty, jako by přemýšlel. Při tom si Dariu prohlíží, ale je stále uvolněný v dobré náladě. Přemítá, co jí říct. Nemá důvod něco tajit, ale zase jí hned teď a tady vše zodpovědět? Přijde mu to moc jednoduché.
"Já i má rodina jsme hosty krále Ludvíka." Odvětí tedy nakonec. Prst z úst a po té i ruku nechá klesnout dolů. "Hm... pár dní už to bude." Na moment se zamyslí, než jí dá neurčitou časovou jednotku doby, kterou zde tráví. Při tom pokývá hlavou, jako by si tím dával sám za pravdu.
"A vy?" Pohlédne na ni tázavě, když se jí ptá zhruba na totéž, na co ona jej, jen on k tomu použije méně slov.
Když mu začne radit, jak se zabavit, mlčky s napůl pobaveným, napůl zvědavým výrazem si ji vyslechne. Při tom zalétne očima ke dveřím vedoucím do sálu, kde se hrají hry.
"Děkuji vám za radu, Dario." Odpoví po té příjemným tónem svého hlasu, ale zavrtí při tom odmítavě hlavou. "Dnes hazard není to, co hledám a na co mám chuť." Odvětí ji zcela upřímně a otevřeně, při čemž krátce vyhledá její pohled, ale tváří se jako by se vůbec nechumelilo. Tuší, že ví, co je zač, tak nehodlá něco předstírat. "Možná někdy jindy... když mne doprovodíte..." Dodá a rychle na ni pohlédne. Aby si jeho slova nevyložila nějak špatně, ihned ještě doplní to, proč o tom začal. "Pro štěstí." Věnuje jí milý úsměv. "Věřím, že byste mi je přinesla." Dokončí to, co má na srdci.
Na chvíli odvrátí zrak od Darii a zaměří ho na osobu, kterou ona pozdraví. Letmo se na osobu taktéž pousměje a místo slovního pozdravu pokývne hlavou. Sleduje dotyčnou osobu ještě pár vteřin, dokud se nevzdálí z doslechu. Po té pohlédne zpět na Dariu.
"Zatančíte si?" Zeptá se jí po té, co se na chvilku dáma odmlčí a on tak využije příležitosti k tomu zase chvilku dělat, co jej baví. Natáhne k ní při otázce svou ruku a vyčká, jestli bude či nebude souhlasit.
"To ani zdaleka." Zavrtí po té hlavou s mírným pousmáním. "Kořeny mé rodiny sahají daleko odsud do Východní Evropy." Odvětí, je o něco sdílnější. "Hodně cestujeme." Dodá ještě něco málo navíc. Důvod toho jejich kočování si, ale nechá pro sebe. Nehodlá tady zmiňovat Mikaelovo jméno.
"Odkud jste vy?" Chce tohle na oplátku slyšet i od ní. Se zájmem na ni pohlédne.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Elijah Mikaelson    

Návrat nahoru Goto down
 
Elijah Mikaelson
Návrat nahoru 
Strana 1 z 1

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Underworld :: " kde bolo, tam bolo "-
Přejdi na: