...
 
PříjemPříjem  CalendarCalendar  FAQFAQ  HledatHledat  Seznam uživatelůSeznam uživatelů  Uživatelské skupinyUživatelské skupiny  RegistraceRegistrace  PřihlášeníPřihlášení  

Share | 
 

 Klaus Mikaelson

Goto down 
Jdi na stránku : Previous  1, 2
AutorZpráva
Niklaus Mikaelson

avatar

Posts : 69
Join date : 14. 10. 18

PříspěvekPředmět: Re: Klaus Mikaelson    Thu Dec 06, 2018 5:20 pm

"To zní jako plán, pokud Kol bude souhlasit, určitě něco takového podniknout můžeme." Ujistí jí. Je tam ovšem to velké pokud. Přeci jen se mu ještě nikdy nestalo, že by Kol nebyl naštvaný potom, co vytáhli z něj dýku. "Připrav se ale na to, že Elijah nebude vypadat příliš nadšeně." Upozorní jí. On sám si z toho ovšem nic nedělá. Navíc pevně věří v to, že to Elijaha přejde vcelku rychle a to, že se bavili na naivitě lidských jedinců nakonec přejde bez nějakých problémů. "Sami tu rozhodně nebudeme a pokud se tu budeme chtít zdržet ještě několik let." Samozřejmě že už slušným způsobem zapracovali na tom, aby nebyli jen tak prozrazeni. Nebyli hloupí a vše potřebné mají pojištěné již nějakou dobu a zatím vše vychází jak má. Už teď jsou tu déle, než je obvyklé a to už je vskutku co říct. "Lidi, kteří stojí za ovlivnění v tomhle městě jen tak neovlivníš. Vědí o existenci upírů. Vědí dokonce i o nás. Už jsme se ale dávno pojistili. Možná nejdou ovlivnit tak, jak upíři jsou zvyklý ovlivňovat, ale nechají se snadno ovlivnit díky penězům. Oni dostávají od nás peníze a oni dělají mnoho proto, aby se nerozneslo do světa, že jsme tady. A už jsme tady nějakou dobu, asi od roku 1713." Vysvětlí jí situaci. Byla to jedna z prvních věcí, o které se zejména Elijah začal starat a uzavírat vhodné dohody. Samozřejmě do spoustu věcí se zapojil i on sám a mimo jiné pomohl guvernérovi tohle město vybudovat. Nejspíše právě už jenom proto má tolik tohle město tak rád. Má tu též svůj podíl na jeho rozvoji.
"Stýkal jsem se s různými typy žen. Je ovšem pravda, že většina žen nebyli tak umíněné jako ty." Že by za celá svůj život se zaměřoval jen na jeden určitý a specifický typ žen se říct nedá. Přeci jen ho zas tolik nezajímalo, zda-li mu povahově sedí, když šlo jen o jednu noc. Případně i večer za předpokladu, že se jednalo například právě o nějakou takovou akci, na které nebyl od věci mít doprovod. Naštěstí jeho doprovod, i když neplánovaně tvoří