...
 
PříjemPříjem  CalendarCalendar  FAQFAQ  HledatHledat  Seznam uživatelůSeznam uživatelů  Uživatelské skupinyUživatelské skupiny  RegistraceRegistrace  PřihlášeníPřihlášení  

Share | 
 

 Daria Nikolova

Goto down 
AutorZpráva
Admin
Admin
avatar

Posts : 125
Join date : 01. 09. 18

PříspěvekPředmět: Daria Nikolova   Sat Nov 03, 2018 8:54 pm

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi http://underworld-rpg.forumotion.me
Daria Nikolova

avatar

Posts : 10
Join date : 03. 11. 18

PříspěvekPředmět: Re: Daria Nikolova   Sun Nov 04, 2018 4:43 pm

Nebylo snad dne, kdy by zdi hradu nepoznaly její smích. Ten zvyk stále přetrvával, i kdyby situace nepovídala o ničem příjemném. Snažila se také častokrát služebnictvu pomáhat, přeci jen měla toho času až až a nijak jí to nevadilo; jinak by se jim snad ani tolikrát nenabízela. Tak jednou k hrudníku tiskla několik poskládaných bílých košil, které patřily jemu a k večeru mu je nesla do jeho komnat. Na dveře ani nezaťukala, jelikož bylo pootevřeno a nahlédla dovnitř. Tehdy její uši zpoza dveří zaznamenaly hned několik třesoucích se povzdechů, které v ní vzbudily zvědavost.
Ohlédla se za sebou a poté tiše vkročila dovnitř, ty košile stále držíc u sebe. Šla za tím zvukem, kterého si povšimla a poté nahlédla do ložnice dál, když se prvně přitiskla tělem k jedné zdi a teprve poté zpoza tam vykoukla. Viděla, že tam není sám a jak mohla, tak si prohlédla tu ženu, která mu stála naproti. Zahleděla se jí do tváře a všimla si, že to byla ona, kdo ze sebe vydával těch několik nešťastných povzdechů. Ba dokonce se jí zdálo, že ta neznámá chtěla křičet, ale z hrdla jí nevyšla ani hláska, jako by byla němá.
Odstoupila o krok vzad od stěny a vykročila kupředu, tak aby byla v místnosti společně s nimi, stále se ale držela u toho rohu. Slyšela jeho hlas, jak jí tam něco povídal, ale tomu ona nerozuměla ani slovo. Mluvil tiše, ale dost možná i cizím jazykem, kterému nebyla naučena jako spoustě jiných. V jednu chvíli se na ni ta dáma zoufale podívala, jako by ji žádala o pomoc, načež se po jejích šatech rozlila spousta krve, která zasáhla i pár věcí z okolí. Zejména podlahu a jistě také jeho.
Nad tím pohledem se jí rozšířily zorničky a mlčky je tak sledovala dál, kdy neznámá začala upadat do mdlob, jak z ní postupně vyprchával život. Stisk na těch pár kousků oblečení trochu polevil, ale nepustila je a hlavu dokonce naklonila ke straně, aby měla lepší výhled. Sama pootevřela rty nad tím, když se jí začal krmit a z nich jí unikl tichý povzdech. Vcelku neřešila, že tak mohla prozradit svou přítomnost tam, jen jej tak dál beze slova fascinovaně pozorovala.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Killian Nikolov

avatar

Posts : 4
Join date : 04. 11. 18

PříspěvekPředmět: Re: Daria Nikolova   Sun Nov 04, 2018 7:46 pm

temnota sa nachádzala vôkol neho. nie len v jeho vlastnom vnútri ale aj obydlí, ktoré mu prirástlo za tie roky k srdcu. na oblohe sa nachádzalo len niekoľko hviezd, ktoré žiarili. killian cítil ako sa mu srdce rozbúchalo a okolie krku rozbolelo. potreboval to, ah ako veľmi to potreboval. a v momente, kedy on po niečom túži tak si to aj sám splní. zavolal ju do svojej izby. mladá žena v nádeji, že bude tou vyvolenou, kto bude stáť po boku okúzľujúceho muža s rozžiarenými očami a bez jediného slova vstúpila dnu.
Killian jej nevenoval pohľad na miesto toho sa pozrel na dokonalo upravenú posteľ po svojej pravici. Prešiel po nej končekmi prstov a následne sa presunul k nočnému stolíku na opačnej strane, kde sa nachádzalo niečo, čo jej malo pomôcť.
srdce jej bilo ako o závod. keby len vedela, že ten moment, nie je vôbec taký akým si ho ona sama predstavovala. v momente, kedy sa posadila na posteľ ako keby jej táto miestnosť patrila, ako keby ona už dávno bola tou ženou, ktorá to môže urobiť tak jej venoval jeden pohľad.

killian mal rád svoje súkromie aj to, kedy vedeli ľudia, kde je ich miestno. no v tomto okamihu mal pocit, že niekde sa naskytla chyba. prešiel s nožom, k žene a podal jej ruku. ľadovým dotykom ju donútil elegantne sa postaviť na nohy. dokonca si ani len neuvedomil, že niekto vošiel do miestnosti. no možno si to uvedomil, predsa len jeho sluch bol dokonalým.
prešiel pohľadom po pokožke ženy, vybral si miesto po ktorom prešiel končekmi prstov. oh aké naivné, žena dokonalo nahla svoj krk a očakávala na pokožke jeho pery. no na miesto toho prešiel dokonalo uhladenou čepeľou noža a sledoval ako sa žena snažila niečo povedať. pozeral sa jej do očí, chcel aby to robila to isté aj napriek tomu, že vedel, že jej nohy sa postupne podlamovali. prihováral sa k nej, dokonca v jeho očiach sa na malý okamih objavil cit, ktorý nahováral to, že cíti rovnakú bolesť.
ked pocítil ako sa krv valila, svojimi perami sa dravo prisal na miesto. cítil ako sa krv vpíjala do oblečenia, ako stekala po jeho tvári a nachádzala sa na každom jednom možnom miestečku. no ten pocit, ktorý miloval, kedy krv stekala po stenách jeho hrdla ten pocit bol na nezaplatenie.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Daria Nikolova

avatar

Posts : 10
Join date : 03. 11. 18

PříspěvekPředmět: Re: Daria Nikolova   Sun Nov 04, 2018 9:37 pm

Sledovala z těch pár metrů, jak se rudě zbarvená lidská tekutina postupně začala vpíjet do šatů dámy, které jí tu barvou, kterou nosily, prvně záviděla, dokud nebyly naprosto zničeny právě tou krví, která nepatřila k nejlépe vypratelným. Sama se pak stejně tichým, pro mnohé nepatrným krokem, když přišlo na zvuk, vydala jejich směrem, až ji od nich dělil pouhý metr. Málem se tetelila štěstím, když konečně získala dostatečně dobrou pozici; místo k pozorování jeho konání a poté si těsně za ním klekla na zem. Košile nechala popadat na její stehna, a když viděla, že se od ženy tak mírně odtáhl, natáhla k němu svou ruku. Hned nato si uvědomila, že svou tvář měl nejspíše zašpiněnou krví, vzhledem k tomu, jak moc se k ní nakláněl a ruku zase na moment stáhla dolů, aby mezi prsty vzala jednu z  čerstvě vypraných, osušených a poskládaných košil.
S tím čistě bílým kusem jeho oděvu poté navrátila svou dlaň nazpět jeho směrem, nabízejíc mu to tak k případnému utření se. Naklonila se ještě k němu a pak přisunula blíže, aby viděla, jak na tom skutečně byl. Očima se ale nejdříve zaměřila na neznámé osobě. Dle oblečení musela být vcelku dobře zaopatřená a kvalitu vlasů by jí mohla spousta závidět. Zahleděla se do její tváře, která pomalu upadala vzad, jak se její duše odebírala pryč ze světa. Jak si to uvědomovala, věnovala také dlouhý pohled jejím očím, ze kterých se vytrácela jiskra a zanedlouho naposled vydechla, bránit se mu jakkoliv nesnažila už delší dobu. Měla to za sebou.
Z jejích rtů unikl další výdech, když přeci jen se jí naskytl pohled na už téměř mrtvou osobu a poté stočila svou pozornost zase na jeho tvář. Naklonila svou hlavu ke straně, aby byla schopna zahledět se do jeho očí, když v jednu chvíli ta ruka s jednou z jeho košil ho chytila jemně za bradu a natočila jeho obličej jejím směrem. Prozkoumávala jeho obličej tak, jako by ho viděla úplně poprvé v životě a snažila se přijít na to, zda mu mohla věřit nebo ne, přestože už dávno věděla, že kladná odpověď byla tou správnou. Nyní viděla, co provedl té jiné, ale za ty dlouhé roky se jí samotné ani jednou zle nedotkl. Snad proto se jej ani trochu nebála.
Tou látkou mu lehce otřela stranu tváře, která jí byla bližší včetně brady a poté pohlédla do očí jemu, otázky mu prozatím nepokládala. Zatímco s ním udržovala oční kontakt, natáhla k němu i druhou ruku, načež palcem setřela trochu krve z jeho rtů. Ten poté přiložila ke rtům svým, lehce jimi palec obemkla, a tak tmavě červená tekutina z její kůže zmizela, kovová pachuť pak tedy putovala dál jejím hrdlem dolů. Ruku s látkou poté stáhla od jeho tváře pryč dolů, ale svým obličejem, očima od něj ani jednou neuhnula. I přes to, čeho byla svědkem, se jej nehodlala vyptávat, dokud jí k tomu nedal aspoň svolení. Tak byla vychovaná, přestože její myslí přes sebe křičela spousta otázek stále sem a tam. Uměla to v sobě udržet.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Killian Nikolov

avatar

Posts : 4
Join date : 04. 11. 18

PříspěvekPředmět: Re: Daria Nikolova   Tue Nov 06, 2018 9:16 am

krv tak blažená sa nachádzala v jeho ústach a následne stekala po stenách hrdla. bol to dokonalý okamih, ktorý si užíval plnými dúžkami svojej existencie. zakaždým to bolo iné. jedinečné, ohromujúce a svojim spôsobom stále brutálne. no nikdy sa na seba nepozeral ako na monštrum, bol to jediný spôsob ako prežiť a on to vedel veľmi dobre. samozrejme, mohol by hľadať iné spôsoby no tento mu vyhovoval zo všetkých najviac.
bol to okamih života, kedy jeden človek prežíval a ten druhý mu zomieral priamo v náručí. ten okamih, kedy sa daný človek poslednýkrát nadýchne a zároveň aj vydýchne. killian mohol sledovať ako žena padala k zemi a na miesto toho, aby ju chytil do náručia v ktorom mladé telo zvieral doteraz, sledoval pád k zemi.

no jeho pohľad sa takmer okamžite upriamil na niekoho iného. na niekoho, kto mal byť v jeho živote len zámienkou na niekoľko rokov, že je obyčajným človekom. nikdy nechcel aby to dopadlo podobne, aby sa na neho pozerala pri tom ako niekomu bral život no aj tak ten okamih nadišiel. čakal na ten výkrik, bolestivý výkrik zdesenia a strachu no na miesto toho videl len pohľad, ktorý mala stále upriamený na jeho tvár. nepovedal nič, na miesto toho aby sa snažil jej to vysvetliť z jeho pier mu nevyšiel ani len jeden krátky ton. ticho sa nieslo miestnosťou, dokonca aj žena nachádzajúca sa na zemi poslednýkrát vydýchla. v tejto chvíli tam bol ia on a ona. nikto iný. ten okamih a miesto, ktoré malo zmeniť všetko.
nechcel aby odišla. aj napriek tomu, že spoločne netrávili mnoho času aj tak to bola osoba, na ktorú dával po celý ten čas pozor. za tie roky, kedy ona dospievala on sa nemenil. stále bol rovnakým človekom, stále mal rovnaký výraz v tvári a dokonca ani len jedna jediná vráska mu na tvári nepribudla.
nechcel aby sa na neho pozerala ako na človeka, ktorý si nezaslúži žiť. bol upírom, nieslo to svoje následky no v okamihu, kedy mu utrela tvár a dokonca krv ktorú stále mal na svojej tvári ochutnala, pochopil, že to tak byť nemôže. nebol to vari strach, ktorý pociťovala? možno celé tie roky sa obával niečoho, čo sa nikdy stať nemôže. ,, krása života so sebou berie svoju daň." jeho slová vychádzali z pier s určitou ľahkosťou ako keby tie slová mal pripravené už nejaký ten čas.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Daria Nikolova

avatar

Posts : 10
Join date : 03. 11. 18

PříspěvekPředmět: Re: Daria Nikolova   Tue Nov 06, 2018 2:59 pm

Svou tvář, vlastně celá se tak napřímila, když jí konečně pohled oplatil a ona se snažila být mu v tu chvíli rovna. Očividně měl nad ní dost navrch už jen svými činy, jichž byl schopen, nicméně to jí nestačilo ke strachu. Tak se nad tím pokusila takto povznést. Nad tou větou, kterou poté prohodil jejím směrem, se jen lehce pousmála a zase k němu vztáhla svou ruku i s tím kusem látky, aby očistila jeho tvář důkladněji a také z druhé strany. Během těch pár vteřin nestačila na všechno a za přirozeného světla, když se už dávno začalo stmívat, toho také nebylo vidět co nejvíce. I tak se mu ale snažila pomoci alespoň tak. „Doufám, že to nevadí.“ Prstem ještě poukázala k jeho tváři, na vteřinu vzhlédla k jeho očím a dál se zase věnovala tomu obličeji, kde později přešla na bradu a u té se upřímně zdržela asi na nejdelší dobu. Snažila se v tom být velice pečlivá, přestože jí dával pocit, že by za to trest nedostala. No a taky si byla vcelku jistá tím, že se stejně hodlal později očistit ještě sám.
„A vskutku. To ví po té spoustě dějin snad všichni…“ S výdechem a tichým, velice krátkým a zvonivým smíchem odložila znovu nyní tak zašpiněnou, zarudlou košili vedle sebe na zem, vedle té málem hory čistých a své ruce spustila podél těla. Její dlaně nakonec ujaly místo v jejím klíně, když u něj tak klečela a naklonila hlavu ke straně. „Jen je mi jí líto.“ Pověděla a na moment stočila pohled zase na tu ženu, která se už vydala na Onen svět. Už ji neviděla lapat po dechu, její hrudník se po jejím dlouhém, zaměřeném pohledu právě na tu oblast, nezvedl ani jednou. Byla tatam. „Zemřít není zlé…“ Pohlédla k jejím očím, ve kterých byla již jen čirá prázdnota. „Ne, když jsou dva i v tomhle spolu.“ Dokončila svou myšlenku.
Pomalu naklonila hlavu ke straně a pak vzhlédla zase ke Killianovi, na kterého se letmo pousmála a poté zase o dost vážněji pokrčila rameny. „Ale ona na to sama byla, přestože s Vámi. Se mnou.“ Opět pozvedla ruku, aby se svými prsty dotkla jeho tváře za účelem tím, jako by ho měla konejšit, ale během chvíle paži rychle stáhla zpět k sobě, dlaň si přitiskla ke svému hrudníku a postavila se na nohy. „Nebudu Vás dále rušit. Omlouvám se.“ Zašeptala směrem k němu a prsty si pak ještě instinktivně přejela po rtech, když na nich ještě stále cítila tu kovovou příchuť. Zřejmě na nich trochu zanechala.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Killian Nikolov

avatar

Posts : 4
Join date : 04. 11. 18

PříspěvekPředmět: Re: Daria Nikolova   Tue Nov 06, 2018 6:57 pm

Nikdy nemal rád, ak človek porušoval tú čiaru medzi ním a okolím. Nemal rád ak sa niekto snažil dotýkať sa jeho pokožky, pozerať sa na neho dlhšie ako niekoľko sekúnd a nevidieť v jeho pohľade to, že mu to je vyslovene nepríjemné. Stránil sa takmer každého jedného človeka, ktorého mal pri sebe. Dokonca aj jej sa celé tie roky stránil. Aj napriek tomu, že jej dal všetko, čo potrebovala. Všetok čas učiteľov alebo komorných nedal jej spoločnosť. Pretože si myslel, že byť v jej spoločnosti by znamenalo pocítiť nejakú slabinu. A on sa nechcel cítiť rovnako, ako sa cítil pred mnohými rokmi. Ako nejaký človek.
No v tejto chvíli stál pred ňou a držal sa. Ruky mal spojené za chrbtom, hruď vypnutú a na tvári žiadnu emóciu. Dokonca aj tie slová, ktoré hovoril prichádzali s vážnosťou. Mnoho ľudí sa ho pri pohľade bojí, pretože ten jeden jediný pohľad dokáže povedať viac ako milión slov.
,,žiaden človek nezomrie s nikým.“ Povedal Killian. Mal na to patrične iný pohľad no aj napriek tomu, že možno na obidvoch stranách bola určitá pravda. Život a smrť, nebol si stále istý, či medzi tým niečo existuje. Či sa nachádza nejaké miesto zvané peklom alebo nebom. Neveril na to, pretože to by znamenalo veriť v to, že on bude celý svoj posmrtný život hniť v pekle.

,, zomrieť v niekoho prítomnosti, cítiť jeho dotyk na pokožke možno dotyk na tvári alebo na ruke. Znamená to, že s niekým zomiera? myslím si, že po tom ako duša opustí ľudskú schránku nie je nik a nikto, kto by jej robil spoločnosť. No nie je niekedy samota doslova potešením?.." killan hovoril priamo, pozeral sa jej priamo do očí. v tejto chvíli ju nepovažoval za niečo menej. ža nejakú služobnicu, ktorá by sa na neho nemala ani len pozrieť pretože sa to nepatrí. to rozhodne nie. pozeral sa jej do očí a snažil sa v nich nájsť mnoho odpovedí na tie otázky, ktoré sa mu objavili v hlave.
bolo to zvláštne. ako rozdielne sa killian správal v momente, kedy pociťoval krv tečúcu mu do hrdla. už nebol tým rozvážnym človekom, ktorý sa nerozpráva s mnohými ľudmi. nebol to ten človek, ktorý by si premyslel každý jeden krok. v tom ohľade sa podobal na svojho stvoriteľa. kedy ani po tých rokoch nedokázal v sebe skrotiť to, čím sa stal.

,, počkaj.." povedal pričom on sám nemal v tejto chvíli potrebu očistiť si svoju tvár. bola to len krv. bola to len stopa po tom, čo sa v tejto chvíli udialo. možno v okamihu ak by prešiel k vode a umyl si tvár, pozeral by sa na túto situáciu úplne inak. v tejto chvíli to možno potreboval, chcel to.
,, chcem aby si tu ostala. ešte niekoľko minút. nebudem hovoriť o tom, že mi je tejto ženy ľúto, to nemám v pláne.." pozrel sa na telo ženy, ktorá u neho možno ani len nemala úctu. predsa len pred niekoľkými minútami mu chcela ponúknuť svoje telo ako keby to bolo jediné, čo v skutočnosti mala. killian mal určité spôsoby a toto mu prišlo viac ako len povrchným gestom. ,, chcel by som vedieť tvoj názor na pár vecí.." povedal killian pričom prešiel jeden krok k nej. no v momente, kedy si uvedomil, že tá vzdialenosť medzi nimi je opäť menšia, mierne sa vzdialil.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Daria Nikolova

avatar

Posts : 10
Join date : 03. 11. 18

PříspěvekPředmět: Re: Daria Nikolova   Tue Nov 06, 2018 7:34 pm

Být v jeho blízkosti pro ni vždy znamenalo cosi zvláštního. Ať už spolu hovořili nebo ne, po většinu času na sobě cítila jen jeho pohled, který byl tak snadno rozeznatelný od těch okolních, když si na to za ty všechny roky zvykla a naučila se je rozeznávat. Vždy se jí zdálo, jako by okolní svět na moment utichl a ona v sobě cítila takové, častokrát jen sotva příjemné šimrání, za co se obávala. Někdy jí to ale zase přivádělo málem do rauše. O takových pocitech také hodně krát čítávala v knihách, když jí byly poskytnuty, ty ale zmiňovaly pouhé dva důvody. Lásku a strach. Ona k němu ovšem nepociťovala ani jedno. Tak si to vždycky spojovala k pocitu bezpečí, jako by tam pro ní měl vždy být, až do úplného konce, ačkoliv věřila, že nikdo takového „svého“ člověka nemá. Vždy měl na ni takový vliv, ať už se sám snažil o jakýkoliv. Nikdy s ním nepromluvila tak, aby z něj vytáhla odpovědi, na co že si to tam na hradě společně hrají. Proč se jí vždycky zdá být tak smutný, když má všeho dost a ještě více, stejně jako ona. Proč byl tolikrát titulován jejím otcem, ale nikdy z něj neměla pocit zrovna takový. Nikdy na něj nehleděla jako na otce, kterého mívali a mají jiní. Takový vztah k němu neměla, jestli by vůbec bylo co prozatím popisovat. To ne. Jen to zdání podobné bezpečnosti.
„Můj názor?“ Zeptala se ho dost překvapeně, zaskočeně. Jako by se s ní snad skutečně chtěl po tak dlouhé době zdržovat a najednou stál o rozhovor. „Jste si jist?“ Vytasila na něho další otázku, jen aby ujistila sebe samou, že jej slyšela dobře, a když od ní odstoupil zase o krok vzad, sama k němu udělala krok vpřed a tu vzdálenost k ní, co přidal, ona zase ubrala. Necítila se jim být ohrožena, aby se jej stranila. Hodlala se ale držet dále, zda-li to nebylo dvakrát příjemným právě jeho osobě. Krátce pohlédla na ženu, její tělo, jako by tam jen zbytečně zavázelo, načež se pohledem přesunula k jeho posteli a poté zase zpátky k jeho obličeji. Pousmála se. „Jen, abyste toho nakonec nelitoval. Mám jich plnou hlavu!“ Ty věty doprovodila tichým, laskavým smíchem a ruce spojila na rozdíl od něj vepředu, jen lehce je natiskla ke svému bříšku a udělala k němu další dva kroky vpřed.
Poté otočila hlavu ke straně a zadívala se na podlahu, která se téměř leskla. Jako by toho namluvila už dost a ona jen čekala na další svolení. Ostatně by to nebylo prvně, co by byla potrestána za případné vyrušování, jako to tolikrát dělala se svými učiteli, ale prostě si nemohla pomoct. Sice nebyla trestána jím, ale i přesto si užila až až, přestože to nebyly tresty bůhvíjaké. Také už třeba dávno mohla být bez jazyka. „Sama bych přesto chtěla znát hned několik názorů vašich.“ Namítla docela drze o chvíli později, kdy mezi nimi vládlo ticho a její tmavě hnědé oči vyhledaly opět ty jeho, které vládly barvám o mnoho světlejším. „Udělejme spolu jakousi dohodu. Vy se mě zeptáte, ale já na tu samou věc budu chtít znát názor zase váš. Je to fér.“ Poslední větu dodala s jakýmsi pozvednutím pouze levého obočí, jak tomu dávala na důraz a poté jen čekala, jak se k oné situaci vůbec hodlal vyjádřit, nemluvě k jeho činům. Na odpovědi na právě ty otázky ale měla ještě čas počkat. Přeci nikam nespěchala.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Killian Nikolov

avatar

Posts : 4
Join date : 04. 11. 18

PříspěvekPředmět: Re: Daria Nikolova   Wed Nov 07, 2018 7:56 pm

Mal na hrade niekoľko ľudí, ktorým mohol veriť. Veď to nebolo po prvýkrát, kedy sa v jeho miestnosti objavilo mŕtve telo, ktoré samozrejme zabil vlastnými rukami. Killian vedel, že o niekoľko minút sa do miestnosti dovalí mohutný muž, ktorý si ženu zoberie o svojho náručia a urobí s ňou presne to, čo urobil s každým jedným telom. Killian by nezniesol ak by niekto telo zakopal na jeho pozemku pretože sa mu to zdalo pomerne hanebné. Zvláštne si to myslieť, nemyslíš? Upír, ktorý žije stovky rokov sa bojí toho aby ho jeho osud niekedy nedolapil práve týmto spôsobom. Zvláštne myslieť si, že by mohol niekedy prísť ten okamih, kdy by sa všetci tí ľudia mohli vracať no určite to nemohlo byť vylúčené a to vedel aj on sám.
Killian ju v tejto chvíli potreboval. Bolo to zvláštne no vedel, že určite bude chcieť byť v tejto chvíli na malý moment hoci len v podobe niekoľkých minút v jej prítomnosti. V momente, kedy sa dvere objavili a do vnútra vošiel muž, ktorý bez jediného slova dokonca ani len bez náznaku očného kontaktu sa pozrel na ženu pod nohami, nepýtal sa na žiadne otázky. Dokonca to bol človek, ktorého killian nemusel nijakým spôsobom ovplyvňovať aby pre neho pracoval. Robil to z vlastnej iniciatívy, čo ho pomerne prekvapovalo.
Killian ukázal jedným pohľadom k dverám pričom to bol práve on, kto vykročil vpred. Možno to bolo z toho dôvodu, že chcel na malý okamih prerušiť ten očný kontakt alebo dokonca aj tú blízku prítomnosť, kto to mohol v ten daný moment vedieť. A záležalo vôbec na tom?
,, myslím si, že je ten správny čas k tomu, aby sme zasadli k večeri.“ Povedal Killian pričom presne tak ako vyzeral, presne od krvi a s pohľadom samotného vraha prešiel pomalým krokom práve do miestnosti, kde sa už postupne servírovalo jedlo.
,, nemusíme sa báť, že by nás niekto alebo niečo rušilo. Aj napriek tomu, že fyzicky sú tu no psychicky nie. Môžeš to vidieť v okamihu, kedy sa pozrieť do ich očí..“ povedal Killian pričom si ako obvykle zasadol za stred stola a následne sa pozrel na jedlo, ktoré sa nachádzalo na podnosoch, ktoré boli z číreho zlata. Aj napriek tomu, že toto jedlo pre neho neznamenalo nič, dokonca ani len tá chuť nebola taká ako pred rokmi aj tak sa stále aj po tých rokoch snažil dodržiavať svoje tradície. Takže aj napriek tomu, že bol upírom, ktorý sa živil prevažne ľudskou krvou aj napriek tomu mnohokrát siahol práve po ľudskej strave. ,, myslím si, že to je pomerne spravodlivé riešenie. Takže mohli by sme začať. Aký je tvoj názor na smrť..“ povedal pričom si zobral do ruky pohár s červeným vínom a následne jej venoval jeden pohľad. Nebol to človek, ktorý by sa obháňal s množstvom slov o tom nebolo pochýb, no niekoľko vecí ho vskutku zaujímalo.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Daria Nikolova

avatar

Posts : 10
Join date : 03. 11. 18

PříspěvekPředmět: Re: Daria Nikolova   Thu Nov 08, 2018 10:29 am

Večeří samozřejmě neopovrhla, přece jen také byla člověkem. Proto k tomu návrhu se přemístit nic neříkala, jen souhlasně pokývla hlavou a vydala se za ním v jeho stínu. Jakmile dorazili ke stolu, posadila se hned po jeho pravici a mimoděk se po té jeho poznámce upřela pohledem na hned několik osob, co se ocitly být v jejích blízkosti. Postupně si je prohlédla od hlavy až k patám, zaměřila se na jejich tváře a pak už jen sledovala jejich nijak zaujatý výraz společně s jejich očima, ve kterých bylo téměř to stejné prázdno, které jen o pár chvil dříve spatřila při pohledu na tu ženu, ze které vyprchal všechen život. Jeho rukou. O jeho „teorii“ si tak poté byla docela jistá, že je skutečná a pravdivá, ale přesto se na ně tentokrát dívala dost možná až nezdvořile dlouho. Také jí to chvíli trvalo, než si ten menší zásek uvědomila a pak stočila pohled k jídlu před sebou, jako by se za ten čin styděla. Vzala do rukou proto raději příbor a cosi si na talíř nabrala, načež přitakal k jejímu návrhu a lehce se nad tím pro sebe pousmála. Jako by cosi vyhrála.
„Smrt.“ Zopakovala po něm a příbor zase odložila, své oči upoutala k jeho obličeji. „Hladký rozjezd…“ Společně se smíchem jí zacukaly koutky do úsměvu a pak od něj jen na moment pohled zase odtrhla, tehdy, kdy ruce položila dolů na nohy a prsty si jemně promnula obě kolena. Než se ale rozpovídala, tak zase docela zvážnila, přeci jen na tom tématu zrovna nebylo něco velice zábavného. Alespoň to si prozatím myslela a držela se toho. „Přichází a odchází stejně jako život. Je potřeba obou, aby byl svět v rovnováze.“ Mlaskla jazykem o patro, trošku pozvedla pouze levé obočí, jak se znovu nadechla, na moment nechala pootevřené rty, když se tak zapřemýšlela a podívala se na něho zas. „Ironií je, že bez ní nelze žít.“ Uchechtla se tiše a konečky prstů si pak překryla ústa, načež jimi zamířila zase k příboru. Hlad měla, ne že ne.
„Pochybuji ale o tom, že jste se chtěl zeptat právě na smrt samotnou.“ Troufla si na něho a setkala se pohledem s tím jeho. „Nemám pravdu?“ Zeptala se, zatímco si ukrojila kousek masa, který potom nabodla na vidličku a vložila do úst. Stále s ním mezitím udržovala oční kontakt a sáhla potom sama po poháru vína, který krátce jen přitiskla ke rtům, než se nakonec i stačila napít. Jako by nad něčím ještě přemýšlela. „Takhle jste se mnou ještě nemluvil. To jste celé ty roky za mými zády čekal, až si konečně něčeho všimnu? Chvíli mi to trvalo, pravda…“ Pokývla hlavou a lehce opřela vidličku o talíř. „Tak mi o tom povězte více vy. Snad nestojíte o mé řeči, hm?“ Zadívala se na něho docela tázavě, načež se zase tak usmála, jako by sama skrývala nějaká tajemství.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Daria Nikolova   

Návrat nahoru Goto down
 
Daria Nikolova
Návrat nahoru 
Strana 1 z 1

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Underworld :: " kde bolo, tam bolo "-
Přejdi na: