Hope Mikaelson

Bylo mu jasné, že se na Hope možná někteří jedinci budou koukat skrze prsty, právě protože je dcerou samotného Klause Mikaelsona, někým, kdo je pro mnohé čisté zlo. Na druhou stranu ale věřil nejen v dobro, které bylo v jeho dceři, ale i v to, že ji Salvatorovic škola dokáže poskytnout dostatečně dobré podmínky a nebude mít takový problém s tím, že je Mikaelsonová. A ačkoliv je rozhodně rád, že je Hope hrdá na své jméno, na to, jaká krev ji koluje v žilách, byl by opravdu někdy rád, kdyby nevytahovala v případech jako je tenhle jméno pro svůj prospěch. "Nepochybuji o tvém tuhém kořínku, ale uvědomuji si narozdíl od tebe rizika." Viděl ji rád, opravdu ano, ale je ochotný obětovat svůj komfort, že má dceru u sebe, před jejím životem, který je zkrátka až příliš cenný. Každopádně věděl už moc dobře, že taková je a že je tvrdohlavá a bude to takhle nejspíše vždycky. Nakonec má po kom mít takovouhle povahu. Byť občas ta povaha přivádí ostatní k šílenství, včetně jeho. Protože říct ji ne občas funguje tak, jakoby dostala rovnou povolení.
Pak již přišlo na řadu téma Caroline, kterému se chtěl vyhnout vlastně úplně. Nikdy nebyl stavěný na to, aby s někým řešil své vztahy. On byl zkrátka přesně ten, kdo to bral jako jeho věc a tavený neviděl význam v tom, aby něco komukoliv sděloval a nebo se s něčím svěřoval a jinak to nebylo ani s Caroline. Navíc, nebylo by zrovna dobré, aby se rozneslo rychle po světě, že s ním je. Mohlo by ji to jen ohrozit. Ačkoliv je mu na druhou stranu jasné, že se tomu dříve nebo později nevyhne a časem se svět nejspíše dozví, že spolu něco mají. "Ne, možná to naopak znamená to, že budu vědět o každém tvém průšvihu dřív, než se cokoliv vůbec stihne roznést po tvé škole." Ušklíbne se. No na druhou stranu by na to asi neměl tolik spoléhat, protože dost možná Caroline si drobné prohřešky jeho dcery bude nechávat pro sebe a navíc je teď v New Orleans, takže by o škole nemusela mít takový přehled. Pak už si mohl všimnout té její překvapené reakce, že jsou spolu již čtvrt roku, což zapříčini, že si lehce povzdechne. "Protože mimo mě nebo Caroline ti to neměl kdo říct. Tvoje máma, Elijah a ani Alaric o tom neví nebo minimálně nevěděli. Mělo to své důvody." Odpoví ji jednoduše. Přímo to netajili, ale ani to neměli potřebu roztrubovat do světa. Na tom přece není nic moc špatného nebo nepochopitelného ne?
Pak už přišlo to horší téma, které se týkalo démona. Problém ovšem ještě větší nastává v tom, že do téhle problematiky se je je jeho dcera schopná zase vrhnout po hlavě. To je docela věc, které se lehce bojí. Že půjde tomu prakticky naproti a pak ji to v lepším případě ublíží, v tom horším rovnou zabije. Zavrtí tedy na jeji slova nesouhlasně hlavou. "Tak to budeš dělat dalších pár let. Možná nejsi bezbranná, ale nejsi ani neporazitelná a v tuhle chvíli nevím ani já, jak si s tím demonem poradit. Takže buď se od toho distancuješ a nebo se vracíš do školy." Pronese v tomhle případě nekompromisně. Je to přeci jen pořád jeho dcera, kterou se bude snažit chránit vždy a navždy. Děj se co děj. "Hope nemůžeš se do všeho míchat a tohle je věc, od které tě chci držet stranou. Tak prosím, do ničeho se nepleť." Pronese nakonec. Nechce toho po ní přece tolik.

Byla doba, kdy Hope na škole nosila příjmení Marshall a to jen kvůli tomu, aby jí ochránili, ale bylo to pro její maličkost těžké, protože na svůj původ byla hrdá a v té době musela skrývat svou pravou identitu, což jí přišlo hrozně nespravedlivé. Musela být tiše a hrát si na něco, co ve skutečnosti není, tak či onak, byla ráda, že teď už si nemusí na nic hrát, že může být sama sebou, ačkoliv jí to přinášelo někdy spoustu nepříjemných situací. "Jsi úplně stejný jako máma a to jsem myslela, že jsi víc na mé straně" s ublíženým pohledem přimhouřila očka, přičemž se zhluboka nadechla a vydechla, aby bylo jasné, že je to dost únavné, poslouchat od obou to samé opakované kázání, které si jednoduše stačí vyslechnout jednou. "Co by se mi tak asi mohlo po cestě autobusem stát, huh? Pochybuji, že nadpřirozené bytosti by dobrovolně nasedli do autobusu a vyrazili na výlet"  uchechtla se nad tou představou. Jistě, stát se to samozřejmě mohlo, ale jaká byla pravděpodobnost? Možná ani dvouprocentní. Musela by to být opravdu obrovská smůla a stejně si Hope byla až moc jistá tím, že by si se svými schopnostmi dokázala poradit - nebo při nejhorším, alespoň utéct. Jen si ale stále ta chytrá hlavička neuvědomovala, že je pořád jen čarodějka - možná silná - ale ne neporazitelná. Měla v sobě možná vlkodlačí i upíří část, která se ale přeci jen ještě neměla šanci objevit a tak byla víc oslabená, než jen tušila.
Téma Caroline bylo dost ošemetné nejspíše pro oba dva, ale úplně jiným způsobem. Klaus nebyl sdílný člověk a Hope možná trošku víc čekala, že tak závažnou věc řekne alespoň své rodině. Kdo by řekl, že je až takový tajnůstkář, co se týče takových věcí. "Tak to abych začala sekat latinu a byla poslušnou dcerou i studentkou," zamyšleně si poklepala na ret a nakonec se jeden její koutek zvedl do lehkého úšklebku, který byl jasný známkou toho, že nic takového se nestane. Jistě, že nedělala žádné velké problémy, ale pořád byla Mikaelsonová a pořád měla svou hlavu. I tak si pomalu začínala uvědomovat, že teď bude ještě víc kontrolovaná i ve škole, kde více méně do téhle doby měla svou svobodu - ačkoliv Alaric se někdy ujal role náhradního tatínka a snažil se jí poučovat jako malé dítě ve spoustě věcech, což stejně nikdy moc nepomáhalo. "Ani Elijah to nevěděl? Proč?" vyslovila otázku, kterou měla hned na jazyku. "Jedině, že by Caroline neměli rádi, o čemž pochybuji, všichni přeci mají rádi Caroline, takže?" pozvedla nechápavě obočí a založila si ruce na hrudníku, přičemž ho sjela rychlým nedůvěřivým pohledem. Ano, ano.. Mohla to jednoduše nechat být, ale nemohla. Její zvědavost jí nedala a navíc měla pocit, že teď má Klaus vcelku náladu na svěřování se, ačkoliv se mohla hluboce plést. Vlastně se někdy ani sama v sobě nevyznala, tož to samé platilo u jejího nevyzpytatelného tatínka.
Jeho další věta jí překvapila nebo vlastně nepřekvapila. Dal jí takové menší ultimátum, se kterým rozhodně nesouhlasila a tak či onak si stejně bude dělat věci po svém. Kdyby s ní nemluvil jako s někým, kdo potřebuje neustálý dozor, byla by to hned jiná, ale teď se cítila jako bezbranné malé štěně. "To nemůžeš,.. nemůžeš mě poslat zpátky hned, co jsem přijela a to jen kvůli tomu, že vám chci pomoct. To je hrozně nespravedlivé," zavrtěla nad tím hned zběsile hlavou bráníc svou čest nebo hrdost, cokoliv. Jeho slova nebrala na lehkou váhu, ale ani nehodlala se jimi řídit. Nechtěla jít proti jeho přikázání, ale ani nechtěla svou rodinu nechat ve štychu. "Nech mě alespoň zjistit víc o tom démonovi, podívám se do knih, promluvím s Alaricem,.. Slibuji, že tomu nepůjdu naproti, tohle snad není tak nebezpečné, nebo ano?" pozdvihla obočí a koukala na něho s výrazem malé holky, které právě nechtěli dovolit si vzít sladkost. Byla moc umíněná, ale tohle byl slib, který opravdu mohla dodržet a alespoň by se cítila, že pro svou rodinu něco také dělá. Nehodlala sedět ve strachu na zadku ve svém pokoji a užírat se tím vším.

Nikdo z nich nikdy Hope od jejího skutečného přijmení, od přijmení Mikaelson neodrazoval a byl jedině rád za to, že je na něj náležitě hrdá. Ale v mnoha ohledech bylo pro ní lepší, si nechat přijmení Hayley, alespoň z počátku. Jelikož zkrátka ne každý by mohl lehce přijmout to, kým doopravdy je. Mikaelson je totiž obecně už dost známé jméno a je si jistý, že i spoustu dětí ze školy Hope o něm slyšeli ne zrovna v dobrém světle. A i přestože i on sám moc dobře věděl, že Hope se nelíbí, že nemůže nosit své pravé přijmení, považoval to za nezbytná bezpečnostní opatření, stejně jako zbytek jejich rodiny. "V tomhle bude až na pár výjimek stejný každý rodič. Jednoduše chceme o tobě mít přehled a kdyby se ti něco stalo, tak abychom alespoň věděli, kde tě vůbec začít hledat." Vysvětlí jí, byť možná zcela zbytečně. Je to jeho dcera, stále si bude stát za svým. "Cokoliv se ti mohlo stát, Hope! To, že to zní nepravděpodobně neznamená, že je to nemožné. A to, že ty jsi ochotná riskovat, neznamená, že jsou ochotní riskovat i ostatní. Chceš domů, stačí zavolat a někdo pro tebe dojede." Pokračuje ve svém proslovu. Po chvíli jeho pohled už o něco změkne. "Podívej, já vím, že ti tohle všechno přijde jako nesmysl, ale nic z toho já a ani tvoje máma nemyslíme nijak špatně. Jde nám jen o tvoje bezpečí." Ví, že nad tímhle pravděpodobně jen puberťácky protočí očima, ale možná že si jednoho dne dokonce i tyhle slova vezme více k srdci a pochopí, proč to takhle občas možná až přehánějí.
Téma Caroline nebylo jen ošemetné, ale bylo i poněkud zvláštní pro něj určitě. Nebyl zvyklý se o něčem takovém bavit s ostatními. A nebylo to pouze tím, že tolik vztahů za svůj dlouhý život neměl, ale zkrátka nebyl nijak zvlášť sdílný a nepotřeboval roztrubovat do světa, že si někoho našel. "Ano, to bys měla. Nebo ti vymyslím nějaký pořádný trest za ty tvoje problémy." Ušklíbne se. Nemá ovšem nijak v plánu cokoliv vymýšlet, nebo trestat svou dceru jen prakticky kvůli tomu, že má v sobě jeho krev a podle toho to tak vypadá. Tuhle větu spíše myslel jen ze srandy. Naopak se jí u všech těch věcí spíše ještě zastával, než aby jí i za nějaký průser trestal. Na tohle nebyl a proti trestu vůči vlastnímu dítěti byl vlastně výrazně proti. Možná že to bylo dáno i právě jeho dětstvím a tím, jak se k němu chovali jeho rodiče, které bere jako odstrašující případy než vzory. Pak už se začala vyptávat na to, proč to nikdo neví. Je to poněkud zvláštní, ale Hope je vlastně první z rodiny, se kterou o svém vztahu s Caroline mluví, i když ne dobrovolně. Alespoň ne úplně. "Protože nebylo třeba hned všem tohle sdělovat." Odpoví jí jednoduše s nadějí, že to postačí, byl na omylu. Pokračovala. Nadechne a pak tedy pokračuje v mluvení. "I přestože bych si nebyl jistý tím, jak moc se mají rády ty dvě s Rebekah, tak nic to nemění na tom, že tohle opravdu nebyl důvod, proč to nikdo neví. Nebylo jednoduše třeba hned všem říkat, že spolu něco máme. Nebylo jisté, jak to bude vůbec fungovat a ona byla alespoň díky tomu ve větším bezpečí." Stále se obává a obávat se nejspíše i bude toho, že se Caroline pro někoho stane terčem. Už zjistili, že k jeho dceři se jen tak nedostane nikdo, Caroline by se mohla stát o něco snadnějším cílem.
S jeho další větou ani nepočítal, že bude souhlasit. Čekal námitky a i se jich dočkal. Nebylo to pro něj nic překvapivého. Právěže ještě naopak. "Hope přestaň." Řekne s klidem, ale zároveň rázným hlasem. "Nechci tě poslat hned zpátky. Chci tě mít doma, ale musíš pochopit, že bez ohledu na to, jak moc tě mám rád a jak moc bych ti chtěl v mnoha věcech vyhovět, nebudu kvůli tomu riskovat tvůj život. Ty to možná vidíš jako něco nespravedlivého, ale je to pro tvoje bezpečí, protože bez ohledu na to, jak silná jsi, si i tvrdohlavá a často unáhlená, což by mohlo vést klidně i k tomu nejhorší a já tě nechci ztratit. Nemůžu." Vážně neví moc, jak jí přesvědčit o tom, aby alespoň pro tentokrát poslechla. Zdá se to být snad dokonce až nemožné. Při jejích dalších slovech si povzdechne a na chvíli se jí změří pohledem. Tohle by jí přece nemuselo ublížit ne? "Můžeš se podívat do knih, nebo zavolat Alaricovi, ale nezkoušej toho démona vyhledat a ani žádná nebezpečná kouzla, jasný?"

Připadala si jako naprostý hlupák, chtěla udělat své rodině radost a jediné, čeho se dočkala, bylo, že dostala několika minutové kázání o tom, jak je svět krutý a že se jí mohlo něco stát. "Alaric o tom věděl,.. Věděl, že se vracím domů. To přeci stačilo, nebo snad ne?" pozvedla tázavě obočí a založila si ruce na prsou. Pravdou bylo, že sice nevěděl jakým způsobem se do New Orleans dostane, ale věděl, že tam míří,.. Možná mu tak trošku řekla, že se pro ní staví Elijah s Hayley, ale o tomhle se radši nechtěla zmiňovat. Přeci jen by lhát neměla, i když Klaus by byl ten poslední, který by jí to měl vyčítat, což by mu samozřejmě mohla vyčíst nakonec také. "A zvedl by jsi mi ty sám vůbec telefon, kdybych zavolala, huh? Kdybych chtěla, aby jsi mě vzal domů? Celou dobu to totiž vypadá, že jsem pro tebe jen vzduch a nestojím ti ani o jeden jediný telefonát, aby ses zeptal, jak se mi daří" řekla dřív, než se zamyslela nad celou tou myšlenkou té věty, kterou vypustila z úst. Nemyslela to tak, ale byla v takovém rozpoložení, kdy si jí slova našly sami. Její tvář musela působit dojmem malého štěně, které někdo opustil, ale po chvíli si uvědomila, co vlastně řekla a na chvíli nechala pusu dokořán, přičemž se na delší dobu odmlčela. "Omlouvám se, nemyslela jsem to tak" vydechla sklesle a sklopila kajícně hlavu dolů, protože ta slova rozhodně tak nemínila. Použila je jen v zápalu jakéhosi vzteku a tak nějak to vyplynulo z celé té situace, která mezi nimi nastala. "Vím, že se mě snažíte jen chránit" přitakala nakonec hlavou, načež udělala pár krůčků směrem k němu, aby se mohla schovat v jeho objetí. Ne, že by objetí všechno mávnutím kouzelného proutku spravilo, ale i tak mu chtěla dát najevo, že ví, že to myslí všichni s ní dobře. "Mám tě ráda" zamumlala potichu, ale tak, aby to bylo dost i tak zřetelně slyšet. Svého otce milovala, vzhlížela k němu a nechtěla se ho dotknout nějak jejími slovy, která nemyslela úplně vážně. Možná si z toho ani nic nedělal, i tak měla potřebu, mu tyhle slova, která si moc často neříkali, povědět.
Při zmínkách o Caroline se však na její tváři objevoval jeden úsměv za druhým. Nemohla si jednoduše pomoct, když viděla, jak Klausovi na ní opravdu záleží takovým způsobem, že jí nechtěl nijak ohrozit tím, že by se o jejich vztahu dozvěděla veřejnost. "Jsem si jistá, že Caroline se o sebe dokáže postarat" ujistila ho, i když tohle on pravděpodobně už dávno věděl a nepotřeboval slyšet taková moudra od své pubertální dcery, o které si myslel, že o životě tam venku ještě vůbec nic neví. I tak si to nemohla odpustit, protože věděla, jaká Caroline je a že se svým charismatem se jen tak ve světě neztratí. "Jak jste se s Caroline vůbec poznali?" přimhouřila zvědavě očka, přičemž se napřímila a nastražila pozorně uši. Jejich příběh jí zajímal, protože si nedokázala představit, jak si zrovna tihle dva k sobě našli cestu. Nejspíš to byl nějaký zázrak, protože jinak si to vysvětlit nedokázala. Zdálo se, že jsou úplné protiklady, ale možná že to, bylo to ono, co je k sobě tak táhlo. Hope o lásce nevěděla vůbec nic,.. měla na to dost času, ale i tak tomu chtěla už porozumět. Zvídavost jí rozhodně neopustila ani v tomhle věku.
Když přišla řeč o tom démonovi a o věcech, které se týkaly New Orleans. Došlo u ní opět k menšímu rozhořčení. Myslela si, že má v plánu jí opět odvést do školy, čemuž se ona za každou cenu bránila zuby nehty, ale nakonec jí zastavil a ona si tak mohla vyslechnout jeho slova, kterými jí dal najevo, že jí tu chce mít. I tak to nechápala, jen chtěla přeci pomoct, co na tom bylo zlého? "Já slibuji,.. slibuji, že mě neztratíš, ani že ho budu vyhledávat na vlastní pěst. Nejsem hloupá,.. ale slib, že pokud se dozvíte něco nového, řeknete mi to!?" nabídla mu, aby to bylo něco za něco. Hope často jednala impulzivně na základě svých pocitů a nebylo to dobře, ale tentokrát, pokud i on dodrží, co slíbí, plánovala dodržet i svojí část. Byl to obchod - duch Mikaelsonů se v ní rozhodně zapřít nedá. "Ale teď pokud dovolíš, tak mám v plánu se stavit a pozdravit Marcela. Dlouho jsem ho neviděla" podotkla zamyšleně, načež vzala z parapetu hrnek s čajem, který konečně dopila.

Rozhodně v žádním případě nechtěl celým tímhle poučováním docílit toho, aby si jeho dcera začala myslet, že jí snad nevidí rád. Jen jsou zkrátka věci, o kterých by rád věděl a to, že je Hope na cestě do New Orleans je jedna z nich. Sice to Hope vidí jako naprosto běžnou záležitost, kdy se jí nemohlo nic stát. No on sám ví, že zlo a nepřátelé jsou na každém rohu a naopak se mohla opravdu dostat i díky pouhé cestě autobusem, do nebezpečné situace, kdy by neměla nikoho na blízku, protože všichni jednoduše byli daleko a neměli by šanci se na místo dostat včas. Naštěstí něco takového řešit nemuseli a Hope se sem dostala v pořádku. "Pro příště to dej vědět někomu z rodiny. Alaric o tom možná věděl, jenže když by se něco stalo a nedorazila by jsi domu, on by se o tom vůbec nemusel dozvědět a já taky ne, protože bych žil s tím, že jsi ve škole." Pak již začne Hope s těmi výčitkami. Ví, že má pravdu v tom, že se jí možná měl ozvat častěji, ale kdyby ona zavolala telefon by jí rozhodně zvedl a když by náhodou ne, ve chvíli, když by zjistil, že mu volala, volal by jí zpět. "Hope, jsi tvrdohlavá a vím moc dobře, že kdybych ti řekl, že tě nevyzvednu, přijela by jsi na vlastní pěst tak jako tak, takže ano, přijel bych pro tebe, kdyby jsi zavolala. Možná třeba až další den, ale přijel." Případně by poslal někoho jiného z rodiny, když by nemohl, ale to už nezmínil, protože tímhle argumentem by ničemu nepomohl. Pousměje se při jejích dalších slovech. "Já vím, že nemyslela. A chci, abys věděla, že i přestože nejsem nadšený z toho, že jsi přijela tímhle způsobem, nic to nemění na tom, že tě vidím rád." Pronese a následně, když se k němu vydala, vtáhne jí tedy do pevného objetí. "Já tebe taky. Víc než cokoliv." Hope pro něj opravdu znamenala vše. Možná před jejím narozením nevěřil, že by někdy mohl někoho tak moc mít rád, ale ve chvíli, kdy jí ještě nenarozenou Tyler ohrožil, nebo jí ohrožovali čarodějky a následně, když jí konečně držel poprvé v náruči, nepřál si nic víc, než zajistit pro ten uzlíček štěstí spokojený život a být jím otcem, kterého si zaslouží. Možná není dokonalým, ale opravdu dělá to, co uzná, že je pro její bezpečí to nejlepší.
Musel se usmát nad Hopiným ujištěním, že se Caroline o sebe dokáže postarat. Jistěže to věděl, přesto bylo úsměvné, že se ho o tom snaží přesvědčit i jeho vlastní dcera. "Vím, že dokáže Hope." Odpoví jí. No pořád si ale uvědomuje rizika, se kterými by si nemusela poradit ani ona. Nejspíše jeho už vždycky bude zužovat někdy možná až úzkostný strach o jeho blízké. Bez ohledu na to, jestli jde zrovna o Hope, Caroline nebo nějakého jiného rodinného příslušníka. Další svou otázkou ho jeho dcera docela překvapila. Ačkoliv možná něco takového měl očekávat. No, kde by měl začít? Jejich seznámení bylo o něco komplikovanější, než obvykle bývá. "S Caroline jsme se nepoznali za úplně nejlepších podmínek. Jistě víš, že jsem se před asi dvaceti lety ocitl v Mystic Falls, abych prolomil kletbu. Prolomení kletby znamenalo, že jsem ohrožoval její dobrou kamarádku Elenu, o které jsi také už zajisté slyšela. Následně jsem proměnil v hybrida jejího tehdejšího přítele Tylera Lockwooda, což také nebyl úplně nejmoudřejší tah a jednou jsem ho donutil i jí pokousat, což vedlo následně k jednomu z prvních dalo by se říct osobnějšímu setkání s Caroline, kdy jsem jí za pomoci mé krve vyléčil a zároveň jsem se o ní začal zajímat. Následně jsem udělal opět pár dalších špatných věcí, za které by mě měla plné právo nesnášet, což se ani jednou nestalo. Caroline byla vždyky svým způsobem vyjímečná a i navzdory tomu všemu, co se stalo, co jsem udělal, neobrátila se ke mně zády, až se nakonec z nás stali přátelé." Povypráví jí to tak nějak stručně. Caroline měla své osobní kouzlo, kterým ho dokázala zaujmout již před lety a nyní, po dvaceti letech to vedlo k tomu, že jsou nejen přátelé, ale dokonce i partneři. Po tomhle krátkém příběhu by nejspíše mohl každý zavrtět hlavou nad tím, jak se i přes to všechno zvládli dát dohromady, možná to opravdu částečně je i zázrak, ale stalo se a v tuhle chvíli je s tím, že má po boku ženu jako Caroline, nadmíru spokojený.
Následně poté již zašlo opět k vážnějšímu tématu, při kterém se budou nejspíše rozcházet jejiich názory. Chápe, že chce být nápomocná, ale ona zase musí chápat, že jsou věci, které riskovat nebude chtít nikdo a její život ta věc je. Mnohem radši by byl, když by Hope prostě jeho nabídku odkývala bez dalších věcí, ale je mu jasné, že pokud nebde souhlasit s tímhle, Hope by se opravdu do všeho mohla vrhnout po hlavě a to nedovolí. S povzdechnutím přikývne. "Fajn, jsme dohodnuti. Nebudu ti nic tajit, ale ty nebudedš dělat nic, díky čemuž by ses až příliš přiblížila k tomu démonovi a kdyby se v tvé blízkosti dělo něco podezřelého nebo si něco viděla, ihned půjdeš domů a v případě, že by se tu situace hodně zhoršovala, odvezu tě do školy, dobře?" Doplní tak doufá již konečné znění jejich dohody. "Buď opatrná." Pronese, když se Hope zmíní, že chce jít za Marcelem.