Daria. Nelze ovšem říct, že by se na tom plese nijak zásadně zdržovali. Spíše jsou právě v tomhle soukromí, které mají i teď. Svou ruku stáhl k tělu, když jí z jejího boku sundala a otočil se tak, aby na ní viděl, když se vydala doprostřed místnosti. "Jo, někdo je naivní i po tisíci letech. No a proto jsem tu já, abych jí od té naivity co nejvíce zachránil a nedopadla jako někdo z těch žen, které jsem za život už potkal, jen bez toho prokouslého hrdla a vysáté krve." Naštěstí se alespoň tohle nemůže stát a krom zlomeného srdíčka by z nešťastného vztahu vzešla relativně dobře. Což se nedalo říct o mnoho těch, které skončili v jeho posteli.
Po jejích slovech se pohodlně nakonec opřel na stěnu, to v tu chvíli totiž ještě nevěděl, že to bylo naprosto zbytečné a ne na příliš dlouhou dobu. Během několika následujících chvil setotiž zase v jeho blízkosti objevila Daria a už ho chytala za obě ruce a táhla ho pryč z místnosti. Když by se snažil, pravděpodobně by s ním zas tolik nehla, přeci jen se ale zády odlepil od stěny a šel s ní při čemž poslouchal její slova. "Stále jsou pro tebe obrazy takovou neskutečnou záhadou?" Ušklíbne se. Nikdy se jí nezmínil, že se věnuje umění. A co si budeme povídat, kdo by to do někoho jako je on řekl, že? Ani ta osoba, která ho zná nejlépe by pravděpodobně do něj neřekla, že maluje, kdyby to o něm nevěděla. "Nepoložila jsi, i když jsi mohla. Jak obdivuhodné." Pronese s lehkou ironií, kterou ovšem nemyslel nijak zle. Ne v jejím případě. Vyjde s ní z místnosti, při čemž jednu ruku vysmekne z jejího sevření. Zavře dveře od pokoje, ve kterém je mrtvá rusovláska. "Pojď." Promluví směrem k ní a vydá se s ní za ruku ne dolu, ale do jiné místnosti. Do jeho vlastního ateliéru. Otevře dveře a vejde dovnitř jako první, no pokud se ho nepustila, pravděpodobně bude hned v závěsu. Vešli do místnosti, v níž bylo spoustu různých obrazů a mimo to na plátně byl rozpracovaný obraz a na stole různé dokončené skici. No a samozřejmě nechyběli různé barvy, štětce, tužky a jiné potřebné věci na malbu i kresbu a dokonce i nedopitá flaška whisky. Občas i při malování není na škodu si dát trochu alkoholu. "Možná bych ti přeci jen už opravdu mohl prozradit, odkud ty obrazy pochází." Podotkne, při čemž z malby na plátně se podívá na ní.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Daria Nikolova

avatar

Posts : 37
Join date : 03. 11. 18

PříspěvekPředmět: Re: Klaus Mikaelson    Thu Dec 06, 2018 6:24 pm

„1713?“ Zopakovala po něm ten letopočet s přimhouřením očí. „Takže jste se odsud vlastně nehnuli.“ Spíše to oznámila, než aby mu to položila otázkou a krapet pobaveně vydechla. Sama nikdy nezůstala na jednom místě tak dlouho. Ne že by před někým utíkala, akorát chtěla poznat ze světa co nejvíce. Měla na to sice celou věčnost, ale ta jak rychle začala, tak mohla také stejnou rychlostí skončit. Proto asi byla v neustálém pohybu. Svému příteli však vždy stačila v dopisech zmínit, kde ji najít příště a kam by tím pádem měl přijít list zase od něj pro ni. Zase tolikrát se s ním nestýkala, ačkoliv si s ním psala bez přestání a byla by pro něj položila život, který si snažila chránit, jak jen mohla. Na to ale mohlo mít dopad právě to, kvůli čemu se vlastně prvně rozloučili a ona zůstala poprvé sama. Tak prožila další dvě dekády, tentokrát už se smysly upíra. Když jej poté konečně našla opět, vcelku dobře si to všechno mezi sebou vyříkali, než byla třeba vyvozovat jakési ukvapené závěry – což ale za jejich situace proběhlo úvodem, bohužel. „Umíněné… To se mi líbí.“ Zasmála se tomu nejprve krátce, pak ale promluvil znovu a vyšlo z ní ještě takové milé zachichotání, jak ochranitelsky promluvil o své na první pohled neméně milé sestře. „Svým způsobem by měla být ráda za to, že tě má.“ Zhodnotila, mrkla na něho spiklenecky a tím to téma snad už úplně zakončila.
Odtáhla jej tedy pomocí chycení jeho rukou od té zdi a s tou otázkou o obrazech se usmála. „Ani bys nevěřil jak neskutečnou…“ Naklonila lehce hlavu ke straně a na jeho ironickou poznámku nereagovala. Namísto toho se vydala tedy za ním, když ji tak rozhodnutě začal vést jinam. Od jeho ruky opustila teprve, jakmile ty další dveře; od jiného pokoje otevřel a nechala ho vejít dovnitř jako prvního. Držela se ale hned za ním, ačkoliv si neopětovali žádný dotek. Sama se poté po té místnosti rozešla nějakým směrem a důkladně si to tam začala prohlížet, až zůstal stát za ní. „Nebránila bych se tomu, to znát. Třeba bych si pak mohla rozmyslet objednávku…“ Zacukal jí s tím koutek rtů a vzala do rukou pár skic, co dokázala napoprvé najít. Ty si pak začala opět prohlížet a po kresbách několikrát dokonce opatrně přejela prsty, jako by je tím jinak měla zničit. Nic takového se však nestalo.
Zůstala chvíli při těch obrazech nakreslených tužkou a poté přešla k rozpracovanému dílu štětcem. Po cestě tedy kresby úhledně položila zpátky na své místo a postavila se před plátno. Hlava jí opět padla trochu ke straně, jak se v tom snažila sama pro sebe najít ještě nějaký skrytý význam a mlčela, což u ní sice nebylo nezvyklým, ale v takových chvílích, kdy měla prostor světa na pokládání otázek, se to zdát docela zvláštním mohlo. Jako by vlastně ani neuměla nabrat dech, a proto zůstávala tak potichu. „Tak mluv.“ Pobídla jej ještě nakonec, načež se k němu otočila čelem, aby stáli tváří v tvář a pozvedla zas to levé obočí. „Já dech svůj ztiším...“ Doplnila s menším úsměvem a zůstala tak stát. Nijak jej ale do toho nenutila, to by si nedovolila. Alespoň ne za takové situace, to by na tom museli být jinak hodně, hodně špatně, aby k něčemu takovému došlo. Troufala si však říct, že o sobě navzájem mohli mluvit jen v tom dobrém bez jakýchkoliv záporů.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Niklaus Mikaelson

