...
 
PříjemPříjem  CalendarCalendar  FAQFAQ  HledatHledat  Seznam uživatelůSeznam uživatelů  Uživatelské skupinyUživatelské skupiny  RegistraceRegistrace  PřihlášeníPřihlášení  

Share | 
 

 Klaus Mikaelson

Goto down 
AutorZpráva
Admin
Admin
avatar

Posts : 125
Join date : 01. 09. 18

PříspěvekPředmět: Klaus Mikaelson    Fri Oct 26, 2018 7:42 pm

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi http://underworld-rpg.forumotion.me
Niklaus Mikaelson

avatar

Posts : 46
Join date : 14. 10. 18

PříspěvekPředmět: Re: Klaus Mikaelson    Sat Nov 10, 2018 4:29 pm

Poté, co zabil guvernérova syna a přinutil guvernéra dát Marcelo, kterého trýznil svobodu si spolu se svými sourozenci našel už vlastní bydlení. Nutno podotknout, že mu to tady v rezidenci vlastně ale vyhovovalo i mnohem více, než předtím v domě guvernéra. Mimo to už si tohle město začínal pomalu podmaňovat. Ať se to ostatním líbilo nebo ne, už i on tu měl své slovo. New Orleans zkrátka bylo konečně po dlouholetém nahánění Mikaelem místo, kde se cítil bezpečně, kde byl klid a kde to začal považovat za svůj domov. Měl tu vše, co potřeboval. Jistou moc, mír, zázemí, rodinu v podobě sourozenců a nyní i Marcela, kterého se ujal a začal ho prakticky brát jako vlastního syna a v neposlední řadě tu hlavně nebyl nikdo, kdo by jej chtěl zabít jen z důvodu, že jeho matka byla děvka a on tak není vlastní syn Mikaela, jako ostatní. Nikdy Esther z Mikaelem nepřestane za to, co udělali nenávidět, ovšem krom nenávisti z Mikaela má i strach, protože je jediný, kdo ho může připravit o život a on se o to snaží opravdu vehementně. No v tuhle chvíli je to ovšem jedno a doufá, že i dlouhou dobu bude a nebude muset svého nevlastního otce řešit.
Právě na počest tohohle klidu, míru, který tu zatím panuje se spolu se svou rodinou rozhodl uspořádat ples. Prostory rezidence jsou na to dostatečně velké, takže by v tom nemusel být problém. I když v čele organizace byl on, samozřejmě veškerou práci nechal spíše na ostatních lidech, které si sehnal. Proč by se měl s nějakým vyzdobováním, nebo zajišťováním občerstvení měl dělat on, když si stačí říct jen pár upírům nebo ovlivněným lidem a problém je vyřešen. On si jen kladl požadavky a říkal, jak by chtěl, aby to vypadalo. Brzy rezidence už konečně začínala vypadat podle jeho představ a že bylo už na čase, proto se nakonec rozešel do své ložnice, kde se oblékl do nějakého toho společenského obleku. Poté se již rozešel z ložnice směrem ke schodům, ze kterých měl výhled na nádvoří. Zastavil se ovšem ještě u zábradlí, odkud ze zdola pozoroval dění toho, jak ples pomalu začíná. Rezidencí již hrála hudba, vše bylo připravené a dovnitř pomalu již vcházeli první hosté ve společenských úborech. Zatím vše vypadalo opravdu tak, jak si představoval. Může jen doufat, že se vůbec nic nepokazí. Nakonec by to ani nikomu nedoporučoval
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Daria Nikolova

avatar

Posts : 10
Join date : 03. 11. 18

PříspěvekPředmět: Re: Klaus Mikaelson    Sat Nov 10, 2018 5:47 pm

Časy se postupně měnily jen k tomu lepšímu, sama měla tu možnost být téměř všeho součástí, když přeci jen přežívala už nějaké to století. Bez vrásek a jakékoliv další vady na kráse, až by se snad dala přirovnat k vínu, které ostatně milovala. Různých bálů se zúčastňovala ráda, vždy si totiž odtamtud odnášela spoustu zážitků včetně třešniček z dortu v lidském obalu. Spousta z nich se také kolikrát snažila utéct před tím, co se na ně později nachystalo a to ji na tom velice bavilo. Milovala, když ze svých obětí vycítila strach, kterému sama ještě neměla ani trochu blízko, jako by se jí snad obával sám a stranil se jí. Nestěžovala si na to však. Nechala služebné jí dopomoct s oblékáním, celým chystáním se na ples až po ty nejmenší detaily, na které ale ona sama brala ohled, když nešlo o vraždu. S těmi to někdy přeháněla natolik, že jí všechno kolem bylo fuk. Stejně ti hlupáci většinou na žádnou z existencí jejího druhu a dalších nevěřilo. Jejich chyba.
Kočár s ní naloženou vevnitř zanedlouho zastavil u Mikaelsonovic rezidence, kde tentokrát měla strávit svůj večer. Ani jednomu z té rodiny nedala vědět o tom, že se do New Orleans navrátila a také dorazila tehdy, kdy byl ples už v plném proudu. Neměla totiž ani ráda chodit na jejich začátky, dlouhé proslovy jí přišly dosti nudné a věděla, že několik členů jejich rodiny by bylo schopno povídat dál a dál. O tu následující zábavu se ale uměli postarat, dle jejího názoru, náležitě. Před vstupem do budovy se ovšem zastavila a důkladně si začala prohlížet práh dveří. Doufala, že rezidence nebyla napsána na nikoho žijícího, ovšem po tom, co udělala krok nebo dva vpřed, bylo jasno, že žádnou pomoc nepotřebovala. Alespoň, že tak a zábava už mohla konečně začít.
Začala se procházet mezi lidmi, komusi vytrhla z ruky téměř po okraj naplněnou skleničku s alkoholem bez jakéhokoliv očividného zájmu v tu osobu a šla si dál, rozhlížejíc se po okolí pouhýma očima. Prvně se také jen držela při kraji, zatímco se ze sklenky napila, ale pak zahlédla jednu ze známých postav, co se s někým vybavovala a koutek rtů se jí mírně zvlnil do úsměvu. Aniž by opět brala kdovíjaký ohled na ty, jež ve středu tančili, proklouzla mezi nimi a zastavila se až u schodiště, kde jí byl ten muž otočený zády a malinko se nad tím pohledem ušklíbla. Nicméně si nemohla odepřít to, si jej tak hezky pořádně prohlédnout, když se jí k tomu naskytla taková šance. Až po jeho málem důkladném oskenování odshora dolů byla schopná na něho promluvit.
„Tak ještě neumřel nikdo z nás…“ Pověděla jeho směrem po chvíli brunetka oděná do tmavě modrých šatů s odstíny namodralé bílé a prošitými brokáty i vzácnými kameny, které by mnoho lidí musely stát celé jmění. Ona ovšem s penězi neměla sebemenší problém. Dost možná proto, když na to přešla její nálada, tak byla i schopna darovat potřebným a jistým způsobem je zabezpečit. Ironií bylo to, že ani ne o pár hodin později klidně šla někoho zabít bez sebemenší lítosti. Byl to přeci koloběh života, ne? Když se k ní muž otočil, vřele se na něho usmála a pozvedla k němu svou ruku. „Niku, jistě toho máš za tu dobu dost, o čem vyprávět... Ráda tě vyslechnu.“ Navrhla s pozvednutím pouze levého obočí a pak se nad tím tiše uchichtla, ruku později stáhla nazpátek ke svému tělu a tou druhou stále držela sklenku, která ještě obsahovala dost. Nikam se nehnala.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Niklaus Mikaelson

