Večierok na počesť zakladateľov mesta

Hope jen na malý moment zavřela oči a nechala se vést v pomalém rytmu skladby, která se rozléhala po celém sále. Tenhle tanec mohl trvat sotva pár minut, Hope se však zdálo, že už tančí celou věčnost. Ale rozhodně jí to nebylo nepříjemné, spíše naopak! Užívala si to, což bylo svým způsobem neobvyklé a byla to pro ní až překvapivě příjemná chvilka. Stisk kolem pasu lehce zesílil, když si jí Stiles přivinul ještě o kousek blíž k tělu, což jí donutilo otevřít oči a zadívat se mu do obličeje. V tuhle chvíli by ho rozhodně nenazvala nemotorným tanečníkem, zdálo se, že sám sebe až příliš podceňoval.
Hope nastražila uši a se zmateným výrazem sledovala upřeně jeho oči, kdy tišším hlasem odvětil spíše sám pro sebe, že jí Klaus nic nepověděl. Jak překvapivé. "Víš.. můj táta si rád nechává věci pro sebe" jeden její koutek se mírně zvedl do nepatrného úšklebku. S jejím tátou mohla mít ten nejlepší vztah, ale ani tak by se jí nesvěřil se spoustu věcmi, které se okolo něho děli. Zdálo se, že byly jen světlé výjimky, kterým by se svěřoval. Rád si řešil věci po svém a nejspíš takovým způsobem, který by se ani samotné Hope nezamlouval a proto věděla tak málo. Možná to bylo dobře, ale v některých případech by nebylo úplně od věci, být trošku sdílný. Nevyčítala mu to, to v žádném případě, ani ona totiž nebyla mnohdy jiná.
Poslouchala pozorně další jeho slova. Žaludek se jí podivně zachvěl a zdálo se, že se jí dokonce na moment zadrhl dech. Bylo to tím, co řekl, ale i tím jak to řekl. V těch slovech nepostřehla ani náznak ironie, ve kterou doufala, znělo to až příliš upřímně na to, aby to byla lež. Možná proto to bylo tak děsivé. "Démon?" zopakovala po něm tišeji, přičemž si silně skousla svůj spodní ret. O ničem takovém jako je démon v životě neslyšela, i přesto že žila ve světě nadpřirozena, myslela si, že něco takového neexistuje. Možná v legendách nebo báchorkách, které se tradují, ale rozhodně si nepomyslela, že by to mohla být opravdová skutečnost. Bylo to mírně znepokojující a ani jeho další slova jí neuklidnila, snad ještě víc jí jistým způsobem i překvapila. "Jak je to vůbec možné, vždyť.." nedokončila ani svou větu a zatřásla hlavou, přičemž se její tvář zkřivila do zamračené grimasy. Vždycky si myslela, že její otec je jedním z nejsilnějších bytostí, které existují, ale možná se přeci jen zmýlila, pokud se stalo něco takového. Byla zmatená, tak by se dal nazvat její momentální stav, ve kterém se nacházela. "Dá se nějak zastavit? Máš víc informací, které by mohli pomoct?" pozvedla tázavě obočí. Brala už snad jako samozřejmost, že chce něčím užitečným přispět, pokud to ohrozilo i Klause, chtěla jednoduše pomoct. Nechtěla stát jenom opodál a sledovat, co se bude dít dál. Možná, že do New Orleans přijela v tu nejméně vhodnou dobu, kdy by měla raději zůstat v Mystic Falls, ona to však viděla celé jinak.
Když navázali na mnohem příjemnější téma a zmínil se o městě, ve kterém žil, jen se zamyslela, jestli o takovém městečku už slyšela. "Myslím, že o takovém místě slyším poprvé" nevinně se uculila a pokrčila nad tím mírně rameny. "Neměla jsem moc možností dostat se dál, než do Mystic Falls, ale ráda bych někdy zavítala i do jiného města. A myslím, že podle tvého popisu, v Beacon Hills bych zapadla mezi místní" na její tváři se rýsoval široký úsměv. Rozhodně to byla lákavá představa, podívat se i jinam, vidět něco nového. Doufala, že do budoucna se bude mít možnost podívat na místa, o kterých zatím slýchávala jen z vyprávění od ostatních. "Jsi tu v New Orleans sám?" její zvědavost neznala mezí, možná se neměla tolik vyptávat, ani si neuvědomovala, že by mu to mohlo vadit, ale podle jeho výrazu v obličeji jí nepřipadalo, že by ho tím nějak otravovala.

„ vieš, že je naozaj milé uvedomiť si, že sa o mňa bojíš?.“ Caroline počúvala jeho slová. Bola tvrdohlavá, vedela, že sa aj tak zariadi podľa svojho uváženia. Ale vedieť, že Klaus sa o ňu bojí a snaží sa ju mať v bezpečí ju donútilo sa na malý moment začervenať. V líčkach sa jej objavila červeň. Bola to prirodzená reakcia ženy, ktorá sa dozvedela, že má pri sebe niekoho, kto ju miluje. A ona to týmito maličkosťami vedela vycítiť. Možno sa mýlila, možno im to nevydrží dlho no ale tie tri mesiace boli tými najkrajšími v posledných rokoch.
„ Je to naozaj milé, že sa snažíš ma držať v bezpečí. No ale sú okamihy, kedy by si to mohol napríklad dodať aj do praxe. Napríklad.“ Pozerala sa do jeho očí. V tejto chvíli nezáležalo na tom, kto sa nachádza okolo nich a kto zasa nie. Jej pohľad smeroval len jeho smerom. Na nikoho iného sa teraz nechcela a dokonca nemienila pozerať, len na neho.
„ Ale nebojíš sa toho, že sa niečo môže stať v okamihoch, kedy nie si pri mne? Napríklad v noci, kedy tie noci sú naozaj desivé.“ Povedala mierne provokatívne. Chcela by s ním tráviť viac času no uvedomovala si, že on mal na pleciach celé mesto a svoju rodinu. Nemohla od neho žiadať veľa. Už len ten fakt, že ho mala pre seba bol pre ňu dostačujúcim.

„ čo keby sme v tejto chvíli urobili menší kompromis a nemysleli na to, čo sa môže a čo sa nemôže stať. Nechcem v tento večer a v túto noc počuť už ani len jedno slovo o démonovi, ktorý by mohol pokaziť nájdené šťastie.“ Caroline tiež vedela byť ochranárska. Dokonca nechcela ani pomyslieť na to, že by sa nachádzal v miestnosti niekto, kto by chcel ich spoločné chvíle narušiť. Potom sa musela zasmiať, pretože mal pravdu. Poslednýkrát, kedy boli spoločne spolu bola to ona, kto ušiel nad ránom. Ale mala k tomu vlastné dôvody. Aspoň si to myslela. „ nechcela som vtedy aby vedeli všetci, že som sa do teba zamilovala. Nik, chcem aby si túto noc strávil v mojom novom byte. Aby nás nič nevyrušilo.“ Caroline sa k nemu o trocha viac pritiahla a pošepkala mu do ucha. „ Pretože, ak by sa niekto pokúsil nás počas noci vyrušiť, prisahám, že by som im zlomila krk.“

Nad jejími slovy musel lehce protočit očima. Měla pravdu, opravdu se o ní obával. O její život. Už jen protože si stačilo vzpomenout, jak někdy dopadají lidi, na kterých mu záleží. Strach byl ovšem stále něco, co si nerad přiznával a dávat ho najevo by bylo dle něj zbytečné a nesmyslné, ale jistě, je jasné, že když Caroline bude nabádat k tomu, aby byla opatrná a nepletla se do věcí, které by jí mohli zabít, domyslí si sama, že má o ní strach, i když to nikdy na plnou pusu neřekl. "Prostě buď opatrná." Vyjádří se k tomu pouze těmito slovy, které ovšem myslel zcela vážně. Je totiž pravda, že i když by rád, tak stejně jako Hope, ani Caroline nemůže hlídat pořád, byť by mu to hned zanechalo více klidu na srdci. Každý chce mít přeci jen jistotu, že jejich milování jsou v bezpečí a on tu jistotu nemůže mít snad jindy. Vyhledal svými oči ty její po jejích dalších slovech, která řekla takovým tónem, díky kterému mohl jednoduše rozeznat, že se jedná alespoň částečně o jakýsi druh provokace a jak bylo u něj už známé, často na takovéhle nevinné provokace přistupoval a vracel je stejnou měrou. Proto tedy si Caroline přitáhl ještě blíže na tělo, až se snad dotýkali sebe navzájem a svými rty se přiblížil k těm jejím. Pouze lehce se o ně otřel, ale žádný polibek jí nevěnoval, i přestože stále zůstával v té zatraceně těsné blízkosti. "Nepokoušej mě Caroline. Také by to mohlo dopadnout tak, že si tě jednoduše přehodím přes rameno, donesu sem do rezidence a zajistím ti život ve zlaté kleci." První dva body by se nejspíše stát mohli, ale pokud by opravdu nepotřeboval Caroline kvůli jejímu životu, který by byl ve smrtelným nebezpečí, mít jen pod dohledem, rozhodně by jí nevzal svobodu.
Pak již nabídla Caroline kompromis, který rozhodně nezněl špatně. Seznámil jí s hrozbou a promluvit si o tom mohou například zítra. Teď ovšem opravdu nemíní kazit jinak hezký večer. Přeci jen se s ní v tuhle chvíli vidí po poměrně dlouhé chvilce. "Dneska už žádné slovo o něm." Ujistí jí. Je to přeci jen opravdu v zájmu všech. Další její slova ho značně pobavila, že se musel opravdu zasmát, obzvláště po jejím dodatku, který mu pošeptala, poté, co se naklonila k jeho uchu. Samozřejmě jí v tu chvíli chytil pevně za boky, jakoby si snad chtěl zajistit, aby od něj neutekla, což v tuhle chvíli nebude hrozit. "Tak to abychom se pomalu přesunuli. Nechci riskovat, že zakroutíš krkem nějakému mému hostovi." Šeptne do jejích rtů, které následně hned poté již i políbili. V plánu sice bylo původně to, že zůstanou tady, ale je pravda, že po dnesním večeru tu nejspíše bude doma celá jeho rodina a to, že by je někdo vyrušil je vcelku pravděpodobné.

„ vieš o tom, že od prvého momentu som si mohla všimnúť, že máš zvláštne nadanie? Nejde o nič, čo by sa týkalo nadprirodzena, to nie ale..“ Caroline mu venovala pohľad. Musela sa nad jeho slovami a myšlienkou zasmiať, pretože to bolo pre ňu vtipné. No až teraz si uvedomila, že to robil pomerne často „ napríklad v tejto chvíli si to vedel predviesť priam dokonalo. Prvú časť tvojej myšlienky by som možno aj schvaľovala a páčilo by sa mi to ale v tej druhej polovici.“ Ruky si položila na jeho plecia. Caroline si vedela predstaviť, že by bol toho schopný. Možno aj tej druhej časti, ktorá sa jej vôbec nepáčila. Nechcela na to ani pomyslieť, že by musela stráviť život niekde uzatvorená v zlatej klietke. Zomrela by, bola o tom sto percentne presvedčená, pretože tak by si to nevedela predstaviť. Ona potrebovala voľnosť a možnosť vlastnej voľby. Nech to znamená čokoľvek.  ,, Máš dar pokaziť každú jednu myšlienku Klaus. A pri tom začínaš vždy tak dobre, no nemusíš sa báť. Nejako to spoločne zvládneme a ja ťa naučím správať sa ako.. ako človek? ak to je to správne slovo." V tom momente, kedy sa svojimi perami priblížil k tým jej, cítila ako sa červeň dostávala do jej líčok.

,, tak potom nestrácajme čas aj napriek tomu, že toto je večierok vašej rodiny alebo nie?." Caroline sa poslednýkrát pozrela okolo seba. Ale len určitým spôsobom, pretože cítila jeho ruky na jej bokoch. Usmievala sa v tom momente, kedy boli ich pery spojené. Týmto pádom si uvedomila, že ktokoľvek ich môže vidieť a pomyslieť si všetko a zároveň nič. Caroline sa toho spočiatku mohla obávať, nechcela aby videli ľudia, že aj Klaus má svoje slabosti. Bolo to pre ňu zvláštne ale tiež nechcela aby ju vnímali len ako niekoho, kto sa nachádza v jeho spoločnosti. Chcela aby si ju ľudia pamätali presne takú, akou je. Caroline sa usmiala. " myslím si, že máš pravdu. Je čas na to, aby sme sa vytratili a konečne by som sa mohla dostať z týchto šiat.."

Poslouchal její další slova a trpělivě vyčkával na to, až konečně dokončí myšlenku. Vážně ho totiž zajímalo, jaký jeho talent to bude tentokrát. Caroline rozhodně byla velmi všímavou a dost možná si tím pádem všímala i věcí, které by jiní přehlédli a už jenom proto byl opravdu zvědavý na to, co zaregistrovala na jeho komplikované, ale samozřejmě jedinečné osobnosti tentokrát. Když pomalu načíná to, o co to jde, jeho obočí se možná lehce svraští, vážně si zatím nedokázal spojit, na co přesně naráží. Jistě, věděl, jaké jeho věty se to týká, ale kam tím míří dál? Proto jí ani nyní do toho nijak neskákal a jen jí lehce hladil na místě, kde měl položenou svou ruku a poslouchal jí. Konečně dokonce i přešla k věci. Nikdy úplně neměl rád tahle dlouhá natahování, ale Caroline byla člověk, u kterého dokázal tolerovat spoustu věcí, které u jiných ne. Tentokrát se musel opět zasmát. Rozhodně to přeci není tak, že by pokazil každou jednu myšlenku, nebo snad ano? "Dobře, možná ti přeci jen povolím i nějaké ty vycházky." Povzdechne si hraně a jeho obličej zvážní, ovšem jen na moment. Brzy mu koutky již cuknout do lehkého úsměvu. "Lepší? Protože víc ze mě nejspíše člověka neuděláš ani ty." Připomene jí, aby věděla, že jakékoliv snahy o změnu jsou marné, při čemž jednu ruku krátce pozvedne k její tváři, ze které jí odhrne pramen neposedných vlasů. Starého psa nové kousky přeci jen nenaučíš a on má tohle chování zažité už velmi dlouhou dobu.
"Už jsme tu nějakou dobu pobyli a nemusí tu rozhodně být přítomni všichni Mikaelsonovi." Přitaká a i přestože se od Caroline neodtahuje úplně, jejich tanec je již u konce. Nakonec, neodtahoval se zejména kvůli tomu, že si opět přivlastnil její rty, které měl možnost ochutnat za tu dobu, co se dali oficiálně dohromady, dle něj až příliš málo a rozhodně se nebude bránit jakékoliv příležitosti to napravit. "Z těch šatů ti klidně pomůžu." Podotkne s úšklebkem, než jí už chytá pevně a možná lehce majetnicky kolem pasu a už po jejím boku jde pryč z jejich rezidence přímo do ulic a následně i do bytu Caroline, kam by rozhodně neměla přijít žádná nezvaná návštěva.

,, Nikdy sa nebudem snažiť o to, aby som ťa menila Klaus. Vieš, že v skutočnosti by to potom nemalo takmer žiaden zmysel?. Zamilovala som sa do teba kvôli tomu, akým si. Nie kvôli tomu, že by som sa ťa snažila nejako zmeniť." Jej hlas bol pokojným, pozerala sa pri tom do jeho očí. Na tvári sa jej objavoval úsmev, pretože to bola pravda. Caroline to možno trvalo celé desaťročia aby pochopila, že Klaus v jej živote hrá až príliš veľkú rolu. Chce byť pri ňom, po jeho boku nech sa deje čokoľvek. Caroline vedela, že on je tým správnym človekom. Možno nie je dokonalým, žianým princom na bielom koni ale pre ňu znamenal veľmi mnoho.
,, To by si neurobil Klaus viem to! nenechal by si ma len tak niekde zatvorenú. Pretože ten príbeh o zlatovláske poznáš veľmi dobre. Bola by som zatvorená v miestnosti a niekto by ma napokon predsa len zachránil." musela ho mierne provokovať. Nie natoľko, aby to znamenalo, že by sa mal uraziť. No mala pocit, že medzi nimi to provokovanie bolo od úplného začiatku. Caroline vedela, čo si môže dovoliť.

Ked spomenul ako by jej pomohol z jej šiat v tvári sa jej objavila červeň. Ani sa nestihla nazdať a už boli spoločne vonku z miestnosti. Caroline chcela cítiť jeho pery a jeho prítomnosť. Bola rada, že sa rozhodol ísť s ňou na miesto toho, aby ostávali na tom mieste. Tam by nemali takmer žiadne súkromie, to si Caroline uvedomovala až veľmi dobre. ,, Mám pocit, že si ešte nevyskúšal posteľ, ktorú mám v mojej spálni, že nie?." povedala s malým smiechom, kedy otvorila dvere do priestranného bytu. Nebola to žiadna vila, bolo to niečo jej a to jej vyhovovalo. Malé a útulné, presne tak, ako si to predstavovala na úplnom začiatku. ,, Dáš si niečo? mám pocit, že by som tu mala mať tvoju obľúbenú značku bourbonu. Nepovedal si mi nikdy, že je to pomerne namáhavé zohnať! určite by si mi vedel o tom ročníku rozprávať mnoho." Caroline si dala zo seba dole vrný diel, ktorý mala prehodený cez plecia aby nepociťovala zimu. Aj ked bolo príjemne.

"Zkrátka jsi vždycky měla slabost pro ty špatný kluky, i přestože o tvém dobru se nedá pochybovat." Caroline by nikdo snad nemohl nazvat zlem. Bylo v ní natolik světla a měla tolik pochopení, které by jednoduše zlý člověk mít nemohl. Byla někým, kdo by se pro druhé roztrhl, aby jim pomohl a to bylo úctyhodné. Byl si totiž jistý tím, že by pomohla i zcela neznámému člověku a byla již před lety ochotná pomoci i jemu a to i přestože šel po jejích přátelích a jejím příteli. Je až neuvěřitelné, kde se něco takového v kterémkoliv člověku vezme, ale všichni už si nejspíše zvykli na to, že je to součástí Caroline a ač se to možná nebude mnohým líbit, budou si muset zvyknout, že součástí jejího života se stane i on a to i přestože jsou v mnoha ohledech naprostý protipóly.
Vyslechne si její argument, který mu vykouzlí úsměv na tváři. Už jenom na tomhle příkladu mohl vidět, jak moc mu ve skutečnosti věřila, i když před lety v mnoha případech neměla nejmenší důvod. "Nebyla bys zavřená v místnosti, mohla by ses pohybovat po celém domě a možná by občas měla povolené vycházky." Pronese s pobavenim. Dokázal si s Caroline dělat srandu, stejně jako ona, ale naštěstí ve většině případech ani jeden nezašel natolik daleko, aby se jeden či druhý urazil.
Nakonec se tedy již vydali pryč z rezidence ke Caroline domů, kde opravdu byl během chvilky. Lehce se po její poznámce zasmál. "Myslím, že dnes budu mít šanci tu postel vyzkoušet dostatečně." Pronese, přičemž při těch slovech ji pohladí po zádech. Pak již mu nabízí něco k pití. "Stačí mít ty správné kontakty, pak přesně ten bourbon seženeš vcelku snadno. Obzvlášť když jsi stálý zákazník." Své oblíbené pití si dokázal vždy získat, i přestože ho neměli ani zdaleka všude. "A jo, můžeš mi nalít skleničku." Odpoví ji teď konečně na její dotaz, který do teď visel ve vzduchu.

Caroline sa musela pri Klausovi cítiť ako princezná. inak to ani nešlo. Milovala ho tak veľmi, ako sa len dalo. A to by možno človek nečakal po tom všetkom, čo sa medzi nimi alebo skôr medzi jeho rodinou a jej priateľmi stalo v minulosti. Caroline sa zasa musela zamyslieť nad jeho slovami.
,, máš pravdu. Ked si spomeniem na predchádzajúce vzťahy možno som mala slabosť aj pre zlých chlapcov. Ale boli tam aj milé, svetlé momenty za ktoré som vdačná. Napríklad Stefan, toho by som nevedela dať na zlú listinu. Ale Tyler. povedz mi, prečo si mal napokon vždy niečo spoločné s ľudmi, ktorých som milovala." na moment sa zarazila ale skôr len so smiechom. V hlave človeka by to mohlo byť chápané tak, že sa vždy chcel ubezpečiť, že bude v poriadku. No to by ju nemohol predsa v minulosti niekoľkokrát ohroziť na živote.
,, ale si mi ty veľkorysý muž." zasmiala sa nad jeho ponukou toho, že by sa mohla pohybovať po celom dome a prišlo jej to vtipné.

ked prišli do jej apartmánu a ona mu už liala jeho obľúbený alkohol do pohára, pristúpila k nemu a jemne si prešla jazykom po spodnej pere. " poradila som si, drahý. Zohnala som ti presne tú značku, ktorú doslova miluješ. takže toto je doslova na uvítanie v mojom novom byte!" podala mu pohár a sama si zobrala jeden do ktorého taktiež naliala lahodnú tekutinu. Kto vie ako dnešný večer dopadne, možno ten krásny nábytok bude musieť vymeniť z toho dôvodu, že dvaja upíri majú nehoráznu silu. " nevieš si ani len predstaviť, ako si čas v tvojej spoločnosti užívam. Ale Nik, ak nás niečo rozdelí.." jej hlas bol na malý moment sklamaný. život upíra nemusel byť vždy dokonalým.

V mnoha případech se dokázal chovat dokonce i k ženám naprosto špatným způsobem, ale co se Caroline týče, chtěl, aby se měla jako v bavlnce a aby se opravdu cítila jako princezna. Chtěl jí zařídit takový život, jaký si zaslouží a chtěl, aby se cítila žádoucí a milovaná. I přestože se o ní možná staral někdy až příliš, vše bylo způsobeno jen tím, aby měl jistotu, že bude v bezpečí a nic se jí nestane. Kdyby to bylo na něm, opravdu by jí měl nejraději pořád pod dohledem asi stejně, jako Hope, ale uvědomuje si, že ani jedné nemůže život kontrolovat natolik. Může na ně čas od času dávat pozor a domlouvat jim, ať se do ničeho nepletou, ale nemůže jim neustále stát za zády a dávat na ně pozor. Z toho by nevzešlo nic dobrého. "I Stefan měl své stinné stránky, které by ho zrovna nedostali na Santův seznam hodných jedinců." Připomene jí a lehce se mu svraští obočí při jeho další připomínce. "S Tylerem nemám nic společného." I přestože už nešlo o Caroline, Tyler mu stále tolik vadil a nikdy mu vadit nejspíše nepřestane. Veškerá naděje na to, že by ho začal alespoň dejme tomu tolerovat bez jakéhokoliv napadání zmizela ve chvíli, kdy zavítal do New Orleans a pokusil se zabít ještě nenarozenou Hope. To byla poslední kapka a s jistotou může říct, že tentokrát, kdyby se Tyler objevil v New Orleans, je už jen velmi malá šance, že by se odsud vrátil živý. Tehdy mu udělil tu úplně poslední milost, kterou mu dal opravdu na poslední chvíli, protože neměl daleko od toho, aby vytáhl jeho ruku z hrudi i společně s jeho srdcem. "O mé velkorysosti se snad nedá ani na moment pochybovat." No uměl by být velkorysý, kdyby chtěl, ostatně on by dokázal být spoustu věcí a chovat se podle nich, kdyby chtěl, ve většině případech je u něj problém ale prostě v tom, že nechce.
Brzy již dorazili do apartmánu, který byl rozhodně hezky zařízený, ačkoliv oproti tomu, na co je zvyklý například v rezidenci, byl o něco více moderněji zařízený, ale nic na co by si chtěl byť jen stěžovat. Bylo to jednoduché, ničím přeplácané a jednoduše styl jeho drahé polovičky. Poté si již vzal sklenku s alkoholem do ruky. "Nepochybuji o tom, že by sis neporadila i příště, ale i tak stačí jen říct, že dochází a budeš to tu mít ještě ten den." Jednoduše si udělat kontakty není nikdy na škodu. A on má rád všechno hned, takže podle toho to i vypadá. "Takže, na tvůj nový začátek v New Orleans?" Pokyne se skleničkou, aby si mohli přiťuknout a když tak učiní, obsah sklenky dopije a následně odloží i na konferenční stolek, když v tom opět Caroline promluví. Začala dobře, pak už to bylo horší. Opět se narovná a přejde k ní, při čemž jí svou dlaň položí na tvář. "Zdá se, že nejsem jediný, kdo má talent na to, začít větu dobře a pak jí něčím pokazit." Podotkne pobaveně pro odlehčení situace. "Proč začínat zrovna dneska s takovým tématem, lásko? Nebudeme si to dneska kazit, ne?" Svou ruku má stále položenou na její tváři a zároveň svůj pohled upírá do jejích očí.

" nechcem si pripiť na môj nový začiatok." Držala si pohárik pevné v rukách a snažila sa ho ešte predtým zastaviť. Caroline nechcela byť vo veciach sama. Nemala rada samotu a teraz keď konečne to bolo o čosi jednoduchšie tak určite nechcela pripojiť len na jej začiatok. " Chcem si pripiť na náš spoločný začiatok. Pretože len a len na tom záleží." Ukázala opätovne pohľadom na pohárik držiaci pevné v rukach a venovala mu jeden malý ale sladký úsmev. Caroline so uvedomila, že bude pre ňu pomerne ťažké to povedať ale bude sa musieť zmieriť s tým, že to bude musieť povedať Hope. Caroline nevedela ako na to bude reagovať. Či sa ich pokúsi rozdeliť alebo jej to nebude prekážať. Caroline by následne nedovolila aby sa Klaus musel rozhodovať nad tým, koho z nich si vyberie. Pretože dieťa je vždy na prvom mieste a ona sama vedela, že ak by musela urobiť nejaké podobné rozhodnutie, tak by neváhala a vybrala by si svoje deti.
" Tak možno z toho dôvodu sme napokon našli jeden druhého. Pretože máme veľmi veľký a neodmysliteľný talent niečo pokaziť, nemám pravdu? " Jemne nadvihli kútiky pier a potom sa pozrela priamo mi do očí. Jej pohľad skĺzol aj na jeho pery, ktoré tak veľmi milovala. Chcela ho bozkávať ako keby na to nemali celý večer alebo dokonca celý život. Caroline chcela vedieť, že Klaus v tejto chvíli nepatrí nikomu inému len práve jej. No ešte predtým ako niečo urobila jemne si zahryzla do spodnej pery a sústredila sa na to, čo hovoril.
" Ja som si myslela, že budem u teba vidieť nejaké nadšenie z toho, že som sa snažila Nik. A nie počuť to, že by si to vedel zariadiť. Potom by to takmer okamžite stratilo to svoje čaro, nemyslíš? " Provokatívne sa na neho pozrel a jemne od neho odstúpila. Vychutnala si tú lahodnú chuť nápoja, ktorý držala v ruke a následne prešla niekoľko krokov priamo do spálne. Jemne sa pozrela len cez pravé rameno na neho a zasmiala sa. " Sľúbil si mi, že mi z tých šiat pomôžeš, nemám pravdu? A ak Mikaelson dá sľub, vždy sa snaží ho dodržať." Ona sama vedela o tom, ako si na podobné veci vedela jeho rodina potrpieť.

Nejprve možná lehce nechápavě zvedl obočí, ale brzy Caroline dodala, o co jí jde a on tak pochopil, proč si nechtěla připít na to, co navrhl on. Možná že tohle byla ta lepší možnost, už jen protože nebyl takhle spokojený po boku nějaké ženy už dlouho. Caroline byla zkrátka už někdo, na koho se vyplatilo si počkat i těch zhruba dvacet let, než si k sobě našli cestu takovýmhle způsobem. Na tváři se mu tedy objevil úsměv. "Musím uznat, že tohle zní možná o něco lépe." Přitaká a přiťukne si s ní tedy až nyní a následně již dopíjí obsah sklenky, kterou brzy poté již odkládá. Prozatím mu sklenka stačí a poté si kdyžtak dokáže dolít i sám. Nepotřebuje si rozhodně s Caroline dělat poskoka nebo služku. Jak přijme nakonec Caroline zbytek jeho rodiny, je těžké určit. Hope nakonec nikdy ještě nezažila, že by někoho měl a tak může jen hádat, že to přijme víceméně dobře. A jeho sourozenci? No řekněme, že i kdyby se jim nelíbilo, že má zrovna něco s Caroline, nebral by na to ohled. Dcera je ovšem už něco jiného, protože jednoduše je Hope na prvním místě přede vším a rozhodně si nepřeje dostat do situace, kdy by si musel mezi nimi vybírat. Výběr by byl sice jasný, Hope by dal přednost, nic by to ovšem neměnilo na to, že i když by nelitoval toho, že by vybral Hope, tak by ho i tak zároveň ten výběr nepotěšil a možná by i to ho i zabolelo. Nad tím ale také v tuhle chvíli nechce rozjímat, protože doufá, že až přijde ten správný čas, Hope se s tím smíří a v lepším případě to dokonce i hned vezme.
Musel se nad její poznámkou upřímně zasmát. "Tak škoda, že sis tuhle skutečnost neuvědomila již před pár lety." Na druhou stranu sám věděl, že kdyby si k sobě našli cestu již před pár lety, nemuseli by být tam, kde jsou teď. Jejich vztah by nejen že mohl být už i u konce, ale oni sami jako osobnosti by se nemuseli vyvinout tím směrem, kterým se vyvinuli a díky kterému jsou teď tam, kde jsou.
"To zní skoro, jako kdyby ses urazila, Caroline." Pokračuje i on s provokací a sám se nehne zatím z místa. "Samozřejmě že to oceňuji, ale zároveň říkám, že si pro příště už s tím nemusíš dávat práci, když se to dá zařídit i jednodušší cestou..." Na chvíli se odmlčí, ale pak pokračuje, "ačkoliv pravda,od kdy ty děláš věci tou jednodušší cestou." Opět si neodpustí další dávku rýpnutí, kterou ale samozřejmě nemyslí nijak zle. Pak se opět zasmál nad její poznámkou. "Před chvílí ses k tomu radši ani nevyjádřila a teď už se nemůžeš dočkat, až budeš mít ty šaty dole?" Začne k ní pomalu postupovat. "Pověz mi lásko, jak moc velký problém bude, když ty šaty nezůstanou vcelku? Nakonec ať ti šaty dopadnou jakkoliv, slib dodržím." Zeptá se jí. No ví, jak si Caroline lpí na módě, takže jí spíše opět jen škádlí a pokusí se je nijak nezničit. Přejde až ke Caroline a jednoduše jí sebere sklenku v její ruce a odloží na nějakou skříňku, kterou zde měla a následně již bez jakýchkoliv slov spojí opět jejich rty do polibku, při čemž jednou rukou zapátrá na její záda po zipu nebo korzetu, který by měl rozepnout, aby jí z těch šatů opravdu dostal bez toho, aniž by je poškodil. Přeci jen se po chvilce ale od jejích rtů poodtáhne, avšak od tváře ne, naopak zůstává opřen svým čelem o to její, než se nakonec poodtáhne ještě o něco více, aby jí viděl do tváře, když se konečně odhodlal k vyřčení těch několika slov. "Miluji tě, Caroline." Pronese tiše jen kousek od jejích rtů s pohledem do jejích očí. Nikdy nebyl moc stavěný na vyjadřování všech těch citů a často potřeboval čas, než se ty dvě slůvka rozhodl vyslovit, ale v tuhle chvíli se mu odhodlat se již podařilo a mohl jí tak říct, co k ní doopravdy cítí a ujistit jí zároveň snad i tak, že z jeho strany nejde o nějaké krátkodobé pobláznění, ale opravdu v tuhle chvíli stojí o rovnocenný vztah se vším všudy.

Caroline milovala svoje šaty. Mala rada ten štýl a rozhodne by bola sklamaná, ak by sa im niečo stalo. Ale dalo sa v jeho prítomnosti povedať na niečo nie? samozrejme, že áno a mnohokrát to aj urobila a ešte viackrát to má v pláne urobiť. " ak mi zničíš tieto šaty Klaus, budeš mi musieť na budúcu príležitosť darovať niečo naozaj krásne." Povedala so smiechom na tvári a končekmi prstov prechádzala po jeho tvári. Možno si to mala uvedomiť pred niekoľkými rokmi, ale to by nemuseli stáť na tomto mieste presne takto. Takto to chcel osud aj ked možno on na neho neveril. Ak by sa to nestalo, kto vie či by mala svoje dievčatá, ktoré nadovšetko miluje. Možno nebola ich matkou, skutočnou matkou ale milovala ich celým svojim srdcom. Rovnako ako to bolo v okamihu, kedy ich po prvýkrát uvidela. Caroline cítila na svojich perách tie jeho. Dokonca sa na jeho perách počas bozku usmievala. Mohla cítiť, ako jej prechádzal rukou po chrbte a zbavoval sa viazania, ktoré mala. Bolo to obtiažne, musel jej do nich niekto pomáhať, pretože len s ťažkosťami by sa sama vedela zaviazať. To bola nevýhoda aj upírky ako bola ona sama. ,, Ale ak si spomeniem na minulosť, rozhodne by to nebolo prvé oblečenie, ktoré by si na mne roztrhal." musela si spomenúť na ich malý úlet priamo v tom momente, kedy to bolo pre nich po prvýkrát. Bol to práve les. Kedy stačil jeden úsmev a oni sa na seba vrhli. Kedy na nej roztrhal oblečenie a ona mu mohla zabárať do vlasov. To sa jej rozhodne páčilo. Klaus aj v takých momentoch vedel ukázať svoju dravosť.
Po tom, ako sa odtiahol, pozrela sa na jeho tvár priamo do jeho očí. Dúfala, že to nie je jedna z jeho hier, kedy by ju takto nechal. Nechcela aby ju takto nechal, túžila po ňom od prvého momentu, kedy ho v tej miestnosti videla. Musela uznať, že sa vedel dokonalo obliecť. Možno vážne mala slabosť na obleky, ktoré si vedel priam dokonalo vybrať. Nebolo pochýb, že to, čo mal na sebe pre obyčajného človeka, ktorý musel zarábať ťažké peniaze musel byť hotový majetok.

Ale v momente, kedy povedal tie slová po prvýkrát jej srdce sa na malý okamih zastavilo. Mohol si to všimnúť, ak by sa započúval do jej tlkotu srdca. Bolo to niečo, čo od neho nečakala. Boli to slová, ktoré chce počuť každá jedna žena od muža, ktorého miluje ale v jeho prípade to bolo iné. Caroline nevedela, či to už vôbec niekedy v živote nejakej žene povedal, nechcela sa na to ani pýtať, pretože by to zmenilo celú túto situáciu, ktorú si chce skutočne zapamätať. S úsmevom na perách si ho pritiahla o čosi bližšie a rukou prešla na jeho krk. Takým spôsobom, že zo zadu sa prehrabla v jeho vlasoch, ktoré sa niekedy krásne vlnili. Milovala každú jednu časť, to ako vyzeral dokonca aj to, ako sa správal. Prečo? pretože ho už vedela pochopiť. Nebolo to ako na začiatku, kedy sa na neho pozerala inak. Vedela, že to všetko čo jej povedali jej priatelia a rodina nebolo to, čo sa v ňom skutočne skrýva. " Dakujem ti za tento okamih, kedy sa cítim ako najšťastnejšia žena, Nik." povedala Caroline pričom cítila ako sa jej jedna slza skotúľala po líci. Slanosť mohla cítiť na perách, kde tá jedna slza napokon skončila. " Milujem ťa. Milujem ťa presne takého akým si a nikdy sa nepokúsim ťa zmeniť. Pokúsim sa ťa chápať." Povedala svoj prísľub a takmer okamžite sa vrhla na jeho pery, ktoré v tejto chvíli potrebovala. Tento okamih bol naozaj najkrajším okamihom v jej živote.

Caroline pro něj byla již od začátku atraktivní ženou, která si získala ovšem jeho pozornost nejen kvůli vzhledu, ale i své povaze. No co se toho vzhledu týče, její styl jí rozhodně vždy padl a líbila se mu v tom, na druhou stranu by snad i řekl, že Caroline by se mu líbila v čemkoliv, ačkoliv ta elegance je rozhodně lepší, než když by se zaměřovala spíše na sportovní styl oblékání. Při jejích slovech se musel zasmát. "Před pár lety jsi mi zakazovala jakékoliv dárky a teď si je vyžaduješ? Jak rychle se situace mění." Neopustí si další popíchnutí, které k nim dvoum zkrátka už patřilo. Patřilo to kdysi již do jejich přátelství a patří to i do jejich plnohodného vztahu. Navíc neřekl nic, co by nebyla pravda, opravdu dříve od něj nechtěla žádné dárky, což možná bylo zapříčeněno i tím, že měla zrovna přítele, což byla pro něj naprosto věc vedlejší, zvlášť když šlo ještě ke všemu o Tylera. Jak moc by se vlastně chtěl podívat Tylerovi do očí a ukázat mu, koho si nakonec Caroline vybrala, i přestože byl ten hlupák přesvědčen o tom, že ho Caroline nikdy nepřestane nenávidět, aniž by věděl, že tam vlastně nenávist nikdy moc nebyla. V tuhle chvíli by se mu měl opravdu mimořádnou příležitost vysmát, kdyby tu byl, což ovšem ale nebylo pro tuhle chvíli ani zdaleka důležité. To, co pro něj bylo důležité je to, že je v jeho přítomnosti žena, kterou nejen že má rád, ale dokonce miluje a má možnost pocítit její rty na těch svých a vychutnávat si každý jeden polibek, jakoby byl snad tím posledním a zároveň jí rozvazovaz vázání na jejich šatech, které rozvázat úplně zajisté nebude trvat dlouho. Musel se při její připomínce usmát. "Zkrátka tvoje oblečení občas překáží. Za to já nemůžu." Odpoví jí a povolí další část vázání, díky čemuž jí nakonec bude moci zbavit šatů bez toho, aniž by přišli k úhoně, za což jeho drahá polovička zajisté bude jen ráda, protože to oblečení které zničil v minulosti stejně rozhodně nebylo posledním. O to se moc dobře on sám postará. Někdy je zkrátka touha mnohem silnější, než nějaký ohled na oblečení, které si vždycky sežene jiné a v mnoha případech by možná i sehnala stejný kousek, který byl zničen.
No následně se již od ní poodtáhl, protože zkrátka a jednoduše mu přišlo vhodné jí to říct. Vyznat jí své city a dát jí tak najevo, jak pro něj důležitá doopravdy je. Není to sice první žena, které kdy řekl, že jí miluje, i tak to pro něj stále nebylo úplně nejjednodušší. Vyznávání citů nikdy nebylo něco, co by dělal běžně a rozhodně s tím nijak neplýtval. Obecně byl spíše člověk, který dával najevo, že někoho má rád spíše svými činy, než slovně. Ke komu svou lásku bezmezně vyjadřoval i slovně byla Hope, jeho dcera. No ale kdo ví, možná slovíčka miluji tě se nestanou nakonec vyjímečné ani v případě Caroline a začne je používat častěji. A co se reakce Caroline týče? Rozhodně na ní jen tak nezapomene a ta raodst v jejích očí, na její tváři je něco, co i jeho samotného příjemně hřeje u srdce a číní ho to šťastným. Od jejího vázání v tuhle chvíli sjel rukou na její bedra a vyslechl si její další slova, která i jemu vykouzlila úsměv na rtech. "Budu jedině rád, když se takhle budeš cítit teď pořád." Caroline pro něj byla důležitá a bylo pro něj tím pádem i důležité její štěstí a rozsápe kohokoliv, kdo jí učiní nešťastnou nebo třeba vystrašenou. Ve chvíli, kdy uvidí, že je z téhle celé situace tak dojatá, tak šťastná, že jí teče i slza, mokrou cestičku na její tváři setře prstem. No na její další slova už neměl šanci odpovědět, ne že by si stěžoval, protože chuť jejích rtů nebude nikdy něco, čeho by se měl nabažit. Přitáhne si jí kolem pasu blíže na své tělo a polibky jí opět začne oplácet, při čemž po chvíli pokračuje s rozvazováním korzetu jejích šatů, což po chvíli již konečně dokončí, až jí nakonec opravdu i začne pomáhat se dostat z těch přenádherných šatů, které by ovšem na ní mohli po zbytek dnešku jen přijít k újmě.

Caroline milovala šaty, ktoré jej daroval. A nebolo ich málo ale nechcela aby si myslel, že jej ich musí dávať. Ale táto situácia bola iná, pretože ak by roztrhol tieto šaty, ktoré mala na sebe určite by to nikomu neprospelo. áno možno táto situácia bude pre oboch prosperujúca ale takto to nemalo znamenať. Vedela, že skôr alebo neskôr na to upozorní a ona nechcela aby to tak bolo no vedela, že to tak bude.
,, Nemyslela som to takto Klaus, nemal by si si tie pojmy nejako mýliť! ak by si mi ich zničil tak by bolo tvojou povinnosťou mi zaobstarať podobne krásne šaty." Musela sa nad tým zasmiať, pretože to ich správanie ich asi nikdy neomrzí. Ale to na ich vzťahu naozaj milovala. Nikdy to nebude jeden z tých ukážkových dokonalých vzťahov no ona vedela, že ak bude potreobvať jeho pomoc, tak bude na jej strane nech sa deje čokoľvek. A možno niekedy príde ten moment, kedy ju bude brať ako ďalšieho člena ich rodiny. Caroline veľmi dobre vedela, ako to on sám berie voči svojej rodine. Má ju na prvom mieste, vie pre ňu položiť aj vlastný život. Ale je tam aj to riziko, že nikdy nebude v jeho očiach v podobnej situácií aj ona sama. A toho sa možno Caroline skutočne obávala.
Jej šaty boli v skutku možno na prvý pohľad jednoduchými no ten korzet, ktorý ju zväzoval a niekedy bol dokonca nepríjemný bol pomerne komplikovaný. Caroline vedela, že by stačilo len pár jednoduchých pohybov a šaty by boli na zemi no už nikdy by sa nedali opäť obliecť no takýmto spôsobom, kedy ju pomaly ale naozaj pomaly rozväzoval ju to ešte viac presvedčovalo o jej túžbe cítiť jeho dotyky a jeho telo. Caroline sa usmievala, ked to hovoril. Naozaj sa cítila v tejto chvíli ako ten najšťastnejší človek na zemi. Ako keby celý život čakala na tento okamih, kedy to povie. Caroline vedela, že k nej niečo cíti ale je to krásne počuť po prvýkrát na vlastné uši.
" vždy budem stáť pri tebe Klaus, chcem aby si na to nikdy nezabudol." slová vyslovovala tak ticho no aj tak ich mohol dostatočne počuť. Pozrela sa mu do očí a nemohla odolať tým perám, z toho dôvodu takmer okažite na nič opäť zaútočila. Ked ju dostal z tých šiat, musela sa na jeho perách zasmiať a podotknúť.
" naozaj ti to trvalo, Nik." upravila si vlasy tak, aby jej padali na ramená a na chrbát a potom sa na neho pozrela, a s úsmevom do neho strčila takým spôsobom, že sa ocitol na posteli. Posadila sa mu na stehná a perami zaútočila na jeho krk.

Byť v tuhle chvíli šlo o naprosto jinou situaci, on sám si moc dobře vzpomíná na den, kdy za ním Caroline přišla s žádostí, zda-li by jí nesehnal šaty na její maturitní ples, jelikož Elena bez emocí jí sebrala ty, které si původně zamluvila. Byla to pro něj úsměvná situace už tehdy a nezměnilo se na tom nic i nyní. Krom jiných faktorů, možná i proto se v tuhle chvíli na jeho tváři objevil úsměv.
"Já vím, že jsi to tak nemyslela. Ale neboj se, kdybych ti ty šaty náhodou zničil, slibuji, že bych se podíval.. Jak jsi to jen tenkrát nazvala? Do mé strašidelné skrýše plné starožitností mé rodiny?" Nepamatuje si přesná znění jejích slov, ale je si jistý tím, že slovo strašidelné tehdy zmínila, což ho nakonec snad pobavilo ještě více, než celá její situace, ze které ona dělala něco naprosto tragického. Ovšem i přestože to pro něj byla prakticky zbytečná věc, Caroline již tehdy velice rád vyhověl a pomohl, samozřejmě ale až poté, co se dosmál. A vlastně mu přišla docela vtipná i tahle situace, kdy se jej Caroline snaží ujišťovat o tom, že to nemyslela s těmi šaty tak, jakým způsobem to podal, i přestože tohle věděl už od začátku. Jen zkrátka si má ve zvyku občas překrucovat slova a nebo je brát až příliš doslovně, jak se mu to zrovna pro danou situaci hodí. Ve finále to ovšem samozřejmě nemyslí nijak zle a i když jemu by se nějaký její problém mohl zdát jako absurdní, pomohl by jí, pokud by to bylo v jeho silách, jen aby jí viděl šťastnou. Navzdory tomu vše, co provedl a trnité cestě, která byla opravdu dlouhá, než si k sobě našli cestu takovým způsobem, nyní může říct, že je pro něj někým výjimečným, někým na kom mu nejen záleží, ale miluje jí, jako už dlouho žádnou ženu ne. A to se jí i přes veškerá jeho váhání a nezvyklost vyjadřovat své city, rozhodl dát najevo nahlas a když viděl, jak se její tvář rozzářila a její úsměv rozšířil. Když viděl ty jiskřičky a štěstí v její očí, nelitoval v tuhle chvíli ničeho méně, než právě toho, že jí vyjádřil své city.
Na její další slova neměl zrovna moc příležitostí odpovědět, jelikož Caroline se opět dostatečně začala zaměstnávat jeho rty, že odpověď byla nejspíše to posledního, co ho v tu chvíli zajímalo. Navíc nebyla ani třeba, protože si byl jistý, že ona sama moc dobře ví, že se na něj může obrátit s čímkoliv co jí bude trápit nebo třeba nahánět strach. On danou situaci klidně vyřeší za ní. Když konečně šaty dopadli na zem a na chvíli od sebe jejich rty opět odtrhli, musel její tělo alespoň zběžně sjet pohledem, při čemž jeho ruce si našli už své místo v oblasti jejího pasu.
Musel se zasmát. "Mohlo to být mnohem rychleji, ale nebudu pak poslouchat, že jsem ti zničil další tvé oblečení." Možná si z ní trochu utahuje, na tom ovšem už nesejde, protože netrvalo dlouho, než se ocitl na posteli a Caroline seděla na něm. Nechával jí jej líbat na krku, zatímco on jí rukama hladil zkoumajíc každý kousek jejího těla, jakoby jej snad ještě stále neznal, i když tomu tak úplně nebylo. Jeho ruce se zastavili na jejích bocích a nakonec se přeci jen rozhodl přebrat trochu té iniciavity on. Boky jí lehce stiskl a následně jí z jeho klína převrátil na postel, tak aby se ona ocitla pod ním. Neobtěžoval se s jakýmikoliv zbytečnými slovy a místo jí rovnou věnoval polibek na rty. Následně ovšem s polibky sjel na její bradu, poté čelist a udělal si postupně cestičku až k jejímu krku, kterému se tentokrát začal věnovat on, ať už šlo o polibky, nebo drobné kousance, které byli citelné, avšak rozhodně ne bolestivé a natolik silné, aby porušili její hebkou kůži.

Caroline sa v jeho prítomnosti necítila ako princezná ale ako hotová kráľovná. Kto by povedal, že po takej dlhej dobe by si k sebe niekto ako oni vedeli nájsť tú svoju správnu cestu. Ak by jej niekto na začiatku povedal, že bude niekedy zamilovaná do niekoho ako je Klaus tak by sa na toho človeka pozerala ako na blázna a neverila by mu ani len jedno jediné slovo. Ale teraz to bolo iné, bolo to skutočné. A ona vedela, že si to len tak niekým nenechá vziať. Tak dlho čakala na to, kedy sa bude môcť dotknúť jeho pokožky, jeho pier a povedať, že je len jej. Nikoho iného, len jej. Nechcela myslieť na nič iné len na jeho spoločnosť a prítomnosť. No to by nebol Klaus, ktorý by niečo nepovedal. V tomto sa budú doberať naozaj do ich konca života, ak niekedy vôbec ten koniec života príde. Patrila im celá nesmrteľnosť.
" áno presne tak som to povedala, ako si to zopakoval. A nie je to tak? ved sa na nás pozri Klaus. Je to doslova zvrátené. Ako môžem milovať niekoho, kto je odo mňa o toľko rokov ba dokonca celých storočí starším? je to naozaj divné!" Caroline sa nad tým musela zasmiať, pretože to tak bolo. Ale aj ked to tak bolo, tak nevidela v tom ani len malý náznak problému, pretože pri pohľade na neho to nebolo vidno. Dokonca tento muž v jej blízkosti sa vedel aj dobre obliekať, čo bolo pre neho len a len plus.
" Ale nezabudni na to, že naposledy, kedy som k tebe prišla po nejaké šaty si chcel aby som ti vytiahla z chrbta niečo, čo si tam ani len nemal. Bolo naozaj zvláštne vidieť, že máš srdce.." spomenula si na ten deň, ako keby to bolo včera. Mali spoločnú minulosť o tom nebolo pochýb a čaká ich aj spoločná budúcnosť. O tom bola veľmi dobre presvedčená. V okamihu, kedy sa ocitla už zo šiat a mala možnosť cítiť jeho pery na tých svojich. Ani len sa nenazdala a ocitla sa na posteli, kde mala možnosť na moment zobrať všetko do svojich rúk no nebolo to na dlhý čas a jej sa to takto skutočne páčilo. Chcela aby to bol on, kto bol v posteli dominantnejším. Chcela cítiť, že po nej túži rovnako ako to bolo u nich po prvýkrát v lese. A to dúfala, že sa od tej doby skutočne nezmenilo. Ked cítila jeho pery na krku musela sa rukami zaryť do jeho chrbta, pričom mohla cítiť ako ho škriabla tak, že sa mu musela spustiť jemne krv. Ale kedže bol hybridom, nemal to byť žiaden problém a mal sa liečiť naozaj rýchlo. Bol to naozaj neskutočný pocit po takej dlhej dobe cítiť jeho pery a dokonca aj jeho zúbky. Vedela, že ak by sa zahryzol do jej pokožky, tak by jej určite dlhý čas v živote neostával. Ak by sa nerozhodol dať jej svoju krv. Caroline sa jemne prehla v chrbáte a dala mu lepšiu možnosť dostať sa k jej krku.