avatar

Posts : 69
Join date : 14. 10. 18

PříspěvekPředmět: Re: Klaus Mikaelson    Thu Dec 06, 2018 7:20 pm

"Ne to nehnuli. Už tu nějakou dobu jsme a je tu konečně méně problémů, než kdekoliv jinde." Kdo by byl řekl, že zůstanou na jednom jediném místě kolem jednoho století. A pokud to půjde, bude jedině rád, když se tu zdrží ještě déle. Tohle místo začal považovat za domov. Dokonce ani v Mystic Falls před tisíci lety se jako dítě necítil tolik doma, jako právě teď v tuhle chvíli v tomhle městě. "Tohle město jsme pomohli guvernérovi vybudovat do dnešní podoby. Chci tu zůstat jak nejdéle to bude jen možné." Dodá. Nejen že je tohle město, jenž vybudovali, ale mají tu dokonce i oni jisté slovo a navzdory tomu všemu tu je i relativní mír mezi ostatními rasami, což se ovšem samozřejmě může časem změnit. Upřímně doufá v to, že se tak ale nestane v nejbližší dobu. Nerad by totiž viděl, jak tohle město padne právě kvůli sporům mezi ostatními upíry, vlkodlaky a čarodějkami. A moc dobře ví, že oni by jej dokázali zničit mnohem více efektivněji, než lidé. Cestování je sice hezká věc, ale za těch víc jak 800 let již stihl poznat mnoho víc a snad dokonce většinu světa. Když to půjde a ještě na další století nebo dvě s zde budou moci spokojeně usadit, stěžovat si rozhodně v žádném případě nebude. "Tobě se to líbí, zatímco spousta jiných by se už urazila." Zavrtěl nad tím pobaveně s lehkým smíchem hlavou. Rozhodně jí neměl v plánu urážet nebo tak, ale mnohých zejména žen by se tohle nejspíše dotknulo. Na to ohledně Rebekah jí už neodpověděl. On sám věděl, že byl vůči ní hodně ochranářský. Nejspíše nikdo z rodiny se o Rebekah tolik nestaral jako on a i když jí on sám mnohdy ubližuje tím, že jí zabije někoho, do koho se zamiluje, vypadá to, že má Rebekah právě ze všech sourozenců nejlepší vztah s ním. No vždycky byli oni dva ještě s Elijahem hlavní trio, co si budeme povídat. Kol se k nim někdy přidal a Finn už byl takový vyvrhel. Toho vlastně jako jediného původního neměl příležitost nikdo moc potkat. Po problémech s lovci z pětky Finna narozdíl od ostaních sourozenců nechal probodnutého až do teď. "Je to na tobě vidět. Bylo to vidět už i minule." Připomene jí. Minule jí neměl tu potřebu sdělovat o obrazech pravdu. Ne že by měl i teď, ale tak počkala si už dost dlouho a očividně jí to zajímá opravdu. "To bys nejspíše mohla, ale bylo by to nejspíše drahé." Podotkne s úsměvem a zatím jí stále neříká, že zatím stojí právě on. No, drahé by to ve skutečnosti ani nebylo. Baví ho kreslit i malovat. Je to jeho koníček, na který nedá dopustit a zrovna jí by nakreslil něco zcela zdarma.
Sledoval jakým způsobem a s jakou až přehnanou opatrností si prohlížela jeho díla, aniž by stále věděla, že jsou jeho. Ono, když by si prohlédla alespoň některé z nich pořádně i ze zadní strany, našla by tam sem tam jeho podpis, i když samozřejmě ne na všech, ale tak nevadí. Ještě chvíli jí nechával v tom, že si myslela, že za tím vším je úplně někdo jiný. Kdo ví, koho vlastně považovala za onoho autora těchto děl. Možná si myslela, že si někoho prostě ovlivnil, aby mu tohle všechno nakreslil a namaloval. Pousměje se po jejím vybídnutí. "Tohle všechno.." Rukou poukáže na  obrazy, které zde jsou. "Je moje práce." Řekne nakonec. Je pravda, že není důvod pro to, proč by to nemohla vědět. "Předpokládám, že jsi čekala jméno nějakého známého umělce.." Podotkne stále s nemizím úsměvem. Nemůže jí to vyčítat. Spoustu osob se před jeho jménem krčí někde v koutě, kdo by řekl, že dokáže nakreslit či namalovat i například obrazy přírody, jenž vypadají natolik mírumilovně.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Daria Nikolova

avatar

Posts : 37
Join date : 03. 11. 18

PříspěvekPředmět: Re: Klaus Mikaelson    Thu Dec 06, 2018 8:07 pm

Zkoumajíc ještě ty obrazy dělané tužkou, náčrty a další, měla trochu tu potřebu se k tomu posadit, aby si vše mohla sama probrat až do toho nejmenšího detailu. Vlastně občas jen tak chodila po galeriích a dokázala u jednoho obrazu strávit samotné hodiny a hodiny, načež ve dni dalším nebo ještě v tom následujícím, jak bylo třeba, konečně dokončila svou procházku zahradou plnou obrazů. „Někdo obdivuje hudbu, někdo zase obrazy.“ Otočila se za ním na pouhou vteřinu, přesto se pousmála a poté těch pár skic, co si nabrala do rukou, položila zpátky na své původní místo. „Peníze přeci nejsou problémem. Rozhodně tedy ne v našem světě. Mohla bych ale být ochotná zaplatit dost. Navíc by to byla investice, která by za to rozhodně stála…“ Pochválila mu to nakonec, ač nevědomky. Tu poslední větu spíše zamumlala, jak si začala prohlížet ono nejnovější, rozpracované dílo a natáhla pak ruku ještě k tomu plátnu, aby konečky prstů přeběhla po zaschlé barvě. A tehdy jí vlastně došlo, že se ten kus nezdál být dokončeným. Na pár vteřin nad tím přivřela oči, nic víc však neřekla a postupně se otočila zase jeho směrem.
Tehdy ho vyzvala k tomu už napodruhé, aby se jí tedy svěřil s tím, kdo za tím viditelným uměním stojí. Pohledem ještě jednou přeběhla po celé místnosti, jakmile tak rozmáchl rukou. „Skutečně?“ Zeptala se ho vskutku i trochu nevěřícně, vzápětí se ale na něho zase vřele usmála a trochu zakroutila hlavou. „Být to známý umělec, zřejmě bych to poznala. Každý má totiž svůj vlastní styl. Něco, čím jsou ta díla specifická a nezapomenutelná, především odlišná od těch jiných.“ Uchichtla se a pomalu se rozešla zase zpátky k němu. „To, jaké tahy umělec provádí, jak moc tlačí a netlačí, téma, každý jeden pohyb rukou, byť i ten sebemenší…“ Na moment nechala své rty pootevřené, jako by ještě plánovala pokračovat, nakonec se ale zase jen usmála a sama mávla rukou kamsi za sebe.
„Niku, jsou dobré. Opravdu dobré.“ Nechala kompliment padnout jeho směrem ještě jednou, teď už všeho plně vědoma, ačkoliv potom zase o trochu zvážněla. Rty se jí zvlnily úšklebkem a zapíchla se pohledem namísto jeho tváře do zase dalšího z obrazů. „Jen jedna maličkost schází k tomu, aby byly dokonalé…“ Vydechla poněkud káravě a nějakou tu chvíli si nechávala jen pro sebe samotnou, co těm jeho dělům scházelo. Když se ale už rozhodla, že mu to poví, tak se mu zase zahleděla do očí a pousmála se. „Přeci má tvář.“ Usmála se o to víc, jakmile mu konečně dala odpověď a pak se k němu opět otočila zády, aby si celý ten pokoj mohla prohlédnout ještě jednou jen tak. Času měla jinak na to spoustu, aby za další roky stihla každé jeho dílo nastudovat. Čistě z vlastního zájmu, samozřejmě. „Alespoň se konečně dočkám i té své podobizny na papír a najednou i vím, komu si o ni říct.“ Uculila se a potom k němu otočila právě jen ten svůj obličej.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Niklaus Mikaelson