avatar

Posts : 46
Join date : 14. 10. 18

PříspěvekPředmět: Re: Klaus Mikaelson    Wed Nov 14, 2018 10:09 pm

Nebyl nějakým velkým milovníkem bálů a podobných událostí, ale čas od času to neuškodilo a už vůbec ne, když ta akce byla pořádaná právě jeho rodinou. Přeci jen potom tyhle akce bývali bezchybné a atmosféra tohohle úžasného města k tomu též přidávala své. Proto se rozhodl se sourozenci, že by každý rok mohli pořádat ples a udělat z něj tak vlastně i tradici. A už i za ten krátký čas jejich plesy měli úspěch a obyvatelém New Orleans se líbili, tak proč je nepořádat? Nehledě na to že právě i tímhle si mají šanci ještě více ucelit vyšší postavení ve zdejší společnosti. Zkrátka to, co v tomhle městě prožívají je něco, co hledali stovky let a začíná si na tenhle blahobyt dokonce i zvykat.
Sledoval celou dobu zatím jen dění plesu, při čemž si popíjel drahé a kvalitní šampaňské, které neodmítne snad nikdy. To ovšem konec konců žádný alkohol, který stojí za to. Byl by si možná šel již najít nějakou svou dnešní společnost, což by těžké nebylo. Mohl by mít snad téměř každou ženu, na kterou by si ukázal prstem. Zajisté jsou tu i výjimky, které o jeho společnost nemají zájem, protože někomu udělal z jejich blízkých něco špatného. No z těch, co se zúčastnilo tohohle plesu je jich tu ale určitě minimum. Proto se už začal rozhlížet, kdo by ho tu zaujal, ale na jednou za svými zády uslyšel něčí hlas. Nejprve nevěděl k jaké osobě ho přirovnat, ale ještě dřív, než se na ní otočil si to uvědomil. Na tváři se mu objevil úsměv a jí samotné se podíval do tváře, aby se přesvědčil, zda-li je to opravdu ona. "Dario, čím vděčím za tvou společnost?" Zeptá se jí a jemně jí chytí za ruku, kterou pozvedla a nakloní se k ní, při čemž jí políbí na její hřbet. Následně jí ruku pustí a on se zase narovná. Jak dlouho uběhlo jen od toho, co jí viděl naposledy? Nějaký ten rok to už bude. Kdo ví, kde nakonec ona skončila, když se jejich cesty rozešli. "Rozhodně se toho za ty roky stalo spoustu, ale to zajisté i u tebe." Podstatné bylo co se děje teď ovšem. Konečně má se svými sourozenci domov a nejsou na útěku před Mikaelem. Setřásli ho a on je nemůže najít a tak to snad už zůstane. "Vážně bych tě tady nečekal. Co tě sem přivedlo? Už se ti začínalo stýskat?" Na tváři mu hraje úsměv. Ale tak konec konců i když spolu nestrávili velké množství času, tak komu by se po jeho dokonalé společnosti nezačalo stýskat? Dobře, nejspíše by se našlo stovka lidí, ale je si jistý, že Daria mezi ně nepatří. No pravý důvod jejího příchodu do tohohle města se ale zajisté doví už brzy. Možná opravdu přijela za nimi, i když na druhou stranu není veřejně známé, že se původní rodinka nachází právě tady, když by bylo, už by je Mikael našel a pokud se to opravdu dozvěděla někde ve světě a není tohle všechno jen jedna velká náhoda, měli by se se svými sourozenci nejspíše vydat zase na odchod, protože by to znamenalo jen to, že když je našla ona, zvládl by to i jejich otec, který nechce nic jiného, než jim prohnat kůl z bílého dubu srdcem - minimálně tedy alespoň jemu.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Daria Nikolova

avatar

Posts : 10
Join date : 03. 11. 18

PříspěvekPředmět: Re: Klaus Mikaelson    Yesterday at 5:10 pm

Sama se pousmála nad tou jeho jistě nefalšovanou radostí, když ji konečně po nějaké té době spatřil a obezřetně jej pozorovala, jakým způsobem se k ní poté zachoval, jak by asi každý správný muž té doby měl, ať už to slovo „správný“ znamenalo vlastně cokoliv. Jejich druh tomu jistě ještě dodával zbrusu nový význam. Přestože semkla rty k sobě, jejich koutek jí vyjel trochu nahoru právě do úsměvu při pohledu, jak se tedy postaral o její ručku, kterou následně přitáhla zpátky ke svému tělu. Odpovědi na jeho úvodní otázku se vyhnula tím, že sama namítla další, ač by se dala považovat spíše jen za řečnickou. „Vypadáš dobře.“ Zhodnotila, ať už myslela jen jeho osobu anebo i tu situaci, která se zdála být u něj klidná a to tedy to, že se zase po nějaké době nacházel na místě, kde mohl nějakou chvíli, dobu jen tak bezstarostně žít. „Je dobře?“ Položila mu otázku právě na to, v jakém citovém rozpoložení se zrovna ohledně toho města nacházel, a vlídně se usmála, jako by mu tím měla dodat odvahy.
„Právě naopak. Obávala jsem se, aby se nezačalo stýskat po té mé maličkosti komusi jinému; a to tedy konkrétně tobě…“ Vydechla s přesvědčivým tónem v hlase, načež se nad tím ještě tiše zasmála a pohár stiskla mezi svými prsty pevněji. Pravou odpověď na svou otázku k němu měla doputovat až později. „Proč mi to tady kolem neukážeš? Stejně se netváříš tak, jako by ses tu bavil.“ Navrhla mu s pozvednutím obočí, a aniž by na něho vlastně čekala, odvrátila se od něj a rozešla se zase kamsi mezi lidmi, kdy mnoho z nich tančilo. Díky jejím schopnostem navíc nikomu nepřekážela, v podstatě mezi nimi proplouvala stejně jako anděl mezi obláčky a žádná pohroma se nekonala, ať už by šlo o pouhou srážku jí a další osoby nebo klidně i více. Byla v tom už za ty roky zdatná, stejně jako vlastně ve spoustě dalších věcí. Jen se za ním pak ohlédla, aby se ujistila, že ji následoval, v což vlastně tak nějak doufala; ono by to totiž ani nebylo takhle poprvé, i kdyby se nemělo jednat právě o něho, no a šla přímo za nosem, až doputovala někam, kde byl větší klid a nenacházelo se tam už tolik lidí.
Tehdy podruhé upila ze své skleničky a konečně se otočila zase čelem k němu s tím výrazem v očích, jako by po něm měla cosi požadovat, ale právě žádná prosba z jejích úst nevycházela. Jen se tak zvláštně smála, jako by snad nad ním měla v něčem navrch. „Pověděla jsem si, že bych se tady na nějakou dobu zase zastavila, akorát na o něco déle. A poté se mi dostala pod ruku čísi pozvánka na tento bál. To náhodné setkání můžeš tedy i nadále házet na leda tak sílu Vesmíru, která se stejně mnohým vysmívá a častokrát jim také až málem nedává spát…“ Zasmála se tiše a ruku se sklenkou lehce přitiskla ke svému hrudníku, zatímco na něho koukala. „Stačila jsem cestou sem zaslechnout cosi o tom, že ses ujal nějakého chlapce. Proč mi něco nepovíš právě o tom?“ Postupně se k němu otočila zase zády a přešla k oknu, aby se zahleděla do noci, i přesto ale stačila naslouchat takřka všemu, co se v domě odehrávalo.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Niklaus Mikaelson

