Alex Mitchell

Tohle všechno je sice její vzpomínka, ale dávno zapomenuta. V této době to je pouze osmiletá dívenka, která mnohým věcem nerozuměla. Nepřišlo jí ani nijak zvláštní, že svou myslí dokázala zařídit, aby někoho srazila například židle. Prostě se to stávalo, když se nechala ovládnout svými emocemi. Ten kluk jí přeci ukradl její oblíbenou hračku, která zrovna byla dosti oblíbená. Samozřejmě, že se ještě rozbrečela a kluk byl za malou chvíli na zemi, brečel a držel se za místo, kde ho uhodila židle. Venku na hřišti však dokázala převrátit i houpačku, když jí to někdo zabral. Časem si lidé začali všímat, že s Alex není něco v pořádku. Její matka trvala na tom, že to nesmí povědět svému otci. Nikdy na ničem tak moc netrvala jako tehdy. V jejích očích byl i strach. Strach z odhalení.

Jednoho dne jí zavedla k zvláštnímu muži. Držela se hlavně za jejími zády a v ruce svírala svého oblíbeného medvídka. Bylo jí sice už osm let, ale pořád na tom lpěla. "Magnusi," osloví ho, čímž se Alex dozvídá jeho jméno. "Tak ať to máme za sebou," její matce toto setkání nebylo vůbec příjemné, šlo to poznat. Proto jí to taky dosti znervózňovalo. "Potřebuji, aby jsi skryl její magii a následně jí na to všechno vymazal vzpomínky," semkne rty k sobě. Zatím to od ní bylo pouhé přikázaní, ale kdyby to Magnus odmítl, chystala se vytáhnout větší kalibr, jakože třeba to, že se začne válka mezi čaroději a lovci. Kdo by toto chtěl, když to může odvrátit, že ano?

Kéž by mohla Alex vědět, proč je tak nervózní. Pravdou bylo, že před devíti lety měla s tímto čarodějem známost na jednu noc, nic to neznamenalo. Jenže otěhotněla, ale Magnuse už nikdy nevyhledala. Nemohla o tom ani nikomu říci, protože byla vdaná a navíc lovec a čaroděj? To by jí zůstalo už navěky věků a to bylo to poslední, co by chtěla. Navíc by to i její dítě postavilo do dost nevýhodné pozice, protože lovec nesměl být nadpřirozený. Musel by si sám vzít život a kdo by tohle přál svému dítěti? Její matka měla ještě trošku lidskosti, přeci... bylo to její dítě. Její krev. Někdo, kdo měl po ní pak všechno převzít.

Magnus byl celý dnešní den na nohou, nejen kvůli dalšímu večírku na který se večer chystal, ale měl tu i pár jednání s ostatními čaroději. Jakožto nejvyšší čaroděj Brooklynu to byla jeho povinnost, nemohl  přeci ty nebohé duše ponechat bez pomoci. Sice toho dnes stihl udělat už dost, měl stále spoustu času pro sebe, namíchl si jeden ze svých drinků a posadil se do svého křesla. Párkrát se napil a vždy se u toho musel pousmát, dnešek byl pro něj vzrušujícím. Byla tu sice ta party, kterou si nemohl nechat v žádném případě ujít, ale také tu byla jedna známost, sice věděl, že to nevydrží dlouho, ale jako rozptýlení to poslouží výborně. Nad tou myšlenkou se opět pousmál a opět zakroutil hlavou.
Bylo pro něj velkým překvapením, když se ozvalo zaklepání na jeho dveře, dnes už nikoho nečekal a byl velice zvědavý, kdo by to mohl v tuto dobu být. Jediným kouzlem zakryl své znamení, kočičí oči a došel ke dveřím, které následně otevřel.
,,Elizabeth," byl to pohled plný překvapení, mohl očekávat kohokoliv, ale jí ne, ,,Pojď dál." Pustil jí dovnitř a neušla mu přítomnost malé holčičky, která se schovávala za svojí matkou.
,,Co tě sem p..." vše mu najednou začalo dávat smysl, vše co řekla skvěle zapadalo to té spletité skládačky. Položil skleničku s pitím na stolek a podíval se na malou holčičku.
,,Jak ti říkají, malička?" šel do podřepu, aby byl holčičce blíže a usmál se na ní, ,,Já jsem Magnus, rád tě poznávám. Budu upřímný, když řeknu, že mi o tobě tvoje maminka hodně vyprávěla." Tentokrát se postavil a podíval se Elizabeth přímo do očí, možná a vyčítavým pohledem. Na chvilku se otočil a podíval se jinam, potřeboval to všechno vstřebat. Na první pohled se mohlo zdát, že to vše vstřebal je nadšený z toho, že má dceru, o které se dozvěděl po osmi letech, ale to byl jen klam, který by poznal jen někdo, kdo ho opravdu znal. Bylo toho na něj moc informací, měl osmiletou dceru s lovkyní, se kterou měl jednorázovku, úlet, který skončil hůře než si dovedl představit, ale musel se tomu postavit, byla to chyb jich obou.
,,Jsi si tím jistá, Elizabeth? Mohlo by jí to změnit život a zablokovat někomu moc není nejjednodušší, nemůžu se zaručit, že to kouzlo vydrží navždy." Po delším přemítání se na obě dvě znovu otočil a probodávala Elizabeth pohledem, hned na to se zase usmál na malou holčičku, která mu svým způsobem byla podobná.

Zmateně zamrká, když na ní záhadný muž promluví. Nejistě se rozhlédne okolo, měl to tu vážně zajímavé. Tolik věcí, na které mohla šáhnout. Pak svůj pohled vrátí k Magnusovi a ještě se podívá na matku, která naštěstí nic nenamítá. "Alex," špitne její jméno, aby se nemusela nějak více rozmlouvat. Měl velmi zajímavé jméno, celkově vypadal dost jinak než ostatní muži, která znala. Většina z nich měla tvrďácký výraz v obličeji, byli to lovci. Nemilosrdní lovci. "Co Vám o mně maminka říkala?" zmateně nakloní hlavu na stranu, ale byla spíše zvědavá. Alex nebyla až tak stydlivá, jenom jí i přítomnost její matky znervózňovala. Dle ní se totiž nesměla bavit s cizími lidmi, pravděpodobně však úplně cizí nebyl. Ale nechtěla další kázání a po cestě domů chtěla ještě zmrzlinu, takže nezlobit.

Elizabethin pohled byl neuhýbavý, vůbec se za své činy nestyděla. Tedy aspoň za to, že mu nedala vůbec vědět, že někde na světě je jeho dcera. Byla si vším naprosto jistá a to včetně této chvíle. "Jsem si tím naprosto jistá," potvrdí mu. "Samozřejmě, že to její život změní k lepšímu. A jak by to mohlo být složité? Je to ještě malá holka a ty jsi dle těch vašich čarodějíčků nejvyšší čaroděj Brooklynu. A tohle ti bude dělat problém?" samozřejmě moc netušila, o čem mluví. Lovci pro tohle nikdy neměli pochopení, dokonce i Lovce stínů dost odsuzovali. Nebyla si ani jistá tím, zda si Magnus uvědomoval, co to pro Alex znamenalo, být z ušlechtilého rodu lovců a zároveň čarodějka. Panovalo mezi nimi jisté napětí, dokázala to pocítit i Alex samotná. Nebyla slepá, aby si nevšimla toho jeho pohledu, který se však změnil, když se podíval na ní.

Upjaté paní však pak pípne telefon, který musí vzít a tak zanechá Magnuse a Alex samotné. Malá je z toho očividně trošku nervózní, ale následně se uvolní. Její matka by jí s někým zlým a nebezpečným nenechala v jediné místnosti. "Odkud se s maminkou znáte?" dovolí se zeptat se na takovou otázku. "A proč se na ní tak škaredě díváte?" přeci jenom děti se na takovéhle věci zeptat vážně nebály.

,,Rád tě poznávám, Alex, máš krásné jméno, opět se podíval na malou holčičku a usmál se, ,,Tvoje maminka mi vyprávěla spoustu pěkných věcí, z toho všeho jsem usoudil, že jsi malý andílek. Líbí se ti tady?" Taky se porozhlédl po svém bytu a dal si ruce za záda, aby mohl schovat pár nebezpečných věcí, kdyby se náhodou začala Alex vyptávat na co přesně slouží. Gestem ruky jim pak naznačil ať se posadí, sám si sedl naproti nim.
,,Mohu vám něco nabídnout?" tentokrát se podíval i na Elizabeth, ,,Alex, nemáš chuť na sušenky? Určitě je tady někde mám." Opět se na Alex usmál a zvedl se, aby pro ně když tak potom mohl dojít, i kdyby je tady neměl, byl přeci jen kouzelník a sehnat sušenky je opravdu primitivní, zatímco to o čem tu Elizabeth mluvila vyžaduje vysoké znalosti, ale i tak kouzlo nevydrží navždy a to by mohl být starý jak dlouho by chtěl.
,,Jistě, že je to složité," podíval se na ní, jakoby zrovna Lovci stínů mohli tušit jaké to je kouzlit a co to dá energie, tento jejich přístup už po staletí nesnášel. Vykouzli mi tamto, potřebuju támhleto, my musíme mít ochranná kouzla a ty je musíš udělat jinak porušuješ Dohodu, byli často využívání, ale Magnus byl vždy chytrý a do věcí s Lovci se moc nepouštěl.
,,Jsem nejvyšší čaroděj Brooklynu a to mi taky dává pravomoc říct ostatním ať ti nepomáhají, Elizabeth. Na taková kouzla je potřeba spousta energie čaroděje, mohu to udělat, ale řekni mi jednu věc. Proč jsi za mnou nepřišla už dřív?" Vyložil celou věc jasně na stůl a očekával nějaké rozumné vysvětlení, když jí zazvonil telefon a ona ho zvedla, s Alex osaměli.
,,Tvojí maminku jsem potkal už před lety, díky práci," opět se na ní usmál, jak byli malé děti zvídavé, ,,Dělo se ti poslední dobou něco divného? Jestli ano, dokázala by jsi mi pomoci. Často nežádám o pomoc, ale mám problém. Rozbil jsem jednomu svému kamarádovi vázu, můžeš jí opravit?" Přinesl na stolek vázu, kterou před několika vteřinami rozbil a díval se na malou Alex, rád by věděl na jaké úrovni se teď nachází její kouzelnická úroveň.
,,Omlouvám se ti, jestli jsem se na tvou maminku díval moc zle. Ale nikdy mi tě nepřivedla ukázat a já jsem byl zklamaný, vždy mi o tobě jen vyprávěla, ale já tě chtěl poznat osobně. Snad mi to promineš."

Když pochválí její jméno, tak se široce usměje a na otázku, zda se jí tu líbí, pouze přikývne. Chtělo to ještě chvilku času, než se rozpovídá, ale už aspoň nestála za zády své matky. Muž byl velmi milý, dokonce jí nazval andílkem. Co více si přát? S matkou si už pak udělá pohodlí na gauči, načež jen svírá medvídka ve své ruce. Pak však nabídne sušenky, přičemž ona už otevře pusu, že bude souhlasit, ale... "Nezdržíme se dlouho," zakroutí hlavou Elizabeth, Alex pusu zaklapne. Co se dalo dělat, když mamka řekla, že ne.

"Její moc se objevila teprve nedávno. Hold jsem doufala, že to v ní nebude," mírně se zamračí, očividně jí svou větou dosti vyvedl z míry. Možná by si na něm vylila zlost, co si to dovoluje, ale to už jí zazvonil telefon a musela je přenechat samotné, ať už se jí to jakkoliv nelíbilo. Možná to i tak bylo lepší. Malá se první jen opět rozhlíží po domě, přeci jenom zde je poprvé. Třeba sem teď budou chodit častěji.

"Co děláte?" dovolí se zeptat, protože si nikdy nebyla jistá, co její matka dělá. Vždycky jí říkala, že se to dozví v ten pravý čas, že teď na to ještě není připravená. Ve škole však říkala, že její maminka je něco jako policistka i tatínek, protože takhle nějak jí to řekli. Byl Magnus taky nějaký policista? "Nic divného," pokrčí rameny. "Jen mám poslední dobou štěstí. To, co chci, se většinou splní," nevinně se uculí. Neuvědomovala si ještě pořádně následky svých činů. Mohla někomu ublížit, taky tak již udělala. Jenom si to nějak nebrala k srdci, protože to ještě moc nechápala. Nakrčí obočí, když před ní na stolek položí rozbitou vázu. "Stačí koupit novou!" prohlásí šťastně, jakoby vyřešila záhadu. "Já opravovat věci neumím," zakroutí hlavou, i když vyvrací své minulé slova. Pravdou bylo, že něco takového nikdy nezkoušela. Její moc byla spíše destruktivní, ubližovala. Nikdy nepřemýšlela nad opravou něčeho.

"To je v pořádku," usměje se nakonec. Prohlíží si rozbitou vázu, přičemž se nějak nemá k tomu opravování. Magnus k ní byl však celkem pozorný, proč to tedy nezkusit? Přivře oči a snaží se na to soustředit, jako kdysi na něco jiného. Před jejíma očima se váza začne dávat opět dohromady, ale jakmile je v jednom kuse, tak jí svou mocí opět zničí. Omluvně k němu zvedne pohled. "Omlouvám se! Nechtěla jsem... Snažila jsem se..." její hlas je nyní smutný. "Některé věci se asi opravit nedají..." zamumlá se sklopenou hlavou.

Úsměv Alex oplatil a posadil se okamžitě co Elizabeth zavrhla vše co nabídl. Zamyslel se, jak že to oni dva spolu vlastně skončili, ale dalo by se říci, že před devíti se Elizabeth chovala trošku jinak, teď z ní mluvila převážně matka a Lovkyně, jak se to povolání na každém podepisovalo.
,,Jsem rád, že se ti tady líbí, dalo mi to spoustu času, aby to tady vypadalo, tak jako to vypadá teď," porozhlédl se po bytu a usmál se, ,,Jistě, ať to máme všechno za sebou." Tentokrát se už netvářil tak vyčítavě, hlavně kvůli Alex, mohli se přeci domluvit jako rozumní lidé, ale to v téhle kombinaci nešlo.
,,Říkáš teprve nedávno?" trošku se zamyslel a zvedl se, došel si ke svým lahvím s alkoholem a nalil si martini, ,,Jsme rád, že její magii chceš podpořit." Opět se vrátil ke svému vyčítavému tónu a napil se, aby se alespoň trochu odreagoval. Za celá ta staletí mu vždy řekli, když byl otcem, ale je i pravdou, že žádné z těch dětí nikdy nezdědilo jeho schopnosti.
,,Jak se projevila? Kdy a proč? Má naše znamení?" když už jí měl vzít vzpomínky a zablokovat moc, musel vědět před čím stojí, musel vědět všechno co by pomohlo k tomu, aby kouzlo nebylo moc slabé nebo moc silné a mohlo by vyvolat jiné nepěkné účinky. Když šla telefonovat, musel protočit očima a vrátil se zpět k Alex.
,,Viděl jsem, jak se nadechuješ a chceš odpovědět na mojí otázku," sedl si blíže k ní a podal jí sušenku, která se mu právě objevila v ruce, ,,Je tu spousta věcí co dělám, ale především pomáhám všem, kteří se ocitli v nesnázích." Snažil se to podat, tak aby toho na ní nevychrlil moc. Bylo mu jasné, že jí Elizabeth ještě nic neřekl, což bylo zajímavé, protože Lovci se cvičí už odmala, zřejmě to bylo díky těm schopnostem, které po něm zdědila.
,,A co si přeješ?" zeptal se se zájmem, moc dobře věděl co by se mohlo stát, kdyby se neovládala a byla by v krizové situaci, ,,Rád bych koupil novou maličká, ale tohle je jediný originál a já myslel, že by jsi my s tím mohla pomoci." Originál to byl, to bylo to jediné co na té větě bylo pravdivé, ale pro ní by to mohl být jednoduchý nebo složitý úkol, musel zjistit, jak je na tom. Sledoval celý její pokus o opravení vázy, vedla si výborně až ke konci, kdy si očividně přestala věřit nebo se změnila její nálada, emoce.
,,Vůbec se nemusíš omlouvat, šlo ti to skvěle," povzbudivě se na ní usmál, ,,Můžeš to zkusit ještě jednou. Musíš si zapamatovat, že jí chceš opravit. Emoce se v této věci musí držet na uzdě. Jen se na to opět zkus soustředit a až bude pohromadě, jen si řekni, že jsi to zvládla a ona určitě zůstane opravená."