avatar

Posts : 69
Join date : 14. 10. 18

PříspěvekPředmět: Re: Klaus Mikaelson    Thu Dec 06, 2018 11:24 pm

V životě by zrovna do ní neřekl, že se bude nějak více zajímat o umění natolik, že by chodila do galerií a dokonce i jednotlivým obrazům dokázala v jistém slova smyslu porozumět. Lidem se často umění líbí, no problém nastává v tom, že tomu nerozumí. Vidí v tom jen obraz a to, že každý tah, každá zvolená barva nebo celkový námět má svůj důvod je nenapadá. Často umělci právě za svými díly schovávají své emoce, svou současnou situaci, to co je trápí, nebo jim naopak přináší zrovna štěstí. V jednom obraze se toho dá najít tolik, pokud tomu člověk rozumí. "Kdo by byl do tebe řekl, že máš ráda zrovna tohle." Jak již bylo zmíněno, on do ní tohle rozhodně netipoval nejspíše stejně, jako ona netipovala do něj to, že by veškeré tyhle obrazy mohly být právě jeho práce a nikoho jiného. Přitom se od mala věnoval již umění. Učil se míchat různé barvy, vyřezával figury ze dřeva a další věci. Měl umění rád jako celek, dokonce i skladby či básně bylo něco, co dokázal ocenit a i když si rád přečetl například nějakou sbírku básní, neoblíbil si to natolik, aby se o něco pokusil i on sám, jako to má právě s obrazy. Usměje se při jejím zhodnocení. Možná až by se jí mohlo zdát divné, proč ho to tak potěšilo, vzhledem k tomu, že ještě nevěděla, že je to jeho práce. Je ovšem pravdou, že mu potvrdila něco, co on sám ví, není ovšem nikdy špatné slyšet od někoho jiného, že jeho díla, se kterýma se maluje hodiny jsou dobrá. "S tím nemohu nesouhlasit." Přikývne. Jistěže by za to jeho obrazy stáli. Pravděpodobně by se s nimi dokázal vyrovnat i těm známým umělcům, nemá ovšem potřebu dávat to na obdiv světu. Navíc by to byla sebevražda, alespoň za předpokladu, když by se to rozhodl vydávat pod vlastním jménem.
No nakonec jí tedy již po jejím vyzvání prozradil, že za tím vším stojí on. "Skutečně. Opravdu je to tak překvapující?" Zeptá se jí s pobavením, protože její překvapení alespoň z počátku znát byla. Vlastně ale i jisté překvapení čekal. Už jen protože se jí o tom nikdy nezmínil a to i přestože měl tolik možností a ona sama se ho dokonce i ptala. Spokojeně se usmívá při jejím dalším výkladu. "Tak nejen že obdivuješ obrazy, ale ještě se v tomhle druhu umění vyznáš. To jsem vážně nečekal." Řekne popravdě. Ovšem to, jakým způsobem o tom mluvila mu opravdu mohlo říct, že tomu vskutku rozumí. "Ještě nakonec řekni, že se tomu i ty sama věnuješ..?" V tuhle chvíli by ho to popravdě už ani nepřekvapilo.
Z tváře mu za celou dobu úsměv nemizí, nebyl k tomu jediný důvod a už vůbec ne po jejím dalším proneseném komplimentu. No nakonec přeci jen tam očividně našla nějakou chybu, kterou on nejspíše přehlédl a nebo je to uděláno zcela záměrně a i kdyby nebylo, všichni ví, že si to nejspíše dokáže nějakým způsobem odůvodnit a taky tak udělá. Podívá se potom obraze, který hodnotila a poté na ní, když už se k němu otáčí zády. "Naopak lásko, tyhle nedokonalosti dělají ten obraz dokonalým." Odpoví jí s naprostým klidem a nechává jí si prohlížet vlastně vše, co tu má. Není tam nic, co by nemohla vidět. Kdyby bylo, nenechal by to tu jen tak povalovat. "Už dlouho toužíš po své podobizně na papíře?" Zeptá se jí. No rozhodně by mu nedělal jediný problém to nakreslit. Portrét sice zabere trochu času, nemění to ovšem nic na tom, že by to byl čas, který by si užíval a kdy by ho to bavilo. "Takže..." Odmlčí se na chvíli, zatímco se zařadí po jejím levém boku. "jsi jedna z mála, která v tom vidí víc, než jen pouhé obrazy?" No kdo ví, co by vyčetla z jeho obrazů. Přeci jen je pravděpodobně o dost komplikovanější osoba, než je většina umělců a tím pádem bude pravděpodobně i komplikovanější na něco přijít.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Daria Nikolova

