...
 
PříjemPříjem  CalendarCalendar  FAQFAQ  HledatHledat  Seznam uživatelůSeznam uživatelů  Uživatelské skupinyUživatelské skupiny  RegistraceRegistrace  PřihlášeníPřihlášení  

Share | 
 

 Isabelle Lightwood

Goto down 
AutorZpráva
Admin
Admin
avatar

Posts : 125
Join date : 01. 09. 18

PříspěvekPředmět: Isabelle Lightwood   Fri Oct 26, 2018 10:11 pm

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi http://underworld-rpg.forumotion.me
Daria Nikolova

avatar

Posts : 10
Join date : 03. 11. 18

PříspěvekPředmět: Re: Isabelle Lightwood   Thu Nov 08, 2018 1:38 pm

Byla jedna z těch nocí, kdy se Daria spoléhala na to, že za ní kdosi dojde, přestože se nikdy v Brooklynu nezdržovala na tak dlouho, aby si těch známostí vytvořila hned několik, jestliže nešlo jen o ty jednorázové. S onou Lovkyní se setkávala poslední dobou dost často, až kolikrát děkovala samotnému Pánu za to, že jí umožnil být ve správný čas na správném místě. Co to znamenalo pro Raphaela? Bylo jí to upřímně jedno a nehodlala se tím ani trochu zabývat; alespoň do té doby, kdy by se chystala zmizet a třeba ho chtěla ještě trochu vyprovokovat. Stejně by New York neopustil. Nejen, že by toho zřejmě ani za slunce nebyl schopen, měl také svůj Klan. Jí samotné to přišlo vcelku smíchu, jeden za všechny a všichni za jednoho. Nežili přece v pohádce, ale byli upíry, tak proč do jejich života zatahovat takové nesmysly? Případnou ochranu chápala, ale to si bez něj ti ostatní, co měl pod sebou, sami neuměli užívat nebo se o sebe postarat? Tak jako tak ho ale trochu v lásce měla, jinak by mu kolikrát nepomohla, stejně jako si to pak nakonec vyžádala i ona od něj. Jednoduché.
Hotelovým pokojem se rozléhala tichá hudba žánru jazz, za niž byla ráda, že tehdy ještě stihla osobně. Nebýt Killianova zájmu a všímavosti, bůh ví, zda by se vůbec kdy dostala ven z kobky, která se od roku 1864 nacházela v Mystic Falls. Třeba by tam byla ještě doteď. Byla po sprše, tak byla zahalena akorát do tenkého župánku ze saténu, nicméně pro tu lahodnou krvavou sklizeň, kterou noc za nocí očekávala dál a dál, byla schopna se vydrhnout ještě na několikrát. Stejně vodu milovala. Procházejíc se z jedné místnosti do druhé, trochu sebou do rytmu hudby tak pohupovala a se vzpomínkami přivírala oči, až to muselo připomínat, že snad právě čte ve hvězdách o tom, co bude den další a ten poté, než že přemýšlí nad minulostí.
Ze skříňky v kuchyni poté pro sebe vytáhla láhev červeného vína a nalila jej do připravené skleničky málem po okraj, načež to do sebe všechno hodila, jako by snad šlo o vodu nebo právě tu krev, na kterou se tak chystala, až okusí znovu. Kolikrát sebe samotnou musela dlouze přemlouvat, aby drahou Isabelle nechala žít dál, jak z ní stále neměla dost a s tou její rudou tekutinou v sobě měla menší problémy se sebeovládáním, přestože jinak věděla přesně, kdy přestat. S ní to ale bylo jiné. Nejen, že za ní tak častokrát chodila dobrovolně, jí samé to bylo příjemné až až. Uspokojující, jak se jen představit a říci dá. Láhev červeného postavila bokem a s klidem přešla zase do obývacího pokoje, kde se posadila na gauč a hodila si nohu přes nohu, načež s pohledem zabodnutým do dveří čekala. Měla to tušení; věděla, že přijde a z toho důvodu už pomalu ani nezamykala. Měla totiž od ní to svolení jít dál.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Isabelle Lightwood

avatar

Posts : 8
Join date : 17. 10. 18

PříspěvekPředmět: Re: Isabelle Lightwood   Thu Nov 08, 2018 7:05 pm

Každý deň čakala na ten moment. Kedy sa s ňou stretne a pocíti ako sa jej telo mení. Niekedy sa dokonca cíti voľnejšie ako v náručí nejakého muža. Po poslednom stretnutí s démonom, ktoré neskončilo veľmi dobre v jej prospech to bola jediná vec, ktorú potrebovala. Nevedela sa sústrediť na nič iné. Nechcela to. Premýšľať nad tréningami alebo nad tým, kedy sa objaví ďalšia hrozba. Po tom ako jej Raph zatvoril dvere priamo pred očami a odmietol jej dať to, čo potrebuje, čo chce musela hľadať na iných miestach. Mnoho upírov samu podriaďovalo, takže aj keby chceli nemohli to. Báli sa ho. čo Izzy na jednej strane chápala no bolo jej jedno čo by na to povedal. Našla ju náhodou alebo to mohol byť dokonca osud. To nevedela. Dokonca si myslela, že by to mohlo spôsobiť u Raphaela problémy no komu na tom v ten moment, kedy sa stretávali vôbec záležalo.

Izzy mala na sebe červené, priliehavé šaty. Mala to vo zvyku. Nosila oblečenie, ktoré sa jej páčilo a vedela, že tým oblečením vie upútať mnoho pohľadov mužov. No na tom jej nezáležalo. Cítila sa v nich pohodlne, dokonca neodolateľne. na vysokých, čiernych topánkach sa ladným krokom pohybovala zo strany na stranu. Bol to krok hodný kráľovnej. Jemné pohyby bokov, odvážne vypnutá hruď a ani jedno malé zaváhanie.
Izzy zaklopala na dvere opatrene. Niekoľkokrát kým napokon vkročila dnu a pozrela sa priamo pred seba. Videla ju tam, cítila jej prítomnosť no aj tak to miesto pre ňu bolo stále miestom novým. Nachádzali sa takmer vždy na tom jednom mieste. Neprechádzala celým bytom pretože tak ako izzy aj ona vedela prečo sem vždy chodila. Venovala jej jeden úsmev. Nebol to jeden z tých nesmelých úsmevov ale naopak. Bol priateľským dokonca hrejivým. Pred tým ako sa posadila o niečo viac si posunula šaty no aj tak jej siahali nad kolená. Výstrih, ktorý mala na dekolte dokonalo odhaľoval runy pokrývajúce jemnú a hebkú pokožku.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Daria Nikolova

avatar

Posts : 10
Join date : 03. 11. 18

PříspěvekPředmět: Re: Isabelle Lightwood   Thu Nov 08, 2018 8:13 pm

V momentě, kdy zaslechla pár zaťukání na dveře, zhluboka se nadechla a s jejich otevřením se zahleděla z okna ven. Tvářila se, jako by zkoumání oblohy za postupného stmívání se bylo zrovna tou nejzajímavější činností, co zrovna mohla provádět. Tím pohledem neuhnula do té doby, než Isabelle vstoupila do obývacího pokoje a tam se na ni zahleděla takovým způsobem, jako dravec před požíráním pozoruje svou kořist, důkladně ji pozoruje a poté se na ni vrhne tak, že už není cesty k úniku. Postupně si ji prohlédla od hlavy až k patě, ovšem jak si k ní přisedla na gauč, oči nechala ještě na moment zabodnuté do protější zdi, kterou zdobilo jen pár, přesto úžasných obrazů. Se skončením do té chvíli znějící skladby se k ní pořádně otočila celým svým tělem a rukou si podepřela hlavu poté, co ji v lokti opřela o opěradlo gauče. „Nemůžu si pomoct. Prostě mě jednou budeš muset do Institutu vzít na prohlídku šatníku, ať se ti to líbí nebo ne…“ Teprve poté jí věnovala ten stejně přátelský úsměv, načež rukou pokynula, aby si sedla blíže.
„Nedáš si před tím ještě něco? Času máme dost.“ Málem zašeptala směrem k ní a zase se usmála. Pohledem mimoděk zavítala k jejímu krku a později také dalším odhaleným částem jejího těla včetně rukou, jak si opětovně prohlížela její runy, jichž významů znala jen pár. Ne, že by ji to docela nezajímalo, ale nepočítala to za pro sebe potřebnou věc k žití a krom toho také byla takovým pouhým druhým nebo třetím Lovcem, co za život potkala osobně nebo mu dokonce byla blízko. Ne, že by si s nimi ona něco začínala… Nosem nasála její vůni a pomalu natáhla ruku, aby párkrát přejela konečky prstů po její hebké pokožce na krku, která pod sebou skrývala podstatné litry tmavě červené tekutiny, která pro ni byla drogou, nemluvě o tom, když ještě k tomu pocházela od Lovce Stínů.
Letmo si olízla rty, ještě párkrát se její kůže jen dotkla a přitom se jí zadívala do očí, jako by od ní sama nyní čekala na jakýsi souhlas, přestože byla schopna si ji prostě vzít během pár vteřin a nebrat ohledy na to, co chtěla ona. I kdyby nebyla připravená a bránila se, to by ji samou neodradilo, pokud by s ní nebyla ve vztahu přátelském. Tehdy si dala vždy pozor na to, aby byla schopna zastavit a do té chvíle se sama dokázala zastavit vždy. Nebyla v tom přeci jen nováčkem, pomalu by mohla chystat oslavu na příští rok pro své již 511. narozeniny, ovšem na tom jí nikdy nezáleželo. Takové oslavy považovala za zbytečnost, pití by však neodmítla asi nikdy. Ona Isabelle za svou přítelkyni považovala, přestože se zas tak moc dobře neznaly…a dokonce přestože ji měla za úplně jinou osobu, než kterou skutečně byla. Při setkání se totiž představila jako sestra Raphaela Santiaga, když jí to přišlo vhod a kvůli toho, co se jí potom dostávalo, byla za tu lež nesmírně vděčná. Opět jí to tak hezky vyšlo.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Isabelle Lightwood

avatar

Posts : 8
Join date : 17. 10. 18

PříspěvekPředmět: Re: Isabelle Lightwood   Wed Nov 14, 2018 8:59 pm

Izzy sa musela zasmiať. Pretože pri pohľade na ženu, ktorá sa nachádzala v jej blízkosti si musela pomyslieť, že to je len žart. Aj ona bola tá, ktorá mala určitý cit pre modu a to ju priťahovalo. A nie len to. Bol to ten pocit, ktorý potrebovala. Uľavenie od bolesti, ktorú cítila. Niekedy dokonca mala pocit, že ju to spaľovalo od prvého momentu, kedy pery opustia to správne miesto. " myslím si, že by to bolo zbytočné. Pretože tvoj šatník taktiež obsahuje mnoho zaujímavých prvkov, ako som si mohla všimnúť." jej pery sa stočili do malého úsmevu. Iba malého no aj tak úprimného. Nebolo ťažké hovoriť. Skladať písmená do slov a následne slová do viet. No aj tak boli obidve pripravené na to, čo sa má udiať o pár minút. Predsa kvôli tomu sa deň čo deň stretávali, alebo nie?
Izzy cítila ako jej prešla končekmi po krku pričom na malý okamih zatvorila oči. Dokonca si uvedomila aj to, ako si zahryzla do pery. Chcela opäť cítiť ten pocit, to opojenie ktoré jej to prinášalo. Možno ak by sa o tom dozvedel Alec, pozeral by sa na ňu úplne inak. Bola slabou a ona si to postupne uvedomovala čoraz pevnejšie.

" možno máš pravdu, mali by sme sa pred tým niečoho napiť. Nemusíme sa nikde ponáhľať." bolo stále ťažšie a ťažšie si vymýšľať výhovorky pre to, prečo sa chce vytratiť z inštitútu. Bola dospelou no tie základné otázky sa jej stále pýtali. Kde si bola? s kým si bola? Si v poriadku?
Izzy musela vždy prísť s niečím novým, pretože používanie jednej a tej istej výhovorky by nemalo žiaden zmysel. Bola dokonca rada, že na ňu doposiaľ nikto nikoho nenasadil. " povedz mi niečo predtým, prosím." izzy si uvedomila, že v momente kedy to začne určite na otázky nebude mať čas. Nebolo to z toho dôvodu, že by bola príliš zvedavá. Nikdy sa nepýtala na určité veci a dávala priestor na to aby tie pravé veci zakryla.
" povedz mi niečo o tom svete. O tom byť upírom. Bolo ťažké rozlúčiť sa so životom predtým? " povedala tichým hlasom Izzy a usadila sa o niečo pohodlnejšie, jednu nôžku si preložila cez tú druhú a šatičky, ktoré sa jej mierne vyhrnuli hore si opäť upravila aby vyzerala rovnako elegantne ako doteraz.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Daria Nikolova

avatar

Posts : 10
Join date : 03. 11. 18

PříspěvekPředmět: Re: Isabelle Lightwood   Yesterday at 4:15 pm

Nad Isabelliným kousnutím se do rtu se pro sebe tak lehce pousmála. Přišlo jí, že nad ní měla téměř veškerou moc a to se jí stačilo jen lehce dotknout. Mnohdy ale stačil i pouhý pohled. To měla ta rádoby nesmrtelná v oblibě, když o osobách věděla, že je měla takovým způsobem omotané kolem prstu a zdálo se, že by ji kolikrát hodlali doprovázet, kam jen by se jí samotné zachtělo. S Lovkyní to možná nezašlo ještě tak daleko, ale zato věděla; tušila, že na ní byla závislá. Požadovala její přítomnost a toužila po tom, aby byla spasena něčím, co se dalo přirovnat k velice silné dávce heroinu, po které bylo třeba víc a víc, až pouhý člověk kolikrát není schopen přestat a vrátit se do normálu. Až kolikrát čelí také smrti samotné a vysmívá se jí do tváře. Otázkou zůstává, zda si to od toho člověka nechá líbit nebo ne. Zda má dost kuráže anebo se pomalu jen stává šíleným.
„Co bys ráda?“ Položila druhé brunetce otázku, jakmile se po zvednutí se z gauče ocitla v kuchyni a otočila se poté čelem k ní s láhví červeného vína, kterou těsně před jejím příchodem stačila načít, načež druhá ruka zalovila ještě po šampaňském. „Netřeba šetřit. Pověz mi, co chceš a já ti to donesu i na stříbrném podnose, bude-li třeba. Považuj to za gesto z mé předobré vůle. Hm?“ Pobroukla jejím směrem a pozvedla nad tím lehce levé obočí. Pak se nad tím, nad sebou tiše zasmála, když rty se jí zkroutily do jemného úsměvu a otočila se k Izzy jen na moment zády, když vyčkávala její odpověď. Pak vzala spolu s jednou láhví, čeho si vyžádala, i dvě čisté sklenky, které se zdály být dokonce nepoužitými, a přešla nazpět do obývacího pokoje. Sklenky postavila na stolek, novou láhev otevřela po svém, a to sice pouhou silou, kterou jakožto z rodu upírů ovládala a nalila do obou málem po okraj. Když měla ruce volné, převázala si a tak o trochu upevnila ještě u pasu narychlo ten samotný župan, do kterého byla zrovna oděna a poté se posadila zase na gauč k ní. Jednu nožku přitáhla na gauč k sobě, nijak násilně a nechala ji ležet, zatímco ta druhá od kolene mířila z gauče směrem dolů a špičkou chodidla se opírala o podlahu. Sama na tu sklenku chuť ještě neměla a přece jen už se předtím napila. Prostě to na ni ještě nepřišlo.
Tak se na gauči posadila tak nějak bokem, aby byla otočená čelem k ní a hlavu si lehce podepřela rukou, když se loket nacházel na opěradle. Pohledem po ní zabruslila zase i do těch menších detailů, kterými oplývala, nicméně se mimo její tvář nezdržela na dlouho, aby jí to snad nepřišlo nepříjemné až krajně zavádějící něčím jiným, než kvůli čemu se vlastně scházely. Nad její žádostí o tom, aby jí vyprávěla, co bylo předtím, se krapet zarazila. Nebyla o to totiž žádána už delší dobu, nemluvě o falešných příbězích kvůli skryté identitě. Hold se ty dvě setkaly v pro ni nepravou chvíli, jinak by ani nebyla nucena lhát a svým způsobem se tak chránit. Věděla, čeho byli Lovci schopni, navíc ti jejího druhu. Žádný z jejich trestů se jí ani jednou nezamlouval. Tolik k tomu, co s nimi měla společného a věděla o nich z dřívějška. „Ne.“ Odpověděla jí jednoduše a tehdy se naklonila pro svou skleničku s alkoholem, ve které poté smočila rty. Usoudila, že jí to asi nakonec vlastně bylo i trochu potřeba.
Míchajíc s obsahem skla, které držela mezi prsty, přejela pohledem nazpět zas k rysům její líbezné tváře a naklonila hlavu ke straně. „Byla jsem o své přeměně rozhodnutá už dlouho dopředu… Měsíce nebo i roky, řekla bych.“ Přimhouřila nad tou myšlenkou své oči, ještě se nad tím totiž zamyslela, nicméně to pak nechala plavat a opět se napila s pohledem zapíchnutým do místa někam za ní. „Hledala jsem v tom ráj…“ Vyšlo potom ještě z jejích rudě zbarvených rtů spolu s takovým lehce poblázněným, zamilovaným výrazem v její tváři včetně menšího úsměvu. Přesto tam ten úsměv ale byl. Byla ráda za nejen tu možnost žít, jak si poslední staletí žila, ale především onoho muže, který ji k tomu vlastně přivedl. Zamlčela se. Oči poté vyhledaly zas ty její a v obličeji zvážněla, usmívala se však dál právě jimi.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Isabelle Lightwood   

Návrat nahoru Goto down
 
Isabelle Lightwood
Návrat nahoru 
Strana 1 z 1

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Underworld :: " kde bolo, tam bolo "-
Přejdi na: