Klaus Mikaelson

Sice to nemyslela tímhle způsobem, on si to ovšem opět přebral po svém a to nejlépe tak, aby to proti ní nějakým způsobem dokonce i mohl použít. Čekal, že bude dokonce zapírat, ale nakonec jak se zdá kápla božskou. Nemůže vědět sice jestli to bylo doopravdy jen jednou, ale na tom mu už moc nesešlo. Nadále ho už žádná překvapivá reakce nečekala, jelikož to, že ho bude ujišťovat o tom, že nic mezi nimi nebude se dalo již očekávat. Dariu zná již tak dlouho a natolik důvěrně, že by jí tahat do postele nakonec mohlo být svým způsobem i dost zvláštní, proto se o to ani nepokouší. Vlastně se tím vyhýbají i případně tomu, že by nastala nějaká nepříjemná situace pro ně, protože přeci jenom by to bylo něco jiného, než když si vedou do ložnice neznámou osobu. V tomhle by dost možná jistým způsobem mohli být zakomponované i city, ovšem ale ne jiné, než založené na čistě pouhém přátelství. Být jí po boku jako partner je pro něj už něco, co by si představit nedokázal, byť jejich laškování musí vypadat jinak. Ve skutečnosti ovšem s jejich povahami by se pravděpodobně v partnerském životě museli navzájem zabít a v životě by to nemohlo fungovat. Nehledě na to, že oba dva mají rádi svou svobodu a vázat se zrovna k sobě navzájem by nebyl vůbec dobrý nápad. Bohatě stačí ta žárlivost a majetnickost, kterou vůči sobě mají nyní a rozhodně by nedělalo dobrotu, kdyby to mělo ještě nějakým způsobem vzrůst. "Neřekl bych k mé smůle. Nedělal jsem si nikdy naděje a kdybych opravdu o tom smýšlel více, už bych se o něco dávno pokusil." Ujistí jí. Leckdo by namítl že se už tak stalo, jenže oni dva sami moc dobře věděli, že nešlo o nic jiného, než jen velmi důvěrný přátelský vztah.
Musel se při jejích slovech jí zahledět do tváře. Muselo se mu nechat, že i přes jeho impulsivnost měl i on světlé chvilky, kdy dokázal svá slova volit vhodně tak, aby případně i zachránil situaci, místo toho aby dotyčnou nechal vycukat a dnes již bylo štěstí, že mu smrt mládence rychle odpustila, jinak by k úhoně přišlo zřejmě o mnoho víc lidí. Když odpověděla, že to ví, nic na to už neodpověděl. Kdo ví, možná jednoho dne opravdu k něčemu takovému dojde. Nakonec Daria je člověk, který může za ním přijít kdykoliv s čímkoliv a když to bude v jeho silách, pomůže jí. A vzhledem k tomu, že je původní a má tolik moci a síly, tak by jí schopen pomoci opravdu měl. Samozřejmě by se nevzdálil ani když by potřebovala jen pouhé obejmutí a slova útěchy. "O tom žádná. Na druhou stranu to bude lepší, než zemřít rukou toho, jenž nenávidíš." To čemu se chce rozhodně on vyhnout je to, že by někdy dal Mikaelovi tu možnost jej zabít. Nechce samozřejmě umírat ani po tak dlouhé době, ale když by na to došlo, probodl by si raději on sám srdce kůlem z bílého dubu, než aby tu radost dopřál Mikaelovi. Nebyl by pro něj horší pocit, než nechat toho muže vyhrát. Jeho pohled znovu zabloudí k muži na podlaze, jehož srdce už zcela utichlo. Po životě žádné stopy, stejně jako u něj nejsou žádné stopy lítosti. Opět ho vytrhl její hlas. Když uslyšel ten návrh, musel se usmát. "S tím nemohu nesouhlasit." Popojde následně k pohovce, která tam byla a tentokrát se nijak neobával na ní rovnou lehnout, při čemž hlavu si položil právě na postranní opěradlo, jenž pohovka měla, své nohy si překřížil v lýtkách a ruce založil na břiše. "Možná nás pak až to zjistí, nezačne nahánět po městě Elijah." Podotkne pobaveně. Ačkoliv i kdyby to nezačal, nejspíše na ně bude již tady v rezidenci čekat s jeho káravým a zklamaným výrazem.

Co se týkalo toho, co mezi nimi bylo nebo mohlo být, ale přesto vlastně nemohlo, jelikož to nebylo z ani jedné strany chtěné, stále nad sebou smýšlela jako nad někým, koho skutečně stálo za to, dostat někam dál. Tudíž to, že jej za to politovala, bylo dost na místě, ačkoliv ji opravdu velice slabě dokázalo zabolet to, že jak řekl sám, tak se ani nikdy o nic nepokusil. Stála za to. Nijak mu na to neodvětila a myslela si i nadále svoje, aspoň se později kvůli tomu nemusela ještě více urážet.
K jaké jen situaci muselo dojít, aby k němu došla s pláčem? Nikdy si tímto neprošla a držela se naděje, že se jí něco podobného nestane ani dále v životě. Cítila, jako by všechno to fňukání a brek bylo velice pod její úroveň. Vlastně ji brečet za celý život neviděl asi nikdo a vlastně se jí to ani nedělo nijak často. Přestože trpěla určitými úzkostmi ze samoty, nikdy se nedohnala k tomu, aby se kvůli tomu rozplakala. Proč vůbec? Takové slzy přeci jen kazí pleť a ona má ještě spoustu let před sebou na to, aby se nyní začala sama od sebe hyzdit. Killianova smrt, napadlo ji. Ta by ji mohla postihnout dost těžce, ačkoliv by se nejdříve snažila o to, nedávat na sobě nic znát. Vydržela by držet v sobě slzy a smutek pěknou řádku let, možná dokonce přes sto, dokud by její pomyslný pohár nepřetekl a ona by to jednou ze sebe zkrátka musela vypustit. Ten ale přece nemohl nikdy zemřít, pohyboval se po světě zhruba stejně dlouho, jako rodinka Původních a znal spoustu věcí. Nevěřila tomu, že by mohl někdy udělat takovou chybu nebo nechat dopustit, aby se vůbec jemu samotnému něco takového stalo. „To máš asi pravdu. Měla bych ti i v tomhle věřit. Já osobně žádného nepřítele nemám.“ Nebo alespoň ne nějakého velkého, který by obětoval celý svůj život tím, aby ji naháněl různě po světě a nikdy jí nedal klid, jen aby konečně dosáhl svého. V případě Klause a toho lepšího zbytku jeho rodiny však doufala, že to s nimi dopadne dobře.
Ve chvíli, kdy se rozvalil po gauči, ona přehodila ruce přes svůj hrudník a opřela se o stěnu také hlavou, jako by tu oporu preferovala než se úplně rovně držet sama. Pozorovala, jak některá světla po čase zhasla, ale samozřejmě se ve většině případech svítilo. Přeci jen se nacházeli ve Francouzské čtvrti. Při zmínění Elijaha a toho, co je dost možná nebo spíše určitě čekalo, se zasmála. Později si však sevřela spodní ret mezi zuby a tak jej po nějakou chvíli držela, dokud dlouze nevydechla nosem, jako by ji cosi frustrovalo a otočila hlavu za sebe, aby se podívala, co tam dělá. Pak se podívala zpět před sebe a prsty si jemně začala přejíždět po krku, někdy došla až k bradě a zase zpátky. „Prý možná… V tomhle ohledu bych spíše sázela na jistotu.“ Ačkoliv nakonec než pouhým smíchem zareagovala o něco později, navíc se ještě uchechtla. Byla si více než jistá, že cokoliv by jim jeho bratr namluvil, ani jeden z nich by ho pořádně neposlouchal. Ne jednou se tak už vlastně stalo, ale každý z nich měl určitě způsob, jak mu to vynahradit. Přinejmenším tedy ona vsadila na červenou a ta vyhrála. „Odkud myslíš, že bere všechen ten elán k těmto věcem? Ráda bych si jej trochu vypůjčila.“ Tedy provedla tak už několikrát, ale takovým směrem svá slova vůbec nemyslela. Odstoupila o balkonu, aby se otočila a přešla k němu na pohovce. Tam se zastavila a zapřela lokty o opěradlo, hlavu si pak opřela o jednu ruku, která byla od jeho obličeje dál a zahleděla se na mrtvé tělo na zemi. Vypadala při tom doslova bezcitně, ale jen se učila schovávat za kamenný výraz od toho nejlepšího. Naneštěstí jej ještě nedokázala nasadit a udržovat v úplně každé situaci, avšak momentálně jí to šlo. Nenastala totiž žádná chvíle, díky které by byla nucena se naštvat. „Mrzí mě, že tak snadno nemůže na jeho místě ležet Mikael. Už napořád.“ Zašklebila se po levé straně a sklopila pohled k němu. Podpořit jej v tomto ohledu mohla momentálně jedině takto a při delším pohledu na toho zemřelého jedince ji to prostě napadlo.

Rozhodně to, že se nikdy o nic u ní nepokusil, by neměla brát nijak špatně, naopak. Byla to známka toho, že mu stála za víc, než všechny ostatní ženy nebo jeho vlastní fyzické potěšení. Takových žen, které ještě ke všemu byli tak atraktivní jako ona, se v jeho životě zrovna moc neobjevilo. Vlastně snad žádná. Nemohl by konec konců říct, že má zrovna nějaké přátelé, Daria je první osoba, se kterou má takovýhle vztah a není v tom i sex a nelituje toho ani trochu, protože je někdo, komu důvěřuje natolik, že když by se něco dělo a nechtěl by se s tím obrátit na své sourozence, šel by právě za ní. Rozhodně není člověk, kterému by se šel někomu dalšímu vyplakat na rameni a ani u ní by to tak nebylo, jelikož má až příliš hrdosti, ale dokázal by se jí nejspíše alespoň s něčím svěřit, byť by se to snažil podat s nadsázkou a on sám by se snažil chovat nad věci. A když by na něm přeci jen něco poznala, pravděpodobně by i tak odmítl nějaké objímání, jelikož lítost je něco, co on nemá rád. Ne, když by měl někdo litovat jeho. Připadá si pak slabý. Jako kdyby se v takových situací vracel do svých dětských let, kdy nic nedokázal, Mikael ho za to soudil a on si připadal k ničemu. V jeho případě rozhodně nejde jen o to, že jako každý muž nechce dávat najevo takovéhle emoce, on je právě poznamenán i těmito událostmi, a proto se tomu vyhýbá snad více, než všichni ostatní. Jakoby se snad i jakékoliv lítosti bál. Ale i přestože tu lítost a povzbuzovací slova nesnese moc na sobě, když by se něco dělo, Darii by tohle všechno byl schopen nabídnout. Možná se hádají, mají chvíle kdy spolu nemluví, ale nikdy mu nebude lhostejná. "Není nejspíše ani zas tak moc o co stát." Má to své důvody, proč má samozřejmě on tolik nepřátel, ale se všemi se je schopen vypořádat, krom Mikaela. Proto si ani příliš nedělá nic z toho, že je natolik nenáviděný a mnoho lidí by ho chtělo mrtvého. Jednoduše ho nemají šanci zabít. Nemají na to prostředky a i kdyby měli, stále se mu nemohou vyrovnat po silové stránce. Nehledě na to, že jeho smrt by pro upíry měla v samém finále více škody než užitku.
Když již byla řeč o Elijahovi, pravděpodobně by ho čekalo kárání i za to, že si tu takhle leží,což je naprosto nevhodné a dáma stojí a i přestože by si mohla sednou, Elijah by tohle nejspíše i tak považoval za hulvátství. A to, že by kousek od nich viděl na zemi mrtvého muže by ničemu taky příliš nepřidávalo. Už jenom proto i doufá, že se tu najednou jeho bratr neobjeví a nezačne se svým moralizováním, které ho nezajímá ani vzdáleně. "Možná se za námi nebude hnát, ale bude naštvaný čekat se sklenkou bourbonu v křesle v rezidenci." Podotkne s úšklebkem na tváři. Těžko říct, kterou taktiku zvolí. "Nakonec, přeci jen bude vědět, že nás asi jen těžko zastaví a tak nás bude lepší nechat vyřádit, než abychom kvůli jeho předčasnému kárání toho provedli mnohem více." Pravděpodobně by už jen z trucu, že se jim to Elijah snaží překazit by přímo před ním přišlo o život pár lidí navíc, i přestože by dotyčné chtěl zrovna ušetřit. Stejně jako Elijah by mu chtěl dát lekci o tom, že se nemá takhle zabíjet, on by mu dal ovšem lekci o tom, že by mu do tohohle neměl kecat. Svůj pohled z Darii přesune na strop, na kterém sice ve finále není nic zajímavého, ale je to pro něj pohodlnější pozice, než si vykrucovat v leže krk jejím směrem. "Nejspíše se cítí zkrátka za nás zodpovědný. Je nejstarší a tak si snaží prakticky hrát na rodiče, který se nás snaží vychovávat. Možná jednoho dne přijde na to, že se snaží zbytečně." Elijah se neustále snaží o jeho spasení, copak ovšem vážně nevidí, že pro něj není žádná šance? Nejen že nemůže být už spasen, ale ani nechce být. Jen jeho starší bratr to není stále schopen pochopit. Kdyby ovšem jen věděl, že samotná spása nakonec opravdu přijde o pár století a to dokonce díky vlastnímu potomkovi. Když se opřela o pohovku, na které ležel, ze stropu opět svůj pohled přesunul na ní. "To nemusí. Dojde na něj. Rád se jeho smrti nakonec ujmu, aby jeho poslední myšlenka byla tím, že ho zabil jeho bastardní syn." Ušklíbne se při té představě. Byla by úlěva, když by se dozvěděl, že je Mikael mrtvý. Na druhou stranu by ho ale mrzelo, že on nebyl ten, kdo jej zabil.

„Nejspíše…? Nejsi si tím jistý?“ Zasmála se nad tím a jak se sama objímala, palcem si párkrát přešla po levé paži. Oči na pár vteřin zavřela, jakmile se o zeď opřela i hlavou a snad i spokojeně vydechla. Mimo to jejich hašteření a tlachání si uměla v jeho přítomnosti vychutnat i chvilku ticha a klidu. Proč asi? „Věř mi, o něco takového vůbec nestojím. A vůbec… Ještě by se do mě za tu dobu stačili zamilovat. Třeba to tak někoho vzrušuje." To už se před sebe zase začala dívat, ačkoliv zprvu s přimhouřenýma očima, jako by nad něčím přemítala nebo byla ospalá. To druhé ale v jejím případě prozatím nehrozilo. Při jeho povídání o Elijahovi maličko našpulila pusu a pokývala hlavou, že se zkrátka asi na všem ohledně něj shodnou. „Ještě že na mě neklade takový důraz… Zkusil by mě zpátky posadit, abych dál poslouchala a byl by na nějakou tu dobu bez ruky. “ Sice to pověděla vážně, ale zanedlouho se uchechtla. Buď už jen kvůli tomu anebo si vzpomněla, kolikrát to udělal právě Klausovi a ona pozorovala lehce zpovzdálí, když byla přeci jen donucena k tomu, aby si ono kárání poslechla také. Rozhodně s ní ale jednal mnohem povolněji, ačkoliv mohla být kolikrát i příčinou samotného jeho vraždění. Měli to tak ale přeci jen navzájem společné, obětí se vždy sešla spousta, ať už vlastně prováděli cokoliv. „A mně se zrovna na vás všech líbí to, co jemu ne. Je to škoda. Určitě měl ale někdy i své chvilky nebo snad ne? Tichá řeka přeci břehy mele. Koneckonců má drsnější kvality i jinde... Tedy se slovy mu to jde až příliš dobře, tak snad to není tím jediným...“ Pokrčila nad tím rameny, netvářila se však, že by se hodlala cokoliv z toho, co řekla, nějak více rozvíjet. Na pár vteřin zavřela oči a jemně si rukou promnula čelo, snad aby spíše nahodila atmosféru takovou, že je znavena a tím je způsobeno i některé mluvení z cesty v tomto ohledu.
Pomalým krokem se rozhodla přiblížit zase k němu, jako by jí scházel a poté se v rukách opřela o pohovku, po které se povaloval. Přes tu se i trochu přehnula, než se právě naopak prohnula v zádech a hlavu si podepřela pomocí obou rukou, tu potom jen otočila jeho směrem a pohledem sklouzla níž, aby na něho viděla. Koutkem rtů mírně cukla do úsměvu a poté úplně ledabyle propletla prsty svých dlaní, setrvala tak s nimi ale jen na chvíli. „Ani se ti nedivím… Na druhou stranu se divím jemu, že ho to ještě stále baví.“ Přetočila očima za úšklebku a odtrhla se od gauče, záda narovnala. Obešla jej, vzala ze stolu láhev alkoholu a dolila si sklenku, ze které pila předtím. Pak se podívala krátce na něho, jestli ještě bude chtít také a případně naplnila i jeho skleničku. S tou svou mezi prsty se pak posadila přímo na ten stůl, aby nemusela obtěžovat jeho. Z té roky potom zvedla ukazováček, jako by na něco upozorňovala a při tom přivřela oči. „Pořád nedokážu uvěřit tomu, že ses ujal dítěte.“ Vyhrkla nakonec, ač si mohl myslet, že ještě promluví o tom člověku, co mu byl stále v patách a zasmála se tiše. „To aby ho tvůj bratr okamžitě začal přeučovat…“ Prsty párkrát poťukala o to, co držela a potom se konečně napila. V zádech se pak raději prohnula, než aby byla shrbená, když se k němu naklonila, v loktech se opřela o své nohy. „Máš v plánu ho později proměnit nebo vše nechat na osudu? Povíš mu vůbec o vašem; našem původu? Jistě si začne všímat jistých věcí tak jako tak.“

"Ty nepřátele jsem si vytvořil z nějakého důvodu. V tvém případě není o co stát, jsi více smrtelná než já nebo má rodina, ale strach a nenávist je něco, co mnoho z nich drží zpátky." Vysvětlí jí. Není žádná výhra mít nepřátele, ale pro něj to v tuhle chvíli rozhodně ani není prohra. Každého jednoho nepřítele si stvořil s vědomím, že z něj bude mít více lidí strach a netroufne si po něm nebo jeho rodině jít a i přestože se pár odvážlivců najde, není jich tolik a tím pádem by se dalo říct, že se mu jeho teorie potvrdila a vše v rámci svých možností funguje přesně tak, jak fungovat má. "Ano, protože jsi natolik okouzlující, že by se do tebe zamiloval i někdo, kdo tě nenávidí." Podotkne s pobavením na její poznámce. "Bohužel jsem si jistý, že to takhle nefunguje, jinak bych rozhodně tolik nepřátel neměl." Dodá ještě poněkud egoistickou poznámku, kterou se vlastně prakticky zařadil též mezi okouzlující jedince. Ale pravda na tom nějaká určitě bude, rozhodně by se přeci o něm nedalo říct, že by neměl charisma. "Možná když zjistí, že jsem se trochu utrhl ze řetězu opět ve tvojí přítomnosti, začne už si dávat více záležet i na tvém kázání." Zajisté by se dokázal dobře bavit, když by sledoval, že by Elijah pro jednou šel s moralizováním za Dariou a ne za ním. Jenže že se něco takového stane je nejspíše stejně pravděpodobné, jako že někdy někdo uvidí pravého Santu Klause. Při jejích dalších slovech na chvíli zavře oči, ne protože by byl unavený,ale snad jakoby se snažil zavzpomínat, jestli měl jeho bratr Elijah někdy nějakou slabou chvilku. Brzy svá modrá kukadla ovšem opět otevře. "Elijah je nekonfliktní, ale ano, i on dokáže mít své chvilky. Pokud nepočítám období, kdy jsme se přeměnili v upíry a neuměli ovládat hlad, dokáže můj bratr způsobit poměrně velký masakr, když někdo po téhle rodině jde." Jenže to jsou pro svět jediné temné stránky Elijaha Mikaelsona. Jinak je to opravdu čestný muž se smyslem pro diplomacii.
