Mystic Falls Forest

Myslela jsi, že vše půjde hladce ze ze školy odejde a Alaric nebo kdokoliv jiný si ani nevšimne ale to se mýlila. Hned co vykročila z budovy školy a chtěla se rozejít přes hřbitov do lesa jí zastavil a měl mnoho otázek kam má namířeno, někdy jí přišlo, že se o ní stará jako otec ne-li i více. Vymluvila se, že chce jít do města si něco koupit aby jí tak nechal i když pravda byla úplně někde jinde. Nelíbilo se jí moc, že mu lže a také že lže i své rodině ale dělala co mohla aby uměla skutečně bojovat v čemž jí pomáhal Herman, za kterým si to právě mířila, jako vždy pozdě. Konečně došla do lesa kde byla i skrýš pro přeměnu vlkodlaků, tam se měli sejít. Rozhlédla se kolem sebe ale neviděla ho.
"Děsně vtipné. Vím, že tu jsi a vím, že jdu opět pozdě. Omlouvám se." Říkal do prázdna před sebe protože jí musel přeci jenom slyšet. Co sama věděla nechodil pozdě narozdíl od ní, která jednou měla zpoždění až hodinu času.
"Jsem připravená tak nedělej drama." Otočila se kolem své osy zda ho neuvidí stát a opírat se o nějaký ten strom okolo ní. Trochu začínala pochybovat, že tu opravdu je.

Herman bol človekom, ktorý dodržiaval slovo. No niekedy nie, podľa toho ako mu to samozrejme vyhovovalo. A v tejto chvíli vedel, že len tak nechať ju tam čakať na neho by bola úplná hlúposť. Oh keby len vedel niekto z jej rodiny to, čo vlastne hope vyvádza no aj napriek tomu nemal v pláne sa nejako stiahnuť. Po tom ako skončil karneval v new orleans nebolo pre neho problémom o niekoľko dní na to sa premiestniť do susedného mesta, ktoré nebolo až tak veľmi daleko. človek by povedal, že to je miesto, ktoré dosť späto nadväzuje na samotné new orleans.
čakal tam už nejakú tú hodnú chvíľku. Pozeral sa okolo seba a snažil sa prísť na to, z ktorej strany príde. Samého ho napadlo, posadiť sa do koruny jedného stroma a následne si zobrať mobil do pravej ruky. Bolo to pohodlné sedenie aj napriek tomu, že to tak možno nevyzeralo. Vtedy ked ju počul prehovoriť počkal si ešte niekoľko desiatok sekúnd a následne zoskočil priamo pred ňu.
,, vždy som to chcel skúsiť. Rovnako ako v tom pofidérnom filme, kde upíri skákali zo stroma na strom ako opice." povedal s menším smiechom.

Sama nesnášela čekání či pochybnosti, které se jí v jejím životě už dost dostávali, měla z toho vždy jenom špatné pocity a cítění. Ještě jednou se otočila kolem své osy a nakonec zůstala stát na jednom místě. Ruku si dala do kapsy od bundy a už chtěla vytahovat telefon aby mu zavolala a nejspíše by na něj byla dost nepříjemná ale v tom se objevil před ní jako nějaký duch. Ustoupila krok dozadu protože to vůbec nečekala.
"Vtipné, Hermane." Neodpustila si komentář a ani protočení očí v sloup. Někdo by řekl, že to mohla čekat a nemusela sebou ani hnout ale poslední dobou jí jenom zajímalo to aby na tyto schůzky nikdo nepřišel. Nakonec se ale nad tím co pověděl musela lehce usmát.
"Někdo by řekl, že takové věci z filmu, upír jako ty, zkoušet chtít nebude. Jo, špatně." Pokrčila rameny a popošla od něj trochu dále k jednomu většímu kameni. Sundala si svou černou koženou bundu a položila jí na kámen. Nechtěla trénovat v bundě navíc by jí to i překáželo.

No samozrejme. Upír ako on by sa mal sústrediť na mnoho iných vecí. No na miesto toho tu je s človekom o ktorom vie, že má pred sebou zaujímavú budúcnosť a zaujímavú minulosť za sebou. Určite v momente ak by sa o tomto niekto dozvedel, bolo by pre neho ťažké s tým nejako bojovať. Napokon by to musel priznať. Bol dokonca rád za to, že medzi nimi bolo len niečo podobné priateľstvu ak sa to vôbec takto dalo nazvať.
" upír ako ja? tak mi povedz niečo čo by mal robiť upír ako som ja. Skús mi trocha pohladiť moje ego, ktoré je určite niekde na bode mrazu." Prešiel si jedným prstom jemne po brade pričom sa musel zasmiať. Určite to nebola pravda, pretože si Herman uvedomoval svoje kvality aj to, že jeho výzor zostane už do smrti tak krásnym ako to bolo v tejto chvíli.
" no ale k veci Hope. Myslím si, že sme sa neohodli na tom, že budeš meškať. Alebo áno? ja som stihol prísť z New Orleans, na budúce budem očakávať rovnaký prístup." povedal pomerne prísnym hlasom a pozrel sa na ňu.

Protáhla se v zádech jakoby zrovna vylezla z postele a nemohla se hýbat. Někdy si není úplně jistá, že je správné s ním trénovat a vůbec ho vídat ale zase věděla, že jí dokáže ukázat reálný svět, reálné boje od kterých se jí rodiče a i Alaric snaží držet dále. Hope ale potřebovala být připravená, aby kdykoliv mohla pomoc své rodině či bránit své přátelé.
"Tvé ego se už dlouho nepřiblížilo k bodu mrazu." Otočí se s těmito slovy směrem k němu. Už od okamžiku co ho viděla jí přišel chováním dost jiný a nebo to možná je i tím, že Hope se moc neseznamuje s ostatními a zůstává ve své bublině rodinné, přijde jí to tak i lepší. Neodpověděla mu raději co by upír jako on měl, věděla, že to nemělo ani nejmenší smysl.
"Já vím, jenom to není vždy tak jednoduché jak si myslíš. Ty můžeš jít kamkoliv kdykoliv aniž by se někdo ptal, vypařit se u mě je to trošku horší. Příště přijdu včas." Chtěla mu to objasnil, upozornit na tento malý detail ale nevymlouvala se na to.
"Takže, co budeme dělat dneska? Řekneš mi jak se upír pořádně krmí." Zeptá se čímž trošku i zažertuje ale nakonec nasadí vážnou tvář, protože každý jeden tréning brala vážně stejně tak jako tréningy s Alarikem.

,, no v tomto máš možno pravdu. A nie je to niekedy lepšie? predstav si upíra, ktorý by mal svoje ego na bodu mrazu a sťažoval by sa na všetko okolo seba. Bolo by to vážne zvláštne a smiešne." musel sa tomu zasmiať ako keby počul ten najlepší vtip za posledné roky. Už len tá predstava bola pomerne vtipná.
,, no ale mali by sme prejsť k veci. Myslíš si, že to je pre mňa až také jednoduché? vieš si predstaviť, že by sa niekto zo školy alebo z rodiny dozvedel, že ťa trénujem? určite by som si vtedy mohol začať písať smútočný prejav." Nechcel si to predstaviť. Nechcel zomrieť tak skoro.

,, ani len si nechcem predstaviť vidieť Klausa po tom ako by si mu povedala. Heej ocko, trénuje ma ten upír, ktorí zabíja takmer každého vo svojom živote. Je to v poriadku?." urobil jeden krok vpred k nej a potom si dal ruky na plecia. ,, možno ak by mi to navrhol upír alebo niekto o kom by som vedel, že to zvládne tak by som to aj bol schopný praktizovať. Si iná Hope. Si tá.. ako to povedať? dobrá." on by sa tým pádom mal takmer okamžite stavať do pozície toho druhého, zlého.

Sama v sobě ještě popírala, že i ona sama upír. Stále se nejvíce brala za čarodějku a vlka, nikdy se ještě na nikom ani nekrmila a už měla ty schopnosti. Do blízké budoucnosti ani nehodlala sát z nějakého člověka krev a ani nemusela, její tribridní stav to nepotřeboval aby měla sílu.
"Jistě, alespoň by si mohl povídat se svými oběti, kterým by to pak stejně bylo jedno." Neodpustila si svou narážku či spíše dedukci. Občas jí chybělo povídaní si s někým jako je on ale stále nevěřila a když nevěděla tak se ani nechtěla moc snažit o bližší kontakty.
"Jestli by to zjistil můj otec, nestihl by sis jí napsat a zbylo by to na mě. Opravdu nevím co bych říkala." Pousměje se nad tím, její otec je jenom hodně ochranářský.Nechtěla teď pomýšlet na to jak by to s ním dopadlo kdyby to někdo zjistil.
"Už jenom fakt, že jsi krvelačný upír zní špatně, ostatní bych nestihla říci." Pokrčí rameny, dokázala si ten rozhovor živě představit a nejenom ohledně jeho ale ohledně každého kluka kdo se jí přiblíží.
"Dobrá?" Ujistila se zda slyšela správně, sama moc nevěděla zda je to pravda, zabila desítky lidí když jí ovládala temnota, také i člověka což spustilo její kletbu, hybrit, kterého stvořila se kvůli ní zabil a ochotná chránit svou rodinu natolik, že je schopná zabít kohokoliv. "Jo, nejspíše. Takže ty jsi ten zlý? Podle ostatních takového už mám v rodině, myslím, že ty jsi jenom trochu jiný." Znovu tak narážela na svého otce, ona ho osobně za zlého nebrala, za tak obávaného pro ní to je otec, který udělá vše pro dobro své rodiny, který jí četl pohádky před spaním, který jí objímal když se bála, který jí dává lásku, musela se nad tím pousmát. O Hermanovi si také nemyslela, že je zlý protože kolikrát v něm viděla dobrou stránku.

,, niekedy to vyznie vážne otravne Hope. Možno sa toto správanie páči tvojim rovesníkom...“ Herman sa v tejto chvíli mierne zastavil a venoval jej jeden pohľad. Možno mala lepší rodokmeň na ktorom v tomto svete nezáležalo, alebo bola jednou z tých bytostí na ktoré by si mal dávať človek pozor no aj tak bol ten vekový rozdiel, ktorý musela rešpektovať. Možno to bol aj ten dôvod, prečo sa s ňou niekedy stretával. Bolo pre neho jednoduchšie vidieť jej slabiny, kto vie možno sa mu to niekedy bude hodiť.
,, mala by si prejavovať rešpekt voči niekomu, kto sa ti snaží pomôcť. A kto je samozrejme od teba o niekoľko stoviek rokov starším. Takže mám pocit, že v tej škole by si možno mala sa naučiť viacero podstatných vecí.“ Nikdy mu to neprišlo po chuti. Nenávidel to, ked cítil ako sa niekto na neho pozerá z hora. A v tejto chvíli to tak vyzeralo. On nad tým mávol len rukou a následne sa sústredil na niečo iné.
,, takže. Myslím si, že ak by sme pokračovali v tejto debate určite nedopadlo by to najlepšie. Čo ak by sme sa sústredili na to, prečo som vlastne tu?.“ Povedal pomerne prísnym hlasom a venoval jej pohľad pričom jej chcel naznačiť, že nie je možno tou za ktorú ju každý jeden človek má. Herman bol pomerne zvláštnym človekom, upírom a ona sama možno časom zistí, že ak bude kopať podobne ako teraz do tých miest.