Beacon Hills Town

Otázky, otázky. V hlave samé otázky a jemu sa nedostávala žiadna odpoveď. Snažil sa ako len mohol len nič tomu nenasvedčovalo, že na odpovede príde v New Orleans. nedal vedieť bratovi ani rodine. So sebou si zobral len jedného svedka z upírov a jedného z vlkodlakov a ako zástancu vlkodlakov si vybral ešte k tomu Hayley. Mesto nepoznal, bolo jedno z mala, ktoré nikdy nenavštívil. Nebál sa toho aby sa vlodlak a upír do seba pustili, vyberal si pečlivo na to aby sa to nestalo. Elijah Mikaelson bol vždy ostražitým človekom a teraz to bolo oveľa silnejšie. Nechcel nič podceniť a kvôli tomu si dával pozor na každé jedno miesto, ktoré sa v meste mohlo nachádzať. " počul som, že sú tu problémy. Zaujímalo by ma, prečo sa rozhodli ľudia odísť z beacon Hills. Myslím si, že na to postupne prídeme." Elijah venoval jeden pohľad Hayley. Po tom ako medzi nimi bol malý konflikt a následne ju zobral na miesto, kde zomrelo niekoľko vlkodlakov bolo to medzi nimi všelijaké. Bolo medzi nimi cítiť napätie o tom nebolo pochýb. Elijah dokonca v niektorých okamihoch nevedel čo má povedať, no vedel že ten okamih ktorý sa stal budú musieť prediskutovať. No v tejto chvíli jej dôveroval, dával na ňu pozor a sledoval takmer každý jeden krok len aby sa uistil, že sa jej nič nestane. Aj napriek tomu, že bola dostatočne schopná na to, aby sa o seba postarala sama. Stále tam bolo niečo, čoho sa obával. No to bolo pri každom jednom členovi ich rodiny. Bola tma a zima sa dostávala pod kabát, ktorý mal na sebe. nevidel okolo seba nič nepríjemné alebo nebezpečné. Dokonca sa mohlo zdať, že v meste sa takmer nikto nenachádzal. A to bolo viac ako len podivné.

" držte sa pokope. nech vás ani len nenapadne ísť niekde samy. Nevieme čo sa tu deje, prečo nadprirodzeno odchádza. Vieme len o lovcoch ale nič viac." Elijah vedel, že za tým musí byť niečo viac. Nemohli za to ľudia, prečo sa nadprirodzeno bálo práve ľudí? mohli ich zastaviť. Prinútiť ich aby sa niečoho báli. Určite ak by sa to stalo v New Orleans tak by sa o to postarali. No toto bola iná vec. To ako nadprirodzeno odchádzalo z mesta tak prichádzalo do toho ich. A on chcel prísť na spôsob ako to zastaviť a neurobiť z ich mesta nejaký bordel alebo továreň na problémy. Elijah bol rád, že po svojom boku mal práve Hayley. Nevedel si predstaviť ak by sa pri ňom nachádzal Klaus. Určite by sa tých problémov nachádzalo oveľa viac a možno by toto mesto padlo krvou. Možno aj nevinných ľudí len aby sa zbavili svedkov a náhodnej hrozby. Mohol teraz myslieť racionálne aj napriek tomu, že napätie sa nachádzalo v okolí.

Uběhlo zhruba pár hodin od jejich menšího konfliktu na nádvoří rezidence, kde si stála Hayley za svým názorem a Elijah zase za svým názorem. Nakonec se tedy nějak společně domluvili a dohodli se na tom, že se společně půjdou podívat na místo, kde zemřelo hned několik vlkodlaků. Zmíněné místo Hayley natolik znepokojilo, že přestala i mluvit a držela se stranou v tichosti. Takže si můžete představit cestu autem, když měli namířeno do Beacon Hills. Hayley o takovém městě zaslechla jen něco, jenže to nebylo dostatek aby věděla, co tam může očekávat. Tichost byla doprovázena dalším tichem a po celou cestu se to nijak jinak nezlepšilo ani nezměnilo. Ani jí to ticho nevadilo, aspoň na chvíli to byla příjemná změna. Seděla na straně spolujezdce a sledovala Elijaha jak řídí, přičemž se i občas podívala dozadu, kde seděl ještě jeden upír na kterého si Hayley dávala pozor, aby jí neunikl jeho sebemenší pohyb. Celkově si nebyla jistá proč s nimi musel jet, ale tolerovala to. Vystoupila z auta a porozhlédla se kolem sebe. Co jí přišlo zvláštní, že zde nebyla ani noha, prostě nikdo. Ani po cestě skoro nikoho neviděli a teď je to snad ještě divnější. Zapnula si kabát tmavě hnědé barvy a prohrábne si vlasy, přičemž udělá pár kroků dále od Elijaha a dalšího upíra. Stále nechápu, co tady vlastně děláme. Tohle není naše starost, Elijahu. Pokud se tady něco stalo, teď na to nepřijdeme. Vždyť se kolem sebe podívej! Svými slovy poukazovala na fakt, že kolem nich nikdo není. Byli tady sami, ve městě které vůbec neznají. A také tím narážela na fakt, že to není přímo jejich problém a zátěž, kterou by se teď měli zabývat. Složí si ruce na hrudi a pomalu se rozejde prázdnou ulicí, i přes  slova Elijaha aby zůstali společně, no i tak o něco málo zpomalí. Tohle město se jí moc nezdálo a každým krokem se jí tohle mínění utvrzovalo. Dobře. Tak tedy koho tady vlastně hledáme? Vypadá to tady docela mrtvě. Otočí hlavu jeho směrem a jde pomalu dále prázdnou ulicí. Dívala se pozorně aby jí nic neuniklo a sledovala své okolí, byla by nerada, kdyby jí tady něco nebo někdo překvapil a to nemilým způsobem. Šla pomalu a za chvíli se zařadila po boku Elijaha. Přeci jen po jeho boku se cítila o něco málo jistěji než kdyby šla sama. Nedala vědět ani Hope ani Klausovi, že se na takovou výpravu do vzdálenějšího města chystají. Samozřejmě, tohle Klaus vědět nutně nepotřeboval, ale Hope jistě ano. Ani vlkodlaci v zátoce to nevěděli a tak by nejradši nasedla zpátky do auta a vrátila se do New Orelans, který se stal jejím domovem a kde si byla nejistější.

elijah mohol vyzerať ako keby v jednom momente strácal trpezlivosť. no to vonkoncom nebola pravda. ,, myslím si, že od okamihu, kedy sme sa presťahovali do new orleans sa mnoho vecí zmenilo." elijah si spomenul na tie časy, kedy rodina pôvodných bola roztúsená po celom svete. kedy kde sa objavili problémy tam sa objavila jedna hlava ich rodiny no samozrejme nie doslovne. elijah si upravil manžety na obleku a následne venoval jeden pohľad hayley.

,, myslím si, že by som ti mal mnoho vecí ešte vysvetliť. to, že new orleans patrí našej rodine neznamená, že problémy týkajúce sa inde na svete nie sú žiadným problémom. samozrejme hayley aj ty máš vlkodlakov no u nás to je o trochu viac komplikovanejšie." elijah sa jej to snažil vysvetliť no mal pocit, že v momente ak to nepochopí tak sa medzi nimi objaví ďalší konflikt, ktorý určite nevyriešia len milým slovom alebo milovaním. elijah si dokonca spomenul na kola, ktorého nevidel už niekoľko mesiacov. bolo to zvláštne no na druhej strane to bolo pre neho viac ako len typické. elijah nebol tým typom, ktorý by myšlienkami zostával len na jednom mieste. možno to bolo tým, že celé stáročia utekali pred vlastnými rodičmi a ostávať na jednom mieste spútaný. elijah sa rád zaujímal o okolie a neostával myšlienkami len na jednom mieste.
,, ale ak máš s tým problém svoj obzor rozšíriť aj niekde inde ako len na zátoku, nikdy som ťa do ničoho nenútil.." jeho hlas bol v tomto momente tichým no aj tak na mieste, kde sa možno nič nenachádzalo to bolo viac ako len zreteľné.
,, nikdy nebudeme len rodina, ktorá ostáva v jednom meste. nikdy.." povedal elijah pričom on sám osobne mal rád ak sa mohol nadýchať čerstvého vzduchu. bolo tak mnoho krásnych miest na svete, ktoré navštívil a možno ešte mal v pláne niekedy navštíviť. ,, je to len pokrývka. pozeraj sa na to iným pohľadom.." elijah vedel, že toto miesto určite nebude mŕtvym. a to elijah v tejto chvíli mal sakra pravdu. nestihol to ani len dopovedať a pred jeho nohy dopadla jedna strela. olovo, ktoré ho zabiť nemohlo.

Pokud Elijah ztrácel trpělivost tak Hayley jí už tím pádem dávno ztratila. Tentokrát jí v autě ticho nevadilo, jelikož si potřebovala přetřídit myšlenky a přemýšlet nad vším co se teď odehrálo. Jak nemalá hádka mezi ní a Elijahem, ale také mezi lovci, jež mají za vinnu smrt několika vlkodlaků. Jeho slova ohledně jejich přestěhování do New Orelans pouze poslouchala, no nijak na ně nereagovala. Možná se u nich něco změnilo, no v té době je Hayley ještě vůbec neznala a žila mimo jejich rodinné drama. Zaklonila jemně hlavu dozadu čímž se díky tomu, že sedí v autě dívala přímo na strop auta. Na menší moment zavřela oči, což ale netrvalo moc dlouho. Vystoupili z auta a Hayley si byla nucena zapnout si kabát, jelikož nebylo zrovna příjemné počasí. Rozejde se ulicí vpřed s rukami v kapsách a sleduje okolí, jestli se zde náhodou někdo neobjeví. No zatím to vypadalo, že se z tohohle města vypařil veškerý život, který zde kdysi býval. Ani tak se jí to tady nezdálo bezpečné a bylo celkem možné, že se zde jen někdo nebo něco schovává a vyčkává právě na ně. Nemůžete, ale přeci řešit všechny problémy po celém světe. Odporuje mu. Elijah v tomhle mohl mít pravdu, jenže Hayley jí měla také. Jejich rodina nemohla řešit všechny nadpřirozené problémy týkající se v ostatních městech, nebo to zvládnout mohli? Tím si teď nebyla Hayley stoprocentně jistá. Hayley se úspěšně vyhnula dalšímu konfliktu. Nechtěla se s ním hádat, ne tady a ne zrovna teď. Všechno si to můžou vyříkat až budou zpátky v New Orleans, nejlépe v bezpečí rezidence. Víš, že bych tě nenechala jít samotného. Řekne mu, jakoby to bylo sebevíce jasné. Jistě, byl s nimi i nějaký upír kterého neznala, ale nechtěla ho s ním nechávat samotného. Hayley vždy stála za rodinou původních ať se dělo cokoliv- všichni kolem ní to věděli, i ona sama si toho byla vědoma. Občas jí to dokonce někdo vyčetl, jenže je vždy nějak odbyla. Rodinu Mikaelsonových brala jako svou a když se něco stalo tak neváhala a podala pomocnou ruku. Bylo tomu vždy a nehodlala s tím skončit ani teď. Tím chceš říct, že by si chtěl jet z New Orelans pryč? Zeptá se ho s trochou zvědavosti v hlase. Ráda by věděla co Elijah do budoucna plánoval. Chtěl odjet z New Orelans pryč? A kdyby ano, co by dělala Hayley? To bylo jen pár otázek, které se jí honily hlavou. Při jeho dalších slovech se tedy znova rozhlédne kolem sebe a sleduje okolní dění, když v tom uslyší blízkou střelu, která dle všeho byla mířena právě na ně- pravděpodobně spíše na Elijaha. Chytne Elijaha za rameno a upíří rychlostí se společně s ním přemístí do jednoho výklenku, kde na ně není moc dobře vidět a tak aspoň na krátký moment jsou v bezpečí. Přeci jen nemůžou vědět, jestli u sebe nemá něco, co by jim mohlo vážně ublížit. Měl si pravdu. opravdu tady nejsme sami. Dá mu za pravdu a zkusí se trochu nahnout tak, aby na dotyčného viděla, jelikož chtěla vědět s kým vlastně mají co do činění. Jakmile se jen trochu vyklonila tak byla vystřelena další kulka, která se tentokrát Hayley dotkla o rameno. Naštěstí to pro Hayley nebylo nic vážného, jelikož se jí to o paži pouze otřelo a vznikla z toho pouze povrchová rána o které si Hayley myslela, že se rychle zahojí a tak jí nevěnovala moc své pozornosti, no radši se zase schovala aby neschytala další.

aj napriek tomu, že ich názory boli rozdielnymi on sám vedel, že v momente ak by ju potreboval určite by sa na ňu mohol obrátiť. aj napriek tomu, že nie vždy ťahali rovnakým smerom stále prišlo niečo, čo ich donútilo sa tomu postaviť spoločne. on sám vedel, že má iný pohľad na problémy ako práve on sám no nevyvracal jej to. nemalo by to vážne žiaden zmysel. on sám vedel, že v okamihu ak by sa o to pokúsil nejaký človek v jeho rodine tak dá na svoj rozum. dokonca to tak možno vyzeralo, že celá jeho rodina mala tendenciu byť tvrdohlavými stvoreniami.
,, myslím si, že ešte mnoho vecí nevieš o našej rodine." na jeho tvári sa neobjavoval žiaden úsmev ba naopak. jeho pery boli zúžené pretože mal pocit, že sa niekto v jeho prítomnosti nachádza. možno ak by sa nachádzal na tom mieste sám tak by vedel odhadnúť aj v akej vzdialenosti sa nachádzajú. no na miesto toho aby sa sústredil na ich bijúce srdcia, musel sa sústrediť na srdcia, ktoré boli ľudí v jeho blízkosti. v momente, kedy sa spustila paľba a on nevedel čo má vlastne urobiť, vlastne vedel no nemohol ani len zasiahnúť pretože takmer okamžite ho hayley stiahla niekde do bezpečia sa pozrel na ňu.
,, sú to iba náboje. nijakým spôsobom by ma to nemohlo zabiť. no nemyslím si, že mierili priamo len na mňa. myslím si, že mierili na nás spoločne.." elijah nechcel k tomu prikladať nejaký zvláštny úkaz. pozrel sa na upíra a na vlkodlaka ako sa schovali spoločne tiež niekoľko desiatok metrov pred nimi. mohol ich vidieť a dokonca to bol zvláštny úkon, kedy je jeden druhému chránili chrbát ako keby v tomto momente dokázali spoločne spolupracovať. elijah na malý moment zatvoril oči a následne sa započúval. bolo to zvláštne no mohol počuť bijúce srdcia tých ľudí, ktorí ich napadli. boli to ľudia? vážne to boli obyčajní ľudia?
keďže si tým bol viac ako len istý povedal obyčajným hlasom ako keby hovoril len k hayley no aj tak vedel, že to môžu počuť aj upír s vlkodlakom, ktorý čakali na jeho rozkazy. ,, o nič sa nepokúšajte. nebudeme ich zabíjať aspoň nie teraz. budeme musieť prísť na to, čo sa to tu deje a ich na to využijeme. nechcem aby ste ich ohrozili, takže žiadne unáhlené závery.." v tomto momente sa pozeral na hayley a dúfal, že bude v poriadku a neprejde takmer okamžite k nim a nezmasakruje ich.

Moc se jí tenhle výlet nezamlouval, ale zajímalo jí, kdo zabil všechny ty vlkodlaky. Přeci jen to byla její povinnost tohle zjistit a to byl také jeden z důvodů proč se s Elijahem vydala do Beacon Hills. Už by ale nejradši byla zpátky v New Orleans. Měla docela špatný pocit, že se tam něco děje a nebude to nic dobrého. Proto její myšlenky šly jednou stranou do New Orleans a druhou zde do Beacon Hills. Jistě, že i kdyby se spolu nějak pohádali a neshodli se, tak by se na něho stejně Hayley obrátila a stála by při něm. Zažili toho spolu tolik, že by se na něho jen tak nevykašlala a nezapomněla by na něho. Hayley je sice tvrdohlavá, ale není jediná. Snad všichni v rodině Mikaelsonových jsou svým způsobem tvrdohlavý a už se to začíná projevovat i na Hope. Je to až neskutečný. V tom případě bych si někdy ráda poslechla další informace o vaší rodině. Pokrčí rameny a podívá se jeho směrem. Zajímalo jí, co ještě o jejich rodině neví a co je pro ní zatím neznámo. Možná jí to ani neřekne, ale za pokus to může stát a proto se radši zeptala. Pohledem zůstává seknutá na Elijahovi a sleduje spíše jeho než ulici kolem nich. To byl možná důvod toho, že nezaznamenala pohyb v jejich okolí a tak si nemohla všimnout ani střely mířenou právě na ně. V rychlosti chytne Elijaha a za pár sekund se s ním octne pod menší stříškou jednoho ze zdejších prázdných obchodů. Možná to byla o něco málo přehnanější reakce, jelikož by se jim z takové kulky nic stát nemělo, ale Hayley si ráda dávala pozor a radši se chtěla ujistit, že to není něco jim nebezpečného. Možná ano. Jenže to si nemusel vědět a tohle je prostě jistota. Odpoví mu. Podívá se i na jejich dva společníky, kteří opakovali jejich pohyby a schovali se pár metrů od nich. Všimla si toho, jak se Elijah snažil určit a poslechnout si, kdo po nich vystřelil. Hayley se proto podívá jestli je nikde neuvidí, no moc toho ona sama neviděla. Prohrábne si vlasy a poslouchá Elijaha, který mluvil jak na ní tak i na jejich společníky. No, mohla si povšimnout, že při posledních slovech se podíval přímo na ni. Jemně se zamračila, jenže nic neříkala. V hlavě se jí toho prolínalo tolik, že mu na to neměla co odpovědět. Pouze to všechno chtěla ukončit a nechtěla čekat. Nemám na tohle čas. Pokud jsou za to co se děje vlkodlakům a celkově i ostatním zodpovědní, tak bychom měli něco udělat. S těmi slovy se na Elijaha podívá, jenže místo jejich normálních očí se naskytne pohled na vlkodlačí, což může Elijahovi vyvodit pravdivý pocit o tom, co se chystá teď udělat. A najednou vedle Elijaha nestála a mířila si to k oněm lidem, kteří za tohle můžou. Nezajímalo jí co by jí Elijah mohl udělat za neuposlechnutí jeho rozkazu. Rozhodla se proto začít svůj plán a tak se snažila rychle najít ony dotyčné.

elijah mikaelson bol človekom, ktorý mal mnoho tajomstiev o tom nebolo pochýb. no nemyslel si, že toto miesto a tento čas by bolo práve stvoreným pre to, aby vôbec hovoril o svojich pocitoch z minulosti. tak mnoho vecí stratil, že mal dokonca pocit, že život upíra nie je bolestivý z toho dôvodu, že má mnoho problémov ale z toho dôvodu koľko vecí vdaka tomu môže stratiť.
,, možno príde ten moment, kedy otvoríme jednu z tých mnohých kapitol nášho života. no to by znamenalo, že by si musela urobiť to isté.." vedel, že aj hayley si prešla svojimi problémami, vecami v živote. pozrel sa na ňu, nechcel jej nič hovoriť chcel len myslieť na to, čo sa odohrávalo v tejto chvíli. aj napriek tomu, že v meste zavládol chaos on bol zjavne v tejto chvíli tým jediným človekom nad vecou. v momente, kedy mal možnosť sa pozrieť do očí človeku o ktorom si myslel, že ho aspoň v tejto chvíli poslúchne nevidel tam to, čo tam videl doteraz. on sám nevedel čo sa s hayley deje no určite bude musieť sa pozhovárať s klausom o tom, že poslednú dobu sa prestáva správať ako alfa svojej smečky.
samozrejme, stačil jeden jediný pohyb. jeden pohyb hayley a vlkodlak, ktorý im robil spoločnosť ju nasledoval. elijah ostával na mieste, chcel najprv vedieť s koľkými ľuďmi má dočinenia. áno, možno si dával niekoľko minút na čas no robil to v tejto chvíli oprávnene. v momente, kedy počul výstrel a dokonca aj padnúť telo, neváhal ani len jednu minútu. elijah sa pozrel na zem, kde sa nachádzalo telo muža, ktorý bol vlkodlakom pričom hľadal v tej tme niekoho, kto strieľal. bol len človekom, len mladým chlapcom, ktorý nedovŕšil ani len svoj vek. dokonca pri tom ako videl, že elijah sa k nemu priblížil upírskou rýchlosťou zmeravel na mieste a následne
,, chcem aby si sa držal pri mne. nespusti z toho človeka ani len zrak, rozumieš? " pozrel sa na upíra, ktorý takmer neustále sledoval jeho krok a čakal na to, čo sa bude diať. Pozeral sa na neho a následne na mladého chlapca, ktorému bez jediného problému vytrhol z ruky zbraň a následne sa pozrel okolo seba. možno to bol strach z toho, že sa pred nimi objavil nový druh prinútil ľudí urobiť krok vzad. zobral teda vlkodlaka na nohy, pomohol mu vstať pretože mal pocit, že guľka bola vytvorená priamo pre vlkodlaka pričom sa pozrel okolo seba. hayley ho musela počuť, vedel to.
,, nájdem nejaké miesto na to, aby sme sa tu mohli cez noc zložiť." povedal a následne sa pozrel na upíra, ktorý chytil mladíka pod krk a hodil ho pred seba. nebola to akcia, kedy chcel elijah niekoho zabiť, chcel najprv vedieť s kým má dočinenia a následne sa o tom porozprávať so svojou rodinou.

Možná to nebylo nejvhodnější místo, to musela uznat i ona. Proto se dále na to neptala a radši mlčela, přičemž poslouchala okolní zvuky. Při jeho slovech se na něho pouze podívá a následně si složí ruce na hrudi. Ano, dobře. Až budeme zpátky v New Orleans, měli bychom si promluvit. Nikdy si s nikým nepromluvila o svých problémech a věcech, týkající se jejího života. Možná jednou si takhle promluvila s Rebekou nebo dokonce i menší rozhovor proběhl s Klausem, jenže to nebylo nic velkého. Nerada hovořila o věcech, co se jí staly. Jenže pokud bude chtít z Elijaha dostat nějaké informace tak mu bude muset říct i nějaké své informace a nad tím ona začala uvažovat. Chce mu něco říct? Měla by. Takže nakonec proč by ne. Hayley se poslední dobrou necítila moc ve své kůži. Jakoby se s ní něco dělo. Trvalo to už pár dní a nepřestávalo to. Spíše naopak. Měla pocit, jakoby si toho i Elijah začal pomalu všímat. Nevěděla proč se to děje a co vlastně se to s ní děje. Chtěla na to přijít ona sama a proto se s tím nikomu nesvěřila. Nechtěla tím nikoho obtěžovat a nikomu to říkat. Ani Klausovi, ani Elijahovi a už vůbec to nechtěla říkat Hope nebo vlkodlakům v zátoce. Tím by se jí všechno ještě více přitížilo a o to ona nestála. Vždy nad vším alespoň uvažovala, jenže teď je na všechno strašně rychlá a nad ničím moc nepřemýšlí. O tom se mohl přesvědčit i samotný Elijah, který stál vedle ní. Nadechla se chladivého vzduchu a její oči se proměnily místo oříškově hnědých na žluté. Její pohyb způsobil to, že se k ní přidal i vlkodlak, který s nimi byl a tak na to aspoň nebyla sama. Její netrpělivostí se mohlo ledasco pokazit, jenže na to ona nemyslela. Netrvalo to dlouho a všechno se zkomplikovalo, jakmile zaslechla výstřely, které přistály v hrudníku onoho vlkodlaka, který byl s ní. Přes tu tmu toho moc neviděla, hned se na to ale vydala za vlkodlakem a sklonila se k němu. Jakmile se k němu sklonila už u nich byl i Elijah, který se věnoval onomu klukovi, jenž byl za těmi výstřely. Už chtěla Hayley vlkodlakovi pomoct, když v tom mu pomohl Elijah a tak si pouze stoupla kousek za ně. Necítila se ve své kůži a to mohl Elijah hned vycítit, pokud by chtěl. Nějaké místo by se tady mělo najít. Promluví po dlouhé chvíli a pomalu se rozejde pryč s tím, že chce najít vhodné místo, kde by mohli všichni přespat.

nájsť nejaké bezpečné miesto nebolo ťažké. pretože sa spočiatku zdalo, že celé toto miesto bolo doslova vyľudnené. nenachádzalo sa tam mnoho ľudí, len tí ktorí mali v rukách nejaké tie zbrane a tvárili sa ako keby ich nič a nikdy nemalo zastaviť. elijaha dokonca prekvapil fakt, že ide v skutočnosti o ľudí, myslel si, že to budú nejaké nadprirodzené bytosti, ktoré si chcú týmto štýlom podriadiť inú rasu.
elijah sa spoločne s upírom a vlkodlakom, ktorý potreboval pokoj a kľud nachádzal na mieste, čo niekedy bola budova pre manuálne práce. bola rozľahlá takže v okamihu ak niekto bude mať čo i len menšiu potrebu nazrieť dnu, bude o tom vedieť ako prvý. elijah našiel jedno miesto za starším autom, ktoré bolo prekryté plachtou kde vlkodlaka posadil a náhla sa otočil na muža, ktorý bol človekom.
,, posať sa a nepohni sa do momentu, kedy ti to nedovolím. nehovor, nechcem počuť ani len jeden hlások vychádzať z tvojich pier.." elijah mal v tejto chvíli pohľad uprený do jeho očí pričom muselo byť viac ako len jasné, že v tomto momente išlo o ovplyvnenie. elijah sa s hayley potreboval pozhovárať o tom nebolo pochýb. pozrel sa na upíra, ktorý vedel čo má robiť a začal s pomocou dať vlkodlaka opäť dokopy. bola potrebná spolupráca a pohľad na to ako medzi dvoma rasami, ktoré sa nenávidia už od počiatku ľudstva to bol v skutku pekný pohľad.
v momente, kedy vošla do vnútra, na nič nečakal, takmer okamžite ju stiahol za ruku a mal v pláne prísť na to, čo sa v skutočnosti deje. ,,musíme sa porozprávať a domov to určite nepočká. chcem vedieť čo sa deje hayley, chcem vedieť prečo si... prečo si iná.." poznal ju veľmi dobre na to aby vedel, že s ňou niečo nie je v poriadku. no elijah si myslel, že práve on bude tou osobou, ktorej sa bude môcť zdôveriť s niečím, čo ju niekedy bude trápiť. elijah si myslel, že on môže byť tou osobou, ktorá jej pomôže.
,, hayley takto to dalej nepôjde. pretože videl som ako si do toho išla po hlave bez toho aby si si uvedomila, že za tebou pôjde niekto iný. neviem na čo si myslela, vedela si že vlkodlak urobí presne to, čo urobíš aj ty.." elijah ukázal na miesto kde sa nachádzali ostatní pričom si len jemne povzdychol. pretože to bolo vážne, oveľa vážnejšie ako by si možno niekto mohol myslieť. ,, ak to takto dalej bude pokračovať hayley, nebudeš alfou pre svoju smečku. vycítia to a zvrhnú ťa, ver mi.." povedal pričom jej položil ruku jemne na rameno.

V Beacon Hills teď pobývalo mnoho lovců a nadpřirozeno zde bylo velmi málo. Bylo to město, které bývalo maják pro všechno nadpřirozeno, což pořád bylo, jenomže... Teď sem přijet znamenalo dost možnou smrt. Alex tu byla poprvé v životě a to taky ne dobrovolně. Nenechala by se obklopit tolika lovci, když je čarodějka. Oni o tom však nevěděli, což jí udržovalo mimo nebezpečí. Pro všechny to byla ta malá holčička, kterou občas viděla. Byla to 'ta' dcera lovců.

Prochází se prázdným a už celkem zchátralým náměstím a rozhlíží se kolem sebe. Mohlo to být nebezpečné, hodně nadpřirozených bytostí by jí klidně mohlo napadnout, kdyby chtěli. Ona jim nechtěla ublížit, právě naopak. Cítila tu touhu jim pomoci od lidí jako by měla být i ona. Jenomže ona taková nebyla a nikdy nebude. Nebylo to pouze tím, že sama byla nadpřirozená, ale někdo jí i před několika týdny otevřel oči a potvrdil jí, že ne každý nadpřirozený je špatný. Záleželo na daném člověku, což spojovalo všechny rasy dohromady.

Posadí se k fontáně, kde si vytáhne i svůj čmárací blok. Co jiného měla v tomto městě dělat? Její rodiče něco domlouvali, či pomáhali lovit, ale sama nevěděla, co zrovna dělají. Avšak ona měla zůstat v hotelu, kde prý měla být v bezpečí. Vykašlala se na zákaz a prostě se šla projít na tohle náměstí, kde začne kreslit ptáka, který přistál nedaleko. Občas taky pozdraví procházející známé se kterými nemá zájem se bavit. Nebyli to její přátelé, ale jejich rodičů.

I když tu nebylo moc lidí a byl tu poměrně klid... Měla takový zvláštní pocit, jakoby jí někdo sledoval. Zvedla pohled od bloku a snažila se najít zdroj tohohle pocitu.

Najít místo nezabralo moc času ani námahy, jelikož jak je všechno celkově opuštěné tak se hned po chvíli něco našlo. Nemuseli po městě chodit a hledat nějaké volné a ne moc viditelné místo, což jim přišlo vhodné. Alespoň Hayley. Hayley se chtěla hlavně na chvíli posadit nebo aspoň opřít o něco a utřídit si myšlenky. Nevěděla co se to s ní děje, ale nebylo to nic normálního. Cítila se zvláštně a to nenaznačovalo nic dobrého. Ještě k tomu všemu, co se kolem nich děje. Po celou cestu se držela spíše vzadu, než-li vepředu. Sledoval jak vcházeli postupně dovnitř a po menší chvíli je následovala. Hned se porozhlédla kolem sebe, aby se ujistila, že zde kromě nich vážně nikdo není. Jakmile se jí potvrdilo to, že tam nikdo kromě nich není tak pokračovala v cestě. Nestačila se ani podívat na vlkodlaka, který byl zraněn, jelikož si jí hned odchytl Elijah. Lehce se zamračila a podívala se na něho. Nemračila se z důvodu, že by jí jeho přítomnost byla nepříjemná, jen to prostě nečekala. Proč jsem jiná? Jak to myslíš? Nejsem. Podívá se na něho, no moc dlouho se nevydrží dívat do jeho očí a tak se radši podívá na jejich spojené ruce. Nechtěla mu lhát, co určitě ne. Jenže to nebylo tak jednoduché, jak se zdálo. Poslouchala Elijaha a musela mu dát za pravdu, aniž by si to chtěla přiznat. Sama nevím, co se to se mnou děje. Ráda bych na to, ale chtěla přijít nejdříve sama. Řekne popravdě Elijahovi. Možná se zeptá i Daviny, jestli by jí s tím nepomohla nějak pomoc. Přeci jen s Davinou stále vycházela v dobrém a tak by nebyl důvod, proč by jí nepomohla. Za zkoušku nic nedá a nic nemůže ztratit. Podívala se na vlkodlaka, který na tom nebyl zrovna dvakrát nejlépe a vlastně tohle se mu děje, pouze kvůli jejímu nepřemýšlení a zbrklému chování. Myslíš si, že to nevím? Hned jak přijedeme do New Orleans tak si se smečkou promluvím a vyřešíme to. Hodlala tak učinit. Jakmile přijede do New Orleans tak se odebere do zátoky, kde si se všemi zkusí promluvit o tom se zrovna děje nejen ve městě, ale také s ní. Doufala jen v to, že budou aspoň trochu vstřícní, když při nich stála hned několik let. Jemně se pousmála, když jí položil dlaň na rameno, přičemž se mu podívala do očí. Nejspíše to nic nebude. Budu v pořádku. Nakloní hlavu jemně na stranu a svou dlaň mu přiloží na tvář a a palcem mu po ní jemně přejede. Přečkáme noc a vrátíme se do New Orleans. Po těchhle slovech se od něho oddálí a posadí se bokem, přičemž se opře zády o zeď. Celou noc byla vzhůru a buďto seděla opřená nebo chodila po místnosti a dívala se kolem. Nemohla odpočívat, ne teď. Jakmile už bylo ráno a slunce se konečně ukázalo na obloze tak se společně všichni vydali zpátky k autu a poté se už autem rozjeli do New Orleans, kde jí ještě čekala nějaká práce. Sledovala Elijaha a byla ráda, že jeho má po svém boku. Hned když ho poprvé viděla, tak věděla, že se mezi nimi něco stane, nehledě na to, co.

Pro Scotta a jeho smečku, která s ním zůstala, alespoň nějaká část bylo velmi špatné zůstávat ve městě, kde vyrůstali, ale i tak tu byli. Proč? Na každém rohu bylo plno lovců a strašně málo nadpřirozena a i oni se museli skrývat, i když o nich rozhodně věděli.

I tak se jednoho dne Scott rozhodl vyjít ven, jako "normální" člověk a dělat, že o ničem neví. Samozřejmě toho věděl až moc, poznával lovce podle pohledu a taky podle čuchu. Bylo to zvláštní, tvářit se normálně a chodit okolo nich, kdykoliv mohl od nich čekat velmi špatný krok, který by rozhodně nekončil dobře. Ruce měl strčené v kapsách, byl lehce shrbený a neustále se ohlížel okolo sebe. Dlouho své přátelé neviděl, chyběli mu, ale zase se jim nedivil. Stejně, celkem mu vadilo být sám, ničilo ho to a strašně se nudil. Dlouho nikoho nezachraňovali, neměli žádné hrdinství jen plno lovců a to ho štvalo.

Jak se procházel po městě obhlížel každé, ovšem zdálo se že všichni jsou v pořádku, nebo to dnes jen nepoznal, nebo neměl svůj den. Tiše si povzdechl a znovu přemýšlel nad přáteli, dokud neuviděl pro něj zajímavou dívku. Opravdu, byla zajímavá a tak se zastavil a díval se na ni, bylo mu jasné, že se neotočí, tedy alespoň si to myslel, když v tom se dívka otočila jeho směrem. Všiml si jak sedí u fontány a něco maluje, možná proto mu přišla zajímavá a tak na ni jen civěl, tedy dokud se neprobudil a v duchu lehce nepanikařil a nezačal se rozhlížet okolo sebe zdali má někam nenápadně pláchnout a dělat že na ni necivěl, ale pořád tam stál.

Zahlédne tam postávat někoho, kdo mohl být tak přibližně v jejím věku, ale stejně ho nepoznávala. Nezdálo se, že by byl synem někoho z lovců, to by už je rodiče dávno seznámili. Bylo to divné, pořád jí seznamovali s dětmi jiných lovců, jakoby tajně doufali, že se zamiluje a padne do loveckého řemesla jako oni. A co by se stalo, kdyby se zamilovala do nadpřirozené bytosti? Dle nich by byla stejně špatná jako oni, což ve výsledku vlastně byla. Již od narození nebyla obyčejný člověk, ale čarodějka. Sama však nevěděla, zda by takhle samu sebe měla nazývat, protože svou magii ani neovládala. Neměla nikdy nikoho, kdo by jí to naučil.

Schová si svůj čmárací blok do tašky a rozhodne se prozkoumat, kdo to je a co tu dělá. Pokud je nadpřirozený, musel být blázen, že se tu tak veřejně ukazoval. Měl však štěstí, že si ho všimla Alex. Vstane tedy a po ještě chvilkovém váhání, kde jen tak stojí a váhavě přešlapuje, se k němu vydá.

"Ahoj," pozdraví mile, chce dát takový ten dojem, že ona tady není ta špatná. V tomhle městě to bylo celkem důležité, protože vás tady mohl kdokoliv a kdykoliv podezřívat, že nejste normální lidé a pak vás kvůli toho zabít. Bylo to doslova šílené, ale byly to zoufalé časy. Samozřejmě si o ní mladík mohl myslet, že to jen hraje, aby získala jeho důvěru, ale ona s tím nemohla nic dělat. "Tebe jsem tu ještě neviděla," poznamená a přejede po něm váhavým pohledem.

"Jsem Alex," natáhne k němu každopádně ruku. Příjmení si raději nechává pro sebe, aby od ní hned nemusel utéct. Ona vážně chtěla jen někoho s kým se tady bude dát normálně bavit. Nevěděla, zda on bude někdo takový, ale za pokus jí to stálo. Lovec s největší pravděpodobností nebyl, což bylo pro ní teď hlavní.

Nevěděl, proč se cítil tak divně, že si ho všimla. Asi hold nebyl už tak dobrý v pozorování jako dřív. Moment, byl on vůbec dobrý pozorovatel? Nepamatoval si, že by se někdy něco vydařilo, tak jak mělo. Nad tím se musel tiše uchechtnout, ovšem jeho malý a nenápadný úsměv opadl z jeho tváře, když se dívka k zvedla a pomalu šla k němu. Měl by zmizet? Nedivil by se, kdyby byla lovkyně, nebo někdo kdo s lovci pracuje a šel by zrovna po něm, opravdu ne. Samozřejmě, kdyby se mu něco stalo byla by to jeho vina, to on se rozhodl po dlouhé době projít a dělat jako by nic. Skousl si ret a sledoval ji, dokud k němu nepřišla.

Musel uznat, že byla opravdu pěkná a pořád zajímavá. Něco z ní cítil, ale nevěděl co, musel na to přijít, nebo aspoň chtěl. Nervózně popošlápl na místě, když k němu přišla a pozdravila ho. Otevřel pusu, že taky pozdraví, ale pak ji zase zavřel a přemýšlel jestli to je dobrý nápad. Měl by se otočit a odejít, ale takový on nebyl. Takže polkl knedlík v krku, nadechl se až se mu zvedla hruď a podíval se dívce do očí. "Ahoj," vydechne tiše, jak kdyby je někdo mohl poslouchat, což bylo dost možné že někde za domem či za stromem mohl být lovec a odposlouchávat je, ale risknul to. Poznal ten tón hlasu, ale pořád byl opatrný, nikdy nevěděl, kdo to může být. Ovšem po dalších slovech se musel uchechtnout. Bylo divné, že byla zrovna ta, kdo ho tady neviděl a to tu je už dost dlouho, ovšem ona tu zřejmě byla krátce. "To se celkem divím. Žiji tu celkem dlouho, ale tebe jsem tu neviděla zase já. Jsi tu nová?" kdo by se chtěl stěhovat do města plné zrádců a lovců?

Podíval se na její ruku a přemýšlel nad jejím jménem. Nikde ho neslyšel, alespoň ne v tomhle městě a tak se znovu nadechl a nakonec ruku přijal. "Já Scott," teď hluboce doufal, že ho nepozná a nevystřelí na něj stříbrnou kulku z pistole, kterou možná mohla mít někde ukrytou. Ale bylo tu i druhé doufání. Doufání v to, že by to mohla být dívka, se kterou by si mohl po dlouhé době popovídat.

Vypadal dost nejistě, což znejistilo i jí. Skousne si spodní ret, musel z ní být asi nervózní a nedivila se mu. Každou chvíli ho mohla doslova bodnout do zad, ale ona taková nebyla. Když se s ní však dá do řeči, trošku se jí uleví. Chtěla by mu dát nějak najevo, že se jí nemusí bát, ale nemohla to říct nahlas, kdyby někdo poslouchal.

"Vlastně jsem tu spíše na návštěvě," poví trošku nejistě. Její rodiče tu byli kvůli lovcům, aby jim třeba pomohli. Ta myšlenka se jí hnusila, ale co s tím taky měla dělat, že? Nemohla jim to zakázat. "Asi byla blbost to říct, když tu nežiju vlastně..." tiše se zasměje a pokroutí nad sebou hlavou. Myslela to však tak, že pravděpodobně není lovec, takže ho nikdy nepotkala, ani o něm neslyšela.

"Tak to tě ráda poznávám, Scotte," řekne opatrně a pak se na něj lehce pousměje. Nevypadal, že by byl nějaký zlý člověk. Když se však rozhlédne kolem nich, zahlédne jednoho z lovců, kterého však už zná. Nikdy ho neměla ráda.

"Alex! Jak se máš?" přijde k ní s úsměvem a sjede je oba pohledem. Hlavně tedy ho. Alex tohohle chlápka nesnášela. Byl to jeden z nejkrutějších lidí, které kdy poznala a to poznala spoustu lovců. Těžce tedy polkne a ještě chvilku se koukne na Scotta, přímo do jeho očí. Chtěla by mu dát najevo, že to bude v pohodě, ale nervozita z ní mohla jít dost cítit pro vlkodlaka, jako byl on. Teď byla přesvědčená, že není lovec, když ho nepoznal ani jeden z hlavních lovců.

"Dobrý den!" otočí se na něj s přehnaným a hlavně falešným úsměvem. "Mám se skvěle," pokračuje ve své roli, že ho tak ráda vidí. Jenomže on nevěnuje tolik pozornosti jí, jako právě Scottovi. A to se jí nelíbilo. Když už se na ní podíval a ona tušila, že ses chce zeptat na otázku, kdo to je... "Je tu se mnou," řekne najednou tvrdě. Nechtěla, aby Scott skončil mrtvý, jen kvůli toho, že se s ní začal bavit. Byla by to pouze její vina. To ona začala konverzaci.

"Dobře?" nadzvedne obočí a ještě je oba přejede pohledem. "Tak vás asi nebudu rušit. Pozdravuj své rodiče a vzkaž jim, že se těším až je uvidím," a Alex byla ráda, že se ho zbaví.

"Jasně. Mějte se!"

Cítil z ní tu nejistotu, za kterou pravděpodobně mohl on, ale nějak si to neuvědomoval. Chtěl mluvit na rovinu, kdo je a co tu pohledává, samozřejmě nemohl, oba asi věděli důvod, no on ho rozhodně věděl. Skousl si ret a lehce přikývl. "Tak to potom chápu. Ano to možná ano," slabě se usmál, ale pak úsměv hned zakryl a stále se snažil mít kamennou a "profesionální" tvář.

"Já tebe taky, Alex," pousměje se, nervozita z něj malinko opadala, a tak lehce potřásl její rukou, kterou následně hned pustil, neboť si toho člověka, tedy lovce sám všiml. Celý se napnul, poznal ho a vycítil z něj jasné nebezpečí. Rozhlédl se okolo a plánoval rychle zmizet, avšak stál na místě, jak kdyby zamrzl a díval se na dívku. Z jejího pohledu poznal to, že se nemusí bát, ale nevěděl čemu věřit. Jestli tomu pohledu, anebo té narostlé nervozity co z ní cítil. Když lovec dívku pozdravil jak kdyby ji znal až moc dobře, zamračil se. Mohl to čekat, teď bude po něm, anebo ne?

Sledoval to všechno, tedy těch pár vět, ale i tak bylo vidět, že ona zná jeho a on zná ji, což se Scottovi ani trochu nelíbilo. Ovšem místo toho, že by se ho dívka zastala, schovala si ho za sebe, čekal nějaké to bodnutí do zad, předhození tomu krutému lovci, ale to se nestalo. Místo toho ho odbyla a tím pomohla Scottovi. Když odešel, tedy když se rozloučili a on si šel zase po svém nahodil zamračený výraz a podíval se na dívku. "Znáš ho?" nechtěl znít nějak hnusně, přeci jen mu pomohla, ale jestli ho zná znamená to jediné. Patřila mezi ně.

Šlo na něm poznat, že chlápka i on sám poznával. Kdo by ho tedy neznal? A to znamenalo, že má s nadpřirozenem něco společného a teď věděl i o ní. Avšak nevěděl to, že je čarodějka, pouze to, že patří mezi lovce.

"Bohužel," řekne ještě potichu a ohlédne se za sebe, zda už zmizel a byli oba v bezpečí. "Ale není to jak si myslíš," podívá se na něj. Bála se, že od ní uteče. Zdál se jako milý kluk a teď jim to mohl nějaký blbý lovec všechno zničit. Nebyla si však jistá, zda o tom všem věděl a tak to všechno co chtěla říci, mohlo být nebezpečné.

"Nejsem jako oni, jasné?" povzdechne si. "Nemyslím si, že jste špatní. Že jsme ti špatní. Jen se lidé bojí něčeho, co nemůžou kontrolovat. A je to jiné, než oni," řekne trošku tajemně, kdyby náhodou byl jen obyčejný člověk a nechápal by tuhle situaci. Bylo to však velmi nepravděpodobné. "Každopádně pokud budeš chtít zmizet... Absolutně to chápu a nebudu tě nutit zůstat," řekne opatrně a tajně doufala, že se rozhodne s ní ještě zkusit konverzovat. Možná někde více v bezpečí.

Hodně lidí se už k ní obrátilo zády kvůli její rodině. Nebyla by to žádná novinka. Bohužel. Mohlo to znít, že byla osamělá, ale to nebyla tak úplně pravda. Akorát neměla dostatek přátel, kterým mohla doopravdy věřit.

Díval se na ni, bylo poznat, že ji to štvalo, že se cítila blbě, nebo jak to říct. Cítil to zní a tak ji jen poslouchal. Nemohla za to ke komu se narodila, a on za to čím se stal, nikdo nikdy za nic takhle velkého nemohl, tedy pokud se nenechal pokousat schválně, aby byl někdo víc než obyčejný člověk. Takový on měl názor na to.

Poslouchal ji, ovšem nebyl tak agresivní, že by se vlastně hned naštval, nebo na ni zaútočil. Navíc bylo vidět, že to myslí i vážně, a tak si tiše povzdechl. "Je mi to jasné. Nikdo nemůže za nic takového," zamumlá a radši se rozhlédne okolo sebe. Pořád byl v pozoru, ale možná konečně pochopil, že s ní by mohl mluvit. Rozhodně neřekne nic, co by ho oslabilo, kdyby se to rozhodla všechno říct, ale samozřejmě netušil pořád jestli je lovec, ale po dalších slov si to ujasnil.

Skousl si ret a podíval se na ni. Těžce vydechne a podrbe se jednou rukou na zátylku. Nakonec se rozhodl ji dát šanci, neodcházel, zůstal stát a podíval sena její brašnu. Byl přátelský, navíc ona mluvila pravdu, alespoň to cítil. Nadechne se a zvedne pohled. "Maluješ?" Už předtím si ji všiml a i bloku, který měla v brašně a ani trochu nevěděl o čem mluvit a tak něco plácl, i když to byla blbost. Ne tak velká, ale nedivme se. Dlouho s nikým nemluvil a ona byla pro něj nová.

"Nejsou to špatní lidé... Jen to nedokážou pochopit, že ani nadpřirozeno nemusí být špatné," sama se o tom před několika týdny přesvědčila. Trošku se zamyslí, ale on jí z myšlenek vytrhne.

"Myslíš tohle?" řekne s úsměvem, přičemž koukne na svou brašnu, kde měla blok. Upřímně se zasměje a ani nevíte, jak je ráda, že se rozhodl jí dát šanci. "Úplně nevím, zda bych to nazvala kreslením či malováním," zakroutí hlavou. "Ale snažím se!" zazubí se a chytne ramínko od brašny.

"A co ty? Jsi umělec?" zkusí. Přeci jenom jí viděl kreslit a hned se na to ptal a možná jí taky kvůli tomu sledoval. "Nebo co tady vlastně v tomhle opuštěném městě pořád děláš?" zvážní. Tohle do teď nepochopila. Bylo tu nebezpečno a on tu dobrovolně zůstával? Musel v tom být nějaký větší důvod.

"Já vím. Ne všichni jsou špatní. Viděl jsem to," poví pravdu. Ne všichni lovci jsou zlý, tedy ne po nějaké době. Allison nikdy nebyla ta zlá a Chris Argent po nějaké době byl spojenec, takže ani on pak nebyl zlý. Dobré vzpomínky se mu vrátily do hlavy a tak se je zase snažil zazdit. Moc nechtěl přemýšlet o minulosti, ne v téhle době. "Přesně tak. Nadpřirozeno není zlé, tedy ne co tu žije, ovšem když se tu nějaké objeví postaráme se o ně sami bez lovců," poví nějak neplánovaně, ale neřešil to. Přeci jen ona říkala něco o nich tak on zase řekl něco o svém druhu.

"Ano to myslím," uchechtne se a sleduje chvilku brašnu, když v tom zvedl pohled. Nevypadala jako kdyby v tom měla zbraň, ovšem oměj by v tom mohla mít. "Určitě to máš hezké," mile se usmál a ruce si strčil do kapes. Nijak ji nenutil, aby to ukazovala, dokázal dodržovat jistou hranici mezi soukromím. "To je dobře, vypadáš na studenský věk, ale asi nestuduješ zrovna umění nebo vůbec něco," uchechtne se nakonec.

"Já? Umělec, ani trošku, tedy jednou jsem si vymyslel tetování, ale to je leda tak všechno," ušklíbl se a pak přemýšlel. "Je to můj domov, pořád mi přijde jak kdybych ho musel chránit, i kdyby mě to mělo stát krk a taky jsem dlouho neviděl svoje přátelé. Nějak jsem doufal, že budou tady," poví a následně pokrčí rameny. Bylo to stručné, ale proč říkat hned všechno?

Se zájmem ho poslouchala a byla ráda, že po dlouhé době našla někoho s kým se dalo normálně mluvit. Udělalo jí to velkou radost, protože se zdál být rozumný. Chápal ten rozdíl mezi rasami a hlavně chápal to, že ani jedna z nich není přímo ta špatná. "Vážně jo?" zeptá se zájmem. Znělo to vlastně celkem... úžasně.

"Cením si toho, že nevypadám na třicet," nadzvedne obočí a pak se uchechtne. "Umění nestuduji, no... Kdyby jsi viděl moje čmáranice, pochopil by jsi proč," ve finále však špatně nekreslila. Spíše se nechtěla chválit a tak dělala pravý opak. Její rodiče v umění neviděli žádnou budoucnost, tak se tomu už nějak extra nevěnovala a dala jim za pravdu. Ale... Ve všem co vás baví je přeci budoucnost, ne?

"To zní hezky," uzná. Chtěl chránit svůj domov do svého posledního dechu. "Ale zároveň je to tak trochu sebevražda. Nemůžeš... Je porazit. Je jich tu moc a plánují další akce," zamumlá směrem k němu. "Odjeď a vrať se později. Sežeň si pomoc," poradí mu a sama neví, proč to dělá. Možná jen zoufale nechtěla, aby všichni nevinní lidé zahynuli kvůli někomu jako jsou její rodiče.

"Jen je prosím nezabíjejte," řekne pak už trochu zoufale. Mezi ty lidi patřili i její rodiče, což on už věděl a nepřežila by, kdyby se jim něco stalo. I když věděla, co by se stalo, kdyby zjistili, že je čarodějka. Kdykoliv to někdo mohl říct, stačilo, kdyby z ní někdo cítil její magii. On každopádně jako vrah nevypadal, ale jeho oči nemohla vidět. Ty oči, které by jí řekly, zda je už něčím vinen.

"Nechceš zajít někam... Kde to bude bezpečnější než uprostřed náměstí?" navrhne.

Podíval se na ni, vlastně celou dobu se díval na ni, sem tam se ohlídl, jestli je někdo nesleduje, ale opravdu. Ve městě byl poměrně klid. Jen přikývl a lehce se zhoupl na patách. "Ano, nemám proč lhát," zamumlá a následně pokrčí rameny. Cítil z ní radost, čímž se ulevilo i jemu a postupná důvěra pomalinku narůstala.

"Určitě jsou to hezké čmáranice, ale pokud tomu říkáš takhle, tak se asi ani nedivím, že nestuduješ to umění. Nebo tam bude zasahovat i rodina," lovci to nikdy neměli lehké. Znal to od Allison, tedy ne úplně, ale aspoň něco ano. Vydechne a sjede ji pohledem. Byla to hodná dívka, ovšem pod dalších slovech se lehce zarazil a následně slabě zavrtěl hlavou. "Tady v tom městě se toho stalo hodně, pár krát jsem nepřežil, nebo někdo z mých přátel. S lovci si poradím, dokážu se skrývat," zamumlá nazpět a pak ještě otevře pusu. "Nikam neojedu, je to můj domov, ale jsi hodná, že se mi snažíš pomoct," poví ještě a jako každou chvíli se podívá okolo sebe a pak zase na ni. Sám si všiml, že používá dlouhé věty na konverzaci, i tohle byl důkaz o něco větší důvěry.

Tiše si povzdechl a slabě přikývl. "Nikdy jsme nezabili, ne když nebylo potřeba" nebyl to úplný slib, ale aspoň nějaký ten náznak. Nikdy nebyl vrah, ne úplný. Sám si nepamatoval, nebo nechtěl pamatovat, zda někoho zabil a pokud ano měl na to právo. Nikdy by nezabil nikoho jen tak ani náhodou a taky to mohlo být na něm poznat. Podíval se na ni a podrbal se na zátylku. "Napadá mě bezpečné místo snad jen jedno a to můj dům, napadá tě jiné?" rozhlédl se okolo sebe.

Podiveně nadzvedne obočí. "Jak jako, že jsi párkrát nepřežil?" podiví se. Musel přežít, když tu stál před ní, ne snad? "A to ohledně tvých přátel mě mrzí," řekne upřímně. Tohle však lovci dělali každý den. Odebrali někoho z něčího života a bylo jim to úplně jedno. Pozorně ho však poslouchá a skousne si ret. Neměl tu takhle sám šanci.

"Je to tak trochu sebevražda, víš to?" vydechne tiše. Nemohla s tím nic dělat bylo to jeho a pouze jeho rozhodnutí. "Neřekla bych zrovna hodná," zamumlá pak však pouze tiše. Nepatřila mezi milé a hodné dívky, aspoň ona by se tak nenazvala.

Všímá si toho, jak se pořád ohlíží a nemůže se divit. Sama to občas udělá, jen tak pro jistotu. Je však větší pravděpodobnost, že by si někoho všiml on než ona. "Jsou to zapřísáhlí lovci... A vím, že to co dělají není správné, ale i tak nikoho nenechám, aby jim něco udělal," mohlo to znít výhružně. Avšak to byla stoprocentní pravda. I když by jí rodiče nenáviděla, ona by se jich pořád zastávala.

"Nikdy jsem tu nebyla, takže nemám ani ponětí," pokrčí rameny a pak přikývne. Souhlasí s jeho výběrem, protože jim asi nic jiného nezbývá. Bylo trošku zvláštní, že se hned nechala přesvědčit jít k němu domů, ale snažila se mu důvěřovat. Když ona bude věřit němu, on brzy začne věřit jí. "Veď cestu."

Zavrtěl hlavou. "Ne přežil jsem to ano, ale měl jsem několikrát hodně na mále," Poví téměř okamžitě, aby to pochopila, i když byl vlkodlak přeci jen byl zranitelný a tak věděl, že někdy umře. "Děkuji," poví jen, nevěděl co na to přesně říct. Možná to taky někdy zažila, ale nikdy se neptal na nic tak soukromého, i když byl celkem zvědavý.

"Možná, ale jsem pro tohle město schopný udělat hodně, dokonce i zemřít, navíc lovci jsou nic proti tomu všemu," pokrčí rameny a pak jen přikývne. Měl svůj názor, zdála se mu hodná, zvlášť když nevypadala jako ostatní, ovšem pořád první pohled dokáže klamat. "Zdáš se milá, tak se ještě uvidí," naznačil, že u ní neměl tak velkou důvěru. Bůh ví, jestli vůbec někdy naroste.

Po dalších slovech jen zvedl ruce v obraně, on nebyl ten kdo by zabíjel, ale asi by se nedivil, kdyby se tady někde vzal Derek, Peter nebo kdokoliv jiný, dokonce i Deucalion. "Plně to chápu," přikývl nakonec. On už říkal že bude bránit své přátelé klidně i do posledního dechu dokonce i tohle město. Když to dělal s přáteli do nedávna přeci jen tak nepřestane.

"To je pravda, nějak jsem zapomněl," uchechtne se a sleduje ji. Samozřejmě ji moc nechtěl ukazovat, kde bydlí, ale možná tu bylo opravdu něco díky čemu ji mohl aspoň trošku věřit a tak s výdechem odstoupil a počkal na ni. "Tak tedy jdeme," poví a pomalu se i s ní po boku rozešel k sobě domů. Kdo ví jestli ji začne věřit, ale asi to byla pravda, když bude věřit ona jemu on ji taky začne věřit.