Podívá se na Darii, na jejíž tvář měl v tuhle chvíli perfektní výhled, vzhledem k tomu, že se opřela o pohovku a naklonila přes ní. "Nemyslím si, že by ho to bavilo." Namítne. Koho by něco takového bavilo? Neustále poučovat své nepoučitelné sourozence o slušném chování. "Jen není někdo, kdo by se kvůli mnoha neúspěchům vzdával. Věří v to, že i mé spasení je možné." Vážně už neví, jak by mu měl dokázat, že je na omylu a měl by to vzdát, a proto by se dalo říct, že už se o to ani nesnaží. Nechává si Elijaha myslet svoje a on sám bude i nadále jednat podle sebe, byť to jeho starší bratr ani v nejmenším neschvaluje. Je zajímavé, že jich pět sourozenců se od sebe chovájí natolik odlišně. Po povahové stránce je zřejmě nejblíže Kolovi, přesto ale i u nich jsou odlišnosti a každý je svou povahou unikátní. Možná právě kvůli tak velkým odlišnostem by leckdo pochyboval, že jsou vůbec sourozenci. Když obešla gauč a on na sobě zachytil její pohled, jen lehce kývl, při čemž když mu nalila sklenku, vzal si jí od ní, rovnou si z ní v polosedu upil,než se nakonec zase pohodlně uvelebila sklenku si položil na svou hruď, při čemž jí samozřejmě stále jednou rukou přidržoval. "Zasloužil si být zachráněn." Podívá se na ní. "Tenhle chlapec má v sobě sílu, potenciál a to, že je nemanželské dítě neznamená, že v dospělosti ničeho nedosáhne. Věřím v něj. Dokázal se vzepřít muži, jenž ho bičoval a věřím v to, že jednoho dne nejen celé té pokrytecké guvernérově rodině, ale i celému světu dokáže něco velkého." Z vlastních zkušeností, kterými si on sám prošel nesnáší, když dítě trpí jen kvůli tomu, že je nemanželské. Tohle pokrytectví z celého svého srdce nenávidí a nejen že v tom chlapci viděl sílu a odvahu, ale i sebe. To už ovšem Darii nahlas nezmínil. "Můj bratr velice rychle začal s jeho etickou výchovou." Ujistí jí. Nepochybuje o tom, že se z něj Elijah pokusí udělat co nejlepšího člověka. Při její další otázce se musel zamyslet, což zapříčinilo, že se na chvíli zadíval do prázdného místa někam za ní. "Nehodlám ho rozhodně proměňovat proti jeho vůli. Nejspíše se časem samo ukáže, pokud by o to vůbec stál. Myslím že o nás už něco ví. Guvernérova rodina věděla co jsme zač a nepochybuji o tom, že se to dostalo i k němu. Ale nebudu to před ním tajit." Nehledě na to, že muže, před kterým ho zachránil, zabil jediným hodem jablkem z poměrně velké dálky. Je si jistý, že už tehdy si dal Marcel jedna a jedna dohromady.

Musela uznat, že samozřejmě nějakou tu pravdu má. Sama nezná nikoho, kdo by vůči někomu cítil opravdu horlivou nenávist, ale později začal pociťovat i lásku. V jejich světě ale bylo možné snad všechno, přeci jen si zrovna oni dva žili už několik stovek let, což je v lidské společnosti nemožné a obyčejně pokládáno za pohádky. „Co ty víš… Třeba si dříve nebo později svého nepřítele najdu a o několik desítek let později zjistím, že se jedná o jednoho z mých rodičů.“ S tou myšlenkou se zasmála, jak je to nepravděpodobné. Skutečně spíše počítala s tím, že už je každý jí pokrevně blízký po smrti. Především ti nejbližší samozřejmě. Kdo ví. „Ale prosím tě! Jen mě nestraš. Akorát bych tak přišla o minuty navíc k dalšímu lovu. Musel by mi to vynahradit.“ Rty zvlnila do úšklebku a rukama si jen tak letmo přešla po bocích, jako by se tam upravovala. Ruce potom na chvíli pozastavila zase o něco výše, tedy na svém pasu a ten jako by dlaněmi ještě trochu stiskla. „Tak to abych si s ním raději vůbec nezačínala.“ Všimla si toho, že hleděl do stropu a tehdy se krapet usmála, než mu byla blíže a už na sobě opět začala pociťovat jeho pohled, obzvlášť když se správně naklonila přes opěradlo gauče. „Ty sice spásu potřebuješ jako sůl, ale proč ho mezitím nezabavit? Předhoď mu ženu jeho vkusu. Jistě by ho zaměstnala na ne zrovna krátkou dobu a my bychom se s úsměvem vyhnuli jeho lekcím.“ Zavítala k němu pohledem a vyčkávala odpověď. Nemusela to být špatná idea, ale jestli měl Elijah vůbec na něco takového náladu, byla věc druhá. Možná ji ale zajímalo i to, jestli se přece jen po nocích za někým netoulá nebo někdo za ním tam do rezidence. Byla přeci pouze zvědavá.
S jakousi lehkostí mu podala druhou skleničku, kterou naplnila tekutinou a ze své trochu upila. Nebylo přeci, kam spěchat. Zatím ne. Zadívala se na něho ovšem, s jakou vervou o tom chlapci dokázal mluvit. Přestože to, co se mu v jeho původním domově stalo, nebylo ke smíchu, musela se nad tím pousmát. Jako by při těch jeho pár větách z něho vyzařovala jiná energie, kterou ještě z té jeho strany nepoznala, ale potěšila ji, ačkoliv ta slova tímto způsobem nijak nebyla myšlena na ni. Možná šlo také o to, že se jednalo vlastně o dítě. Na nikoho takového v životě nesáhla a také se tomu i vyhýbala. „Když v to věříš ty sám, věřím v to i já.“ Mrkla na něho a poté jí bylo sděleno, že už si Elijah toho kluka vesele učí. Pobaveně se nad tím uculila. „Jistě byl nadšen z toho, že se nemusí snažit měnit několik set let staré, prohnilé jablko, ale právě naopak… Ale ono mu to nebude na škodu. Jak že se vůbec jmenuje?“ Párkrát pohnula svou rukou tak, že promíchala obsah své sklenky a zadívala se do ní, až při jeho domluvě mu opětovala pohled. „Jakožto bývalé dítě, které na výběr mělo,“ ačkoliv ne zrovna tím nejlepším způsobem, jaké si původně představovalo, pomyslela si. „…ti musím sdělit, že je to rozumné. Aby si o to případně řekl sám. Ačkoliv nesmí jít o to, abys mu to po jeho pár slovech hned splnil. Je to něco, co už nezvrátí. Tomu snad dobře rozumíš…“ Povzdechla si nad tím, jako by snad něco z toho nevěděl. Raději mu to sama od sebe dost vlídně připomněla a dost možná se v tom ještě někdy opakovat bude. „A hádám, že i kdyby toho zase tolik netušil, na všechno postupně přijde. Přece jen je tohle dům plný upírů.“ Mávla oběma rukama včetně té i s pitím do strany, až málem alkohol rozlila, ale naštěstí to nějak vychytala a žádná nehoda se nestala. „Pověz mi; naplňuje tě to…? O někoho se tak starat.“

Možná se říká, že láska je pouhý krůček od nenávisti a možná je to dokonce i pravda, ale funguje to spíše tak, že z lásky vznikne nenávist, nikoliv naopak. Nakonec kolik páru, jejichž cesty se rozejdou se začnou nenávidět, i přestože se milovali. A nebo například z jeho zkušeností - svou matku miloval tak, jak by syn měl, ale i to se zlomilo a nyní k ní nepociťuje nic víc, než jen nenávist a to i přestože je mrtvá. City k člověku se mohou zkrátka velmi rychle změnit a to většinou k horšímu. "Možná. Přesto Kaška mezi dětmi a rodiči též není nutná." Připomene ji. Práve opět jeho rodina je toho skvělým příkladem. I přestože Esther by zajisté dokázala mít spoustu omluv, nebo spíše výmluv, které by měli omlouvat jeho chování, na něj něco takového v životě platit nebude i kdyby jeho matka teď vstala z mrtvých a objevila se přímo tady. "O to abys přišla o minuty lovu by mu přesně šlo. Navíc, já bych si nestěžoval, když by se jednou naše situace obrátili a můj bratr nade mnou jen mávl rukou." Bohužel jednoduše jej má Elijah za toho špatného, jenž Dariu k těmhle vraždám nevadí. Přitom to je kolikrát naopak, s tím se ovšem nehodlá nijak ohánět a házet tak vinu na ni, když rozhodně nemůže říct, že by ho k jejich blbnutí musela přemlouvat. On a tím přeci jen hned souhlasí. "Myslím zrovna takového jsi ho ještě neměla možnost vidět. Na druhou stranu si myslím, že tebe alespoň částečně též bere jako rodinu." Možná by pro ni neudělal tolik, co pro ně, ale když by o něco šlo, za tuhle upírku, jež se stala oblíbenkyní Mikaelsonů, by se každý z nich postavil, včetně Elijaha. Opravdu se při jejich slovech musel zasmát. "Obávám se, že Elijah se mé spásy nedočká, stejně jako že i sebelepší žena by pro něj nebylo dostatečně dlouhé rozptýlení. Elijah je někdy až moc seriózní." Možná tohle není nikdy od věci, ale co si budeme, jemu tahle jeho povaha jen překáží v dělání problémů. Samozřejmě ale za pokus mu předhodit nějakou ženu nic nedá. "Ale zkusit bych to rozhodně měl. Pokud vím, je tu jedna žena, která Elijaha v tuhle chvíli zaujala." Celeste. Čarodějka na které mu zrovna nesejde, ale bratr na ni očividně něco vidí. Možná že právě ona nakonec bude to vhodné a potřebné rozptýlení, aby on si mohl s Dariou ve městě trochu zařádit. Nakonec tou zkouškou stejně nemají moc ztratit. Buď to vyjde a budou mít od Elijaha klid a nebo to nevyjde a dopadne to jako to dopadlo vždycky. Bude je čekat menší kázání, ale jinak jich tragického. Alespoň pro ně to tragického nebude. Horší to už samozřejmě budou mít ti, co jejich rukou zemřou -nebo možná přesněji řečeno jejich zuby.
O chlapci, kterého se ujal, opravdu dokázal mluvit jinak, než jak mluvil o všem nebo o všech. Je tu možná jen chvíli, přesto si dokonce i někdo jako on dokáže k němu pomalu a jistě tvořit vztah. "To rozhodně nebude. Ten jen záleží, jak moc tvrdohlavý bude. Možná tu nakonec budeme mít druhého Elijaha." Ne,,po tom opravdu netouží a postará se o to, aby tomu tak úplně nebylo. Neříká že by neměl mít slušné vychování, ale všeho s mírou. "Marcellus. Je to odvozené od Boha války. I přestože je tak mladý a nemohl moc proti všem těm lidem svést, sebral odvahu a pokusil se proti nim bojovat." Když to tak viděl, nejspíše by netrvalo i dlouho, než by se jim tenhle lidský život podařilo buď nenapravitelně zmařit a nebo rovnou zabít. Pousměje se a podívá se jí do očí. "Já vím, Dario. Možná nejsem nejlepší člověk na světě, ale snažím se vyvarovat chování svých rodičů." Jistě, mnoho jedinců proměnil proti své vůli a beze ptání, ale všichni ti lidé pro něj nic neznamenali. S Marcelem je to jiné. Je to dítě, které se snaží vychovat. Je to pro něj něco jako syn a rozhodně nehodlá udělat stejnou chybu, kterou s ním udělali Esther s Mikaelem. Lehce přikývne. "Kdyby jen dům. Nakonec celé tohle město je plné upíru a není zas tak moc mladý, aby nemohl nic ani tušit. " A kdyby přeci jen nic nevěděl, rozhodně se to v nejbližší době změní. Nehodlá ho nechávat zase žít v nevědomí, jenž by ho pak zbytečně mohlo stát život. I tohle by bylo totiž zbytečné zmaření života, které by si možná dokonce i vyčítal. Její další otázka ho překvapila. Rozhodně ji nečekal a nepřemýšlel o tom do takové hloubky. "Je to něco jiného. Nikdy jsem nebyl rodinný typ, který by si chtěl založit vlastní rodinu, nakonec nyní tu možnost ani už nemám. Ale to že jsem se ujmul tohohle chlapce. Mám z toho dobrý pocit, nelituji toho a ano, řekl bych že mě to naplňuje." Nebyl člověk, který by se něčemu věnoval jen z povinnosti. Musí mu to něco dávat. Neco, co ho vede k tomu, aby s tím prostě nepřestal a i přestože se to zdá jako něco neuvěřitelného, starost o Marcela ho vskutku nějakým způsobem naplňuje. "Tebe by něco takového naplňovalo?" Zeptá se se zájmem. Bylo nepravděpodobné, že by se něco takového jednomu nebo druhému stalo a tak se o tomhle tématu nikdy neměli moc možnost nebo spíše příležitost bavit.

„Nic není nutné.“ Podotkla a tím to zakončila. Ona sama brala jakékoliv vztahy velice komplikovaně. Pravděpodobně za to mohlo i to, že se nijak milovaně necítila vůbec nikým, až do velmi krátké chvíle před svými narozeninami, které z ní udělaly dospělou. Nebyla přítelkyní úplně každého, stejně tak si i kolikrát libovala v bezvýznamných potyčkách, které ve finále jen pozdvihly její ego a později také utišily její hlad. „Myslíš si, že nade mnou jen mává rukou? Už párkrát si mě vzal stranou, když jsi nebyl kolem…“ Že ale nakonec skončili u karet a vzápětí ještě několikrát u prostěradel, to mu neřekla. „Kdybych tu možnost vidět jej v takovém stavu měla, tak se přeci neptám… Je tedy škoda, že se mu nikdy nezachtělo na procházku s námi. Zajímal by mě jeho styl.“ Za jeho smíchu mlaskla jazykem o patro a párkrát si prsty přešla po straně krku až dozadu a tam se pohybem zase nazpět jemně pohladila. Od gauče se náhle odlepila a narovnala se v zádech. „Pevně věřím tomu, že by ho skutečně nějaká dokázala zabavit minimálně na týden. Znáš ho mnohem déle než já, určitě na někoho, kdo by jej zaujal, přijdeš.“ Usmála se, načež si vlastně odpověděl sám. Ruce opět přesunula na svůj pas. „Výborně! Nenápadně bys to zařídil a já už bych tě mezitím čekala někde za rohem. Snad bych s ní i někdy promluvila sama.“ Tu větu si už neodpustila bez úšklebku a vzala si pití.
Zakroutila hlavou nad tím, že by se z malého Marcela mohl později vyklubat Elijah se vším všudy. Vzhledem k tomu, že od něj slyšela, jak se stačil dost obdivuhodně vzpírat svému otci, jaksi pochybovala o tom, že by si nechal líbit úplně všechno. Samozřejmě byly všechny tyto věci už jen pro jeho vlastní dobro, ale jestli by odmítal být naprosto stejným, pochopila by to. Vybudovat si k tomu chlapci nějaký vztah, snad by se jej i před Elijahem v tomto ohledu zastávala. Každý má vlastně povahu takovou, jakou si určí sám. To samé platí i chování jako takového. „Je dobře, že jste si ho stačili všimnout včas.“ Napila se a podívala bokem, když na sobě opět pocítila jeho pohled a začala mu jej opětovat. Vůbec to nemyslela zle a doufala, že to tak i pochopil a že se ho ani trochu nesnažila porovnávat s jeho rodiči. Z jejího pohledu k nim měl dost daleko, ačkoliv je neznala nejlépe jako oni všichni. „Určitě nebude trvat dlouho, než bude někdo z vás nepozorný a on vše zahlédne. Uvidíte potom sami, jak se zachová. Ale vzhledem k tomu, jak se teď o něho staráte, si nemyslím ani trochu, že by se vás vehementně začal štítit. I když to jiní lidé mohou vnímat jinak, třeba se bude cítit být pod ještě mnohem větší ochranou. Osobně bych se mu ani nijak nedivila.“ Volnou levou ruku přesunula za sebe, načež se o ni mírně zapřela a zůstala na něho koukat poté, co mu věnovala další otázku. Jednalo se o to, zda mu ten fakt, mít při sobě dítě, opravdu dodával nějaký hlubší pocit mířený především jemu. Sama počítala s tím, že jí se ničeho takového už nikdy nedostane vzhledem k tomu, jakou se rozhodla jít nadpřirozenou cestou a o nějakém osvojení cizího nikdy nepřemýšlela. „Co prosím…?“ Docela se zarazila, když nakonec tu otázku obrátil proti ní a chtěl znát i její odpověď. Pootevřela na chvíli rty a na pár vteřin se dokonce zamračila, jako by nevěděla – a taky že vlastně ne. „To já vůbec netuším. Naplňuje mě jen málo věcí… Obrazně řečeno. Jestli vůbec něco.“ Pokrčila rameny a raději svá ústa opět smočila v alkoholu i s tím, že se zahleděla pryč od jeho tváře. Zamlčela se a dala do přemýšlení, nijak si nepředstavovala to, že by se měla o někoho starat a rozhodně ne dítě. Takové téma pro ni bývalo tabu. „Třeba na to tady přijdu.“ Dodala po určité chvíli jejího mlčení a poušklíbla se na něho. Šlo jen o to, jak dlouho tam vlastně s nimi hodlala vydržet.

Vztahy nikdy nebyli jednoduché, ať už šlo o jakékoliv. Jeho vztah se sourozenci byl velmi komplikovaný a mnohdy by nejspíše do nich nikdo neřekl, že jsou to sourozenci, nikoliv nepřátele. Vztah s jeho rodiči přerostl z lásky v nenávist, jakékoliv milostné vztahy mu zrovna dlouho nevydrželi z mnoha důvodů a to co má s Darii? Taky je to samo o sobě poměrně dost komplikované. V jednu chvíli jsou nejlepšími přáteli, zatímco v tu druhou jsou se schopný pohádat takovým způsobem, že by se mohlo na první pohled zdát, že je jejich přátelství již natrvalo rozvráceno. Samozřejmě ale se nesnaží ani tvrdit, že by to bylo s ním jednoduché. Uvědomuje si, že má plno chyb, plno špatných povahových rysů, které nedokáže potlačit, ale mnohokrát právě oni všechny tyhle mezilidské vztahy komplikují. "Vlastně mě to zas tolik ani nepřekvapuje." Odpoví ji. Samozřejmě nemá sebemenší tušení, jak jejich rozhovor nakonec probíhal a je to přinejmenším dobře. A pokud by se k němu tahle informace vůbec nedostala, nebude to nikomu vůbec na škodu. "Bohužel něco takového nehrozí, Elijah až příliš se drží morálních zásad a snad by si i smrt každého nevinného jeho rukou vyčítal." Přeci jen nakonec jeho bratr není upír, který by zabíjel kvůli hladu, natož pro zábavu. Nemá nejmenší tušení, co by se muselo stát, aby se rozhodl vydat na procházku plnou zběsilého vraždění a krve tekoucí do jejich hrdel s nimi. Nakonec kdyby to věděl, párkrát by ho již rozhodne k tomu přiměl. Netrvalo dlouho, než se ovšem začali bavit o tom, jak by mohli Elijaha rozptýlit a shodou okolností se mu zrovna líbila čarodějka, která jeho sympatie sdílela a byt neví, jestli by ho to zabavilo opravdu i ve chvíli, když by se dozvěděl, že někdo řádí ve městě, natož když by se k němu doneslo, že jsou to oni dva. Za pokus ovšem samozřejmě nic nedají. "Promluv si s ní kdy chceš. Takže na zítra mám zařídit, ať má Elijah rozptýlení?" Na tváři se mu objevil spokojený úšklebek, i přestože úspěšnost plánu není stoprocentní.
Co se vyklube z Marcela ukáže jen čas. Už teď je jisté, že z něj vyroste silný a odvážný jedinec, ale jen čas ukáže, že koho si začne více brát příklad. Nakonec děti bývají často odrazem toho, k němuž nejvíce vzhlíží. "To je, ačkoliv to byla spíše náhoda. Zrovna jsme šli na pohřeb nejstaršího gevernérovic syna, kterého jsem shodil ze schodů a všimli jsme si Marcela, kterého měl spíše jako otroka." Byla to shoda okolností a nejspíše když by nezabil syna guvernéra, mohl by být mrtvý už Marcel a nebo by byl minimálně stále ve špatných rukou. Vyslschne si její další slova týkající se opět Marcela. Měla pravdu, nemůžou ovlivnit jak to vezme a ať bude jeho reakce na věc jakákoliv, budou se s tím muset nějak vypořádat. "Nemám ponětí, jak bude reagovat, ale mám pocit, že v nás nebude vidět horší monstra, než byl pro něj jeho vlastní otec." Na dětech se snadno poznamena to, když jsou týráni vlastním rodičem, sám to zná a možná i proto nejvíce přilnul na Rebekah a Elijahovi, kteří se ho nejvíce zastváli a snad to bude mít stejně i Marcel a nevyděsí ho skutečnost, čím jsou. Nemohl si nevšimnout jejich dalšího zařazení se, když se jí zeptal na totéž, co ona jeho. Nechtěl ji takovým způsobem překvapit a nešlo mu rozhodně o to, že by mínil její otázku použít proti ní. "Každého něco naplňuje lásko, jsem si jistý, že i ty něco takového máš." Odpoví ji. Jeho například naplňuje právě i umění. Již jako dítě vyřezával dřevěné figurky a později se dostal až k malování a kreslení a každá jedna tahle činnost ho nějakým způsobem naplňuje. "Třeba. To nejspíše ukáže jen čas." Samozřejmě pokud by měla zájem a nějakou dobu tu zůstane, nechá i ji se o Marcela sem tam postarat. Něčemu ho třeba naučit.

„Stačila jsem si všimnout…“ Podotkla s úsměvem. „Myslela jsem styl, jakým jde po těch, co si to zaslouží. Co se chystali napadnout vás a neuspěli. Právě jsi řekl, že je v tomto ohledu nemilosrdným a na to se také ptám.“ Na pár vteřin si zaujatě podložila hlavu několika prsty, než se dočkala odpovědi a poté se odtáhla. „Ano, jen směle do toho. Chyběl jsi mi v tomto ohledu dost na to, abychom se snad ještě zdržovali…“ Zasyčela ironicky jako had a odstoupila od něj o pár kroků. „A opakovat se nebudu.“ Zašklebila se, jelikož se mu tím pádem přiznala, že jí přece jen nějak scházel, ačkoliv se předtím odpovědi na tu otázku docela vyhýbala. Náhle se ocitla na druhé straně, odkud na něho začala koukat a hlavu naklonila ke straně. „Začneš to všechno zařizovat už dnes večer nebo se do toho hodláš dát teprve zítra ráno?“ Zuby jednou ťukla o skleničku a poté se napila. Když už by se Elijah skutečně nechal takto zlákat, dost ji zajímalo i to, jak dlouho by mu to vydrželo a jak dlouho by jejich řádění po městě toleroval. Jestli by vůbec k nějaké toleranci došlo; jim dvěma by však jistě nadmíru vyhovovala.
Pozvedla obočí nad tím, když zmínil, že on vlastně mohl za smrt syna guvernéra. Ona nijak nevěděla o tom incidentu, natož aby věděla o tom, kdo za tím vlastně stál. „…Kterého jsem shodil ze schodů?“ Zopakovala po něm nakonec ta slova, vyžadovala si tím vysvětlení toho aktu. Přece by se zrovna do takového člověka nepustil jen tak. „Tomu samozřejmě rozumím. Přece jen něco zažité má. Ještě k tomu odmala…“ Vydechla lehce frustrovaně, jako by ji to snad i osobně trápilo, ale nejspíše šlo jen o to, že s dětmi dokázala dost soucítit, ačkoliv si třeba zrovna takovou situaci sama nezažila. „Jak jsem řekla, třeba se tady s námi všemi bude jen cítit v mnohem větším bezpečí. Jestliže máš pravdu v tom, že něco málo ví, tak musí chápat i to, že není radno si s námi zahrávat. A vzhledem k záchraně něj nás má ještě před sebou jako obranu.“ Možná to přehnala s tím osobním zájmenem množného čísla, ale začala to brát opravdu tak, že se s nimi na nějakou dobu zdrží, jak jen to okolnosti dovolí. Kdo ví, třeba by i překonala svůj rekord v tom, na jak dlouho vydržela žít na jednom místě.
Očima se postupně ze stěny přes nábytek zahleděla do země a na levém spánku jí na pár sekund vyskočila žilka, jak se opravdu urputně snažila přemýšlet. Upřímně jí moc nepřidalo ani to, když jí bylo řečeno, že každý přece musí mít něco, co ho tak moc baví a obdivuje. „Naplňuje mě možná tak sex, ale to přeci není to samé jako třeba s tebou. S tím, co naplňuje tebe. Tohle se srovnávat nedá.“ Zatřepala hlavou a znovu se napila, tentokrát však toho do sebe nalila více. Nasadil jí pořádného brouka do hlavy. „Opravdu jsem zrovna o tomto nikdy moc nepřemýšlela. Je to pro mě přece nepřípustné.“ Tím nechtěla říct, že by za to někoho odsuzovala, ale po tom, co se rozhodla pro nesmrtelnost, už nepočítala s tím, že by nad tím musela nějak přemítat a hledat si třeba i jiné možnosti. Samozřejmě ji mrzelo to, že nemohla počít nikoho svého, ale svou dávnou volbu by nijak neměnila. Na to se až příliš obávala smrti. „Určitě je logické, že s Marcelem nějaký ten čas strávím, když už tady budu. Více ti k tomuto všemu naneštěstí říct nedokážu. Nijak jsem takovou situaci neplánovala.“ Pokrčila rameny a tím to snad i uzavřela. Poprvé ji nachytal nějak nepřipravenou.

"Elijah dokáže být nemilosrdný, ale i tak se stále v žádné smrti nevyžívá, ani když je to nepřátelská krev. Nemá problém zabít, ale vždy se bude jednat o rychlou smrt bez trýznění. Stále si udržuje nějaké morální zásady a neuchyluje se ke zbytečně velkému násilí." Vysvětlí jí. Vidět Elijaha například někoho mučit? Může se to stát občas, ale je to spíše něco velmi nepravděpodobného. Na tváři se mu při jejích dalších slovech opět objevil úšklebek. Daria je opravdu někdo, u koho má po většinou jen tu dobrou náladu. Občas jsou tam nějaké hádky sice, ale pořád dobrá nálada převládá. "Jsem si jistý, že jsem ti chyběl dost nejen v tomhle ohledu." Přeci už jenom jeho přítomnosti si musí užívat se vším všudy. I když to nahlas zřejmě nikdy nepřizná, stejně jako ona jemu chyběla, on zajisté chyběl i jí a to se vším všudy. "Celeste si zajisté nenechá ujít Elijahovu přítomnost. Bůh ví, jestli v jeho přítomnosti není i nyní. Každopádně nepochybuji o tom, že by jej odmítla, takže zítra ráno to bude stačit." Dohodit mu nenápadně tu čarodějku bude pro něj to nejmenší. Zabere mu to pár minut a budou mít snad pak celý den na jejich řádění. Když se poštěstí, možná těch dnů budou mít dokonce i víc, než se Elijah probere. V tuhle chvíli je ovšem každý jeden krok dělat nenápadně, protože takovouhle laskavost by mohl začít jeho bratr možná že i podezřívat a v tuhle chvíli dokonce i oprávněně.
Občas o věcech mluví, jakoby to snad byla jasná či zřejmá věc a nebylo tomu ani jinak. Nestačil si uvědomovat, že vlastně o tom všem nemůže Daria příliš vědět a tak se neobtěžoval ani s dalším vysvětlováním. "Ano, moje sestra za mnou a Elijahem přišla s tím, že jsou s Emilem do sebe zamilovaní, ať jí ho dovolíme proměnit, poté co jsem možná trochu nevhodně odmítl její žádost se Emil rozhodl ozvat, čímž si podepsal svůj ortel smrti." Odpoví jí, jakoby to byla snad zcela běžná věc a svůj pohled zabodne do sklenky, položenou na jeho hrudi, ve které je stále dostatek alkoholu, kterým nikdy nepohrdne. "To má, ale jak jsem řekl. Je silný. Popere se s tím." Tohle je věc, o které nepochybuje. Tu sílu v něm viděl již ve chvíli, kdy se rozhodl vzepřít svému osudu a vyplatilo se mu to. Poslouchá její další slova, při čemž se konečně opět posadí. Na jeho tváři mu hraje úsměv, když ta slova dořekla. "Jsem rád, že ses sem nastěhovala očividně jak tělem, tak i duší." Samozřejmě to zajméno v množném čísle postřehl a neshledával na tom rozhodně vůbec nic špatného. Naopak, je dobře, že to cítí takhle. Je to jen náznak, že se tu cítí nejen vítaná, ale snad i dobře.
Poslouchá její slova, no nedočkal se úplně odpovědi takové, jakou by chtěl. Což nakonec i ona sama svými slovy uznala. "Sex naplňuje spoustu lidí, mě včetně, ale tohle jsem neměl úplně na mysli." Ačkoliv sex je činnost, kterou se člověk dokáže vskutku perfektně odreagovat, měl na mysli trochu jiné druhy koníčků. "Jsem si jistý, že něco máš, i kdyby to byla sebemenší drobnost. Co cestování? Podívala ses již po spoustu státech." Nemusí jít přeci o nic unikátního či nevšedního. Ani on nemá unikántní koníček, jenž ho naplňuje. Maloval a kreslit umí spousta lidí. Některé to nakonec dokonce i živí, což sice není jeho případ, ale když by se k tomu chtěl uchýlit, zajisté by mohl. "Nepřípustné je trochu silné slovo." Namítne, ale bez toho, aniž by se k tomu i nějak dál vyjadřoval. To zřejmě již ani nebylo třeba. Její reakce ohledně Marcela byla.. nejspíše měl něco takového očekávat. Upír většinou přeci jen nebude přemýšlet o tom, jaké to bude, když by měl na starost dítě. Ani on o ničem takovém nepřemýšlel. "Spousta věcí, které přijdou spontánně, jsou těmi nejlepšími. Možná i tohle bude ten případ." Již z jeho vlastních zkušeností mohl zjistit, že občas je opravdu něco, co přijde samo lepší, než dlouho plánované plány.

Zakroutila nad tím sdělením hlavou. Nijak takovému jednání totiž nerozuměla. Když už si o svou smrt přece jen někdo říká a zaslouží si ji, má si ho člověk pořádně podat a ne s ním jednat s úctou a v rukavičkách. „To je zklamání.“ Sama neznala mnoho lidí, které by si vraždění neužívalo, a to zrovna nemyslela to bezmyšlenkové a impulzem vzbuzené, ale alespoň z části promyšlené, které mělo také svůj důvod mimo pouhou nudu či hlad. „Ano? A v jakém ohledu bys mi měl ještě scházet? To mi pověz. Snad ne takovým, kterým ses před ním vytahoval.“ Neodpustila si i vcelku troufalou poznámku, při které poukázala pohybem hlavy již k mrtvému muži. Vzápětí se ale pousmála nad situací jeho bratra s tou čarodějkou, kterou nestačila poznat, ke které se měl. „Ale jistě… Láska na první pohled.“ Malinko našpulila rty, jak to vyslovila a ještě trochu vykulila oči; tak si z toho utahovala. Nakonec se nad tím ještě zasmála, ať už tedy láskou jako takovou nebo právě tou situací, co jim tolik hrála do karet a s radostí upila ze své skleničky. Snad měli společně po boku vyhrát v tom, co požadovali, aniž by je kdokoliv rušil. Nutno ovšem podotknout, že by se jistě nenechali od ničeho odradit ani tak, jak už by se jednou rozhodli. Společně.
„Emil…“ Zasekla se už jen na tom jménu a začala se mu pro sebe posmívat. Žádného takového ještě nepotkala, ale přišlo jí to k popukání natolik, že se to pobavení před ním přestala snažit skrývat a on si to tak ještě mohl převzít po svém. „Jestli se tedy nakonec hodláš během let vydat shánět druhou polovičku drahé Rebekah, třeba bys mohl myslet i na mě. Ačkoliv mně by to rozhodně nikterak dlouho nevydrželo.“ Uchechtla se nad sebou, byla si totiž jista tím, že jí nic nevydrží a těžko říct, jestli o opak vůbec stála. Náhle se zarazila a zatvářila naprosto vážně až na pozvednutý levý koutek po té, co vyřkla následující slova tak sladkým tónem, jako by s nimi začaly z nebe padat kostky cukru. „Ale pokusil by ses o to pro mě vůbec…?“ Narovnala se opakovaně v zádech, jako by snad pociťovala, že se hrbí, ač tomu tak v jejím případě rozhodně nebylo. Jazyk skousla mezi zuby, jak se na něho zahleděla a později se usmála ještě více, než tu celou grimasu schovala ve sklence s alkoholem. A očividně ji tam také zapomněla. „Dobře.“ Odpověděla vzápětí, že ji o síle Marcela už nijak ujišťovat nemusel a postupně se začala vracet zase na to místo, kde se předtím usadila, zatímco on ležel. Zabloudila k němu intenzivněji pohledem, když ji tak chytl za slovo. „Ale prosím tě… Snad jsem ti dala už dost najevo to, že se tady s vámi přece jen zdržím. Když už jsi mi to tak hezky nabídl, že.“ Usmála se na něho líbezně a potom se posadila zpět na ten stůl, přímo naproti němu. Skleničku se slabým bouchnutím položila vedle sebe a opět se zlehka zapřela o jednu ruku za zády.
Co se sexu týkalo, možná to nepatřilo mezi jejich nejčastější témata, kterými by jejich diskuze vířily, a oni by to probírali do sebemenšího detailu, ale ani to u nich nebylo tabu. Přeci jen šlo o naprosto přirozenou věc, oni si byli blízcí dost a bylo více než jasné, že ani jeden z nich nebyl frigidním. „To já přece vím…“ Hlesla a odvracela od něj pohled do té doby, než zmínil to cestování, nad kterým pouze zakroutila hlavou. „Člověka; osobu to za nějakou dobu omrzí. Je rozdíl cestovat tak dlouho jako jeden lidský život anebo hned několik. Nyní už se jen snažím hledat něco dobré, ale necestuji z čistého zájmu, jako tomu bylo kdysi.“ S povzdechem se odhoupla od ruky za sebou a zahleděla se na něho zpříma. Velice jemně jí cuklo v obočí, jak se snažila jeho slovům uvěřit, kéž by se v nich opravdu skrývala pravda. I když to ani jeden z nich ještě nevěděl, tak tam na několik let jistě byla a všem se v mnoha ohledech dařilo. „Možná ano, možná ne. Vyplatíš mě aspoň, když to dopadne negativně?“ Usmála se na něho za poodhalení zubů i pokrčení ramenou a hlavu naklonila ke straně. Proč z toho nakonec nevytěžit ještě něco více? „Beru kompenzaci i v podobě osob, můj typ již určitě velmi dobře znáš.“ Zvedla ruku, kterou mu přešla po rameni a chvíli na něm při hladícímu gestu setrvala. „Poradil by sis…“ Zašeptala svým způsobem tajemně, než se jí rty opět vesele začaly kroutit a ona se jej přestala dotýkat.