avatar

Posts : 37
Join date : 03. 11. 18

PříspěvekPředmět: Re: Klaus Mikaelson    Sun Dec 09, 2018 4:41 pm

„Inu, sice mě k malování kdysi vedli, ale ne. Nevěnuji se tomu. Ale kdyby ano, to by dopadlo...“ Zasmála se tomu a zkoukla potom ještě jeden obraz nebo dva. S pokrčením ramenou se pak otočila zády k němu a tím samým směrem přehodila své dlouhé vlasy pryč zepředu, jakmile jí trochu začaly překážet nebo docela nepříjemně šimrat. Krokem se pak začala procházet mezi obrazy s rukama spojenýma za zády. „Dlouho.“ Přikývla a zastavila se před jedním z dokončených. U toho naklonila hlavu ke straně, jak jej posuzovala a mrkla na něho až po nějaké chvilce, co strávil vedle ní. „V případě tohoto obrazu bych byla možná i radši, kdybych v nich číst neuměla.“ Vydechla pobaveně a usmála se s pohledem do jeho očí. „Každopádně, rozhodně to nejsou jen obrazy. Třeba právě tenhle. Každý své pocity vybíjí jiným způsobem. Já se taky rozhodla pro rudou, jen ne na plátně…“ Lehce do něj drcla loktem levé ruky a potom přešla k dalšímu. Rozhodně ale nešla tak, jak šly obrazy za sebou, ale různě přeskakovala, jak si zrovna během pár vteřin usmyslila. Ničemu snad ale takový postup nevadil, prostě si šla svou cestou, jak ji řídila mysl.
Ruce rozpojila, jak se odebrala k nějakému z dalších obrazů, tentokrát opět v blízkosti okna a vzala jej pak celý do rukou, jako by jí to mělo pomoci rychleji pochopit. Spíše ale jen zkoumala a mlčky odhadovala, jakými tahy a nástroji jej stačil vytvořit. „Nezahlédla jsem tady žádný, kde by se z blízkosti vyjímal člověk.“ Poznamenala a opatrně obraz navrátila na své původní místo. „Mou tváří a postavou bys jistě své umění o mnoho obohatil.“ Rychle se na něho zase usmála, jakmile se otočila jeho směrem a přešla zase k oknu, jako by trpěla nějakou nemocí, jež jí zakazovala nepodívat se z okna ven, když tam bylo. I kdyby několikrát za sebou. Pozorně si prohlížela hlavní ulici a dokonce se pak i zaměřila na několik určitých lidí, kterým nějakou tu chvíli věnovala dlouhé pohledy. Oni neměli ani šanci ji byť na vteřinu vidět, přeci jen byli od toho místa docela daleko. Ona ale byla schopna díky svému nadpřirozenem vylepšenému zraku odpozorovat každičký detail a dokonce by třeba mohla odhadnout, o čem ti lidé zrovna mezi sebou hovořili, když by se jim pořádně zahleděla na ústa.
„Miluji to tady.“ Poznamenala nakonec, paže překřížila na hrudníku a rukama se objala, párkrát pohladila v blízkosti ramenou a to sice těsně pod nimi a zůstala tak chvíli nehýbajíc stát. „Přemýšlel jsi někdy nad tím, co může být za pár let? Jak se zase může všechno postupně začít měnit a jakým směrem se to tady bude ubírat dál?“ Brala to docela jako pošetilost, ale sama to tak čas od času dělávala. S každým rokem býval svět v jistém ohledu lepší a lepší, mohlo se ale taky stát to, že by nastala jeho zkáza, která by mohla být něčím definitivním, co už by nešlo nijak navrátit zpět, stejně jako činy. Pokud jste tedy nebyl někým, kdo ovládal um vymazání vzpomínek dotyčného. „Třeba bys mohl ukázat, rozprodat nějaká svá díla pod cizím jménem… Znám řadu umělců, co tak udělali v různých odvětvích a nakonec úspěchu dosáhli. Rozhodně je škoda to, že si tohle všechno necháváš pro sebe. Ještě k tomu, když by se na některém z tvých děl náhodou objevila i má tvář… Hned by Venuše z pohledu lidí nabrala jiného zjevu – tedy mého.“ Usmála se na něho široce a lehce se pak opřela o okno bokem, když se tak vytočila trochu stranou.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Klaus Mikaelson    

Návrat nahoru Goto down
 
Klaus Mikaelson
Návrat nahoru 
Strana 2 z 2Jdi na stránku : Previous  1, 2

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Underworld :: " kde bolo, tam bolo "-
Přejdi na: