Večierok na počesť zakladateľov mesta

Nikdy nebyli pro něj večírky nebo plesy nijak zvlášť oblíbené situace, ale uvědomoval si, že je to skvělá příležitost pro to, aby zjistil, kdo všechno se ještě nachází ve městě. Přeci jen na posledním plese přišlo mnoho překvapení v podobě například Aurory nebo Luciena a minule na karnevale potkal Dariu s Killianem, které tu také jen tak nečekal a koho tu objeví dnes na téhle párty, těžko říct. A ačkoliv by uvítal, kdyby to nebyli už žádní dávní nepřátelé, nehodlá být naivní a bude s nimi spíše počítat. Nemá sice nejmenší představu o tom, kdo další by se mohl objevit, ale zajisté to někdo bude.
Samozřejmě jako po každé, i teď chce, aby byl tenhle večírek byl na úrovni, když to pořádá jeho rodina a tak se pro dnešek zdržuje v rezidenci a dohlíží na ovlivněné jedince, kteří se starají o vše, co je potřeba zařídit. Jistěže jim nedýchá za zády pořád, ale občas za nimi zajde a zkontroluje, jestli je vše podle jeho představ a když ne, ujasní jim, byť možná s lehkou výhružkou už, jak by si to představoval. Jakmile bylo vše připravené a pomalu a jistě se blížila hodina, kdy by mělo vše začít, vydal se do své ložnice se vhodně převléct. Nijak se s výběrem dlouho nezabíral, oblékl si na sebe košili, společenské kalhoty a boty, sáčko - vše v černém a nakonec si jen uváže kravatu, která jeho oděv alespoň trochu oživí tím, že jí zvolí v jiné barvě a to tmavě modré.
Jakmile je tedy již i vhodně oblečen, vydá se po schodech dolů na nádvoří. Vše už tam bylo připraveno přesně, jak mělo a pomalu přicházeli první hosté. Prozatím se jen držel v ústraní se sklenkou whisky, kterou postupně upíjel, sledující jednotlivé příchozí, kdyby se mezi nimi náhodou objevil někdo, o kom by měl vědět. Přeci jen by během večera nebo vlastně kterýkoliv jiný den, byl někým nemile překvapen, jen protože si dotyčného nevšiml.

Caroline mala podobné udalosti veľmi rada. S obľubou si vybrala nové šaty, ktoré kúpila pred niekoľkými dňami v obchode, ktoré boli červenej, ba dokonca by sa to dalo prirovnať až ku krvavo červenej farbe, pričom vlasy si nechala padnúť prakticky na ramená. Kučeravé blonďavé vlasy, ktoré boli pre ňu už po nejakých tých rokoch charakteristickými. Caroline mala ruky spojené pričom s jemným úsmevom na perách vykročila vpred. Poznala toto miesto veľmi dobre, vedela kde sa nachádza aj to, že určite stretne na večierku samotného Klausa. Predsa len išlo o večierok, ktorý bol venovaný zakladateľom mesta, ktorý mu určite prirástol k srdcu.
Caroline vošla do vnútra, pozrela sa okolo seba, nebola by to ona ak by si neprezrela takmer každý jeden detail, ktorý sa mohol nachádzať v miestnosti. Každý detail výzdoby. Dokonca aj kombináciu kvetov, ktoré milovala. Aj napriek tomu, že mohla poznať mnoho, mnoho ľudí svojim pohľadom hľadala práve toho jediného muža, ktorého nevidela už niekoľko dní. predsa len, tie problémy ktoré sa možno nachádzali v meste a dokonca aj jej sťahovanie do bytu, všetko to chcelo svoj čas. Aj napriek tomu, že nemali na seba momentálne možno toľko času, ako by si ona priala vedela, že to nebude niečo, čo by ich dokázalo nejakým spôsobom rozdeliť. Caroline sa pohľadom zastavila na jednom mieste. Práve na tom, kde stal Klaus Mikaelson pričom bez toho, aby nejako na seba upozornila alebo ho nejako uháňala chcela tam len pár sekúnd stáť a pozorovať ho. Sledovať jeho tvár, jeho oblečenie, ktoré na ňom ako inak vyzeralo elegantne. Chcela pocítiť ten rešpekt, ktorý z neho vychádzal takmer okamžite. Caroline tam stála, dokonca ani len si neuvedomila, že celá jej pozornosť patrí práve jemu spoločne ako aj malý úsmev, ktorý mala na tvári.

Čím dál tím více si mohl každý všímat, že se to tu zaplňovalo víc a víc. Rozhodně tenhle večírek není vhodný pro žádné introverty, protože venku je dost možná stále ještě velký dav lidí, kteří míří právě na tuhle událost. Založení tohohle města byla velká událost a vzhledem k jeho vztahu k tomuhle městu se nelze divit, že tenhle večírek pořádá právě jeho rodina. Mimo jiné se i on sám se svými sourozenci podílel na založení tohohle města, což samozřejmě spousta jedinců neví, ale prakticky je tenhle večírek i na jejich počest, díky čemuž vlastně dává i o to větší smysl, proč se ujali zrovna oni pořádání něčeho takového. Když samozřejmě nepočítáme jeho vedlejší záměry, o kterých ovšem nikdo neví a ani vědět nebude, jelikož to opravdu nikomu nemíní říkat.
Tak už očekával, že se tady objeví i Caroline, kterou zajisté poctí svou přítomností. Možná právěže čekal i právě na ní a to, že chce být v obraze o tom, kdo tu všechno je, byla jen jakási záminka. Přesto ale nakonec svůj pohled přesunul na jednoho z příchozích mužů. Při čemž si upil ze skleničky. Nebyl si zatím stoprocentně jistý, ale skoro by i řekl, že ho možná zná a že by to snad i mohl být jeden z nepřátelských upírů, kterého proměnil nebo mu kdysi něco jiného udělal. Upil si ze své sklenky. Možná už je jen zase paranoidní a proto nakonec od něj odvrátil svůj pohled, který zabodl opět ke dveřím. Když sám na sobě zaznamenal něčí pohled. Okamžitě tedy začne vyhledávat jedince, který nejspíše na něj upírá svůj zrak a nespletl se! Ta blonďatá upírka nejspíše musela přijít jen chvíli potom muži, proto nezaregistroval její příchod. Dopil obsah skleničky, kterou poté odložil někam na určené místo a poté se již rozhoupal k tomu, aby šel překonat vzdálenost mezi ním a Caroline. I přestože cesta k ní zabrala pouhých pár sekund, i tak si jí stihl prohlédnou snad od hlavy až k patě a jako vždy byla nádherná. "Jsem rád, že sis tohle nenechala ujít." Pronese s úsměvem, když stojí již před ní a následně jí věnuje drobný uvítací polibek na tvář. "Sluší ti to." Dodá, když se od ní poodtáhne a zase jí vidí dobře do její tváře.

New Orleans. Městečko, které bylo vždycky jejím domovem, do kterého se po každé vracela ráda a s úsměvem na tváři a ani dnes tomu nebylo jinak. Jako snad po každé, tohle místo žilo a ta kouzelná a veselá atmosféra vládla snad na každém rohu každé ulice. Nic se tu nezměnilo. Hope poslední dobou trávila svůj čas hlavně v Mystic Falls v Salvatorovic škole, ale právě teď, po dlouhé době se rozhodla vrátit se na nějaký čas domů. Hlavní důvod byl ten, že jí chyběla její rodina a druhý, že tuhle akci si přeci nemohla nechat ujít, už jen kvůli tomu, že v podstatě někteří členové rodiny se opravdu podíleli na založení tohoto města. Nikdo vlastně ani netušil, že Hope dorazí, nikomu to předem neohlásila, takže by to pro všechny mohlo i nemuselo být příjemné překvapení, i když Hope doufá, že bude hlavně příjemné. Na dnešní akci zvolila jednoduchou, ale osvědčenou kombinaci černých večerních šatů, které jí ale perfektně seděli a vypadala v nich opravdu svým způsobem elegantně. Vlasy měla částečně vyčesané a sepnuté sponou a zbytek volně puštěných na holá ramena a jen jemným líčením podtrhla svou přirozenou krásu.
Konečně dorazila před rezidenci. Měla pocit jakoby tu nebyla už opravdu hodně dlouhou dobu, i přesto že to nebylo tak dlouho, kdy tu byla naposledy na krátké návštěvě. Vešla proto pomalou a línou chůzí dovnitř a neustále se rozhlížela všude kolem sebe. Ne jen kvůli lidem, jejichž tváře nepoznávala ani v nejmenším, ale také kvůli výzdobě, která jí zaujala hned na první pohled. Bylo to tu zkrátka jiné, než normálně, vypadalo to jinak, než na co byla Hope zvyklá, ale rozhodně to na ní příjemně zapůsobilo. Konečně vešla do centra toho celého dění, kde už se to hemžilo lidmi, které ale stále nepoznávala. Nebylo jí to příjemné. Ještě chvíli stála na místě a těkala pohledem po všech těch lidech, ale nakonec se rozešla na místo, kde by nebyla tolik na očích a nemusela se bavit s někým cizím, ale zároveň, aby měla výhled na celou tu scenérii. V téhle chvíli, byť to byl její domov, si tu připadala zvláštně a taky trošku jako vetřelec. Vlastně tu ještě nepotkala, ani neviděla jediného člena její rodiny, což jí mírně znervozňovalo, protože přijela hlavně kvůli nim. Vážně si teď nebyla ani v nejmenším jistá, jestli udělala dobře, že dorazila v den, kdy se tu koná večírek, ale konec konců, kdy zase bude mít příležitost se zúčastnit takovéhle události?

Nebolo veľa príležitostí k tomu, aby sa Stiles obliekol tak, ako to bolo v tento moment. Čierne nohavice, ktoré boli ladené tmavými ponožkami a tmavými topánkami. Čierna kravata s čiernou košeľou a čierne sako. Chcel v tejto chvíli vyzerať ako nikdy predtým. Chcel pôsobiť elegantne a možno aj na malý moment dospelo aj napriek tomu, že to zatiaľ tak nebolo. Predsa len, na jeho tvári sa nenachádzal ani len jeden náznak chĺpku, ktorý by mohol naznačovať to, že by sa jednalo o muža nie len o chlapca. No v tejto chvíli na tom nezáležalo. Aj napriek tomu, že v meste sa nachádzalo pomerne mnoho problémov aj tak mal pocit, že je čas na to, aby na malý moment vypol svoje myšlienky. Nechcel myslieť na to, čo sa nachádza v meste, chcel myslieť iba na tento moment a na to, že by sa mohol po dlhej dobe konečne zabaviť a odviazať. V momente, kedy pomalým krokom vošiel dnu a uvedomil si, že aj napriek tomu, že je pomerne spoločenský typ sa tam nachádza viac ľudí ako možno očakával, rozhodol sa pre bezpečnejšie miesto. Práve pri šampanskom, ktoré si jedno vzal do ruky a následne sa postavil takmer k stene. Jednou rukou si upravil manžetu na rukáve a následne sa pozrel okolo seba. Na parkete mal možnosť vidieť už niekoľko tanečných párov, ktorí sa venovali tancu. No ak sa to vôbec tancom dalo v ten moment povedať. Hoci ak si mal on zaspomínať na tie časy, kedy bol na strednej škole a dokonca na parkete, bolo to pomerne komická príhoda, ktorá mu spôsobila úsmev na perách v podobe malého nadvihnutia kútikov do strán. Stiles sa usmieval, skutočne usmieval kedy sa na jeho tvári konečne nachádzalo niečo úprimné. Naposledy to bolo v momente, kedy sa nachádzal v blízkosti svojich priateľov, ktorí mu na tomto mieste pomerne chýbali. Stiles po malej chvíľke si uvedomil, že v jeho prítomnosti sa niekto nachádza, pričom takmer bez jediného zaváhania prišiel k mladej dáme a ponúkol jej svoju ruku.
,, bolo by potešením ak by ste mi venovali jeden tanec.“

Možno sa na neho pozerala pridlho, keď si uvedomila, že bol za malý moment v jej prítomnosti. No to jej aj tak nebránilo v tom, aby mu venovala svoj tradičný úsmev v jeho prítomnosti. Nešlo len o zamilovanie, ona vedela, že to je láska, ktorá sa musí budovať. V momente, kedy pocítila jeho jemný bozk na tvári, srdce sa jej rozbúchalo.
„ poznáš ma veľmi dobre na to, aby si vedel, že niečo také by som si určite nenechala ujsť.“ Úsmev bol v jej prípade oveľa krajší ako nejaký šperk na krku. Vždy sa v jeho prítomnosti cítila bezpečnejšie aj napriek tomu, že mal mnoho nepriateľov. Chcela byť ale súčasťou jeho života. Caroline sa pozrela okolo, na ľudí, ktorí sa zabávali a potom sa zasa sústredila na muža pred sebou. Bola to oslava mesta, ktoré bolo už aj jej domovom. Nemohla si to nechať ujsť.
,, možno by som to urobila inak. na miesto niektorých ozdôb by som možno zvolila staré fotografie mesta alebo dokonca by som im venovala nejakú miestnosť. Bolo by to určite zaujímavé, kedy by sa v jednej miestnosti nachádzali čiernobiele fotografie tých najkrajších miest, ktoré sa v meste nachádzajú." opäť predstavivosť fungovala na plné obrátky. Musela sa nad tým zamyslieť a potom sa aj zasmiať. Aj napriek tomu, že to bolo dokonalé aj takýmto spôsobom, tak jej to nedalo. Možno by sa tomu mala niekedy venovať. Usporiadávať rôzne večierky. ,, takto by to možno chodilo v minulosti nie? keby som bola žena nejakého vplyvného muža, venovala by som sa len usporiadavaniu večierkov alebo nie?." až v ten moment si uvedomila, čo vlastne povedala. On bol samozrejme vplyvným človekom, dokonca jej priateľom. No bolo to po prvýkrát, kedy si uvedomila, že by sa dokázala za niekoho po druhýkrát vydať. ,, nemyslela som to takto Klaus." Caroline cítila ako sa jej do tváre dostávala červeň.

Sám nevěděl, jak dlouho Caroline na něm již visela svým pohledem, ale ve finále to bylo fuk. Za to on, jakmile jí spatřil se už ničím moc nezdržoval. Naopak si to zamířil rovnou k ní, aby jí mohl přivítat. Přeci jen jí už delší dobu neviděl, vzhledem k těm všem různým problémům a když už měl za ní namířeno, cestu mu zkřížila Aurora s Lucienem - vskutku povedená dvojka. Udělat z nich první upíry po jeho rodině, byl pěkně blbý nápad. I když nic z toho vlastně neměli ani v plánu udělat, bylo to čistě spontánní, alespoň u Aurory s Lucienem. Nebudeme se ovšem zabývat současnými nepřáteli v tuhle chvíli, ale ženou, které slíbil, že bude její poslední láskou, bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat. Caroline u něj nakonec byla jedna z prvních žen, které ho opět po delší době až tak moc zaujali a i když až po několika letech, tak přeci jen je nakonec něco svedlo dohromady a nakonec skončili spolu. Jak jim to bude klapat, těžko říct. Přeci jen oba dva mají povahové rysy, za které je bude mít někdy ten druhý mít chuť ušlapat.
"Pravda, myslím, že když budu chtít, najdu tě nejspíše na téměř každé akci, která se tady v New Orleans bude konat." Očividně se na tomhle nic nezměnilo a Caroline je stále extrémně společenský člověk, který miluje všechny možné druhy různých akcí a pravděpodobnost, že na některé z nich bude chybět, je minimální. Ještě naposledy se podívá ke dveřím, v kterých se objevují stále další a další lidi a pak přeci jen přesune svůj pohled opět na Caroline, na kterou by se pravděpodobně dokázal dívat celý den.
Vyslechne si Carolinenin návrh na výzdobu téhle události. Nepřekvapilo ho, že s nějakým návrhem vůbec přišla. Věděl o ní moc dobře, že zbožňuje organizaci všeho možného. Sám jí už zastihl při organizaci tehdy vyhlášení Miss Mystic Falls, kde jí nakonec šel jako doprovod a může říct, že už tehdy se skvěle bavili. Dnešek v tomhle určitě nebude jiný. "Možná tě v tom případě příště nechám se podílet na výzdobě. Určitě by jsi byla ve svém živlu." A on by mimo jiné měl prakticky o starost méně, protože Caroline by to zvládla zorganizovat zajisté celé sama. Jistě, nenechal by jí v tom úplně samotnou, protože i on má své představy pro velkolepé akce, ale kdyby nechal Caroline také přiložit ruku k dílu, zajisté by neudělal chybu. Při jejích dalších slovech se mu na tváři objeví pobavený úšklebek. Možná to tak nemyslela, což konec konců ona sama po chvíli i řekla, ale je dost dobře známo, že on si bere často věci po svém, jak se mu to nejlépe hodí a Caroline si teď poměrně dost naběhla. Neměl na jazyku nic zlého, to rozhodně ne a je to jedině dobře, protože přeci jen častokrát i první mluví a až pak přemýšlí. O něco víc se tedy k ní nakloní, že jejich obličeje oddělují pouhých pár centimetrů. No nakonec hlavu ještě trochu více natočí k jejímu uchu. "Takže už takhle o nás přemýšlíš?" Rýpne si. Možná by neměl jí ještě více rozhazovat, viděl, jak se po svých slovech začervenala, ale nemohl si pomoci. Poodtáhl se tedy o jejího ucha a opět se jí zadíval do jejích modrých očí. Svou ruku jí položí na bok. "Zvu tě na drink, řekl bych, že ho teď nejspíše potřebuješ." Podotkne stále s lehkým pobavením, než jí nakonec svou ruku položí na její záda a poté jí již vede na nějaký ten drink.

Hope nebyla moc společenský typ a ani ve škole nebyla příliš oblíbená, což jí na jednu stranu vyhovovalo. Lidem se spíše po většinu času stranila a nedala ani ostatním vůbec šanci, aby jí poznali takovou jaká vlastně doopravdy je. Postavila si kolem sebe jakési neviditelné bariéry, přes které se dostal jen málo kdo. Na druhou stranu se nikdy k ostatním nechovala zle a ani se jim nesnažila dělat zle, tedy pokud si to oni sami nezasloužili, to se pak její chování odráželo od toho jejich. Ale i přesto se mohla zdát ostatním 'chladná', tím jak se projevovala navenek nespolečensky. Když už si měla člověka pustit blíž k tělu, musel jí nějakým způsobem zaujmout a hlavně dokázat jí, že mu může plně důvěřovat, což se opravdu stávalo v jen opravdu výjimečných situacích. Proto tahle akce, byť byla rodinná, se jí moc alespoň v tuhle chvíli nezamlouvala. Bylo tu na ní až přes příliš lidí, které nepoznávala a proto neustále pohledem vyhledávala tvář, která by jí byla povědomá. Až jí nakonec opravdu zahlédla. Byl to Klaus, ale k jejímu překvapení ve společnosti někoho, koho až moc dobře znala. Caroline. Přimhouřila nad tím zvědavě očka a zbystřila, ale dřív než stačila vypozorovat něco dalšího, objevil se v jejím zorném poli někdo, koho absolutně nepoznávala. Byla natolik zabraná do svých myšlenek, že společnost tohoto chlapce, ani zprvu nepostřehla. "Mám s tebou tancovat?" pronesla mírně rozpačitě a kousla se do spodního rtu, když si ho možná až příliš zaujatě nějakou chvilku prohlížela. Vypadal jako kluk, který má obrovský charisma a jeho vzhled nebyl taky úplně k zahození. Po chvilce si uvědomila jakou odpověď mu to vlastně dala a proto nad tím zakroutila hlavou s pobaveným úsměvem na tváři. "Chtěla jsem říct, vlastně proč ne?" odpověděla mu nakonec s lehkým přikývnutím hlavy. Ačkoliv chtěla původně odmítnout, nějakým záhadným způsobem svou odpověď nakonec přehodnotila. Je to přeci jen jeden tanec a určitě by bylo neslušné, pokud by odmítla tak milé pozvání k tanci. Možná by jí čas od času neuškodilo nebýt tak odtažitá, což právě v téhle chvíli dělala. Nechala se tedy dovést na 'taneční parket', kde jednu svou ruku položila na jeho rameno a tu druhou vložila do té jeho, načež se mu konečně podívala detailněji do jeho tváře. Neustále přemýšlela nad tím, jestli se odněkud znají, ale byla si jistá, že kdyby ano, jistě by si ho pamatovala. "Mé jméno Hope mimochodem" představila se mu ještě předtím, než začali tančit. Zdálo se jí to jako slušnost prozradit mu své jméno a na oplátku čekala, že i on se představí jí. "Hope Mikaelson"dodala hned po té i svoje příjmení, které řekla s patřičnou hrdostí v hlase. A také aby ne, na svůj původ byla opravdu hrdá a i když by se jí to ostatní snažili vymluvit a měli by na to celé jiný názor, ona by stále stála za svou rodinou a to vždy a navždy.

Stála na jednom mieste a počúvala každé slovo, ktoré povedal. Bolo to v jej krvi. To bolo jasné. Určite by sa jej to podarilo no a v doprovode niekoho ako bol Klaus by to bolo určite krásne. Tak, ako vedela zorganizovať chod školy by určite vedela zorganizovať aj nejakú udalosť, ktorá by sa konala na nejakom špecifickom mieste. „ myslím si, že to je jedna z tých vlastností, ktoré mi ostali z tých čias, kedy som bola ešte človekom. Hoci možno to s tým nemá nič spoločné.“ Caroline bola ako človekom, veľmi hrozné dievča, ktoré zakopala vo svojich myšlienkach. Nechcela myslieť na tie roky, pretože vedela ako sa správala v tých časoch k ľudom a ako sa k nim správa teraz. A nehovoriac o tom, ako sa správala k svojim priateľom a teraz by sa pre niektorých vedela dokonca rozkrájať.
,, kto vie Nik, možno mi bude stačiť niekoľko mesiacov v tomto meste, kde je inšpirácia takmer na každom jednom kroku v budovách a na okolí, možno to napokon skončí tak, že moje večierky budú známejšie ako vašej rodiny.“ Podišla k nemu bližšie, dokonca končekmi prstov prešla po jeho saku a priblížila sa k nemu bližšie. Bola by to zdravá konkurencia aj napriek tomu, že Caroline to rozhodne nemala v pláne. Caroline nechcela aby si myslel, že by ona alebo niekto sa snažil ich miesto v meste nahradiť. Takto to rozhodne nemyslela no chcela vidieť na jeho tvári ten úsmev, do ktorého sa od prvého momentu zamilovala.
,, ale možno máš pravdu, doposiaľ som nevynechala ani len jednu akciu v tomto meste. A rozhodne to nemám v pláne ani v budúcnosti. No samozrejme každá jedna akcia pre mňa znamená jedno.“ Slová povedala tak ticho no aj tak vedela, že im dokáže veľmi dobre porozumieť. „ každá jedna akcia znamená vidieť ťa v tomto oblečení, čo nie je rozhodne na dennom poriadku.“ V momente, kedy sa Klaus chytil práve toho, na čo Caroline nechcela upozorňovať, jej kútiky pier sa stočili do malého úsmevu. Vedela, že to takto pochopí a že si neodpustí niečo na to povedať. Caroline cítila ako sa do jej tváre dostávala červeň aj napriek tomu, že mnoho ľudí si myslelo, že u upírov to nie je možné. Bolo, dokázali krvácať a dokázali sa červenať rovnako ako to vedeli aj ľudia. Caroline možno to obdobie mala už za sebou, kedy bola krásnou naozaj krásnou nevestou. Kedy sa tešila na ten deň. Nemala ale mať v ten moment pri sebe niekoho, koho by tam chcela zo všetkých najviac. Práve jej mamu, ktorá jej aj napriek tým rokom stále chýbala. ,, nezabúdaj Klaus, že toto mám ja už dávno za sebou. Bola som nevestou." na jej tvári sa objavoval ten úsmev, ktorý sa nachádzal vždy, keď bol v miestnosti a ona mala možnosť cítiť pri sebe jeho prítomnosť. Cítila sa pri ňom ako princezná, ba ako princezná? dokonca ako kráľovná. Kedy vedela, že po jeho boku by sa mohla nachádzať každá jedna žena na ktorú by mohol niekedy ukázať prstom. No Caroline v tomto ohľade bola iná, nikdy by nešla po niekom o ktorom by vedela, že by bol prelietavým. No medzi nou a ním to nikdy nebolo a nikdy ani nebude jednoduché no aj napriek tomu sa nechcela toho vzdať. Caroline sa nechcela vzdať za žiadnu cenu Klausa. Ked spomenul drink, len prikývla a nechala sa ním viesť.

Poslouchal její slova. Už v minulosti přišlo na řadu téma, týkající se jejich lidského já, ale přeci jen se v tom nezdrželi nijak zvlášť dlouho a tehdy to bylo téma, kterému by se ještě ke všemu milerád vyhnul. No, ani dnes to nebylo nic, co by navrhl jako hlavní téma, ale přeci jen se jeho postoj za ty roky ke spoustě věcem změnil. "Jaká jsi byla..? Jako člověk?" Zeptá se jí, při čemž se na ní i se zájmem podívá. Opravdu ho zajímalo, jaká byla. Nikdy se o její lidské já nezajímal. Bylo mu jedno, jaká byla dřív a ostatně i teď je mu to jedno. Jen by ho zajímalo, jestli jí třeba právě upírství nějak otevřelo oči. "Když pominu, že jsi byla předsedkyní výboru pro zkrášlení Mystic Falls a ředitelka každoroční policejní tomboly s neuvěřitelným sebevědomím a potřebou aspirovat a inspirovat." Nemohl si nevzpomenout právě na její přihlášku do Mystic Falls, proto jí alespoň z části připomenul, cože to v ní vlastně vůbec stálo. Neuvěřitelné, ale pamatuje si to do dnes. "Myslíš, že bych ještě někde něco podobného našel? Určitě něco podobného bude mít Mystic Falls nebo alespoň škola někde v archivu. Vsadil bych se, že jsi je inspirovala natolik, že si to museli někam schovat." Dobírá si jí dál s velmi pobaveným úsměvem na tváři. Jen v málo situací si přítomnost Caroline neužíval a je si jistý, že dnešek nebude ten případ a snad ani v blízké budoucnosti nehrozí, že by něco takového nastalo. Přeci jen, když se právě tohle stalo, bylo to většinou z důvodu, že zjistil, že se nakonec proti němu něco chystá. Poslechne si její další slova, nad kterými mu stále pobaveně škubají ještě koutky rtů nahoru. Když se k němu přiblížila položil jí svou ruku na bok. "Jo, rozhodně tě ani to sebevědomí neopustilo. Za jak dlouho se objevíš i tady v nějakém New Orleanském výboru?" Věřil by, že kdyby se ovšem Caroline dostatečně dlouho snažila, dokázala by se jejich večírkům vyrovnat. Neorganizuje totiž vůbec špatné akce, naopak. Jen oni mají ještě ke všemu tu výhodu, že mají dost známé jméno, což hned navyšuje oblíbenost jejich akcí.
"Tak to skoro zní, že navštěvuješ tyhle akce, jen abys mě viděla v obleku. Nejspíše budu muset v nejbližší době uspořádat něco méně formálního, abych se ujistil, že ti opravdu nejde jen o ten oblek. Přeci jen, mohl bych pak začít vidět konkurenci v Elijahovi." Zavtípkuje zase. Sám moc dobře ví, že to takhle není a že Caroline opravdu nejde jen o obleky, které si v tyhle akce bere, protože je pravdou, že když nemusí, tak prostě na něm tohle až přehnaně formální oblečení člověk neuvidí. Dává a vždy bude dávat přednost obyčejným džínům s nějakým tričkem a případně bundou. Každopádně s tím, jak si jíí neustále dobírá by se měl nejspíše začít už trochu krotit, protože teď to s její zmínkou o svatbě udělal zase. Možná kdyby si tolik nenabíhala.. i když je pravdou, že on si dokáže nejspíše převrátit úplně všechno, jen aby si mohl z někoho utahovat. "Vím, žes byla a nepochybuji o tom, že krásnou." Caroline měla vkus, o tom žádná a i tady na večírku vypadala nádherně. Vlastně tak vypadala i když šla jen někam do ulic města nebo pravděpodobně i když byla jen doma, natož na vlastní svatbě si musela dát záležet s každým detailem. Poté jí již vede k místu, kde si mohou vzít nějaký drink. Zastaví se tam tedy nakonec a poté vezme dvě sklenky a jednu jí podá. Jednalo se o večírek, ne o žádný přehnaně formální ples, proto se neobtěžoval s hledáním nějakého šampaňského na přípitek, který dle něj není nutný a rovnou sáhne po kvalitní skotské. "Hlavně klid, lásko, za chvíli by jsi mohla totiž začít ladit ke svým šatům." Připomene jí a po přiťuknutí si s ní, se potom napije ze sklenky, kterou vlastně vypije najednou. Sklenku poté odloží a po chvíli, když má snad dost alkoholu i jeho společnice, nabídne jí ruku. "Smím prosit?" Rozhodně si nemůže nechat ujít příležitost si s ní zatančit.

Caroline si veľmi dobre pamätala na to, kedy bola človekom. Bolo to ešte pred niekoľkými rokmi no aj napriek tomu, to bolo také živé, že si to vedela priam dokonalo predstaviť. Možno navonok to neboli takmer žiadne badateľné zmeny no to, čo sa v nej nachádzalo vo vnútri to už dávno nebolo skutočnosťou.
,, vtedy som myslela len na seba. Snažila som sa zo všetkého a zo všetkých vyťažiť maximum. Dokonca som niekoľkokrát zlomila a sklamala aj Bonnie a Elenu aj napriek tomu, že tam boli pre mňa od prvého momentu.“ Mohla v tejto chvíli nad tým len pokrútiť hlavou. Nechcela myslieť na to, akým bola človekom no bolo to, ako keby všetky tie okamihy sa objavovali práve pred jej očami. Caroline vedela, že Klaus nemal možnosť ju vidieť v takom svetle v ktorom sa nachádzala počas toho, ako bola človekom. Určite by sa na ňu pozeral ako na iného človeka a kto vie, možno ak by ju poznal vtedy tak by sa na ňu takto ako v tejto chvíli ani nepozeral.
,, v minulosti by som sa nemohla riadiť k tým dobrým ľudom. Určite som takým človekom nikdy nebola. Za všetko, čím som by som sa mohla poďakovať Stefanovi, ktorý sa ma ujal po tom, ako som sa premenila na upíra. Myslela som si, že byť upírom je mojim koncom no v skutočnosti to je mojim začiatkom.“ Na jej tvári sa pohrával malý úsmev dokonca sa musela zasmiať aj nad tým, čo povedal.
„ tak ako ja aj ty vieme ako to napokon skončí. Meno Caroline Forbes tu bude hrať taktiež veľkú rolu rovnako ako som to dokázala v Mystic Falls. Kto vie, možno práve v New Orleans vybudujem dalšiu svoju školu.“ Zamyslela sa Caroline aj napriek tomu, že to nemala vôbec v úmysle. Predsa len v Mystic Falls vybudovala školu, ktorá mala viesť deti k lepšiemu životu. Vedela, že skôr alebo neskôr tam bude musieť zavítať. No taktiež vedela, že to nechala v dobrých rukách. Alaric vedel, čo má robiť a ako má školu riadiť.

„ vždy som si myslela, že skôr Elijah je na toto oblečenie. Možno aj kvôli tomu som pre neho vždy mala určitú slabosť.“ Prešla mu jemne po obleku a následne sa pozrela do jeho očí. V tomto prípade rozhodne nebol len Klaus, ktorý sa vedel čohokoľvek čo i len jedného malého náznaku chytiť. Dokázala to aj ona a ako veľmi dobre. V tomto prípade to medzi nimi bude určite zaujímavé. Caroline nasledovala Klausa pričom si priložila pohár k perám a napila sa. Pohľadom prešla po parkete až do momentu, kedy si neuvedomila, že práve on ju vyzval do tanca. Na miesto toho, aby povedala čo i len slovo, ruku položila na tú jeho a potom sa pozrela do jeho očí.
„ zvláštne, spomínam si na to, kedy sme tancovali v Mystic Falls. Hoci by sme nemali myslieť na minulosť ale na prítomnosť. Klaus, určite sa budeme musieť čoskoro pozhovárať.“ Povedala Caroline tichým hlasom počas toho, ako sa nechala ním viesť.

Nejspíše mnoho jedinců upírství jistým způsobem změnilo a posunulo v životě dál. Jen každého trochu jinak. Někoho to posunulo k jeho lepšímu já, což byl příklad Caroline a někoho zase k tomu horšímu, což byl pravděpodobně jeho případ. Přeci jen jako člověk byl možná i docela dost citlivý a no značně byl ke svému okolí milejší, což mu vydrželo i první léta upírství, nakonec to ale přeci jen s těmi všemi událostmi šlo z kopce. To ovšem teď nebylo důležité, protože se nebavili o něm, ale o Caroline a jejím lidském já, které nikdy neměl tu možnost potkat, proto i poslouchal každé její slovo, které v tuhle chvíli řekla - ne že by jí jindy snad neposlouchal. No na její slova samozřejmě musel mít nějaké námitky, nebyl by to jinak on. "Nemyslím si, že jsi byla s porovnáním s nimi dvěmi tak špatná, jak tvrdíš. Taková Elena nebyla jiná. Vím, že ty to tak nejspíše nebudeš nikdy vidět, ale ve finále šlo Eleně jen o ní samotnou. Vždy to bylo všechno jenom o ní a vy jste byli její osobní živé štíty, chránící chudinku Elenu před vším zlým, co na ní tenhle krutý a tolik nespravedlivý svět poslal." Pronese jakoby se vůbec nebavil před ní o její nejlepší kamarádce. No jen řekl svůj názor, který mu nikdo nevezme. Je to vtipné, ale ve finále jsou v tomhle všechny dvojnice stejné a Elena nebyla jiná, jen narozdíl od Katherine k tomu všemu byla ještě ufňukaná.
"Každý udělal něco špatného, lásko. Ať už méně nebo více. Mohu tě ovšem ujistit, že ty špatný člověk nejsi a nikdy jsi nebyla. Od nás špatných se máš toho ještě až příliš učit." Ušklíbne se. On sám ze sebe neměl potřebu dělat dobrého člověka. Jemu nedělá problém přiznat, že často jednal hlavně tak, aby to přineslo něco jemu. Nehraje si na něco, na co není a kdyby si na to nehrála Elena, možná by si jí alespoň trochu vážil a nemluvil by o ní tak moc špatně, jako mluví. Jenže Elena všechnu vinu dávala ostatním, jen ne sobě.
Nad jejími dalšími slovy se musel zasmát, ale kdo ví, možná měla pravdu. Možná její jméno se stane proslulým i v tomhle městě. "Možná bude hrát velkou roli, ačkoliv nedělej si naději, že předeženeš jen tak jméno Mikaelson." Nemyslel to tak, že by s ní snad chtěl soupeřit. To rozhodně ne. Nepochybuje o tom, že celé město brzy bude Caroline znát velmi dobře a to nejen protože její organizační schopnosti jsou úctyhodné, ale i pokud se někdo dozví, že jsou spolu, roznese se to nejspíše už velmi rychle po městě. "Nerad bych ti bral tvé sny, nemyslím si ovšem, že škola v New Orleans je úplně nejlepší nápad." Přeci jen v tomhle městě se stále něco špatného děje. Mystic Falls je na tohle klidnější a hlavně bezpečnější lokalitou.
Po jejích dalších slovech chvíli je ticho a za pas si jí přitáhne blíže k sobě. "Takže Elijah jo?" Pronese s vážnou tváří. "Proč tu tedy nejsi s ním?" Ještě chvíli udržel vážnou tvář, chtěl znát její odpověď, možná že ho ale přeci jen nakonec prozradili cukající koutky. Tohle jejich rýpání do sebe nejspíše nebude mít konce. A nejspíše bude stále v tomhle ohledu ještě hůř, protože jak Caroline, tak i on ví, že si v tomhle ohledu navzájem mohou zajít docela daleko, aniž by to jednoho z nich rozčílilo. Spíše si to budou jen stále dokola vracet.
Poté jí již vedl na taneční parket, kde když se zastavili, položil jí svou ruku na její pas a druhou stále držel její ruku, jak se při tanci sluší a patří. Když řekla, že si budou muset brzy promluvit, podívá se jí do očí a svými rty se přiblíží k těm jejím, zatímco s ní ladně tančí do rytmu hudby. "Tak mluv." Vyzve jí šeptem jen kousek od jejích rtů. Proč to prodlužovat. Stejně si tady každý hledí svého a kdo ví, jestli se nakonec mimo akci uvidí někdy v nejbližší době, přeci jen právě on bývá poměrně dost zaneprázdněn.

Stiles nikdy nebol stvorený na to, aby sa mohol sám považovať za toho najlepšieho tanečníka no rozhodne nemal v pláne sa tejto situácií vyhýbať do konca svojho života. No stále to bolo niečo, čo musel povedať svojej tanečnej partnerke ešte predtým, ako vôbec urobia ten prvý tanečný krok.
,, myslím si, že je správne upozorniť ťa, že možno nie som najlepším tanečníkom no rozhodne sa budem snažiť o to, aby som ti nepošpinil na tomto večierku meno..“ na jeho tvári sa v jednom momente objavil úsmev, ktorý bol v podobe nadvihnutia jemne kútikov pier pričom následne v spoločnosti mladého dievčaťa nasledoval do stredu celej miestnosti. V jednom momente mal dokonca priam dokonalý výhľad na svoju dlhoročnú kamarátku s ktorou sa rozhodne do budúcna bude musieť stretnúť v spoločnosti muža, ktorého aj napriek tomu dobre nepoznal, tak vedel, že dokáže mať v rukách veľkú moc.
V momente, kedy Stiles mal možnosť poznať dievča vo svojej spoločnosti, jeho pohľad sa v tom momente takmer okamžite opäť vrátil k dievčaťu vedľa seba pričom následne sa snažil prísť na to, akým človekom v skutočnosti je. Nadprirodzeno sa nachádzalo všade okolo neho, bolo by oveľa viac pochopiteľné, ak by bola nejakým nadprirodzeným stvorením. V momente, kedy ale povedala svoje meno, prišlo mu to v jednom momente zvláštne. To meno bolo v mnohých situáciách spojované v mnohých veciach no on nikdy zatiaľ nemal potrebu zisťovať, čo to vlastne znamená. No nechcel byť jeden z tých ľudí, ktorý by sa vypytoval na nejaké podrobnosti. Na miesto toho sa sústredil len na jej tvár pričom následne jej venoval jeden svoj malý no aj tak pomerne typický úsmev.

,, moje meno je Stiles. Stiles Stilinski.“ Potriasol jej rukou jemne, len aby náhodou neurobil nejaké zlé gesto pričom následne sa pozrel na ten parket na ktorom už niekoľko ľudí tancovalo. Jeho správanie nebolo iné len z toho dôvodu, že si mohol všimnúť, že má rovnaké meno ako práve rodina, ktorá toto mesto doslovne vlastní. Nikdy nebol tým, kto by dával dôraz na nejaké mená. Predsa len mu záležalo skôr na tom, aký ten človek v skutočnosti je. A hlavne, teraz sa musel sústrediť na to, aby jeho to šialené ja, ktoré robilo jeden problém za druhým aj napriek tomu, že to možno nemal v pláne. Niekto by to mohol pripisovať k samotnej puberte no on sám vedel o tom, že v skutočnosti to bola len jeho pomerne pojašená časť.
,, toto miesto je v skutku nádherné..“ nebolo to po prvýkrát, kedy sa nachádzal na tomto mieste. Pretože už sa nachádzal na plese a toto bolo pomerne rovnaké. Taktiež sa mnoho ľudí chcelo ukázať, čo v skutočnosti majú na sebe, ako vedia tancovať alebo dokonca to, s kým sa na tom večierku nachádzajú. Bola to určitá prestíž, ktorú on sám až tak veľmi nechápal.

Hope nebyla nikdy člověk, který by si tyhle akce nijak zvlášť užíval a vyhledával je, po většinu času se jim opravdu vyhýbala, ale na tyhle rodinné události i tak nakonec čas od času šla. A nebyla nikdy ani taneční typ, ale za to základy tance ovládala opravdu skvěle, díky její tetě Rebekah, která měla opravdu zkušenosti napříč staletími a která jí všechno, co teď umí, naučila. Ale i tak jí to muselo stát spoustu nervů a trpělivosti, než se dočkali velkých výsledků, které se ale nakonec dostavili. "Jsem si jistá, že tak hrozný nejsi, jak povídáš. A navíc nikdo není dokonalý, jde jen o tanec, no ne?" na tváři se jí objevil přívětivý úsměv, kterým mu dávala najevo, že její jméno na tomhle večírku jistě nepošpiní a že tohle je věc, které se nemusí bát. Hope byla mírně překvapena tím jak zdvořile se k ní choval, většinou se s takovými slušnými 'gentlemany' moc nepotkává, připadalo jí to jistým způsobem i roztomilý. Po chvilce zaznamenala jeho pohled, kterým zpozoroval Caroline a na malý moment jí sledoval. "Ty znáš Caroline?" zeptala se nakonec zvědavě, protože bylo vidět, že jí možná už někde někdy zahlédnul nebo jí dokonce zná osobně. Pak svůj pohled stočila i ona směrem ke Klausovi s Car, kteří spolu tančili stejně jako oni na parketu. Bylo to pro ní zvláštní vidět tyhle dva dohromady, nikdy neměla ani nejmenší ponětí o tom, že by k sobě chovali nějaké city, Klaus nebyl zrovna ten táta, který by se své dceři svěřoval s něčím takovým, i přesto že ta blonďatá upírka byla ředitelka školy, kterou ona sama navštěvuje. Když i on se představil jí, upřela na něj pohled a koutky se jí zdvihly do širokého úsměvu. "Těší mě, Stilesi" potřásla si s ním rukou a skousla si lehce spodní ret, přičemž na moment naklonila svou hlavu na stranu. O tomhle jméně tady v New Orleans ještě neslyšela. Moc času tu sice poslední dobou netráví, ale i tak to musí být někdo, kdo tu je nový. "Jak dlouho už jsi tady v New Orleans?" zeptala se nakonec a nadzvedla tázavě obočí. Hope se opravdu tenhle kluk zalíbil, připadal jí milý a galantní, čehož si v tuto chvíli cenila. Bylo příjemné vlastně navázat s někým novým kontakt, moc často to opravdu nedělala, proto to pro ní byla příjemná změna. Když se zmínil, že toto místo je nádherné, nemohla jinak než s ním souhlasit. "Je opravdu kouzelné, obzvlášť při událostech jako je tahle" přitakala mu opět s úsměvem na tváři. Měl pravdu, cítila to úplně stejně, jen ne vždy tomu tady je tak, ne vždy se to tu zdá tak nádherné jako teď. Našlo by se i období, kdy tohle místo bylo prázdné bez života, aniž by se tu objevila živá dušička.

Caroline počúvala jeho slová. Spočiatku nevedela čo má povedať, Elena vždy bola jej najlepšou kamarátkou aj napriek tomu, že za posledné roky ju vôbec nevídala. Predsa len, každý z nich išiel vlastnou cestou. No tak ako čas plynul a ona spomínala na to všetko, čo sa vlastne dialo v minulosti musela nad tým premýšľať rovnako ako aj on. Možno mal pravdu, možno po celý ten čas išlo iba o Elenu. Ved už ako človek, sa všetko muselo točiť len okolo záchrany práve Eleny.
„ nikdy som sa na to nepozerala takto. Ale možno máš pravdu. Ked bola človekom, všetko sa točilo len okolo toho, aby si sa k nej nedostal. Aby si neprelomil tú kliatbu. Neskôr sa všetko točilo okolo toho aby si nezískal jej krv k tomu aby si mohol tvoriť vlastnú rodinu podobných ľudí ako si práve ty. A ked sa stala upírkou. Stále sa to točilo okolo nej.“ Zmyslela sa Caroline pričom ani len na malý moment neprestala tancovať. Ba naopak, držala sa o čosi pevnejšie.
„ všetko sa točilo iba okolo nich. Taktiež aj okolo Damona, Stefana a Eleny. Bol to ten povestný trojuholník, ktorý sa od seba spočiatku nevedel odlúčiť. Z toho dôvodu ma využili na to, aby som ťa zabavila Klaus.“ Caroline sa nad tým musela zasmiať pretože už vtedy bolo viac ako jasné, že Klaus Mikaelson má pre niekoho ako je práve ona slabosť. Caroline sa musela zamyslieť nad tým, čo povedal. Nikdy nechcela aby bola rovnako známa ako ich rodina. Pretože by to znamenalo, že by mala proti sebe aj určitých nepriateľov.
„ nemám možnosť rovnakého mena ako máš ty Klaus. Nemyslím meno ako meno, ale máš súrodencov na ktorých sa môžeš spoľahnúť aj napriek tomu, že to tak možno niekedy nevyzerá a myslíš si, že sú niekedy tvojimi nepriateľmi no nie je to tak. Čo by som ja dala za nejakých súrodencov..“ jej hlas bol v ten moment trocha slabším. Uvedomila si, že v momente, kedy dievčatá dospejú, nebude takmer nič, čo by ju držalo pri živote. Sledovala ako ľudia okolo nej zomierajú rovnako ako to bolo povedané počas toho, ako sa zmenila na upíra.
Caroline v momente, kedy pocítila ako sa k nej blíži svojimi perami cítila ako sa jej zachvelo celé telo. Nevedela to ovládať, v jeho prítomnosti sa cítila ako pubertiačka, ktorá nevie čo má robiť ako sa tváriť, len aby stačila schovať tú červeň v tvári. Caroline následne sa naklonila a prehovorila. „ čo sa deje Klaus. Prečo sa mnoho ľudí v meste bojí.. čo nás čaká..“

Asi neměl možná začínat téma Elena, ale nemohl si pomoci. Navíc právě Elena opravdu byla skvělý příklad pro to, aby ukázal Caroline, že ona opravdu tou špatnou nebyla a nemusí se tím pádem vůbec za nic vinit. Bylo by to naprosto zcestné a především zbytečné. Něco takového si prostě nezaslouží. Čekal tedy, že její reakce bude všelijaká, že začne Elenu bránit, jemu třeba i vynadá za to, že se opovážil o Eleně takhle mluvit a začne s tím, jak Elena za nic nemohla, protože to prostě měla těžké, ale nic z toho se nestalo a chvíli vážně uvažoval o tom, jestli jen špatně neslyší. Caroline opravdu souhlasila s jeho slovy. Připustila, že to vždy byla jen Elena.
"Vážně jsem nečekal, že připustíš, že máš pravdu. Očekával jsem, že začneš Elenu bránit zuby nehty." Podotkne při jejích slovech pobaveně. "No, jsem rád, že sis něco takového uvědomila po kolika že letech? Tak po sedmnácti, možná osmnácti?" No teď už to bylo jedno, protože Elena zmizela naštěstí z jejího života, alespoň v to doufá. Ne že by jí nepřál přátelé, nebo tak, ale má na lepší.
"Přesně tak. V tomhle máš pravdu. No nikdy jsem nechápal, co na Eleně všichni viděli. Ty jsi byla mnohem zajímavější." Věnuje jí nevinnou poklonu, při čemž se mu na tváři i objeví úsměv. Byla to pravda, měl pro ní slabost již před lety a do teď se to nezměnilo. Říkal, že bude její poslední láskou a to se teď snad i dokonce plní, i přestože před lety, když jí tohle řekl, tak Caroline vypadala dost na to, že něčemu takovému nevěří. No on byl přesvědčen o tom, že se mu jí podaří získat a heleme se, jak to teď dopadlo. Nejspíše za to může dost i to, že oba si prošli svým a nějakým způsobem se změnili a troufá si říct, že oba k lepšímu.
"Vím, že mé rodinné vztahy nebyli vždy úplně ideální, ale řekněme, že jsem si své rodiny začal vážit o něco více, než před tisíci lety." Ujistí jí. Nakonec, i kdyby ho naštvali nic s tím neudělá. Stejně už nemá žádnou dýku, která by je uspala na jak dlouho by si on sám jenom zamanul. "A ty možná nemáš sourozence, ale nic to nemění na tom, že máš kolem spoustu lidí, kteří tě mají rádi, lásko." Připomene jí tuhle maličkost. Nemohl si nikdy nevšimnout, že Caroline po každé kolem sebe měla spoustu osob a věří, že to se nezměnilo ani teď. Možná to nebude její stará parta, ale určitě má přátele.
No pak již přišlo na řadu to podstatné téma, o kterém nejspíše Caroline chtěla v nejbližší době především mluvit. Povzdechne si při jejích slovech. No věděl, že by jí tohle měl říct. Od jejích rtů se nevzdaloval, čím tišeji budou o tom mluvit, tím lépe. "Do New Orleans přišlo něco, co bylo většině doposud neznámé. Démon, Abaddon." Dívá se jí při svých slovech do očí, zatímco samozřejmě stále drží krok s hudbou. "Nevím, co jsou jeho slabiny, nebo co přesně chce, ale způsobuje tu dost chaos." Pokračuje dál a pohladí jí při svých slovech po boku. "Pamatuješ si na Silase? Něco podobného dokáže i tenhle démon. Dostane se ti do hlavy a donutí si myslet něco, co není pravda. Proto tu jsou nejspíše útoky mezi ostatními, proto mají ostatní strach. Nevím jak vypadá, nesetkal jsem se s ním tváří v tvář, ale byl blízko a dokázal se naprosto nepozorovaně dostat do hlavy i mně." Vysvětlí jí celou situaci a poté se jí o něco naléhavěji podívá do očí. "Buď opatrná. Vzhledem k útokům vlkodlaků na upíry a naopak by se ti mohlo něco stát. Vlkodlaci se moc nezdržují ve městě, přesto, pokud nějaké uvidíš, běž radši pryč." Jistě, dokázal by jí vyléčit, ale náhoda je blbec a nemusel by se k ní vůbec dostat včas.

Caroline nad podobnými slovami premýšľala pred nedávnom veľmi dlho. Caroline si to nechcela priznať, nechcela byť sebeckým človekom tak, ako to bolo pred jej stvorením no čím dlhšie bola na svete a mohla premýšľať nad minulosťou a nad tým, čo sa v skutočnosti dialo v ich živote, nemohla si pomôcť pričom musela zdieľať rovnakú myšlienku.
„ Elenu som nevidela už niekoľko pekných rokov. Hovorí sa, že priateľstvo niekedy pominie no rodina nie. A myslím si, že to je aj pravda. Pretože tak ako som si začala žiť svoj život aj ja sama, tak to urobila aj ona. Neviem, ako sa jej darí no myslím si, že bol aj ten správny čas na to, aby sa naše cesty rozdelili.“ Caroline mala rada svojich priateľov no vedela, že takto to je v tejto chvíli oveľa lepšie.
„ Neviem myslieť na rovnaké veci, ako som myslela predtým. Neviem si ani len predstaviť rovnaké situácie. No viem, že ak by som sa ocitla v podobnej situácií ako pred rokmi, kedy by som si musela vybrať medzi dobrom kamarátky alebo pred vlastným. Neviem si ani len predstaviť..“ Caroline sa na malý moment musela zastaviť a popadnúť dych. Bolo to niečo iné ako pred niekoľkými rokmi. V tejto chvíli musela myslieť aj na to, čo by sa mohlo stať, ak by si musela vybrať medzi svojimi dcérami alebo priateľmi.
„ Myslím si, že v tomto to máme podobné. Viem, že ak by som sa ocitla v podobnej situácií aj teraz, premýšľala by som určite iným spôsobom. Ak by som si mala vybrať medzi dobrom dcér alebo dobrom priateľov, vedela by som akým smerom sa chcem udať..“ Caroline obdivovala to, ako sa vedel Klaus pozerať na svoju dcéru. To, ako ju ochraňoval, rovnako to robila aj ona sama, čo sa jednalo jej dcér. Caroline len dúfala, že ich lásku všetky pochopia a rodina sa rozrastie.
„ Nik, viem, že nikdy nebudem Mikaelson len chcem aby si vedel, že tu budem pre teba rovnako ako tvoja rodina.“ Povedala tichým hlasom, pričom jednu ruku položila na jeho hrud, priamo na miesto, kde mal uložené srdce. Na tvári sa jej objavil úsmev, pretože si spomenula na ten moment, kedy mu hovorila, že to srdce on nikdy nemá.

V momente, kedy začal hovoriť o démonovi, o tom ako sa dokáže dostať do hlavy, jej dych sa opäť zatajil. Bol to opäť ten moment, kedy sa v jej tele objavoval strach. O svojich najbližších, nedokázala už o niekoho prísť, nechcela si podobným peklom ako to bolo pri jej matke prechádzať opäť a opäť. V tejto chvíli sa rozhodla bojovať a dúfala, že Klaus ju nedonúti byť od tejto veci čo najďalej.
„ Pomôžem tak, ako len viem, Klaus.“ Povedala tichým hlasom a dúfala, že z tejto veci budú môcť vynechať dievčatá. Nechcela ani len pomyslieť na to, že by sa im niečo mohlo stať. „ Vieme, čo chce alebo nie? Myslím si, že ak sa niečo takéto objavilo v našom meste, bude dobré ak spojíme sily. Nemyslím len vašu rodinu a upírov ale aj vlkolakov a čarodejnice. Tá nenávisť, ktorá koluje v krvi v tejto chvíli prehučať.“ V jej hlase bolo cítiť, že jej na tomto mieste záležalo a nechcela sa vzdať nového domova. V jednom momente potrebovala cítiť jeho objatie. Potrebovala svoju hlavu skloniť na jeho hrud a na malý moment zabudnúť na to, že okolo nich sa nachádza niekto, kto by ich mohol vidieť. „ Sľúb mi, že sa nám, tebe nič nestane..“ Caroline sa na malý moment odtiahla a pozrela sa mu priamo do očí, pričom povedala posledné slová. „ chcem aby si ma v tejto chvíli pobozkal. Chcem aby si nemyslel na to, či sa niekto pozerá alebo nie. Nikdy nevieme, kdy bude ten posledný moment a nechcem zomrieť bez toho, aby som necítila po tých rokoch lásku. Bozkávaj ma, ako keby to bolo naposledy, Nik..“

Stiles sa mierne obával podobných udalostí, kedy mal viesť v tanci niekoho, kto niečo znamenal. Vedel, že ak by niečo pokazil, určite by to v jeho prospech nedopadlo najlepšie. Stiles vedel, že ak by urobil niečo zlé a tým pádom by pokazil aj meno slečny vedľa seba, určite to nechcel zapríčiniť. Na jeho tvári sa objavil malý úsmev v okamihu, kedy sa spýtala na Caroline, pričom sa musel opätovne pozrieť smerom, kam sa pozrela aj ona sama. Nemal z toho dobrý pocit, začínal sa mierne báť o jej život po boku muža s ktorým mal možnosť sa už aj vidieť pri jednej nie veľmi peknej príhode.
„ Presne tak, poznám Caroline Forbes. Už niekoľko rokov. Jej tvár sa vôbec nezmenila.“ Na tvári sa mu objavil úsmev, pretože to bola pravda. Caroline mal rád, bol dokonca rád aj za to, že ich cesty sa spoločne skrížili. Pretože bol rád za každý jeden okamih, kedy sa mohol s ňou pozhovárať. Mal rád jej úsmev, jej smiech a jej rozprávanie. Rozvahu a dokonca aj snahu ochrániť okolo seba každého jedného živého tvora, na ktorom jej záleží.
„ No neviem, či sa nemám o u obávať. S mužom s ktorým sa nachádza som mal jednu možno zlú skúsenosť.“ Keby len mladý Stiles Stilinski, ktorý sa takmer neustále objavoval tam, kde sa objavujú problémy. Ale to bolo naopak, že kde sa objaví on, sa objavia problémy spoločne s ním. No v tejto chvíli na tom dokonca ani nezáležalo.
„ Taktiež je potešenie na mojej strane. Som rád, že som mal možnosť v tomto meste stretnúť aj nejakého mladého ducha v krásnom tele.“ Aj napriek tomu, že to bola pomerne zvláštna poklona, aj tak mal Stiles potrebu to povedať. Predsa len, to bola len čistá pravda.
Ked sa spýtala na to, ako dlho sa nachádza Stiles v meste, chcel povedať presný údaj, no nevedel to. Bolo to už niekoľko dní alebo už celé týždne? Pri tom, ako sa snažil nájsť Abbadona nevedel, ako mu rýchlo alebo pomaly plynie čas v prítomnosti.
„ Už to je asi niekoľko dní, ktoré sa prehlbili do týždňov. Prišiel som tu kvôli..“ Stiles vedel, že takmer každý jeden človek v miestnosti je nejakým spôsobom spätý s nadprirodzenom a v jej prípade to rozhodne nebude inak.
„ prišiel som tu kvôli tomu, že ma tu nasmerovali stopy. Som na stope niečomu obrovskému Hope.“ Nebol to strach ale túžba s ktorou tie slová vyslovil.

Být sobecký není špatné, tedy, pokud to není až příliš časté. Z něj by si rozhodně nikdo příklad brát neměl, obzvláště z jeho staršího já předtím, než se narodila Hope. Bylo mu dříve jedno, co se děje, že tím vlastně prakticky svým způsobem ublíží svým sourozencům, hlavně, aby jemu vše vyšlo tak, jak chce a potřebuje. Přesto je ale toho názoru, že Elena si nikdy nezasloužila to, co měla. Možná je v tom skrytá po tolika staletí již nějaká averze vůči dvojnicím a trochu přehání, nic to ale nemění na tom, že na jeho slovech i tak něco málo rozhodně bude, což mu potvrzuje jen odpověď Caroline. Opravdu se mu tyhle její názory líbí víc, než to, jak bezmezně před lety stálá za svými přáteli děj se co děj. Dospěla, o tom žádná a jedině jí to svědčilo. "Za těch spoustu let ještě se kolem tebe mihne spoustu přátel, kteří nakonec odejdou." Odpoví jí jednoduše. Spousta lidí je zkrátka postradatelných a má pravdu, zůstane ve většině případech jen rodina. Poslouchá její další slova. Bylo zvláštní se s Caroline bavit právě o jejích dcerách. Dvě osoby, které nikdy neměli mít děti poté, co se proměnili se mohou nyní pyšnit tím, že je mají. Pravděpodbně jsou jediní upíři na světě - dobře, on je hybrid - kterým se něco takového podařilo, byť naprosto neplánovaně a neúmyslně a ani on toho nelituje, protože svou dceru miluje nade vše a opravdu by byl pro ní ochotný si sehnat i něco, co ho zabije a vrazit si to sám do srdce, pokud by to znamenalo, že to zachrání život právě jí. Naučila ho opravdu bezpodmínečně milovat a na oplátku se mu to samé dostává i od ní. Vztah otce a dcery, který mezi spolu mají se nedá popřít. Ví, že možná občas jako rodič dělá také chyby, je těžké být otcem, když pomalu neví, jak by se správný otec měl chovat, ale snaží se být pro ní co nejlepším tátou a snad se mu to i daří. "A to, že by ses tak rozhodla by ti nemohl nikdo vyčítat. Je přirozené, že rodičovská láska zvítězí nade vším." On to sám moc dobře nakonec zná a Caroline v tomhle opravdu plně chápe. Usměje se při jejích dalších slovech. "Vím o tom, Caroline a totéž platí i pro tebe." Ujistí jí. No přesto za ní jen tak z problémy chodit nebude stejně, jako s nimi do poslední chvíle nechodí za rodinou. Dává přednost tomu, že věci zkusí nejprve vyřešit sám a až pak, když zjistí, že to asi úplně nepůjde, tak se na někoho obrátí. No, to že nebyla Mikaelsonová on viděl jedině jako že je to dobře. Caroline je až příliš dobrá na to, aby byla jedna z nich. Jistě, to i Hope, jenže tu před vším zlým chrání a doufá upřímně, že se jim to i dlouho bude ještě dařit. Nechce pro Hope, aby byla nakonec jako kdokoliv z jejich rodiny, protože i když není fér, že jí bylo přiděleno něco takového, není jen jejich nadějí, ale i světlem.
Pak se už zmínil o problematice, o které se jí plánoval zmínit, jen ne hned teď. Věděl moc dobře, že se jí to nebude líbit a chtěl jí kvůli jejímu bezpečí od toho držet co nejvíce stranou, no nebyl si zas tak moc jistý tím, že jí po tomhle od toho držet stranou bude tak snadné. "Vím, že pomůžeš a slibuji, že pokud se něco najde, přijdu s tím za tebou, ale to co chci teď je to, aby ses držela dál od problémů. Dál od tohohle všeho a pokud zaznamenáš něco nezvyklého, zmizela z toho místa pryč. Můžeš zkusit zavolat Alaricovi, jestli nemá o tom démonovi něco v té své knihovně, ale potřebuju vědět, že budeš v rámci možností v bezpečí a nebudeš se do ničeho vrhat po hlavě." Jeho hlas byl naléhavý. Jestliže měl tohle všechno vyřešit, nemohl se při tom neustále o někoho strachovat. Ať už je to Caroline nebo Hope, která je teď ovšem naštěstí stále ve škole v Mystic Falls, alespoň si to myslí. Zavrtí hlavou. "Ne, nevíme co chce a pokud bychom se teď všichni spojili, mohl by využít toho, že jsou všichni tak moc pohromadě a proběhli by jatka. Musíme postupovat opatrně a v první řadě o tomhle démonovi kdekoliv zjistit víc. " Nevidí řešení ve spojenectví mezi jednotlivými frakcemi. Nemyslí si, že by to bylo něco, co by ten démon jen tak přehlédl a nechal být. Při jejích dalších slovech jí položí ruku na její tvář. "O mě si starosti nedělej a ty se od toho prostě drž co nejdále to bude možné." Dívá se jí při tom do očí. Opravdu by teď nejraději i poslal Caroline pryč z města, kde by nebyl žádný Abbadon, jenže Caroline není ten typ člověka, který by ho poslechl. No prozatím jejich tanec byl nejspíše opravdu u konce, ačkoliv i nadále stáli uprotřed tanečního parketu, kde kolem nich bylo spoustu tančících párů. Na její další slova nebyla třeba odpověď, alespoň ne slovní, a proto si jí za pas přitáhl ještě blíže k sobě, zatímco svou druhou ruku měl stále na její tváři a svými rty vyhledal ty její, které následně spojil do dlouhého polibku. Nikdy by mu nedělalo problém ukázat, že Caroline patří k němu, i když to má svá rizika a věděl, že to jednoho dne přijde, jen respektoval její přání, když nechtěla, aby o tom zatím někdo věděl, čemuž je dnes již konec. Nejspíše se o tom začne mluvit, no věděl, že jen málo kdo by si v tomhle městě po ní troufl jít, protože všichni ví, co se stane s těmi, kdo se pokusí ublížit někomu, na kom mu záleží. A jen člověk, který už nemá co ztratit by se jí pokusil ublížit. Jenže až příliš jeho nepřátel se bojí smrti, a proto alespoň v tomhle vidí nějakou menší jistotu. Jejich polibek rozhodně chvíli trval, no ale nakonec se přeci jen od jejích rtů poodtáhl, ačkoliv stále zůstával v dost velké blízkosti. "Zůstaň přes noc." Navrhne nakonec. Bude si i mnohem jistější, když zůstane, protože bude zkrátka v tom největším možném bezpečí.

Caroline vedela, že to tak bude. Vedela, že sa Klaus bude snažiť o to, držať ju od všetkého tohto rizika čo najďalej no ona sama vedela, že to nebude také ľahké, ako to vyzerá. Caroline bude musieť vymyslieť, ako mu pomôže. Nebude sa len tak schovávať a čakať na moment, kedy to všetko pomizne. Ona sa nebála toho momentu, kedy by musela zomrieť, pretože vedela, že zomrieť s pocitom, že niekoho zachránila by bolo to najlepšie. Bol by to jeden z tých prípadov na ktoré niekoľkokrát čakala. Zvláštne ako to niekto môže vôbec povedať.
„ nemôžeš to urobiť Klaus. Myslieť si, že by si ma od toho mohol odtrhnúť. Vieš o tom, že ak budem po tvojom boku a dokonca bojovať rovnako ako ty. Vtedy budeme v bezpečí obaja a taktiež aj naše dcéry.“ Bol to zvláštny pocit myslieť si, že niekedy by mohli byť rodina. No možno ona nad tým premýšľala viac v poslednej dobe ako na samotnom začiatku. Caroline nechcela ísť na všetko rýchlo, ale chcela aby vedel, že s ňou to rozhodne také ľahké nebude. Nechce stáť niekde v kúte a dúfať, že si ju niekto nevšimne počas toho záverečného boja, ktorý určite prebehne. Caroline v tejto chvíli ale nechcela hovoriť o démonovi, ktorý sa nachádzal v ich živote alebo o tom, že možno by bolo lepšie ak by sa rozdelili. Ona chcela si vychutnať tento večer, ktorý pre ňu znamenal mnoho.

„ nezabudni na jednu vec Klaus. Nech sa budeš snažiť ako budeš môcť. Nikdy sa ti nepodarí ma od seba nejako odsotiť, odohnať. Nikdy.“ Povedala v tejto chvíli pomerne presvedčivým hlasom, pretože to tak bolo. Nechcela sa vzdať niečoho, čomu verila. Caroline ho milovala, no to možno ešte nevedela. Vedela len to, že jej na ňom nesmierne záleží. Ked pocítila jeho pery na tých svojich, musela sa zasmiať, usmiať sa na jeho perách. Bolo to ako po prvýkrát, kedy sa pobozkali. Ako keby od toho momentu neprešiel takmer žiaden čas a všetko, čo sa odohralo vlastne nedávalo žiaden zmysel. Caroline pred niekoľkými rokmi neverila jeho slovám, ktoré hovoril o tom, že on bude jej poslednou láskou no v tejto chvíli tomu skutočne začala veriť.
„ chcem aby si tomu veril rovnako, ako tomu verím ja Klaus.“ Caroline nikdy nechcela nahraniť nikoho v jeho živote no aj napriek tomu vedela, že v okamihu, kedy nikto pri nom nebude stáť tam bude stáť práve ona, nech sa deje čokoľvek. Ked počula ako povedal tie slová o tom, aby ostala pre túto noc s ním, pohladila ho ukazováčikom po lícnej kosti a prikývla hlavou na malý znak toho, že súhlasí.

Počítal s tím, že bude protestovat, a proto se snažil pro ní najít alespoň nějakou pomoc v podobě například právě toho, že zkusí něco zjistit od Alarica. Dle jejích následujících slov ovšem nejspíše prokoukla jeho záměry. Možná Alaricovi opravdu zavolá, ale rozhodně ho neposlechne s tím, ať se od toho všeho drží stranou úplně. Věděl, že nikdy nebyla zbabělec a snažila se pomoci jak nejvíce to bylo možné a bylo naivní si myslet, že tentokrát by tomu bylo jinak. Chce být nápomocná, i kdyby jí to mělo stát její život. Možná se nebála momentu, kdy by měla zemřít, ani on sám se nebál své vlastní smrti, ale bál se smrti svých blízkých a ke Caroline měl vždycky blízko a před dvěmi měsíci se sblížili ještě mnohem více a jejich vzájemné pouto jen sílí. A tenhle démon je v jeho městě a je jeho starost se ho zbavit, ne Caroline a pokud by při pomoci mu zemřela, bylo by to něco, co by pravděpodobně sám sobě vyčítal. "Ano můžu. Mýlíš se. Nebudeš v bezpečí, když budeš bojovat. Budeš v bezpečí, když od toho dáš ruce pryč. Je mnohem větší pravděpodobnost, že si tě ten démon nebude všímat, když nebudeš proti němu nic chystat. A ten démon se dostal do hlavy i mě. Donutil si mě myslet, že umírám, nehodlám riskovat, že by tímhle způsobem mě donutil tě třeba zabít a nebo naopak donutil tobě ublížit někomu, na kom ti záleží." Věděl, že ten démon je natolik dobrý, že by se klidně místo Caroline před ním najednou mohl objevit Mikael a co by on v tuhle chvíli asi udělal, pokud by si to včas neuvědomil? Jistě, bodl Caroline dřevěný kůl přímo do srdce. A podobné scénáře by se mohli stát i Caroline, jen by například ohrozila své dcery, protože on zabit být nemůže. Možná má až přehnanou starost. Možná jí má až přehnanou potřebu chránit, ale ze svých vlastních zkušeností ví, že chránit lidi, kteří se mu stanou blízký je v jeho případě velmi důležitá věc, pokud je nechce jednoho dne vidět kvůli němu mrtvé.
Povzdechne si při jejích slovech, při čemž jí pohladí po tváři. "Nesnažím se tě odehnat, lásko. Snažím se tě udržet v bezpečí a ty tomu zrovna v tuhle chvíli moc nepomáháš. Někdy je lepší zůstat v ústranní a tohle je ten případ. Nepochybuju o tobě, ale stále jsi smrtelná a nikdo neví, jak na toho démona jít." Možná není člověk, ale upír je stále poměrně dost mladý. City k ní jsou ovšem nepopíratelné, a právě i proto se jí snaží tak moc chránit. Bylo až neuvěřitelné, jak moc se mu dokázala dostat pod kůži už před lety a ani po tak dlouhé době se to nezměnilo, naopak teď, když jsou spolu, dostává se mu pod kůži jen víc a víc. Po jejich polibku se jí zase podíval do očí. "Neplánuji tě opravdu odehnat, ale neplánuji tě ani vystavovat nebezpečí." Ví, že si to nebezpečí pro ní může přijít kdykoliv, ale je v to mnohem menší pravděpodobnost, než když mu bude chodit naproti. Když přikývla na souhlas po jejích slovech, přikývne. "Dobře. Možná tě tentokrát ráno najdu i vedle sebe a ne až za několik dní v baru." Ušklíbne se, při čemž jí věnuje ještě jeden o něco kratší polibek.

Koutkem oka zaznamenala letmý úsměv, který se mu objevil na tváři při zmínce o Caroline. Svým způsobem to pro Hope bylo zvláštní pozorovat, jak moc se Klaus k ní má. Nikdy neviděla, se svého otce zajímat o někoho jiného než o svou rodinu a samozřejmě o sebe, ale tohle byla rozhodně příjemná změna. Musela ho opravdu okouzlit, čemuž se nedivila. I sama Hope si ji oblíbila už dávno předtím a byla ráda, že by to byla zrovna ona, která by nakonec stála při Klausovi. Byla silná, charismatická a rozhodně to byl typ člověka, který dokázal oponovat i někomu jako je právě její táta. Ve chvíli, kdy se ale k sobě začali mít až moc, si Hope odkašlala a svůj zrak upřela opět na svého společníka, který se zrovna zmínil o jedné špatné zkušenosti s mužem, který byl v přítomnosti blonďaté upírky. Na tváři se jí vyloudil pobavený ale zároveň nevinný úsměv při jeho slovech. Nejspíše neměl nejmenší ponětí, že je ona jeho dcera a zatím se rozhodla, že se o tenhle fakt nebude dělit. "Co myslíš tou špatnou zkušeností?" povytáhla zvědavě obočí. Byla si vědoma toho, že s Klausem mají spoustu lidí špatné zkušenosti, jsou jen světlé výjimky, kdy by na něho slyšela jakoukoliv chválu. Zřejmě bylo pro ostatní těžké myslet na něho a přitom nevidět všechno to, čeho se kdy dopustil. Udělal spoustu špatných věcí, ale pro ní nebyl ten zlý, znala ho jinak než oni. A zkrátka a dobře, nebyl takový, jako se o něm říkalo. Zasloužil si být šťastný a pokud by to mělo být po boku Caroline, přála by mu to.
I přes zvláštní poklonu, kterou jí Stiles složil, se zachovala tak, jak je zvykem. Hloupě a infantilně. Do tváři se jí nahrnula krev, až líčka nabraly barvu rajského jablka a na tváři vyloudila nesmělý úsměv, který naznačil, jak moc jí tím ozbrojil. Stiles byl opravdový gentleman v jejích očích alespoň pro zatím, ale věděla, že pět minut jí toho o charakteru člověka příliš neřekne. "Odkud jsi k nám zavítal, Stilesi?" po tváři se jí mihl zvědavý výraz a zkoumavě si ho začala prohlížet. Hope znala široko daleko jen New Orleans a Mystic Falls, proto se zajímala o to z jaké dálky vlastně přijel.
Jeho další slova ho zaujala a zároveň svým způsobem překvapila. Rozšířila očka očekáváním, když zmínil, že je na stopě něčemu obrovskému a pokud se to týkalo New Orelans, týkalo se to konec konců i jí samotné. Proto jí tenhle objev nadchnul a rozhodla se začít zajímat víc. "O co jde? Možná.. Možná bych ti s tím mohla pomoct.." podotkla tišeji bez zaváhání a ačkoliv by se do toho možná neměla plést, její zapálení pro 'dobrou věc' jí rozhodně nenechalo nečině se tím nezabývat. Jak by jen mohla, vždycky se do všeho vrhla možná až příliš po hlavě, aniž by promyslela případné následky. Na to ale v tuhle chvíli ani nepomyslela, zatím ani nevěděla, čeho se to týká.

stiles sa pozrel rovnakým smerom, pričom si uvedomil, že zjavne medzi nimi nebude len také kamarátstvo. no aj napriek tomu sa na jeho tvári objavil malý úsmev, pretože bol rád, že niekto ako caroline je stále schopný lásky. stiles vedel, čo ju čakalo v minulosti, aké bolesti musela zažiť. nebolo by po prvýkrát, kedy si spomenul na jej slzy kotúľajúce sa slzy po tvári. no stiles sa chcel v tejto chvíli venovať hlavne svojej partnerke, ktorú si jemne, rozhodne nie na silu pritiahol k sebe o čosi bližšie pričom bez toho aby sa pozeral na zem sa pokúšal o to, viesť ju v tanci. nebol najlepším tanečníkom, nikdy zjavne ním nebude no aj napriek tomu sa muselo uznať, že sa stiles skutočne snažil. o tom nebolo vonkoncom pochýb.
,, nič ti nepovedal.." tichým hlasom povedal hope pričom sa jej pozrel priamo do očí. už aj tomu najblbšiemu človeku by došlo, že sa jedná o jej otca. o niekoho, kto toto mesto mal viesť. ved v momente, ak niekto povie slovo mikaelson, rozhodne si človek vie takmer okamžite predstaviť ich rodinu. prirovnať k nej niekoľko vznešených mien. stiles sa opäť pousmial pričom nevedel, či s tým má začínať alebo nie. nevedel do akej miery má s hope hovoriť o tejto veci, či si to má nechať pre seba alebo počkať na ten moment, kedy jej to povie on sám. no zjavne klaus bol jeden z tých, kto si nechával veci do posledného momentu len a len pre seba.
,, snažím sa mu prísť na koreň už nejaký ten čas. sledujem jeho stopy, jeho prízraky. dozvedám sa o jeho slabinách aj napriek tomu, že zjavne ich nie je mnoho. hope, v meste sa objavil démon." slovo, ktoré by v niekom mohlo vzbudiť strach ba dokonca hrôzu v nadprirodzenu neznamenalo to isté.
,, nemyslím démona s ktorým by sa niekto mohol stretnúť len tak. to rozhodne nie. ide o démona, ktorý sa dokázal dostať do hlavy takmer každému. aj tvojmu otcovi. " povedal stiles, pričom zámerne vynechal ten fakt, že on bol tým človekom, ku ktorému sa nemohol dostať. nevedel prečo, nechcel vedieť na to odpoved, rozhodne ešte nie.

stiles bol dokonca rád za ten moment, že na malý okamih mohol túto vec odložiť a sústrediť sa na niečo iné. na to, odkiaľ prichádza, odkiaľ sa dostal do tohto mesta. ,, neviem či si mala možnosť navštíviť alebo dokonca počuť len o beacon hills. poslednú dobu sa to stalo ako kompasom pre nadprirodzeno. vlastne, bolo to miesto, kde sa nachdáza najviac nadprirodzena. v tejto chvíli to bude zjavne práve new orleans." stiles sa na malý okamih musel zasmiať.