avatar

Posts : 46
Join date : 14. 10. 18

PříspěvekPředmět: Re: Klaus Mikaelson    Yesterday at 9:14 pm

Ačkoliv s Dariou tolik času nestrávil, dalo by se nazvat, že si jí v jisté míře i tak oblíbil. Minimálně rozhodně nemohl popřít to, že byla dobrou společností, se kterou nějakých pár hodin rozhodně bez sebemenšího problému vydrží. No už jenom proto si zachoval svou zdvořilost a slušné chování, když si všiml, že se ho rozhodla po několika letech poctít svou přítomností. Na tváři mu stále hraje drobný úsměv. Konec konců ona byla opravdu ta poslední, kterou by tady čekal. "Čekala jsi snad něco jiného?" Sjede jí následně po svých slovech pohledem, možná dost okatě, ale tak neměl tu potřebu to skrývat. Poté se pohledem zase vrátí k její tváři. "Taky nevypadáš nejhůř." Podotkne nakonec. No, vypadala dobře i před lety a vzhledem k tomu, že je upírka, nemohl se toho příliš změnit stejně, jako se to nemohlo změnit u něj jako u upíra a původního ještě k tomu. "Je tady dobře, možná lépe, než kdekoliv jinde." Ujistí jí. Vážně může říct po dlouhé době, že je tady opravdu spokojený. Má tu svou rodinu, klid, dokonce i jistý vliv spolu s mocí, u některých jedinců i jistou loajalitu. Stále by mohl chtít mnohem víc a i chce, ale už i tohle byl dostatečně dobrý začátek.
"Nepovídej, až takovou máš starost?" No, tak nějak stále doufá, že se dozví, že jde jen o jednu velkou náhodu. Ne že by jí neviděl rád, ale nesmí je být zkrátka tak snadné dohledat a pokud je našla dřív, než se vůbec ocitla v New Orleans, věděla o tom, kde jsou, nejspíše se budou moci dočkat brzké návštěvy někoho už mnohem méně vítaného, než je Mikael. "Nejsem moc na tyhle.. akce." Odůvodní jí, proč se nejspíše nebaví tolik, jak by měl. Je to sice velkolepá akce a může mít prakticky kteroukoliv ženu, kterou by si zamanul, ale i tak to není úplně tak pro něj. No následně když se rozejde pryč a prochází mezi tancujícími lidmi, vydá se za ní. No postřehl to, jak se ohlédl, nejspíše jako ujištění, jestli jde za ním, nijak na to ale nereagoval a poté, co se propletli mezi několika lidmi se konečně zastavili na nějakém klidnějším místě. Bylo to tu rozhodně lepší. Většina lidí se totiž nacházela na nádvoří a tady měli své soukromí. Nakonec proč by někdo šel také dovnitř rezidence, když mají veškerou zábavu tady na nádvoří?
Zastaví se tedy a poté zvedne k ní pohled při jejích dalších slovech. "Takže tvůj příchod je náhoda a o tom, že je tvá oblíbená rodina v tomhle městě ses dozvěděla až tady?" Ujistí se. Možná ona nechápe, proč ho to tolik zajímá, ale tak není to pro ní zas tak podstatná informace jako pro něj. Musí být opatrný a podle toho taky jedná. Upije si opět ze sklenky a poté, co se rozešla směrem k oknu, chvíli jen povstával a sledoval jí, při čemž poslouchal její další slova. "Jo, to je pravda." Přejde k ní a nakonec za kliku otevře okna, která byla až na zem, takže sloužila zároveň jako dveře na balkon, který směřoval do francouzské čtvrti. Vešel na balkon a opřel se o jeho zábradlí, při čemž pozoroval právě krásu téhle ulice. "Marcel je nemanželské dítě guvernéra. Jeho matka byla služka, ale zemřela a guvernér si udělal ze svého vlastního syna otroka. S Rebekah and Elijahem jsme šli na pohřeb jeho staršího syna a po cestě jsme uviděli právě jak je ten chlapec bičován. Tak jsem se ho ujal. Ačkoliv jsem musel nejprve trochu přitlačit na guvernérovi dýchací cesty, aby si uvědomil, že by mi měl dát to, co požaduju." Ušklíbne se lehce. No, je si ale alespoň jistý tím, že guvernér nebude ze strachu a respektu dělat probléme. Konečně se otočí na ní. "Co ty? Co tě přivádí do New Orleans?" Zeptá se jí tentokrát on.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Klaus Mikaelson    

Návrat nahoru Goto down
 
Klaus Mikaelson
Návrat nahoru 
Strana 1 z 1

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Underworld :: " kde bolo, tam bolo "-
Přejdi na: