Magnus Bane

Párty skoro až zakázané slovo v jeho osobním slovníku a přesto se právě na jednu chystá. Avšak není to tak jak to vypadalo. Alec na žádnou oslavu nešel dobrovolně a ani tentokráte to nebylo vyjímkou jelikož jediný důvod proč šel na párty bylo za misí. Clary chyběly vzpomínky a jak nedávno zjistili uchovává je jeden čaroděj. Shodou okolností tím čarodějem byl nejvyšší čaroděj Brooklynský nebo-li Magnus Bane. Magnus byl vyhlášeným pořadatelem největších oslav v New Yorku a dokonce mu patřil i největší klub v New Yorku. To byl důvod proč musel na párty. On a jeho přátelé museli zastihnout tohoto pompézního čaroděje a jaké by bylo lepší místo než právě jeho klub. Ačkoliv všichni ostatní z toho byli nadšení, že mohou jít na misi do klubu Alec cítil pravý opak. Nebylo mu příjemná ani myšlenka na to, že by měl jít do klubu, kde hraje hlasitá hudba, všude kolem svíjející se lidi a alkohol. Jednoduše nebyl tím typem, který by miloval pozornost.
Jindy by si Alec užíval ten adrenalin, který měl pokaždé když se chystal na misi avšak tentokrát tam nebyl. I jeho příprava na misi byla jiná než obvykle. Místo ostření zbraní byl svou sestrou poslán do šatní skříně aby se oblékl jako na největší párty ve městě. To mu však nijak neporadilo protože nikdy na žádné párty nebyl a tak nemůže vědět co se tam nosí a kdyby věděl bylo by to jedno jelikož jeho skříň byla tvořena jen černým oblečením. A tak si i teď oblékl černé tričko, černou bundu a k tomu černé kalhoty. Tentokrát si sebou ale nebral svůj luk jelikož byl moc nápadný, vzal si jenom ostří a dýku. Takto připraven se odebral do haly, kde se měl setkat s ostatními.
První co schytal byla poznámka od jeho sestry Ty víš jak zazářit, Alecu. Už tak byl dost naštvaný a tyto poznámky jeho hněv jen stupňovaly proto i on jí oplatil stejnou mincí: „Aspoň nevypadám jako někdo jehož číslo je napsané na stěně záchodků.“ No, než to stihlo přejít v pořádnou hádku utl to Jace s tím, že bude lepší když se přesuneme do Pandemonia.
Zatímco Izzy, Clary a Jace šli celou cestu vedle sebe s tím, že si něco povídali, Alec se táhl za nimi čímž připomínal spíše jejich stín než že by k nim patřil. Až u vchodu s nimi vyrovnal krok a to jen proto, že se všichni zasekli ve frontě. „Co vás vede k tomu si myslet, že nás tam pustí?“ Neodpustil se jednu ze svých uštěpačných poznámek. Jindy by se takhle nejspíše nechoval avšak dnes skutečně neměl náladu. Isabelle na to tentokrát sice nic neřekla, jen zmizela dopředu za vyhazovačem. Po pár minutách se opět vrátila s tím, že mohou jít dovnitř. U vchodu se rozdělili- Clary a Jace šli najít Magnuse a Alec a Izzy měli zkontrolovat a zabezpečit okolí. Tohle byla pro Aleca další rána. Jace si vždycky vybíral do dvojice jeho avšak od doby co se tu objevila ta zrzavá holka, tomu tak není. Nic na to ale neřekl a šel s Izzy.
Alec zaregistroval podezřelý pohyb jednoho člověka, který se blížil ke Clary a Jaceovi. Odtrhl se tedy od Izzy a sledoval ho. Až na poslední chvíli si všiml, že má ostří, v tom okamžiku si také všiml znamení na krku- byl členem kruhu. „Pozor!“ I když to bylo jen o minutu Alec stihl vytáhnout dýku a hodil ji po protivníkovi. Jen těsně obletí hlavu muže s černými vlasy a srazí lovce k zemi.

Prvotní naštvání krapet opadlo poté co se mu naskytla příležitost uplatnit své bojové schopnosti. Neměl sice u sebe neměl zbraň, kterou ovládal nejlépe - svůj luk ale ani s dýkou neminul. Členovi kruhu zasadil ránu, ze které se jen tak nevzpamatuje. I když byte řekli, že bodná rána dýkou ho musela zabít nebylo tomu tak. Alec si dával záležet na tom aby se trefil do místa, kde ho to sice zraní ale nezabije. Možná, že s rukou již nikdy nepohne ale bude žít. Byla by totiž velká chyba zabít člena kruhu, který může spolku ještě poskytnout informace. Hodlal ho poté co skončí tady odvést do Institutu k výslechu. Alec potřeboval alespoň něco čím by vedení Institutu potěšil jelikož právě byli na nechválené misi a tak aspoň přivedení vězně by mohlo pomoci od jejich trestu. Clary, Izzy nebo Jaceovi tohle starosti dělat nemuselo protože oni nebyli ti co za tuto skupinu nesly zodpovědnost. Tím člověkem byl totiž Alec a pokud se cokoliv pokazí on bude tím, koho potrestají. Občas bylo těžké být nejstarším.
Jakmile byl lovec sražen k zemi a v bezvědomí, přiběhl k němu a připoutal ho k jedné noze od stolu. Když se přesvědčil, že utéci nemůže obvázal mu ránu i s dýkou, kterou v ní zafixoval, aby nevykrvácel. Než kdokoliv stačil mrknout měl Alec všechna opatření hotová. Přeci jen to nebyla jeho první mise a tak věděl co a jak. Navíc nechtěl riskovat, že by se někomu z jeho přátel něco stalo. Vůči nim a rodině byl až příliš ochranářský.
Poté co se z podřepu zvedl obrátil se na Jace, který stál vedle Clary. „Máte ty vzpomínky?“ Optal se avšak místo odpovědi mu přišlo jen záporné zakroucení hlavou. Do této doby vlastně pořádně nezaregistroval onoho čaroděje, prakticky mu ani nedošlo, že tu stále je, dokud nepromluvil. Jakmile za sebou uslyšel hlas otočil se právě tím směrem.
Při pohledu na čaroděje zůstal Alec jako opařený. Když se dozvěděl o této misi a tom koho vlastně shánějí představoval si různé tváře avšak nikoliv takhle pohlednou. Magnus by člověka zaujal kdykoliv už jen z toho melíru ve vlasech nebo díky třpytkám na ořích jenže Aleca zaujal úplně jiným způsobem. Neviděl v něm bláznivého čaroděje co si maluje oči. Srdce mu najednou začalo bít jako o závod, dokonce i dech se mu zrychlil. Pravdou bylo, že tento pocit předtím cítil v životě jen jednou a to když poznal Jace. Jenže tenkrát si zakázal vůbec přemýšlet nad něčím takovým natož se podvolit svým citům. A jako tenkrát to udělal i teď.
Chvíli mu trvalo než mu došlo, že čarodějova otázka byla směřovaná k němu a ne k Jaci. „Alec.“ Lehce koutek úst vytáhl do úsměvu. Avšak jak rychle úsměv vytvořil tak rychle ho i schoval. Bylo zvláštní, že si ho vedle Jace vůbec všiml. Alec byl zvyklý žít ve stínu bratra a tak ho vůbec nikdy nenapadlo, že by si ho někdo mohl všimnout. Jenže Magnus to udělal.

Očividně byli všichni přítomní zvyklý na podobné situace jelikož ani jeden z nich nad obrazem, který se tu právě vynořil, prakticky nemrkli ani okem. Samozřejmě ho to nepřekvapovalo u jeho přátel, ti společně s ním procházeli něčím takovým každý den. Skoro každý den byli totiž posláni do terénu. Skupina Aleca, Jace a Izzy byla z New Yorksého Institutu nejlepší a tak nebylo divu, že právě oni chodili na mise nejčastěji. Alecovi to ale v žádném případě nevadilo, chození na mise bylo součástí jeho života a byla to právě ta část, kterou miloval a nechtěl ji ztratit. Chápal tedy, že jeho přátelé nevypadali nijak vylekaně, možná Clary se tvářila trochu zaskočeně avšak ona se tak tvářila celý čas. Jenže ani Magnus nevypadal na to, že by ho to jakkoliv vyvedlo z míry a to ani poté co mu kolem hlavy proletěla dýka. Nejprve mu jeho lhostejnost k tomu přišla zvláštní avšak byl to starý čaroděj, který pravděpodobně už viděl horší věci. Tenhle fakt ohledně věku byl pro Aleca vcelku zajímavý až nepochopitelný, ať už šlo o Magnuse anebo jiného čaroděje či upíra. Žít přes několik století a mít huť stále žít. Vždyť jemu bylo teprve 20 a cítil se nejméně na 40. Pokud někdo žil takhle dlouho musel k tomu mít nějaký zvláštní důvod. Možná to nemohl pochopit právě proto, že onen důvod ještě nenašel.
Jakmile si všiml jakou pozornost mu čaroděj věnuje odstoupil nejméně dva kroky dozadu jakoby se chtěl schovat za své přátele. To samozřejmě nebylo možné protože byl o všech třech o hlavu vyšší. Vyčníval tedy možná ještě více než předtím. Alec se ale takto cítil bezpečněji, vzadu kde vždycky býval, kde si ho nikdo nevšímal. Nejen, že se chtěl schovat ale tím, že byl v zadu nemohl si nikdo všimnout jeho náhlé nervozity. Alec byl celý nesvůj z Magnusovi pozornosti. Z části protože to pro něj byl nový pocit a z druhé části proto, že i on by mu chtěl věnovat více pozornosti. Opravdu mu hlavou jednou prolétla myšlenka jenž byla stejného rázu jako Magnusovi avšak on ji rychle uzemnil. Nemohl nad tím byť jen přemýšlet, nesměl! Bylo to až příliš problémů až příliš odlišností, které by jeho rodina nikdy nepřijala. Už jen to, že byl muž se počítalo jako obrovský problém, zvláště když Alec stále ještě se svou orientací nevyšel na světlo. No, zatím ani nemohl když sám sebe přesvědčoval, že gay není. Navíc byl podsvěťanem. Lovec s podsvěťanem nikdy nemůže vycházet, na to jsou jejich světy až příliš rozdílné. Jednoduše tu bylo až příliš proti a Alec nehodlal dát své city někomu koho zrovna potkal, někomu jako je Magnus.
Další vlna paniky přišla když ho oslovil celým jménem. Alexander, takhle mu nikdo neříkal. Už dávno si své jméno zkrátil na pouhé Alec, nepředstavoval se jím ani ho nepoužíval, že skoro zapomněl jak zní. Jenže způsob jakým vysloví jeho jméno Magnus je čímsi jiný. Zvláštní, možná. Neuměl pojmenovat čím to je, že i poté onen hlas zní v hlavě avšak byl to příjemný pocit. Otevře pusu jakoby chtěl něco říci ale raději to neudělá. Místo toho sklopí pohled na své boty. Nikdy mu sice boty zajímavé nepřišly jenže teď to byla skvělá záminka jak se vyhnou očím Magnuse. Těm očím, které byly natolik pronikavé, že jste měli pocit jakoby viděl skrze vás.
Alec jakožto vůdce skupiny musel být tím, kdo vše objasní. Jindy se toho zhostil bez okolků avšak při této situaci se zdráhal. Nakonec přes všechny své vnitřní námitky promluvil: „Máme informaci, že právě vy byste měl mít vzpomínky Clary.“ Třebaže ze zadních řad vpřed neudělal jediný krok tak alespoň zvedl hlavu a podíval se na čaroděje. „Hlavně jednu určitou vzpomínku na Pohár.“ Stálo ho to hodně úsilí, aby jeho hlas zněl pevně a aby očima opět neuhnul. Ale ani jediný pohled nevěnoval Izzy nebo Jaci jelikož věděl, že by poznali jak s Alecem není něco správně.